honajz

Film údajně o chlapském kamarádství, kde se všichni chlapi chovají jak teplouši a kde se pořád mluví jen o sexu (ještě se hraje poker, ale třeba o fotbale nebo hokeji nepadne ani slovo). Peter se zasnubuje se Zooey a po nezbytných návštěvách rodičů plánují svatbu. Koho ale má Petr pozvat jako svého svědka, když v podstatě nemá žádné kámoše? Po trapných pokusech jednoho parťáka najde, a protože mu chlapské kamarádství chybělo, začne na tomto novém objevu ujíždět - až je ohrožena i ona svatba. To je celý půdorys tohoto filmu, který bych si netroufl označit ani za komedii, natož romantický film. Spíše jde o jakýsi hybrid, kde si v mnoha sprostých dialozích tvůrci pravděpodobně řeší nějaké své pubertální problémy, a tváří se přitom, že na věci koukají z nadhledu dospělých. Nedejte se mýlit, jde o kamufláž a film má blíž pubertálním homosexuálním touhám než skutečnému nadhledu nad uvedeným tématem chlapského kamarádství. Jako film, kde se onen nadhled povedl, beru třeba Old School (Mládí v trapu). Odtud asi režisér Hamburger nebo jak se jmenuje (Hamburg) čerpal. Jenže si neuvědomil, že skutečně ne celá konverzace chlapů (i holek) se točí kolem šukání, kouření apod. Tady ano a zní to opravdu hodně trapně. Navíc hlavní postavy jsou nejen nesympatické, ale ani hercům nevěříte jejich role. Ústřední pár nemá mezi sebou nějaké charisma, jiskření, zkrátka jim opět nevěříte jejich rádoby skvělý vztah (a onen srdce- a slzyrvoucí konec). Na rozdíl od Old School totiž chybí přesvědčivé, uvěřitelné a propracovanější charaktery postav. Kdybych chtěl být cynický, řeknu, že seriál Sex ve městě má postavy charakterově propracovanější, než je tomu u tohoto filmu. A s tím padá i uvěřitelnost tohoto snímku, kde sice pár vtipů je zábavných, ale celkově jako chlap se v něm nějak nemůžu najít. Protože když už jdeme s kamarády na pivo, povídáme si ani ne tak o ženských a sexu (jako že taky, ale ne hlavně), ale taky o fotbale a hokeji, světové krizi, nových filmech a seriálech, dokonce o nemocech... Ale o ničem takovém si v tomto filmu chlapi nepovídají. Zato se hodně - až nečekaně moc - probírají pejskové a homosexuální vztahy. Takže nevím, co si o tvůrcích myslet...

Typická komedie na téma ošklivý zamindrákovaný brejloun a krásná dívka, tentokrát francouzské provenience. Cyprien, tak se i komedie jmenuje v originále, je sice počítačový nadšenec (což se projevuje tím, že paří hry, obdivuje svět Hvězdných válek a je nesmělý a doma zalezlý), ale v zaměstnání i v soukromém životě nešika a lůzr k pohledání. Doma si před spaním pouští video se současnou nejslavnější sexy modelkou. Když je nutné najít ve firmě, kde dělá, někoho na obálku, kupodivu k jeho názoru se přikloní majitelka. Sám Cyprien má předat dárek. Jenže majitelčin syn chtěl na obálku protlačit svou milenku, jinou modelku, a tak Cypriena odstaví a těžce mu zavaří... Jenže stále je tu kyberprostor a nečekaná možnost, která Cypriena zmužní a on se může pomstít i stát se mužem svých snů... Jen si nevšimne, že na to doplácí jeho charakter. Současné francouzské komedie bohužel nechápu - začínají pro mne být zhruba tak srozumitelné jako thajské nebo korejské horory. Ani tady není v podstatě čemu se smát, spíše se člověk diví, jaké pitomosti můžou někoho napadnout natočit. Role Pierre Richarda bývaly lehce úsměvné, nebyl to úplný pitomec ani vizáží, ani činy, a nebylo těžké mít toho hodného moulu rád. Cyprien je vizáží totální pitomec, chová se jak idiot, ale tvůrci chtějí, abychom ho takového měli rádi. Jenže na něm není co mít rád, takového cvoka by každý rád taky ignoroval a nakopl. Takže nakonec nechápete, co se na něm může té docela hezké holce z práce líbit, že k němu nakonec přilne. Zkrátka to tu skřípe, jde jen o blahovůli scenáristů, aby pitomec byl hodným a milým stvořením. Přitom stačilo málo - netlačit tak na pilu. Nevím, jestli je francouzský divák už také tak tupý, že musí mít všechno na doraz a nepozná náznaky. Tam, kde Pierre Richardovi stačily právě ony nesmělé náznaky, musí mít Cyprien těžké velké brýle, předkus a šilhat. Tam, kde by Pierre Richard zkoušel podložit neustále se houpající stůl vším možným, tam Cyprien musí stůl rozbít na padrť. Možná pro tupce je takový doslovný humor přínosem, osobně ale oceňuji onen náznakový.

