honajz

Jedna z nejmizernějších epizod, fakt. Na přetřes se dostanou rasové předsudky k černochům (přitom se zdá že černoši v té době měli jedno lukrativnější zaměstnání vedle druhého), Murdoch představí přenosný fotoaparát, Ogdenová intrikuje na klinice a Hartová ostatně taky, a do toho se uměle rozdmýchávají nepokoje mezi dělníky, aby se našel důvod zakázat odbory... A do toho zemřeou dva lidi.

Mně to předávání nejvíc připomnělo Stardance, s tím rozdílem, že tam ve výklencích pod světly stáli nějací lidé, o nichž jsem nic netušil - pan Kopta (místo pana Ebena) je pořádně nepředstavil, nic o nich neřekl. Příklad: těšil jsem se na svého kolegu z FAMU Petra Boka, že ho zas po letech uvidím, když je nominovaný, ale kamera ho (i druhého scenáristu) jen rychle švenkla, takže nic. Nejlepší bylo předávání cen u Hynka Bočana doma na zahradě, a možná by tenhle koncept mohl být přínosem i do budoucna, mělo to ze všeho ostatního, unylého alespoň šmrnc.

Tohle je pro mně zjevení - natočit videoklip podle povídky. Resp. podle povídky Mrtvá kočka z knihy Bubáci pro všední den od Karla Michala (ano, TOHO, podle něhož vznikl slavný čs. film Bílá paní). A musím říct, že ten videoklip svou atmosféru i jistou poetiku má.

Hele, já nevím. Fakt. Vtipné to je, když vezmete různá rčení a zobrazíte je doslova, nějaký příběh to taky má, takový satirický, komunální osten proti byrokracii na úřadech, ale ten nápad se strašně rychle přejí. Prvotní nápad je spíše taková hříčka, ale jet v tom celých deset minut, pořád dokola a dokola, tak už mi to tolik zábavné nepřijde.

On ten film není úplně špatný - obsahuje skvělé hlášky, moudra, dokonce je i svým způsobem zasvěcovací - naše cesta může vypadat chvíli jako že je vše v pohodě, ale ve stínech se skrývá had, a zase naopak, když je vše ztraceno, najednou se objeví dobrá ruka dobrého osudu... A taky je zde moudrost cyklů přírody... Jsou zde i skvělé lokace a dost slušně napsané charaktery postav - zvlášť ten pomstychtivý synek, ale žel se to vleče neskutečně a chybí tomu „putování“ z roka do roka nějaký jednotnější motiv. Samotný O'Keffe je tady s tou parukou naprosto tragický, Connery hraje svůj standard, ale stejně to bohatě stačí a všechny přehraje. Jen mě udivilo, že se Gawain na konci nevrátil na hrad svého krále...

Musím přiznat, že já divnosti moc rád nemám. V mém věku už na to není kdy. Hledám filmy, které mi něco dají - ponaučení, pohodu, vítězství dobra nad zlem, možnost k zamyšlení... Když musím složitě dekódovat, co mi chtěl autor říct, proč hezká holka žije s trpaslíkem, proč jsou tak hin všichni z plastových hraček, tak mě to prostě nebaví, omlouvám se. Třeba jsem přehlédl nějaké geniální poselství, ale v takovém případě je podané hodně anti-divácky a nepřístupně.

Kdybych si nepřečetl obsah, tak se mi ty skupiny Mongolů, které jurtou jezdí jednou sem, podruhé tam, úplně pletou a ani netuším, oč jim jde (jako jo, dovézt lékaře), ač tam dojde k zápletce maximálně bakalářské (určitý omyl, který, dokud se nevysvětlí, bude nutno chána požádat, aby velitele vojska, tedy těch deseti, opravil). Fakt tomu chybí napětí, nějaká větší akce, zaujetí, nudilo mne to.

