Páně

Neuvěřitelné. Souznění toho nejkrásnějšího co člověk jednou zničí a toho nejkrásnějšího co stvořil, totiž přírody a hudby, funguje odzbrojujícím způsobem. Zvláště potom zde, za přispění neobyčejně nádherných a dokonalých filmových záběrů. Je to ohromující a dojemné zároveň. Občas se doma nechutně zpiju nějakým chlastem, pak si pustím Od pólu k pólu a pak už jen cedím hroší slzy.

Jediné co mě na této genialitě může štvát je, že jí nemám ve své sbírce a v TV se zrovna nepřetrhnou s reprízami.

Ridley vsadil tak trošku na experimentálnost, trefa do černého řekl bych. Obrazové, kostýmní a jiné orgie zůstaly zachovány ve výtečném standardu. Obrovský most k současnému soužití muslimského a západního světa je nepřehlédnutelný a zároveň podaný poměrně vkusně. Soundtrack opět skvostný všechna čest. Musím říci, že mě to výrazně bavilo! A bavilo mě především to, co je tomu zde leckde vytýkáno vzhledem k filmu, jehož jméno tu zaznívá skoro tak často jako v jeho vlastním chlívku. Však víte. Zdá se mi, že toto dílo zůstane nepochopeno a nedoceněno protože zkrátka přišlo ve špatnou dobu a je zcela nesmyslně obecně zaškatulkováno v jakémsi b-ranku historických eposů. Lidi proboha podívejte se na ten film pořádně. // Director's cut je ještě o několik tříd výše a v podstatě se jedná téměř o jiný film. //

Nebudu již rozebírat to hlavní čím tento film je, totiž politicko-humanistickou agitkou, což je zde rozebráno v jiných komentářích již velmi hojně. Musím však upozornit na skvělou práci Fernanda Meirellese s postavami, kde vám Tessa zezačátku přijde jako nezralá a až příliš přímočará, živočišná bytost, jakoby naivně z jiného světa, aby se nakonec ukázalo jak hodně bylo vše jinak. Škoda jen, že Rachel Weisz nedostala více prostoru. Fiennes je jako Justin skvělý a jeho otevření očí a následné hledání vlastní spásy je kouzelné. Celý příběh působí velmi naléhavě a místy jistě i dojemně, ale především velice inteligentně. Fernando Meirelles zdá se disponuje velkým talentem, jeho rukopis se mi moc líbí. Zalahodila mi však i jemnocitná romantická linie, která jako tenká nit se táhne skrze celou stopáž.. Opravdu výsostně geniální záležitost.

Světe div se, ale i u nás kdysi mohly vzniknout filmy, které se vryjí do paměti. Většina odpadu, který se u nás točí dnes tomuhle nesahá ani po kotníky. Mohl bych tu dále plakat nad plytkostí současné filmové tvorby v ČR, ale zpět k tomuto zajímavému dílku. Povedlo se především geniálně trefit děsivou atmosféru ústavu pro "opožděné" dívky. Renč velice odvážně vykreslil charaktery vychovatelek, včetně jejich úchylek. Velmi dobře byla zahraná i postava doktora, který sice chlastá, ale zachovává si alespoň trochu lidskosti. Tenhle film je o opravdovém peklu, které může vzejít jen z našich lidských duší. V podstatě se zdá neuvěřitelné, že něco tak kvalitního vzniklo už v roce 1991, i když možná tomu porevoluční atmosféra ve společnosti trochu pomohla. Jeden z mála českých (potažmo československých) filmů, kde není ani náznak ambice být za každou cenu trapně hořce-komediálním, jako je tomu bohužel dnes. Naopak skvěle vygradovaná atmosféra beznaděje, temnoty a zoufalství. Už i kvůli tomu se podle mne jedná rozhodně o jeden z nejsilnějších porevolučních snímků, ne-li přímo nejlepší. Pomohla i výborná hudba od Ondřeje Soukupa. Doufejme, že jednou přijde doba, která nechá vzniknout podobně excelentním dílům.