Tak co jsem viděl pár dílů, docela si mi to líbilo. Připomnělo mi to novácký seriál On je žena, nebo jak se to jmenovalo. Až na to, že tady šéfredaktor, sukničkář, se jednoho dne změní v ženskou skutečně, ne jen make upem. A protože se změní v hezkou ženskou, hned musí čelit nemravným návrhům a sám si prožít, čím procházely ženy, když on po nich vyjížděl. Mezitím se řeší problémy firmy a když se člověk chce odreagovat, docela tenhle seriál jde. Není prostě tak tupý, jak většina argentinských telenovel.

Viz podrobna recenze zde: http://www.dvdextra.cz/dvd-recenze/caligula-imperial-edition.html O čem se vám zdávalo jako puberťákům, o tom Tinto Brass natočil celovečerák - v nezkrácené verzi jde o sadomaso porno, ve zkrácené o soft porno, obohacené nějakými historickými prvky. FILM Heleďte, co si budem mazat med kolem huby - i kdyby Tinto Brass milionkrát tvrdil, že ho nikdo nechápe a že natočil věrný historický obraz císaře Caliguly a jeho perverzí, tak jsou to jen obezličky, aby sám sobě a světu obhájil, že on sám sobě chtěl natočit nějaké svoje perverzní sny. Některé jsou dokonce na pováženou, zda už něco nemají společného s úchylkami. A i kdyby se zaklínal, že jde o historická fakta, tak taky kecá. Caligula byl regulérní šílenec, v podání Malcolma McDowella jde spíše o výstředního pošuka s perverzními sklony. Caligulovi se přezdívalo kozel, protože byl chlupatý, přihrbený a nosil bradku. McDowell má krásné modré oči. Samotné orgie jsou nejspíše natočeny regulérně - zvracení, soulože, přežírání se... Ale popravdě, jak dlouho se vydržíte dívat - sami střízliví - na to, jak na plátně někdo neustále vylučuje, blije nebo souloží? Kouzlo skutečných pornofilmů je v tom, že si na nic nehrají a jsou krátké - jak se na scéně objeví holka s kozama, je vám jasné, že do pěti minut bude svlečená ouplně donaha a vzdychat rozkoší. Všechno bude ve sterilni čisté ložnici, růžově nasvícené. Caligula je porno, které si hraje na to, že není porno, a když se někdo objeví na scéně, tak buď krutě zhebne (podvážou mu pinďoura a pak propíchnou močák), nebo souloží či je osouložen mnoha různými způsoby, včetně oněch zmíněných sadomaso. Nechybí pissing, sodomie, nekrofilie atd. atd. A to vše v papundeklových kulisách českotelevizních pohádek, s maximálně dvěma exteriérovými scénami, možná třemi. Hm, tak to bychom měli porno exkurzi, a teď snad něco k ději filmu, který by se měl za veškerou tou parádou skrývat. Nu nevím, přišlo mi, že děj je o tom, že jeden dementní a perverzní císař je umřen, druhý nastoupí a je taky dementní a perverzní, a nakonec ho taky rozčtvrtěj a místo něho zvolej císařem nějakýho tlustýho dementa. A když budu chvilku mluvit vážně - chcete-li něco o skutečně dějinných souvislostech, pusťte si seriál Řím z produkce HBO. Taky si na nic nehraje, ale filmaři to dokázali natočit tak, že divákovi není hned na zvracení, navíc věci chápe v širších souvislostech. Caligula je kultovní, a aby nebyl - viděli jste už pornofilm za 17 milionů dolarů? Takový pornofilm přece musí nějak vypadat! A abych nebyl za hnidpociha jenom já, pár ohlasů z ČSFD: "Tři shakespearovští herci uprostřed komparsu z Penthouse. Papundeklové studiové kulisy laděné do stylu červené lucerny. Je pravda, že co se týče historických zdrojů, film je nijak nepřekrucuje, ale zobrazování orgií je vlastně nudné pro toho, kdo se jen kouká. A nějak nejsem voyeur." "Přijde mi divné, že by ve starověkém Římě, jakkoliv byl úpadkový, žili pouze úchyláci a nadržené kurvy (což mi přijde jako klišé - ovšem nejsem historik, tak to tak nedokážu posoudit). A kdo nebyl úchylný nebo bláznivý, z toho úchyláka nebo blázna udělali, popř. ho popravili. Viděla jsem pouze cenzurovanou verzi, takže podle toho moje hodnocení vypadá. Snad jsem ale zas o tolik nepřišla. Zvrácenost se dá vystihnout i jinak, než explicitním zobrazením sexu a násilí a mě se bohužel zdálo, že film je založen právě na něm. Když ty nejkontroverznější scény vystříhali, je tak nějak o ničem..." DVD V Imperial Edition najdete tři disky, ale nejde o ono vyčerpávající vydání Penthouse Video, jež nabízí o hodně více bonusů, komentáře herců i tvůrců, dokumenty o natáčení jednotlivých scén, výpravě, příjezdu pornohereček do Říma, výuce tance apod. Ani DVD-ROM funkce na českém vydání nenajdete (tedy scénáře, biografie, skeny časopisu Penthouse z 80. let atd.) První disk českého vydání obsahuje kinoverzi filmu, jež má 102 minut a formát obrazu 1,85:1 - vystřiženo je 54 minut záběrů na vagíny, penisy, detaily násilí. Díky tomu lze poznat, jak neskutečně plochý a nudný film ve skutečnosti Caligula je. Zvuk anglický i český dabing jsou ve stereo, titulky české, jako bonus tři trailery v jednom (3:57) - s CZ titulky. Disk č. 2 načíná protipirát a reklama, následuje plná filmová verze, jež čítá 156 min. Má lepší obraz, formát 1,78:1, a je delší o záběry vagín a penisů a detailů vražd a násilí. Jako bonus další trailery v jednom (4:03) - s CZ titulky, ve špatném naformátování. A konečně třetí disk je bonusový. Najdeme zde vystřižené scény (31:34, různé sadomaso, např. sex v mučírně na napíchnutých hácích, či co to bylo), původní film o filmu (1:01:49 - docela nudná a ukecaná záležitost s pár scénami z natáčení) a zkrácená verze filmu o filmu (9:58 - v podstatě vystříhané nejžhavější scény z filmu s obviněním, že pokud se vám nelíbí, jste prudérní), dále je zde rozhovor s realitním agentem Johnem Steinerem (24:23 - fakt jsem nějak ty jeho historky nepochopil ani nepobral) a konečně s režisérem Tinto Brassem (34:29), který se obhajuje, jak jen to jde, a komu se jeho film nelíbí, tak je prostě pitomec. Hezké je, že všechny bonusy mají CZ titulky. Jo, a ještě je tu skrytý bonus - v hlavním menu stiskněte šipku nahoru - prosvítí se hlava na minci. Klikněte na Enter a spustí se scéna se sekáním hlav, v italštině (4:20) a bez titulků. Publikováno: 16.10.2008