Jako... ono to úplně marné není a to jedno překvapení v závěru jsem fakt nečekal (ale dává to pak větší smysl, oč jde - jen jsem se musel podívat, kdy měl premiéru Blade Runner a kdy přesně tohle a ano, tohle opisovalo). Ty androidí hrátky a rozverná španělská muzika na závěr tomu dodávají taky docela příjemné odlehčení. Jen je takové - vlastně o ničem Dalo se rozehrát víc linií než takováto prostá a v určité části nudná zápletka. Hodně to staví na prostředí, a to je tam takové zvláštně depresivně-vězeňské, což by i patřilo k tématu, že? Ale bratři a sestry na Zemi už čekají na odboj, že? Kam se hrabou druhořadí lidští zlodějíčci a vrazi... Btw, dobrý je fór v závěrečných titulcích, že Max hrál sám sebe.

Nutno brát v potaz rok výroby, ale vidět to v noci fakt nic příjemného není ani dnes, i když triky jsou občas úsměvné. Sledujeme jednu legendu, která se z nedávné minulosti dostává do současnosti, a postupně se odkrývá jedna záhada. Ta středověká německá městečka jsou natočená ale dokonale, to se musí nechat! Má to působivou atmosféru. Při cestě na hrad (kdy se objeví další záhada v podobě podivného mnicha, o němž dlouho netušíme, na čí stranu patří) kočár projíždí vskutku čarodějným a strašidelným lesem, jet bych tamtudy fakt nechtěl. Na hradě si tvůrci nejvíc vyhráli s tajemnými komnatami, kobkami, chodbami a možná klidně mohli přitlačit na pilu - to víno, co rozežralo stůl a pak se ho napije sluha, to mne pobavilo, má to určitou pointu i posléze. Taky se mi líbilo, že - v rámci poněkud naivní dobrodružné vyprávěnky - si postavy často z mizerné situace pomohou sami (a neřeším, nakolik by to logicky šlo, nebo ne). Christopher Lee se tady objeví jen na začátku a na konci, ale je hodně charismatický, to se musí nechat. Scéna s přesýpacími hodinami a křížem jako zloduchovým „kyvadlem“ mi přišla prostě geniální. A taky mě potěšilo, že tady příšeru z pekel stále ještě dokáže přemoci kříž. V postmoderních hororech tuším ďáblové chodí do kostela a div se nekřižují svěcenou vodou, aby to bylo jako cool, ale postrádá to pak jistá pravidla hororu, když zlá potvora prostě může všechno a je nesmrtelná jako avenger.

EDIT 13/3/2022. Musím jít s hodnocením výš. Teprve teď jsem zjistil, že Benning měl rád Cohenovu hudbu. Cohen zemřel v listopadu 2016. O rok později došlo v USA k ojedinělému úplnému zatmění Slunce. Celý film je poctou Cohenovi, srovnáním jeho tvorby a osobnosti s vesmírem - a do toho nakonec zazní jedna z posledních Cohenových písní-modliteb. Love Itself. Láska sama. Křesťané vědí. On taky Benning nemá potřebu vysvětlovat, když není divák schopen si souvislosti dohledat nebo domyslet. Hodně duchovní film. ----- Jako jo, je to Benning - ale přece jen mne odmítl tady překvapit. V podstatě jde o jeden záběr na pole, tři sudy a dvě gumy na něm vlevo, staré rezavějící brány vpravo, v pozadí stožáry a na horizontu hory v průběhu dvou dní a jedné noci (ale ta noc je působivá, to zas jo, začíná v cca 22. minutě). Je fantastické, že za celou dobu tam neprojde jediný člověk, neprojede auto ani traktor, nepřeletí letadlo ani pták. Asi deset minut před koncem pak zazní jedna - sem se impresionisticky samozřejmě přesně hodící - písnička od Leonarda Cohena. Ale přece jen jsem na ploše 45 minut čekal nějak víc překvapení, jak to Benning umí. Tohle se dalo odvyprávět za polovinu času.