Anchi

Ukamenujte mě, ale mně se to vážně líbilo a bavila jsem se od začátku do konce. Moje nejdražší Keira tu byla v tak sympatický roli, že pro mě s přehledem utáhla celej film a já chvílema utírala slinu. A jak mě moc nebere Pine, tak tady mi jeho modrý oči vyloženě nepřekážely. / Ad1: Objektivně upozorňuju, že moje subjektivní zaslepenost k oné ženě mohla lehce pozměnit mou perspektivu.

Přiznávám bez mučení, že pro mě byl Ian jedinou volavkou proč obětovat 90 minut času z večera... Film tak stupidní, že špetka mejch mozkovejch buněk spáchala rituální sebevraždu, ale jako mentální klystýr po pár zkouškách fungovalo ideálně. Pár vtípečků se našlo, ale po scénáristický a režijní stránce dosti ochablá komedie spíš k pláči.

Temná atmosféra funguje na jedničku, zvrat nepředvídatelnej a vidět polosvlečenýho Benedicta v roli drsňáka určitě neocením jako jediná. Pár nelogičností se ovšem i v těch 18 minutách najde, ale což - příjemná jednohubka.

It's Beatle-proof! Přesně takovýmhle nonsensem jsem potřebovala završit poslední den v roce. Jen tak pro představu: "Maybe time is going on strike.." "What for?" "Shorter hours." "I don't blame it. It must be very tiring being time, mustn't it?" "Why?" "It's a twenty-four hour a day, isn't it?" Ale ta intonace! To se musí vidět a slyšet. Prvních deset minut jsem si říkala, že scénárista rád hulil, ale po přehoupnutí deseti minut mi došlo, že tohle musel bejt uživatel něčeho silnějšího. Beatlesácká hudba samozřejmě top a i když samotní Beatles nejsou ze snímku nadšení, mě to fakt bavilo. /// Křižník - loď potopena. / I've got a hole in my pocket. / Nothing ever happens to me... / But I don't have an imagination...

Pro mě dost utopie, co se harmonie v takhle dlouholetým vztahu týče. Obdivuju scénáristickou propracovanost (délka, smysluplnost a hlavně pointu nepostrádající myšlenky) rozhovorů o takový hloubce, kdy si člověk sám musí sáhnout do svědomí. Scéna s řeckými přáteli při jídle stojí za pozornost, jinak je film jeden velkej dialog mezi partnery. Ani nevím kdy jindy jsem viděla a slyšela takhle !opravdovou! a upřímnou výměnu názorů. Vyvážená inteligence, kdy ani jeden není obětní beránek moc dlouho a dočká se uznání a respektu... // "Now I know why Sylvia Plath put her head in a toaster." "It was an oven." "Don't play with words."....."...It would be easier to put your head into a toaster than to turn you into anything submissive."

Brr, brr, fuj. A ještě jednou brr... Když si představím sebe v kůži kohokoliv z filmu, začínám lapat po dechu a valit oči jakože to ne-e. Ale zase i přesto, že příběh je dost silnej, pořád nejsem o existenci pranormálních jevů přesvědčená. Wanovu tvorbu mám dost ráda - přijde mi, že jeho pojetí lekaček a twistů není klasicky průměrně prokouknutelný a nucený, ale naopak mě dokáže nadzvednout ze židle trochu jinak. I ve chvílích napětí, kdy čekám, kde se objeví hnusnej ksicht nebo něco spadne nebo někdo někým/něčím mrskne proti zdi, zůstane jenom tohle nenaplněný napěti a nic se nestane, to taky cením. A co žeru, je make-up jeho démonů. Ty zlatohnědý oči... Teoreticky se mi líbil projev u všech herců včetně holčiček, psa a ptáků, až na jedinou vyjímku a tou byl táta. Tomu jedinýmu jsem nevěřila strach, když šlo do tuhýho.

Scarlett roli nepříjemné naivní princezničky (Sorry? Chlap co miluje uklízení není sexy?) zahrála dobře, ale moc mě nebavila. Celkově představa lidí, smyšlejících jako ona mě dokáže vždycky spolehlivě pobavit a děsí mě, že to není jen smyšlenka. Joseph si napsal roli na tělo, protože přesně jako namachrovanej frajírek na mě působí i z rohovorů, kdy hraje sám za sebe. Příběh Don Jona je podprůměr. V podstatě hledání sebe sama skrz sexualitu, v čemž se pozná valná většina populace.

"I'm not gonna waste my time on the wrong person. I'm not gonna waste my parent's time introducing them to some future stranger. And no more days picking out what you're gonna wear for nights that don't mean anything. No more wondering whether you're with the right person or if this is the guy that you're meant to have kids with. All those ridiculous questions. It's liberating. That's what it is." //// Moje pocity z filmu už byly absolutně spolehlivě vystihnuty v komentářích od viperblade a hellstruck, víc netřeba dodávat.

Ritchie je prostě pašák. Mám ráda tuhle práci s kamerou (úvodní titulky, prostřihy - například propojení coursingu a vyslýchání Tyrona), celou dobu velmi vtipnej hudební doprovod a tentokrát pro mě byly pěknej oříšek akcenty. K příběhu se mi chce říct "to nevymyslíš". Líbí se mi tyhle promyšlený/nepromyšlený zabijačky, kdy není problém odkráglovat kohokoliv při jakýkoliv příležitosti. Nejde mi vybrat postava, kterou bych si oblíbila víc či míň (jenom řeknu, že jsem ráda, že se objevil Pitt bez trika víc jak jednou), protože všechny maj svoje osobitý kouzlo. A to že tam je panáčků víc než dost. Přehršel ironickej poznámek. ("You do have all the characteristics of a dog. All except loyalty."; "London." "London?" "London." "London?" "Yes, London. You know, fish, chips, cuppatea, bad food, worse weather, mary fucking poppins. London!"; "I'm not in Rome, I'm in a rush."; "Who took the jam out of your doughnut?") A bonus pro mě byl good boy, Daisy. http://www.youtube.com/watch?v=6sxnXO2RjVg

Cením snahu zachytit orgasmus do vizuální podoby. Ale podle mě je zrovna tenhle úmysl naprosto neuchopitelný a neproveditelný, nepředstavitelný... Po zvukový stránce je snímek ovšem povedený, jak vypisuje pan Hnědý: vrzání kožených rukavic, říznutí břitvy, hořící cigareta, doutnající uhlík, prsty třoucí se o kůži, podmanivý výdech vášně. Paráda. Jako celek to na mě působí spíš jako sexuální fantazie než vyobrazení O.