Tak nevím, pár scének je tam ne ani vtipných, spíš hořkosladkých, ale hlavní hrdina mi vůbec nesedne a že by mělo jít o nějaké noirovky, o tom nemůže být ani řeč. Další pokus ozvláštnit detektiva něčím zajímavým (jako třeba dříve Monka nebo všechny ty Mentalists), ale podle mne tady to looserovství moc nefunguje. Daleko líp na to šel seriál Castle, kde jde také o jemný humor, ale takový na hraně s mírně studentským, přičemž nezapomíná na dospělé atributy.

Po 10. díle: Vzhledem k tomu, že seriál chce mateřská stanice pravděpodobně ukončit kvůli nízké sledovanosti a přesouvá jej na jiné kanály, se bojím, že jej stihne osud všech useknutých seriálů a nebude mu dopřáno naplnit svůj potenciál. Jde o kosmické drama, myšleno ve stylu nikoliv Melrose Place, jak tady někdo blboučce (sorry) napsal, ale spíše psychologických filmů. Každá postava má své trauma. A nejde o žádné klišoidní smrti při autohavárii, ale skutečná traumata, menší či větší. Ve stísněném prostoru rakety však nabývají větších rozměrů, a poté, co se objeví na lodi mimozemská entita Beta v podobě fraktálu, která všechna tato traumata dokáže v halucinacích zviditelnit, dá se napětí krájet. Vynikající herecké výkony, dokonalý scénář postupně odhalující životy jednotlivých členů posádky i některých v řídicím středisku na Zemi, výborná výprava a triky, jeden z nejlepších seriálů na téma space opery, jaký jsem v poslední době viděl. Resp. na BsG to nemá, ale BsG není o psychologii.

