Hanyou

Trochu mě zmátlo jakou vlastně úlohu měla pekelná princezna, její motivy se buď ve filmu poskládaném z flashbacků poněkud ztrácí, nebo nejsou ani nikdy pořádně vysvětleny, nevím. Spolupracovala s Pinheadem, nebo ne?

Podle mě asi nejlepší Hellraiser. Sice mi tu trochu vadilo, jak málo se ukazoval Pinhead, ale představa pekla byla dokonalá.

Tolik otázek a žádná odpověď! Kde se vzali nesmrtelní? Proč se musí zabíjet? Co když zbydou jako poslední nějací dva, co jsou přátelé? Můžou se na to zabíjení vykašlat? Proč se nezabíjí na svaté půdě? Proč je to tradice? Jak a kdy ta tradice vznikla? Umí se cítit na dálku? Proč teda Connor necítil Kurgana, když za ním stál v zoo? Jak se Kurgan a Ramirez o Connorovi dozvěděli? Vždy když se objeví nový nesmrtelný, tak ho vždy někdo zaučí? Co byly ty příšery na konci? Znamená to, že nesmrtelní jsou posedlí démonem? Co se stane, když nesmrtelného zabije někdo smrtelný? Kam zmizí ta energie? Proč se nemohl Connor vázat s Rachel, ale mohl se ženskou co zná sotva dva dny? A proč tam nikdo nic nevysvětlil?! Tenhle film mě uráží.

Na cestu se vydává společenstvo tyglíku složené ze skeptického rytíře (který se poté vydá rozbíjet atom), hysterické elfky, týpka, jehož účel mi je stále nejasný a goblina na kterého funguje jen obrácená psychologie. Přííšerná pakárna, s příšernými dialogy, nesmyslným chováním všech zúčastněných postav, kde lidé bydlí v neobydlených krajinách a pustina se rovná hornické město. Rozhodně stojí za zhlédnutí už jen pro svojí špatnost.

Tak už vím, co je to Rosebud a musím říct, že je to vlastně celkem smutný film.

Líbilo se mi to více než pancharti, ale stejně jako u nich se mi to prakticky líbilo jen a hlavně díky Waltzovi (a pak když Django potkal Djanga, johoho). Ještě, že ho Tarantino našel.

Čekala jsem trochu víc bezduché akce (a těšila se na ní), ale místo toho jsem dostala několik opravdu okouzlujících slow mo momentek, které příjemně překvapily. Jen té akce tedy mohlo být víc.

Je to skvělé být zpátky a znovu zažít ten pocit, který nás provázel po dobu Pána prstenů. Bála jsem se, že to nebude ono, ale mýlila jsem se. Středozem je stále stejně úchvatná a v podání PJ dokonale živá a reálná. Jsem ráda, že některé pohádkové prvky Hobita ponechali a jiné zase ubrali, takže se film nestal nikdy příliš hloupoučkým, ale ani nezabředl do vážnosti, která by mu neslušela. Překvapením byly písničky, které byly krásně nenásilné a zapadly do atmosféry. Martin Freeman je úžasný, naprosto perfektní a nejlepší Bilbo jakého si kdokoliv mohl přát. Jedině souboje mi občas přišly malinko nepřehledné, ale nijak nesnesitelně. Ani minutu mě tento dlouhý film nenudil, takže si 5* zaslouží bez dalšího rozmýšlení.

Podstatně horší než první část. Bella je ještě víc nesympatická, než jako člověk (opravdu to jde!) a celkově děj ubíhá šíleně pomalu a kromě jedné scény, kdy Bella zjebe Jacoba za úplnou kravinu a boje na konci se tu opravdu není na co koukat. Aspoň, že už to máme za sebou.

Šíleně špatná romantická část a jediná sympatická postava sedí 90% filmu ve vězení.