WinstonS

Španělé opravdu válí, v posledních letech u nich téměř nelze šlápnout do hovna. Inspirace Scorseseho tvorbou (zejména kamera) vůbec nevadila, děj filmu byl zcela strhující a herecké výkony rovněž. Pro fanoušky historických kriminálek velká delikatesa.

Menšík je tady naprosto dokonalý, neuvěřitelné, jak dokáže i obyčejnou televizní pohádku proměnit ve svoji galapředstavení. Pan Herec. A hudebně rovněž špička.

Spike Lee umí, ale tady trochu samoúčelně tlačí na pilu, hlavně co se tyka závěru. Ovšem scéna s vysvětlováním toho, proč je z pohledu tupého bílého nácka nesmysl zpochybňovat holocaust, byla skvostná :-))

kombo Smrtonosná past + Skála + Air Force One ve dvouhodinové stopáži a klasická Emmerichova pateticko-patriotická podívaná, která ale (místy i nechtěně) baví a celkem sympaticky odkazuje na stará dobrá 80. léta, což je v záplavě současných zaměnitelných a rádobymoderních akčních hovadin příjemné osvěžení. Pokud bude každý blockbuster takhle zábavný a řemeslně zručně natočený, pak po něm po návratu z 11 hodin trvajícím pracovním dnu sáhnu bez jakýchkoliv výčitek.

Bez jakéhokoliv přehánění jeden z nejlepších, ne-li možná úplně nejlepší a hlavně NEJREALISTIČTĚJŠÍ válečný film, jaký jsem viděl. Za kvalitou v tomto žánru se momentálně musí jednoznačně do Skandinávie.

Ještě že mi v téhle době (dá-li Bůh) něco přes 60 a mým avatarem ve světě virtuální reality bude leda tak životem unavený a permanentně nasraný důchodce bojující ve čtvrtek v Kauflandu o rohlíky z Penamu zlevněné z 1,90 na 1,50 korun. Jinak samozřejmě audiovizuální orgie, tak nějak mě přitom běželo hlavou, jestli by někoho před 30 lety napadlo, jaké filmy a s jakými efekty bude jednou Spielberg točit. Za všechny ty odkazy na popkulturní fenomény ze 70. (Kubrick!!!), 80. ("How does it feel to treat me like you do?") či 90. let (Jurský park byl pro jednoho malého kluka z paneláku opravdovou bránou do světa velkých filmů) hvězdička nahoru a blahosklonně promíjím scénář plný tolika klišé, až to hezké nebylo.

Svižně natočená hollywoodská pohádka o tom, jak banda "negrů s postojem" ke slávě, penězům a AIDS přišla. Gangsta rap jsem poslouchal naposledy na základní škole, když v Esu dávali Coolia, takže hudebně mě tenhle žánr zcela míjí, nicméně film jsem bez problémů shlédnul až do konce. A až při následném googlení informací mě nesmírně pobavila zjištění typu "drogový dealer si ve svém rapovém textu stěžuje na zkurvené a rasistické fízly, kteří jej považují za drogového dealera" nebo křečovitá snaha svést rozpad kapely na židovského manažera (tenhle archetyp je odnepaměti zábavný). I Dr. Dre a Ice Cube si jako producenti snímku pečlivě pohlídali korektní zobrazení své minulosti, která byla poněkud... no, řekněme rozporuplná. Ale čert to vem, na druhou stranu tempu snímku pomáhá, že se jeho scénář soustředí především na hudební dění v N.W.A. a soukromé peripetie zmíněných jinochů, kteří by byli ozdobami každé střední školy na West Coast, taktně ponechali spíše stranou. Celkově slušných 70 %.

Naprosto zbytečný sequel, který vznikl jen proto, aby se dalo vydělat na pokračování geniálního prvního dilu. Trojce ještě dám šanci, ale skepse je na místě. Chuť mi spravil akorát Benicio, který je furt ve formě, a opět vynikající a zneklidňující hudba. Jinak těžký (pod)průměr.

Klub Golem, někdy kolem roku 2000, narvaný parket, holky pařící na sloupu a z repráků řvoucí Kurt. Kurva, to byly časy! With the lights out, it's less dangerous, here we are now, entertain us!

Casting je samozřejmě naprosto mimo a člověk se nad složením "Sedmi statečných" může jen hořce pousmát, ale co se týče obsahu, čekal jsem daleko větší ostudu. Film sice vůbec nemá koule a v ději či dialozích to dost skřípe, ale závěrečná přestřelka je opravdová westernová laskomina. Klidně si dejte jenom ji, vůbec o nic nepřijdete.