Dan9K

Veskrze velmi sympatický film, který není zdaleka tak pitomý a hloupý, jak se o něm snaží spousta lidí tvrdit. Jen si v něm najdou svoje obě dvě skupiny, jak ti s IQ pod sto, tak i někteří, co jsou nad a nehrají si na to, že kakají fialky. Je fakt, že přehnaná ostrost mluvy nerovná se ostrost vtipu, tedy pro mě. Ne, že by mě sprostota a všudypřítomná sexualita urážela, to vůbec, ale její větší nenucenost by přidala filmu na překvapivosti, neboť po chvíli už to člověk skoro nevnímá. Avšak klady jasně převládají; brilantní námět, velmi povedené a netrapné narážky na jiné filmy/žánry i aktuální geopolitickou situaci a dobré situační gagy. Zejména se povedlo vše, co souvisí s masakrováním nebohých potravin, působí to velmi uvěřitelné a brutálně a díky tomu vtipně. Těším se na pokračování a jsem zvědavý, co s ním tvůrci vymyslí.

Doctor Who má některé epizody, které jsou brilantní, to úplně Torchwood nemá. Narozdíl od Doctora Who tu ovšem nejsou epizody, které by byly nesnesitelné, stupidní a trapné. Torchwood si drží svoji vyrovnanou nadprůměrnou laťku od začátku do konce a na sérii Torchwoodu jsem se těšil vždy víc, než na samotného Doctora. A to říkám i přesto, že vlastně většinu postav z tohohle seriálu, které se vyskytovaly ve více než jedné řadě, nemám vůbec rád, vlastně mám rád jen dvě (Kapitán a Owen Harper). Torchwood je ale prostě dospělá podívaná, v době, kdy byl Doctor Who spíš pro mladší teenagery. Postupem času i samotný Doctor ztemněl a zvážněl, takže ta velká devíza Torchwoodu odpadla, ale Torchwood pak nasadil neepizodické vyprávění, které rovněž fungovalo skvěle, ne-li lépe. To je velká zvlášnost Torchwoodu. Neznám žádný jiný seriál, který by tak radikálně změnil svoji formální stránku v průběhu své existence. A dopustím se hereze, ale Kapitána Jacka Harknesse mám skoro výš, než Doctora, protože ke Kapitánovi je snažší si vybudovat větší pouto, narozdíl od věčně měnícího se Pána Času. Velká škoda, že je seriál de facto neukončený, ba co víc, slibuje pokračování, které pravděpodobně nikdy nenastane. To nemám na seriálech rád, ale vůbec! 1. a 2. série za 3*, 3. a 4. za 4*.

Celý dvojdíl je neskutečná zhovadilost, která má ke sci-fi tak daleko, jako mají Dalekové k dalekohledu. Naštěstí je v druhé části ona rozlučková část. Vůbec by mě nemrzelo, kdyby to bylo celé jen o ní. Ten předchozí neděj si mohli odpustit, ale tak je to takový trademark Russella T. Daviese - fantasmagorická megalomanie, kterou není schopen či ochoten ukočírovat v byť jen trochu smysluplný a fungující celek. Jen nechápu, jak je možné, že se mu to jednou za rok povede (jako v případě epizody Midnight či celé třetí řady Torchwoodu) a pak desetkrát ne.

Ty speciály jsou vždycky nejhorší. Nacpou tam vždycky už stokrát viděné nepřátele, vždycky strašné ohrožení celé planety, ale nemá to žádný zajímavý příběh, je to prostě hlavně o akci se špatnými efekty, celkově dost nuda. Na Doctorovi mám nejraději ty komorní příběhy se zajímavou zápletkou. Když jde o velkolepé věci, tak se to povětšinou hroutí jak karty z domečků. Konce sérií a speciály, kdy se snaží o blockbusterové pojetí, jsou skoro vždycky příšerné.

Průměrná série. Řada výjimečná svými evakuacemi, které ji ale ve výsledku ublížily. Cast plný zajímavých lidí, kteří ale nejsou příliš dobrými hráči, přesto se skoro všichni snažili hrát. A bylo to i díky tomu zábavné. Zaslouženost vítěze rozporuplná. Závěrečný twist supr, ale jdoucí proti duchu soutěže. Nikomu jsem vyloženě nefandil, takže pro mě to byla celkem emočně chladnější řada, ale přesto celkově vysoký standard.

