tombac

71 jihokorejských mladíků proti několikanásobné a lépe vyzbrojené přesile severokorejské armády, která krátce po vypuknutí korejské války projížděla Jižní Koreou doslova jako nůž máslem. Jeden z filmů, jenž měl červnovým uvedením v korejských kinech a časovým obdobím, v němž se odehrává, připomenout výročí 60 let od začátku války. Řemeslně špičková, ve vyobrazení válečné vřavy letos bezkonkurenční podívaná, která funguje jak v dramatické, tak víceméně i v emocionální (chlapské) rovině, a má strhující finále podbarvené hudbou nápadně podobné hudebnímu motivu z Pout války. 8-9/10

Udělat z MA filmu nudné mystické kvazidrama obsahující jedinou masívnější soubojovou sekvenci, více šaškujícího Petchtaie, hnusné trápení slona a rušivé digitální triky, to je od Tonyho skutečně ústřel. Zlatá dvojka.

Z bytu osoby s vizáží Sadako před důchodem a ostrou jehlicí ve vlasech bych vzal s omluvným výrazem zpátečku už po pár sekundách. Jenže hrdinové filmu evidentně neviděli žádný duchařský horror. Matka spolu s pointou pro mě znamenaly hlavní plus tohoto jinak nepřekvapivého exploitationu západního střihu. Takže řeznická zástěra, ostré nástroje včetně motorovky, několik amputací, řvoucí hlavní postavy koupající se v malinovce a pár policejních trdel na patrole předurčených k porážce. A sem tam samozřejmě nějaká nelogičnost. Ale posledni půlhodinku má Macabre slušně gradovanou, nutno uznat. Být napínavější, zkrátit úvodní část a nekašlat na budování atmosféry, šlo by hovořit o schopné asijské konkurenci současným elitním evropským exploiťákům. 6-7/10

Chce to přežít méně nápaditou a poněkud přeplácanou historickou linii. Jakmile film razantně přehodí výhybku do současnosti, stane se minimálně o třídu zábavnější, přestože potenciál střetu kouzelníka s moderními výdobytky a životem ve velkoměstě šlo využít ještě lépe. Ale k dobru ještě Jeon Woo-chimu přičtěme fakt, že i přes ne moc kvalitní triky a spoustu wuxia létání v něm souboje dobře vypadají a vizuálně je na úrovni, což je k vidění zejména v solidním finále, které by nedělalo ostudu kdejakému západnímu fantasy blockbusteru. Bavilo mě to. Plus Im Su-jeong v černé a vysokých kozačkách! Nemám co dodat. 7-8/10

Tolik emocí při jedné jediné slavnostní večeři... Tak nádherně vyrovnaný, poklidný film. A to jídlo, při pohledu na něž musí zaplesat srdce každého milovníka asijské kuchyně (a žaludek zakručet :), ach! Z Japonska mě posledně takto nadchlo oscarové drama Departures. 9/10

Opět to samé v bleděmodrém: skvělé fighty, tentokrát nejen se Scottem Adkinsem, a videobéčkově zpracovaná dějová omáčka. A opět si to první budu pouštět dokola až do zblbnutí a to druhé pohánět dopředu rychloposuvem. Takže žádné překvapení. Možná trošku Marko Zaror, jemuž role kolumbijského badasse krásně sedne. Doufám, že brzy zatopí dalšímu srovnatelnému borcovi v akčním snímku s vyššími ambicemi, než nám předkládá režisér Florentine. Ale dost už řečí, už se třesu, až si pustím souboje Adkinse, Lateefa a spol. ještě jednou. Ne jednou, víckrát! A pak vytáhnout ručník, tatami, nohy strčit do strečmasteru a makat do zemdlení!

Film, jenž se bude Němcům líbit asi jako Slovákům první Hostel. Stupiditou a "hereckými výkony" plně srovnatelný s oběmi Rothovými dílky, leč nejde mi ho jen tak mrsknout do žumpy, jelikož v závěrečné třetině se v několika sekvencích kombinací hnusu, zoufalství a bezvýchodnosti nepříjemně tne do živého. A to i doslova. Větší míra gore není potřeba, vše obstarává ústřední nápad. 5/10

Zvěsti o méně přehledných bitkách a rušivém drátování se díkybohu nepotvrdily - souboje se až na pár okatých drátů drží v mantinelech, které nastolila jednička, a i když už žádný fight nebere dech jako Donnieho drcení deseti japonských karatistů, líbivé a efektní jsou všechny, a minimálně bojová exhibice mistrů na stole si říká o častý replay. Filmu prospívá zajímavější dramatický oblouk, přestože linie s britským boxerem až příliš čpí obšlehnutím mustru z čtvrtého Rockyho. Při vší úctě k Shahlaviho boxu, dovedu si představit poutavější bojové styly na poměřování s Donnieho wing chunem. Jinak spokojenost. 8-9/10

Ze začátku film vypadá, že moc krásy nepobral, ale později jsem se několikrát nestačil divit, na jaký, do tohoto dne mně utajený, náser se to právě dívám. Ne že by byla Legenda o vlkovi kdovíjaký akční martial arts etalon, ale její atmosféra (lví podíl na ní má podmanivá hudba) v součinnosti se souboji, které ne vždy jsou ideálně nasnímané a v několika okamžicích zbytečně zrychlované, ale nechybí jim drsnost, průraznost, nápaditost a Donnieho typické technické prvky, mě do sebe v druhé polovině naprosto vcucli. Takže s klidem tuhle jednoduchovou storku nadhodnocuji. Takhle atmosférickou šupu jsem od Donnieho na režisérské sesli skutečně nečekal. 9/10

Na Kill Me mě zarazilo, že Kang Hye-jeong je v něm po 2/3 filmu bez makeupu tak sešlá a oplácaná, že ji málem nejde poznat, přestože tento image k její roli utrápené ženské vlastně sedí... Co se samotného filmu týče, druhé No Mercy for the Rude se nekoná. V akčních scénách zručně natočený, leč jinak průměrný korejský multižánrový mainstream bez výrazných emocí a dramatického oblouku.