Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (7 471)

plakát

Smrtící žár (2002) 

Kiefer Sutherland v jakési obrácené variaci na roli agenta ze seriálu 24, kdy se kvůli koni zaplete i s mafií. Kiefer navíc v tomto filmu působí štíhle, nějak nám chlapec pohubl, když se každých 24 hodin honí za jiným zločincem... Ale vážně - film je docela příjemnou trochu retro, trochu mafiánskou historkou, mírně komedií (avšak skutečně jen decentně). Kiefer zde představuje policajta, který má problémy se srdcem. To, že hulí jak tovární fabrika a chlastá tvrdý (alkohol), mu nijak nepomáhá. Není divu, že při jedné akci nechytí zloděje a je předčasně penzionován. Z myšlenek na sebevraždu ho vytrhne jeho ne zrovna čistě podnikající brácha. Stačí koupit koně, který neběhá rychle kvůli drobné vadě, již lze operativně odstranit. A vyhrávat dostihy. To by ale nesměli přizvat jako žokeje lůzra Tonyho, který místnímu mafiánovi dluží těžké peníze... Poctivě vyprávěný příběh s příjemnou podzimní atmosférou se rozvíjí na jednu stranu očekávaně (i ten jeden drobný, řekněme zvrat, se dal očekávat), i zakončení je vcelku klišovité, ale docela dobře se na film kouká. Kiefer si svou roli policajta, který postupně propadá nečestným praktikám, i když ne v nějaké velké míře, užívá, dostihy jsou natočeny velice zručně, a i hlavní ženská představitelka vypadá moc hezky... Celkově však výš hodnotím snímek Špion(i), jenž rovněž nabízí provařené téma se zajímavou atmosférou, u Smrtícího žáru mi však něco málo navíc chybělo - prostřední část poněkud nudí, některé zvraty jsou mírně nelogické, akce tu moc není, ale celkově jde skutečně o příjemné pokoukání.

plakát

Cvokař (2009) 

Kevin Spacey v roli psychotického psychiatra, který kouří trávu, má problémy sám se sebou a ještě řeší své hollywoodské pacoše (na což odkazuje v původním názvu dvojsmyslná hříčka). Moderní způsob střípkovitého a mozaikového vyprávění rádoby ozvláštňuje tento snímek, který se tak strašně snaží tvářit jako psychologický nezávislý film, až selhává prakticky ve všem. Sledujeme osudy zhruba pěti lidí a jejich problémů, které se – jak nečekané! – v závěru střetnou. Jenže i přes pomalé tempo vyprávění nejsou postavy psychologicky do hloubky zpracované, jen mají povrchní feeling (zhulený neholený Kevin Spacey na dvorku přece vypadá trošku jako dr. House, ne?), ale o jejich životech se nedozvíme nic. Resp. zjistíme, jaký mají problém, ale v podstatě netušíme, z čeho vyvěrá, jestli měli nějaké problémy v rodině, takže je hrozně těžké s postavami jít. Nebo jim fandit. Osobně mi byly úplně putna. Vůbec jsem se nedozvěděl, jestli ti lidi mají rodiče, sourozence, příbuzné, koníčky a hobby, co je ovlivnilo v mládí - prostě ty základní kameny každého psychologického filmu, pokud chceme proniknout do nitra duše. Tady, je to zvláštní, většina klientů u cvokaře má jenom problémy se sexem, s ničím jiným. Zkrátka nemám tyhle "vyděračské" filmy rád - snaží se mě přesvědčovat celou dobu, jak jsou angažované a reflektují život, přitom jsou jen pozlaceným výkalem.

plakát

Diamant 13 (2009) 

Návrat k kdysi slavným slow francouzským kriminálkám, které měly sice pomalejší spád, ale o to lépe zvládaly atmosféru a lidské vztahy. Noční nebo ranní procházky Paříží jsou tady kouzelně natočeny. Akce moc není, ale o to víc se dá soustředit na vztahy. Dobře natočené, zahrané, jen by Depardieu měl shodit pár kilo, vypadá spíš jak Maigret nebo Matěj Brouček.

plakát

Stiletto (2008) 