Tenhle seriál sledujte jenom, pokud se zrovna nacházíte ve šťastné etapě svého života. Pokud procházíte krizí identity, pochybujete nad smyslem života, umřel vám někdo blízký, jste po rozchodu nebo cokoliv na ten způsob, Derek vám vše nejspíš ještě prohloubí. Depka ještě účinnější, než Odpočívej v pokoji. Až tak, že jsem si musel dát po první sérii pauzu a na tu šťastnější etapu života si počkat :-). Druhá série už mi přišla více vtipnější, paradoxně přesto, že tam už prakticky není Karl Pilkington.

Hodnocení bez ohledu na oceněné. Ceny mi naopak udělaly mnohdy dost radost. Ovšem ceremoniál jako takový byl hodně smutný. Hlavní moderátor esence nevtipného trapna. Neustálá protivná agitka, při které jsem se chtě nechtě musel neustále zabývat otázkou rasy a rozdělení lidstva, i když by mě to vlastně v tu chvíli vůbec nemělo zajímat a řešit film. Tohle je uměle budovaný rasismus, jako kdyby se v tom prostě strašně rádi rochnili. Jen tři nominované písně z pěti zazněly, asi aby byl čas na super anketu v Comptonu. Jediný světlý bod, mimo soutěž, pro mě bylo vystoupení Louise C.K. a s přimhouřením očí Aliho G. Ještě, že tam byl ten Ennio a dojemné objetí s Johnem Williamsem.

Úžasný životopisný snímek, ze kterého se asi nedalo vytřískat víc. Miluji, když mě filmy takhle vzdělávají. Celou tuhle problematiku jsem nějak úspěšně ignoroval, za což se stydím. Díky tomuhle filmu se již budu dívat na celý Hollywood (potažmo USA), a zejména na tu dobu, úplně jinýma očima. Navíc snímek divákovi přibližuje přecijenom značně opojímené řemeslo scenáristiky, které pokládám na filmu vlastně za nejdůležitější článek celého řetězce. A je příznačné, že i tenhle film má velmi dobrý scénář. Navíc je tu opravdu vynikající muzika a skvělí herci. Snímku paradoxně nejvíc ubližuje to, co mu zároveň i nejvíc pomáhá, a sice, že je to vlastně klasicky střižený životopisný film podle skutečné události, a to Trumbovi přecijenom nedovoluje být ničím jiným, než "jen" velmi zdařilým počinem.

Proč jsme museli sledovat osud zrovna toho největšího debila z celé Osvětimi? Nějaké ty rozhovory s přeživšími členy Sonderkommanda jsem už viděl a jsou to celkem normálně přemýšlející lidé. Všechny ty postavy okolo ve filmu byly daleko racionálnější. Tohle bylo vyloženě utrpení sledovat. Ale ne kvůli výborné kameře, zvukové stránce nebo kvůli všeobecným hnusům, co se tam tak trochu, ale spíš skrytě, děly. To bylo všechno fajn. Ale protože to bylo jako sledovat potápěče, na kterého se hrne lidožravý žralok, ale on si nutně musí vyfotit mrtvého kraba s urvaným klepetem a udělá pro to úplně všechno. Prostě příběh, se kterým se nedokážu ztotožnit a hlavní postavě jsem přál brzký konec pro její bezbřehou stupiditu. Může se namítnout, že motivace hlavní postavy spočívala v uchování posledního zbytku lidství. Budiž. Ale mohl si k tomu vybrat třeba něco, co má větší smysl. Například pokus o útěk, o který šlo všem ostatním, jenom ne hlavní postavě, která ho svou blbostí v podstatě kazila. Navíc ty rozhovory mezi postavami nedávaly vůbec smysl. Já vím, že tam na nic nebyl čas a prostor, ale i tak je každá věta úplně o něčem jiném a spíš jsem z toho cítil laciný kalkul, aby film nepůsobil moc jednoduše. Nebo je to třeba maďarštinou, nevím. Podobně mě štvala záměrná a celkem kontraproduktivní absolutní nepřehlednost a až přílišná chaotičnost a neorganizovanost práce v táboře. Tomu se mi nějak nechtělo věřit. Na snímku ovšem oceňuji jeho kameru, pár zajímavých scén a hezký konec.

Snad jen ten Zimmerův Time z Inception tam nemusel furt dokola hrát!