Romance pro křídlovku

Velké věci si žádáš, ten dar je nad tvoje síly, Faëthone, tvůj chlapecký věk jej nemůže zmoci. Smrtelný jsi, však není smrtelné, čeho si přeješ." Skláním se jak před Františkem Hrubínem, tak před Otakarem Vávrou. Příběh dávné Hrubínovy lásky, prožité, protrpěné a na třicet let upozaděné kamsi do podtextů těch krásných epicko-poetických básnických skladeb let 1933 - 1961. Nehotový mladíček dvou srpnových nocí roku 1930, vyzrálejší, a o to lásky lačnivější mladý muž roku 1933. Strašnou ránou zdrcená postava června 1934 a až poeovsky magicko-osudová noční návštěva zrušeného hrobu. Já, jenž stále jen obletuji vlastní srdce. Přesný, mladičký a prozatím tak krásně nedotčený Jaromír Hanzlík, jehož osud dostal přece jen přehlednější chronologi; který svého Vojtu však nezjednodušil ani o píď. Terina. Vím jenom, že je jí patnáct. Chci si ji vypodobnit, je však nevypodobitelná. Je všechno, co mých dvacet let do mne nanosilo z vůní a tvarů a z čeho si dnes ona jak z pláství vybrala strašlivé sladkosti. Je všechno, co naráz zastavuje srdce, a přece to není smrt. A je všechno, čím vždycky člověk poprvé vydechne. Milenka ještě ne, na to je jí mnoho. Nevím, kolik má rukou a kolik úst, každým lístkem a každou hvězdou mě žíznivě pije. Jsem vesmírem doteků, až mě mrazí, a přece jsem se plaše dotkli jen jednou. Zuzana Cigánová, která nás musí uchvátit, i když si myslí, že její překrásná tvář se více podobá krásně květině než lapajícímu i lapenému živočichu mořských hlubin. Prsatá Tonka. Ze zaprášených nohou a snědých lýtek vytryskla andělsky bílá stehna. Jen kámen v řece? Jen rozvalující se balvan lající i vodnímu proudu do parchantů? Viktor. Nikdy nesundá čepici s hlavy, štítek je dlouhý, aby se neopovážilo slunce vykousnout stíny z divoké tváře. Střelnice. Puška. Čepice. Ten divoký pohled a především křídlovka a její neodolatelné Herkulovy lázně. Dědeček...Ale ne! Láska a smrt jako ústřední motiv celého díla. Láska, jako to nejkrásnější, co nám život uchystal. A smrt jako ta poslední pravda, která vyřeší všechny otázky. (22.12.2005)

Jistě je to film více než dobrý, leč bohužel naráží na mou lásku ke knize. Romance byla v mých scifistických patnácti letech jednou z prvních vlaštovek velké poezie a od té doby až dosud patří mezi mé nejmilejší básně. Filmové zpracování jsem viděl mnohem později a s mými představami si tolik nerozumělo. Hlavně Terina, která má přece býti nevypodobnitelná, je tu vypodobněna až příliš lidsky pro mé zastydle chlapecké sny. Chyba je samozřejmě ve mně - těm, kdo nejsou ke knize fetišisticky vázáni, nelze film než doporučit. (14.02.2006)

krásný (i když smutný) film o jedné letní lásce.. psát něco k ději je zbytečné, protože VŠE je napsáno zde v obsahu (ano, skutečně vše, a jsem rád, že jsem si obsah před shlédnutím filmu nepřečetl)... POZOR! - pro ty, kteří se stejně jako já rozhodli si k maturitě místo čtení knihy pustit film -> ve filmu se příběh odehrává během jednoho léta, zatímco v knize (ačkoli jsem ji nečetl) zahrnuje let několik.. (13.04.2009)

Nádherné vypodobnění všeho, co jsme kdysi zažili a co bychom chtěli zažít znovu, i když je to už všechno stejně dávno pryč. Romance pro křídlovku Františka Hrubína patří k tomu nejkrásnějšímu, co v české poezii za dlouhá léta vzniklo. Báseň tak křehká a tak upřímná; báseň, jež neomrzí ani po kolikátém přečtení. Ve spolupráci s režisérským matadorem českého filmu, Otakarem Vávrou, vznikl na prahu celospolečenských změn v druhé polovině 60. let snímek, který pro mne nikde jinde na světě nemá obdoby. Neznám nic, co by se svou vnitřní poetikou, estetickou opojností a kouzlem přiblížilo síle Hrubínovy básně a jejímu filmovému přepisu. Mladičký Jaromír Hanzlík (Vojta/samotný Hrubín) zde ztvárňuje životní úlohu, rovněž jako Zuzana Cigánová (Terina), Miriam Kantorková a další. Film je navíc úžasným důkazem toho, že Otakar Vávra, jakkoliv kriticky na něj můžeme s odstupem času nahlížet, byl Velký filmař; to zdůrazňuji zejména pro ty, kteří jak rozumu zbavení dodnes s oblibou tvrdí, že Otakar Vávra vůbec točit neuměl, že byl jen ztělesněním umělecké průměrnosti a natáčel pouze konvenční filmy poplatné době. Romance pro křídlovku se však sotva ohlíží na nějaké konvence (umělecké ani politické) a po zásluze patří mezi Vávrova nejcennější díla. Scéna Terinina odjezdu mě pokaždé dovádí ke smutku a prazvláštnímu citovému rozpoložení, které lze jen těžko vyjádřit slovy. Kdyby se mě někdo zeptal, zda existuje jeden český film, který bych si vzal s sebou na pustý ostrov, pak by to byla Romance pro křídlovku. Víc netřeba dodávat. (03.03.2022)

Nuda, nuda a zase nuda. Nemůžu si pomoct, ale tenhle film byl tak nějak o ničem. Hlavní milostná linka vůbec nefungovala, doteky-nedoteky vypadaly strašně uměle. Postava Teriny navíc působila velmi jednoduše a zkrátka protivně. Co bych vyzdvihla, je vztah vnuka a nevnímajícího dědečka, který mi připadal nenucený a v závěru i dojemný. (05.01.2011)