Musím říct, ze ze začátku nic moc, ale pak mě film chytil. Protože kromě té hlavní dějové linie pomsty je to tragikomedie na téma, jak se gangsteři vlastně chovají jako malí kluci, hádají se o blbosti, o kuličky, zatímco "nahoře spí děti" (tedy o skutečných životních hodnotách nemají ani tušení), akorát že na rozdíl od pískoviště tady zhebávají lidi - v čemž tkví ta tragédie.

plakát

Unesená (2009) 

Docela zmatená koncepce, kde logika dostává na prdel... Celá ta historka kolem únosu dcery a následné double twist pomstě (nechci spoilerovat) je ozvláštněná mexickými sakrálními reáliemi, podivným kultem, který má spíše k voodoo, snahou nevypadat jako Rosemary má děťátko... Když si všechna tahle ozvláštnění však odmyslíme, zbyde nám naprosto plochá historka, která je naprosto nepravděpodobná a navíc blbě režírovaná, vedená a sem tam i zahraná.

plakát

Red (2008) 

Hodně mi to připomnělo Gran Torino, ale tam to mělo jinou šťávu... Přitom to hledání mezí morálky a odplaty bylo i v Gran Torinu a dobře zpracované. Zde se to vleče jak přilepený Panzani, sem tam moudro, a pak kupa nelogičností, kdy je děj uměle natahovaný do scenáristy, ale nikoliv dějem, nucené přestřelky v lese. Nuda.

plakát

Moon (2009) 

Něco malinko mi chybělo, proto nedávám plný počet, ale jenom lepší 4 až 4,5*. Jinak mi vůbec nevadilo, jak tu někdo píše, že jde o roztaženou historku z povídky, takových filmů je habaděj a ujdou (třeba podle povídek Stephena Kinga). Tady se pracuje s prostředím, dobrými kulisami, slušnými triky, očekáváním (Je za tím ten stroj na základně, nebo není? Nejde o případ schizofrenie? Má fakt halucinace? apod.). Udrželo mě to v napětí až do konce, což se třeba o District 9 nebo Pandorum nedalo říct. A vůbec o mnoha současných filmech.

plakát

Symptom Pandorum (2009) 

Herdek, viděli jsme všichni stejný film? Já měl pocit, že koukám na Resident Evil v mužském podání (nebo Eden Log, fuj), když ten plukovník byl skoro nesmrtelný, jak furt někam padal, nebo bioložka, co kope potvory jak za národní mančaft, až jí Milla Jovovich musí závidět.. Nebo jak jsou ti lidi odolní proti radiaci, proti vysokému tlaku vody... Minusem je pro mne taky, že se to odehrávalo celé ve tmě, protože člověk ani neměl nějaký dojem z té kosmické lodi a jejího vnitřku. Zajímavých je tak zhruba prvních dvacet minut, kdyby se šlo cestou postupného odkrývání tajemství, a tím tajemstvím nebyli profláklí zombíci, bylo by to ke koukání. Takhle od 20. minuty nuda.

plakát

Číslo 9 (2009) 

Nějaké duchovní poselství by mi vadilo ze všeho nejmíň. Mně spíš vadí, že je to prostě obyčejná adventura, počítačová hra, kde se ani nemůžu zapojit a s pajduláčky před zlými stroji skákat po střechách já.

plakát

District 9 (2009) 

Jako chápu ušlechtilou myšlenku o xenofobii a rasismu. Ale myšlenka nestačí. Pokud se prezentuje jako film, ten musí mít hlavu a patu. A ne abych si co deset minut říkal, a jako proč tohleto? Proč to neřeší jinak? Když poprvé zkouší zbraně v MNU a nechce se mu a ví, že ho chtěj rozebrat, proč už tam nepoužije emzácký zbraně? Proč se většina kreveťáků chová hůř než bezdomovci za krčským nádražím, a jen otec a syn jsou natolik geniální, aby dali do kupy raketoplán? Kam zmizelo 1,8 milionů emzáků, když do distriktu 9 napochoduje komando jak z Hvězdné pěchoty o síle deseti mužů a těch deset chlápků to tam kosí, dokud nepřijde robot jak z Transformers? Atd. atd. atd. Tahle scifárna má jenom myšlenku. Ale jinak uráží rozum a logiku diváka na nejvyšší úrovni. (A rádoby dokumentární kamera už není cool minimálně tři roky.)