Spíš 3,5. Zajímavé téma, zajímavá myšlenka, kritika konzumního způsobu života a pokus ukázat, do jaké absurdity nás může dovést. Ve filmečku, který jede ve vyšlapaných stopách žánru a možná naštěstí nepřináší nic nového, takže se člověk skutečně může víc soustředit na ústřední motiv a pár akcí. http://www.dvdextra.cz/dvd-recenze/nahradnici.html

Kdybych neviděl předtím žádný španělský horor, jdu výš s hodnocením. Ale zde je hodně klišé, včetně provařených šestých smyslů a samotná zápletka je značně nedůvěryhodná, když si uvědomíme, že Maří Magdaléna byla taky prostitutka a že na církevních poutích může místní církevní sbor vydělat slušné peníze. Někdy mám pocit, že španělští tvůrci hororů tak nějak nevědí, co chtějí říct, ale přecpou film různými hororovými atributy - duchy, lekačkami, tajuplnou atmosférou (to oni umějí), náznaky, symboly, ale ať si celek laskavě divák raději přebere sám.

O Václavu Havlovi vznikly v poslední době hned tři dokumenty, nebo možná dokonce čtyři? Nic proti, ale nestačilo by to? Už vzhledem k tomu, že tyhle dokumenty vlastně o Havlovi jako osobnosti nic moc neříkají. Nikde jsem se nedoslechl žádný jeho světonázor, nic o vnitřních stavech duše, nějaké sebekritické sebezhodnocení uplynulých let... Spíše jde o oslavné pandány, a to mne na těchto snímcích štve nejvíc, protože čtyři dokumenty v řadě za sebou, to už vypadá jak agitace za dob komančů, kdy se podobně natáčely oslavné dokumenty o Klémovi a Husákovi a kdovíkom ještě. Podobně tento dokument, který se věnuje tomu, jak občan Havel kdysi manuálně pracoval... Každý, kdo někdy manuálně pracoval, si řekne, no a co? Makal stejně jen pár dní a pak zase filozofoval ve svém luxusním bytě nebo zahraničním autě, jež tehdy měl, díky podpoře ze zahraničí (že mu to nezabavili, co?). Pro pivaře je dokument zajímavý vhledem do dění uvnitř pivovaru. Celkově mi však důvod natočení tohoto snímku uniká. Nedává totiž prostor druhé straně. Jsou v naší republice tací, kteří za komančů taky byli pronásledovaní, ale navíc měli o hodně těžší kriminál a manuálně nejen pracovali, ale se i fyzicky a zdravotně odrovnali. Někteří odpůrci režimu byli popraveni. Sám netuším, kdo má, a kdo nemá pravdu, ale tenhle dokument mi prostě přijde jako neskutečné adorování a v tom případě i neskutečné tlachání o ničem. Zvlášť když tvůrci dokumentu bývalého prezidenta Václava Havla nutí, aby třikrát, čtyřikrát opakoval větu z konce své divadelní hry Aduience: "Je to všechno na hovno." Už napodruhé to i Havlovi evidentně přijde trapné. Dal bych jednu hvězdičku aspoň za ty vhledy do chodu pivovaru, ale nejsu pivař. :-)

