Páně

Muzikál ve filmu to nikdy nebude můj šálek kávy a pohled na zpívající hvězdy hollywoodu mě naplňuje bezbřehými rozpaky bez ohledu na kvalitu materiálu. Kdyby tam ovšem nějaká ta kvalita byla. Bídníci 2012 mi nabídli jen šílenou nudu s pekelnou stopáží završenou neskutečně natahovaným koncem, který se z vás tím nejlacinějším způsobem snaží tahat emoce. A když navíc vzpomenu, že při některých pěveckých eskapádách jsem potlačoval výbuchy smíchu, tak přinejmenším nenacházím na tomto díle nic, ale zcela nic pro mě interesantního. Trpěl jsem až do konce.

No já jsem si tedy na bryndák zrovna dvakrát nezaslintal. Ovšem také je pravdou, že nejsem zrovna typickým bondožroutem, který by si trhal orgány při zvěrečném finále. Zdá se mi, že se tentokrát chtělo cpát až moc duše a chytlavost se vytratila. Když pominu pár nezbytných pomrknutí na skalní fandy, tak jsem shlédl co do tradice možná až moc tradiční bondovku, která mě nijak neoslnila a oproti předchozím dvěma dílům dá se říct i zklamala. Sázka na herecké výkony sice jasná, ale to nestačí. Nemohu si pomoci, ale ne. Jo a málem bych zapomněl, proč porád do filmu cpou výtvory toho patetika Tennysona? To nebyl básník, ale cukrář.

Řemeslně výborný fiilm, jemuž se opravdu máloco dá vytknout. Ale přesto se neustále nemohu zbavit pocitu, že možná to mi na něm tak trochu vadilo. Ovšem ta silná scéna se skleničkou od cukru či co to bylo byla zažírací.

Ridleymu se vůbec nepodařilo diváka k Hannibalovi nějak víc připoutat či nechat mu nahlédnout do duše. Co se mu pohříchu naopak povedlo je poměrně nezáživné tempo, které vás pomalu ale jistě totálně unudí. Jsou filmy kde takové tempo funguje, to ale není tento případ. Dohromady to všechno nakonec hlavně i přes velká očekávání působí poněkud nedopečeně.

Jakkoliv netrpím opravdu žádnou sympatií k Ofelii, výsledný dojem zesílený shlédnutím unrated verze není vůbec špatný. Oliver Stone je svým způsobem už rutinérem nadprůměru, v jeho podání může sice působit lecos trochu laciným dojmem, ale pořád dokáže skórovat. Šalamounský dvojkonec je toho jasným důkazem.

Vše již bylo řečeno tak snad jen dodám, že na dvojku Beckinsale & Biel by jeden potřeboval bryndák. Ovšem s tímhle ratingem spíše opravdu jen pro muže s velmi dobrou představivostí.

Taken 2 si veleúspěšně bere z jedničky vůbec to nejhorší co v ní bylo. Nechutné hraní na útrpnou rodinnou notu však není bohužel zdaleka to nejhorší. Celý film se utápí ve všemožných klišé akčních filmů a v různých zcela nesmyslných pointách, navíc se mu zhola nedaří ani to kopírování. Špatně je zkrátka úplně všechno od hloupého a předvídatelného scénáře až po odporně nezvládnutou režii akčních scén. Tímto se toto dílo nekompromisně zařazuje mezi jedny z nejprůserovějších pokračování úspěšných jedniček v historii Hollywoodu. Gratuluju. Fujtajksl.

Sentiment si strčte někam, tohle je filmařské selhání masivních rozměrů. Proti prvnímu dílu notný krok zpět. Režisérsky to je velmi provařené, hlášek těch je opět sakra málo a povedených vtípků ještě méně. Tam kde měla být lehkost a nadhled je jen křeč a vyčpělý zápach dob kdysi minulých. Kapitolou samo pro sebe je jak pěst na oko křiklavé a do nebes volající Arnieho neherectví, zde obnažené v plné nahotě. Kde jsou ty časy let osmdesátých, kdy to takovýhle pajdulák mohl díky vhodnému načasování formy někam dotáhnout. Je zajímavé vidět zde na CSFD jak partička místních filmových ultras a různých hvězdičkobijců najednou kvůli jménům a nostalgii neuvěřitelným způsobem rezignuje na svoje filmové kumštýřství a nekriticky adoruje tenhle rádoby akční film. Nevím proč bych si měl nostalgii kurvit tímhle, to už si jdu raději pustit třeba Komando.

Manifest povrchnosti, plytkosti a symbol všeho čím novodobý český film je. Totiž nechutnou karikaturou všeho čím by film jako múzické dílo vůbec být měl.

Chce to mít předem určitý přístup. Hlavně ne očekávání akční zábavovky s hláškami Bruce Willise. Looper má určitou myšlenku, které se někdy možná až příliš křečovitě, ale přesto poctivě drží. A tak jestli vám nevadí, že se musíte k závěrečným velmi silným scénám prokousat někdy trochu fádními a zdlouhavými konverzačkami a máte chuť se naladit spíše na poklidnou a přemýšlivou notu, je to dílo pro vás jak stvořené. I přes veškeré výhrady které mám ke klišovitosti časocestovných - smyčkových zacyklených dějů, jsem se na konci nemohl ubránit jakémusi pocitu uspokojení.