honajz

Nicolase Cage po jeho posledních děsivých filmech nemám rád, Proyase ano - umí vytvořit atmosféru z ničeho a i když používá laciné triky, vůbec mi to nevadí. Proroctví mě na jednu stranu zklamalo svou rozvleklostí a mnoha náznaky, které pak skončí v laciné rodinné selance, na druhou stranu rozvíjí napětí vskutku dovedně a některé triky jsou povedené. Takže lepší 3,5*, zaokrohluju nahoru kvůli Proyasovi.

Tak tísnivou atmosféru, vytvořenou v podstatě jen dialogy, šeptáním nebo svíčkami, kdy přitom napjatě neustále čekáte, co bude dál, už jsem dlouho nezažil! Kam se hrabou moderní akční filmy, takhle se dělá napětí.

Tenhle film mne nikdy moc nebral, to barevné pojetí mně vyloženě vadilo, ale zase písničky to drží - pro mne - vysoko nad hladinou, a pak samozřejmě neskutečné hlášky.

Hororová atmosféra, jak když umrlec na hřbitově milou láká, a navíc v animovaném filmu! Jako dítě jsem se u toho tak nějak hezky bál, a ostatně mi to vydrželo dodnes.

Klasika podle Jaroslava Žáka, jehož knížky mi přišly spíše těžké ke čtení. Ale takováto esence je skutečně vtipná.

Asi se budu opakovat, ale "chčije a chčije". A "jó, kamaráde, ten tu bude dýl jak my".

Vynikající dvoufilm s - na svou dobu - neuvěřitelnými triky. Kdysi v televizi kameraman vysvětloval, jak točili scénu, kde se Jan Werich setká sám se sebou, jak neskutečné kousky museli s kamerou dělat a co nastavovat, aby se tuhle scénu povedlo natočit, a už jen samotný výklad mi přišel natolik magický, jako rudolfínská Praha sama.

Příjemná komedie s několika dobrými hláškami i hudbou, která se ale přece jen ve střední části trochu vleče.

Jeden ze zhruba tří čtyř filmů s Burianem, který si můžu dávat několikrát dokola a vždy mě pobaví. A těch hlášek - "a jéje, stromořadí!"-"Jen si udělám dirku." atd.

Dokonalé morální podobenství se skvělými hereckými výkony a depresivní atmosférou protektorátu. Platné dodnes, kdy se naznačuje, že by se snad Češi měli Němcům omlouvat. Skvělá kamera, postupně rozvíjené napětí, moc dobré herecké výkony. Výborně zde funguje i symbolická provázanost, třeba ve scéně, kde tesaři ošulí rakve, aniž by tušili, že budou pro jejich syny, nebo čtením seznamu zastřelených, na začátku anonymních jmen, na konci pro nás tak tragicky známých.