Úvodní scény filmu mne neskutečně vyděsily. Jen si to představte - David Matásek, tedy postava velitele Diviše, kterou hraje, najde čepici v trávě a usoudí z toho, že kolem projel vůz těžce naložený zbožím. V lese pak objeví skupina kolem Oldřicha z Chlumu mrtvolu a Matásek, vlastně Diviš, z toho usoudí, že vůz odtáhli k Lipé. Takové deduktivní schopnosti by Sherlocka položily na lopatky. Ještě že o Oldřichovi a Divišovi nikdy neslyšel... Oldřich zastupuje krále na chystaných zásnubách, kde se mají propojit dva klany severních Čech - cestou však objeví zavražděné kupce, na hradě pak dojde k dalším dvěma vraždám. A je na Oldřichovi a jeho důvtipu (a pomocnících), aby vše vypátrali. Naštěstí krátce po onom děsivém úvodu se film dostane do určitých sympatických kolejí - příjezd na hrad (úžasně využitý Točník), přivítání, hostina, reálné interiéry i exteriéry, slušné nasvícení i kamera, to vše oplývá jakýmsi vnitřním kouzlem, návratem do "zlatých časů", čemuž přispívá i hnědé ladění obrazu. Kdyby film stál jedině na těchto atributech, sklidil by nejvyšší počet hodnocení, protože výprava a postavy v pozadí jsou výborně skloubené. Posléze však začne kamera haprovat a být nevýrazná - sice ctí zlatý řez, ale taky řeže hlavy a nedokáže si poradit s akcí v prostoru, aby vynikla a nebyla zahlcena vedlejšími obrazovými motivy. Střih kameře rozhodně také nepomáhá, některé střihy jsou rozhodně podivné, buď brzy, nebo později uplatněné, než by tomu dění v obraze odpovídalo. Nutno říci, že i výběr herců (s výjimkou Markéty Hrubešové) se velice vydařil - Karel Roden se svým zasmušilým pohledem a přesně-třídenním strništěm utáhne hodně a působí velice charismaticky. Jan Dolanský a David Matásek jako jeho společníci působí rovněž uvolněně a jako že si roli užívají, jejich herecký projev patří po Rodenovi k tomu nejlepšímu ve filmu. Plus uměřené herectví Kláry Issové, která svoji postavu ztvárnila skutečně uvěřitelně a bez velkých patetických gest. Pak však přicházejí další herci, kteří sice typově jsou dobře vybraní, ale nedokázali se zbavit právě onoho okázalého patetismu, který může fungovat v nekonečném televizním seriálu, ale na plátně působí směšně, zvláště ve vypjatých scénách. Neubránil se tomu můj oblíbenec Jirka Dvořák v úvodní miniroličce krále Přemysla Otakara II., Jan Kanyza, Martin Štěpánek, David Prachař byl zcela tragický, Miloš Vávra jako purkrabí Jošt, bohužel ani Lukáš Vaculík, který vše vsadil na své krásné modré oči (ať žije Hugh Grant)... Někde mezi osciluje role na prosťáčka v podání Saši Rašilova a hospodská Sandry Pogodové, zcela tragická je služtička jakési Evy Ujfaluši, která se snaží na rozdíl od Vacuílka ohromit ještě obrovskýma kozama, a pak již zmíněná Markéta Hrubešová, které její prohlášení ve filmu věřím asi stejně, jako když v Tescoma s chutí tvrdí, jak úžasný recept dnes budeme vařit. Její pokusy hrát obličejem jsou opravdu tragické - buď jsou přehnané, jako na rytířském turnaji, nebo křečovité, jako třeba když se modlí u těla zesnulého manžela. Ale popravdě - někdy jsem si říkal, že to snad ani není neumětelstvím herců, jako těmi strašnými dialogy, které byli nuceni odříkávat. Přitom příběh je tak řiďoučký a od začátku jasný, že vlastně celých 74 minut není o co hrát! Všem je nám jasné, kdo je vrah, s lehčím zapojením mozku i přijdete na to, jak se dalo dostat ze zamčené místnosti, víme, jak jsou rozhozené vztahy navenek i skrytě, takže závěrečný soud a odhalení jsou takové nijaké. Vlastně celý film je v podstatě bez napětí. Tam, kde by napínavý být mohl - falešně obviněný hráč na loutnu se musí skrývat - je vše rychle zameteno pod stůl, aby se divák snad nedej Bože o něho nestrachoval. Netuším, nakolik za tu plytkost může Vlastimil Vondruška, autor knižní předlohy (a dalších knih ze série o Oldřichovi z Chlumu) a scénáře. Možná by filmu pomohl dramaturg, který by tlačil na klikatější způsoby vyprávění, větší tajuplnost a dokonce i pár žánrových obrázků, které by umocnily atmosféru místa a doby. Podobně selhává i hudba, jež se snaží o určitou majestátnost, ale osciluje mezi keltskými motivy a středověkými poutními písněmi (ještě že producenti - Tři bratři - nedali takový prostor Traxlerům jako v jejich filmu O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli), sem tam se nesměle pouští do mnišských chorálů, které by se sem však ale hodily ze všeho nejvíc a klidně se mohlo v této oblasti přitlačit na pilu. Celkově nejde o špatný počin, má hodně náběhů do skutečně kvalitního díla, ale žel jenom náběhů - skřípe v oblasti plytkého scénáře, některých nevěrohodných hereckých výkonů, lepšího prokreslení postav i prostředí, hudby, jež by příběh umocnila (jen vzpomeňte na Jméno růže nebo rovněž z televizní produkce na seriál o bratru Cadfaelovi!). A protože jde o žánrový film, je mi to osobně líto několikanásob, neb po českých žánrových filmech volám už dvacet let.