Tayen

Nejsem Woodyho fanynka, ale jeho filmy - i ty horší - jsou příjemné. Do Říma s láskou působí jako lehký vánek, co pohladí po tváři, ale na který si za pár okamžiků ani nevzpomenete, protože jdete hledat bouřku. Líbivé scény, občas úsměvné dialogy, vyloženě vtipný ani jeden. Postavy jsou buď neurotici nebo naivky, jen Alison Pill nebo Jesse Eisenberg působí reálně a sympaticky. Penelope Cruz je opět roztomilá i jako vulgární prostitutka, Roberto Benigni roztržitý a Alec Baldwin zbytečný. Podezřívám Woodyho Allena, že filmy točí jen proto, aby v nich vedle sebe mohl seřadit co nejvíce hereckých hvězd a jeho Do Říma s láskou navíc, aby udělal reklamu jmenované evropské metropoli.

Film, který můžu vidět i stokrát a nikdy mě nenudí. Líbilo se mi, že Coppola zachoval původní tvar románu, který byl napsán v deníkové a dopisové formě. Neskutečná vizualizace a scény působící animovaným (nebo jak to nazvat) dojmem až pohádkového světa spolu s dramatickou hudbou na mne působily neskutečně a bujně útočily na mé fantasy buňky, které byly plně uspokojeny. Gary Oldman byl excelentní v podobě stvůry, starce i gentlemana a Keanu Reevs taky slušně zahrál naivního mladíka (tady mi trochu připomněl svůj part z Nebezpečných známostí). Těžko jmenovat nejlepší scénu, film je jimi nabitý. Jediné, co mi vadilo byla Winona Ryder, její vyplašený kukuč nemusím vidět v žádném filmu.

Pěkný nápad, pěkná hudba a miluju pohádky, ačkoliv mám raději ty, kde je drak zlosynem - jsem prostě na klasiku a vesnické ženy, které se ve středověku pouští do boje není nic pro mne. Ale krásný a dojemný konec to všechny vyrovnává. Díky bohu, že se tam hromadně netleská, ale jenom brečí, jak je tomu u některých komerčních amerických snímků.

Jestli se mi jednička aspoň trochu líbila, tohle je pro mne slátanina, kde se mísí britský středověk s asijským Kung fu. Film na mne působí novodobým ochranářským dojmem, což nenávidím. Příběh nic moc, a to nemluvím o postavách (mladý bojovník, z kterého se nečekaně vyklube dívka - to snad ne. Kde je originalita?). Raději si přečtu nějakou pěknou ruskou pohádku o bohatýrech.

Pravá syrová pohádka o drakovi, který nemluví a je tak zlý a zvířecký, jak drak má být. Losování mezi dívkami, obětování, starý kouzelník, jeho mladý učeň, třesoucí se jeskyně, podivná princezna, která se sama obětuje a konečný souboj s drakem útočícího z nebe: co víc si od středověké pohádky při níž mrazí přát.

Dýchl na mě konec osmdesátek. Špinavé sci-fi odehrávající se v jednom velkém baráku. Nebojíme se krve, ani drsných slov. Dredd a novicka jdou zatýkat. Krásně zpomalené scény vykreslující vnímání feťáků jsou kontrastem ke špíně a ubohosti obyvatel města a míst, kde bydlí. Víc takových filmů.

Nechápu to údajné charisma Dr. House. Od kdy je sprostý cynik idolem? Ačkoliv v běžném životě by se většina lidí takovému člověku vyhýbala, pokud někdo mluví dr. Housovi, rozplývají se blahem a mají skoro chuť si ho nastěhovat do bytu. Dr. House a spousta "idiotů" kolem něj. Na tomto seriálu je dobrá akorát břitkost dialogů. Co díl, to stejný koncept: nějaká tajemná nemoc, kterou se snaží House a jeho tým odhalit, ztrapnění pacienti, ponižování kolegů a nakonec šílená leč pravdivá diagnóza. Monotónní seriál bez sympatických postav.

Psychedelický, možná trochu přeceňovaný snímek s podmanivou hudbou. Je to jako zfilmovaný sen, místy zběsilý, místy pomalý, ale plný dojmů. Výborný Ryag Gosling v mé oblíbené pozici sociopata. Když se s někým sblížíte, začínáte za něj nést částečnou zodpovědnost. Najednou se nejde distancovat, z té anonymní postavy se totiž stal člověk se jménem. A když se něco pokazí, vždycky za to někdo zaplatí. Jde jen o to rozhodnutí: vzít to na sebe, nebo od toho utéct?

Kim Ki-duk se vyžívá ve filmech, kde se nemluví. Podle Kima nemluví hlavní hrdinové, protože to jsou hlavní hrdinové a protože většinou ví více než ostatní postavy, které obyčejně neví, co se děje a jen se diví. Bad Guy není výjimkou. Celou dobu se můžeme ptát, jaké pohnutky (kromě těch nejnižších) vedou Drsňáka k tomu, aby svou obdivovanou nechal zavřít do nevěstince bez toho, aby se jí sám dotkl. Odpověď dostaneme a odpověď je to uspokojující. Kimovy filmy většinou nekončí dobře, nebo aspoň nekončí absolutně dobře a hrdinové dojdou jen ajkési relativní spokojenosti, která je slabým odvarem klasického Happy endu. Bad Guy je ten lepší z Kim Ki-dukovy tvorby a naštěstí v ní mlčí jen jeden člověk.

Pro mne další nezáživná a zdlouhavá adaptace na kingovské téma. Bylo zde sice pár překvapivě dobrých scén, ale jinak si myslím, že King by si zasloužil víc pečlivosti, když se jedná o nejúspěšnějšího amerického autora hororů. Z jeho knih čpí tak mrazivá atmosféra, že málokterý film se ji svou kvalitou dokáže přiblížit jen z půlky, a tohle není výjimka.