Darren mě tentokrát přeci jen překvapil. Ubral (v jeho případě však geniální) klišé, anuloval stylizaci i patos a neservíroval nám syrovou dojížděčku jednoho života v tradičně na kost jdoucím provedení. Z trademarků zůstal především skvělý cit pro obraz a detail a nepochybně také schopnost podat příběh nadmíru odrovnávajícím způsobem, srdceryvně přímočarým. Perfektní obsazení Mickeyho Rourka podtrhlo režisérovu genialitu a chtěnost určitého záměru s jakým byl Wrestler natočen. Tentokráte je absolutně vynecháno jakékoliv přespřílišné citové vydírání. Zůstal jenom syrově odzbrojující příběh o marné snaze se vymanit z něčeho co už příliš pohltilo váš život. Příběh o tom, že za život v jakékoliv formě se prostě platí. A pokud si někdo bral od žití příliš, později zaplatí třeba trvalou ztrátou svých blízkých, nebo životem samotným. Darren Aronovsky stvořil po Rekviemu za sen a Fontáně spíše komornější film, avšak minimálně stejně dechberoucí.

To co jsem chtěl, to po čem jsem toužil, jsem bezezbytku dostal. Darren Aronofsky mě tentokrát svou stylizací opět zasáhl do slabin velice silně a osudově. Neskutečné! Pro mne životní (troj)role Hugh Jackmana. Citlivý, překrásný film s důrazem na detail a empatii, zabalený v úchvatné vizualizaci. Nepochybně kýčovité scény a fráze zde ale fungují jako kopance do koulí. A já se nechám polapit, to přiznávám. Protože se chci nechat. O soundtracku pana skladatele Clinta Mansella snad nemá cenu ani mluvit, genialita.Nedivím se, že toto dílo vzbuzuje toliko vášní. Hodně již bylo zde napsáno o otázkách podstaty života, smyslu naší existence. Ano říkám to rovnou, nechal jsem se příjemně pohltit a to už dávno opravdu nejsem naivní teenager. Není problém na tomhle filmu všechno ztrhat a rozcupovat ho, ale příjemnější je se nehat unést na jeho vlnách. A já se nechal, jak já jsem se nechal. Je to prostě chvíle, kdy vám něco do ucha našeptává, že na toto jste celý život čekali. Fontána je něco co budete buď milovat, nebo to zatratíte. Buď vám totiž styl jakým je tento film podán a vytvořen sedne, nebo naopak.

Ran v mě zanechal mocný dojem a tak tomu muselo být. Kurosawa mistr obrazu, mistr dialogů, mistr estetiky. Obecně známé příběhy a osudy implantované do východní mentality, musí se. Skvost, dívat se v především v původním znění a vychutnávat japonská gesta společně s mluvou. Na filmu je znát velká výprava a roky příprav. Fascinující bitevní scény jsou zabírány tak mistrovsky, až jsem si pochrochtával. Určité pomalosti děje nejsou na škodu, neboť umocňují slastné pocity. Vizuální orgie.

Iñárritu vsadil na jedinečnost sobě vlastní a stvořil další navždy nezapomenutelné dílo. V určitém smyslu šel ještě dále než v případě Amores perros. Jeho filmům je třeba se věnovat na 150% pozornosti, jinak se kýžený efekt nedostaví. Tentokráte se totiž děj skládá dohromady ještě bizardněji, nežli je tomu u jeho prvotiny. Možná na mě působil trochu uhlazeněji, jako by se sice trochu vytratila syrovost a živočišnost Amores perros. Rukopis je však velice podobný a i tentokráte nás nechá nahlédnout až do morku kostí různých osudů, ale i našich vlastních duší. Přestože trochu dovádí svůj příběh někdy až do absurdních rovin, já mu to věřím. 21 Grams je film, který vám temně zatíží myšlení. Scéna kde si Benicio Del Toro vypaluje vytetovaný kříž na ruce je zničující. Alejandrovi tleskám, je to mistr nad mistry.

"Bravo Pedro, dokázal jsi, že tímto filmem nastal Tvůj čas. Čas, který vyvrcholil dalšími dvěma díly. A tak vznikla trojice Tvých nejlepších filmů. Díky Ti za ně." Na počátku svého tvůrčího vrcholu nám Pedro Almodóvar předvedl v nejlepším světle své nejsilnější stránky, především v práci s postavami a jejich charaktery. Jeho příběhy ze života oplývají nejen poetikou, ale i velkou porcí uvěřitelnosti. V "Na dno vášně" nám ukáže, že cokoliv v životě není nikdy definitvní. Že neexistují charaktery čistě jen dobré nebo špatné. Na světě není nic černobílé. Protože všichni jsme jenom lidé, smrtelní, omylní. A vztah dvou lidí se může neuvěřitelným způsobem vyvíjet. Buď jako v případě Eleny a Victora k nečekanému souznění, nebo jako v případě Sancha a Clary k propastnému hořkému konci.