Tayen

Pokud se film snažil překonat starší verzi, má to marné; E. Taylor je nezapomenutelná a hned tak někdo ji z pozice královny Egypta nevystrčí, tím méně Leonor Varela, která nemá dostatek šarmu, ani zkušeností, aby takovou roli zvládla. Naopak dobrá je hudba Trevora Jonese, ačkoliv místy se až příliš podobá tomu, co skladatel předvedl v Merlinovi.

Jsou filmy, u kterých počet hvězdiček znáte hned, jsou filmy, u kterých si chvíli počkáte, a jsou filmy, u kterých počet hvězdiček znáte hned, ale své rozhodnutí časem přehodnotíte. Jo, Klub rváčů, vím, ale ještě jsem ho neviděla, nevím, moc se mi do něj nechce, možná příští víkend na něj mrknu. Konečně jsem se rozhodla si film pustit, v polovině mi volá kamarádka, která potřebuje útěchu, pauza, vracím se k filmu asi po hodině a tentokrát vydržím do konce. Nic moc, říkám si. Helenu B. C. mám ráda, hvězdička už za ni. A ten konec...co to mají v poslední době všichni s tou schyzofrenií - Symptum Pandorum, Tajemné okno -, ale u Klubu rváčů je to jiné, nečekané, přesto uvěřitelné - jasně, říkáte si, tohle jsem měla vědět. Film skončí a v hlavě žádný guláš, žádný šok, prostě ten film byl dobrý, ale trochu dlouhý, nic co by mi dalo zapomenout na hlad. Po měsíci se k němu v myšlenkách pořád vracíte, drží se ve vašem mozku krvavými háčky. Hlásíte se na CSFD a přidáváte další hvězdičky, až narazíte na hvězdičkový strop. Brad Pitt, jeho první film, kde mě opravdu zajímal - ne neleze mi na nervy, ale zatím mě nepřesvědčil. A Edward Norton? Věřila jsem už při prvním setkání v jeho Ikea bytě. Palahniuk je blázen a jeho knížky jsou břitké, studené (aspoň ty zatím mnou přečtené) a nepustí vás. To poslední se v mém případě sice nepovedlo při sledování filmu, o to víc to platí ale platí s odstupem času. Je to prostě TEN JINÝ film.

Postavy, s kterými se ze začátku seznámite se v průběhu filmu promění v někoho úplně jiného a vy konečně pochopíte, proč jednají, tak jak jednají. Osudy mnoha lidí, jež spolu na první pohled vůbec nesouvisí se na konci poskládají do jednoho barvitého obrazce a vy si budete přát, aby ten film byl alespoň o hodinu delší, protože žádný z příběhů se tak úplně neuzavře, jak je tomu i v životě. Mistrovské herecké výkony a psychologie charakterů jsou to, co vás připoutá k židli. Takých filmů by mělo být víc, třeba i na úkor jiných hollywoodských slátanin.

Spojení Burton - Elfman - Depp, už to je zárukou dobré zábavy a brilantně zvládnutého díla. Burton si libuje v hororových pohádkách a ponuré, až někdy bizardní atmosféře, a tohle není výjimkou. Walken je báječný démon a scéna v závěru s krvavým polibkem mi vehnala krev do spánku. Depp je parádně potrhlý a samotářský. Hudba Dannyho Elfmana je bezvadná a bez ní by to byl asi jen poloviční úspěch. Jen nechápu jednu nelogičnost: co mohlo způsobit ten mohutný výbuch dřevěného mlýnu, kde je jen mouka? Proto hvězdička dolů, pokud mělo jít jen o efekt, zbytečně to znevážilo celkový dojem.

Uspokojivý thriller, který díru do světa neudělá, ale svému žánru ani nepřináší žádnou hanbu. Jolie mi jako nervově nevyrovnaná policistka příliš neseděla a Washingtona v roli chladně inteligetního mrzáka bych taky na Oskara nenominovala, ale pro mne je to obstojný snímek, který si v nočních hodinách ráda vychutnám.

Krásný, dojemný, smutný a citlivý film, o tom co se může stát, když jsou rodiče moc neoblomní a pánbičkářští a přitom doma mají 5 krásných dcer v pubertálním věku, jež svou záhadností přitahují všechny kluky z okolí. Konec a důvody je si třeba domyslet, pokud nemáte fantazii a cit, nekoukejte se. V tomto filmu mne Kirsten Dunst přesvědčila, že umí hrát.

Netradiční zpracování asi nejkrvavější Shakespearovské hry, která se spíše podobá klasické starořecké tragédii. Po prvních pěti minutách jsem byla trochu zmatená, když na jednu stranu ve snímku pobíhali chlápci v brnění a na druhou stranu se tam jezdilo v autech. Musím ale říct, že jsem tomu přišla na chuť. Obrazové a metaforické podání některých scén s rockovou (?) hudbou mi přišlo geniální a neotřelé (např. znásilnění Lavinie) a co říct o hereckých výkonech? Skvělé, skvělé, skvělé, a to jak u Hopkinse, Lange, tak i u ostatních. Jen malé varování: pokud máte slabý žaludek a málo fantazie, vůbec se na to nedívejte.

Líbilo se mi to, když jsem to viděla poprvé, podruhé i potřetí a ačkoliv na filmu moc originálních věcí nebylo, bavila jsem se. Snaha předhonit čelisti s větším počtem, větší velikostí a větší inteligencí žraloků je jasná, a takový se mi zdal i konec, ale mýlila jsem se (tedy v tom konci). Film začne obrátky roztáčet celkem brzy a pocelý film je nechává běžet, takže vznikl napínavý a místy krvavý thriller na deštivé odpoledne. Postavy jsou nic moc (nejlepší je kuchař s papouškem), ale o to filmařům asi ani nešlo, takže o nich moc nepřemýšlejte a nechte se filmem sežrat :-)

Snímek, který se mi nějak nedaří zařadit do určitého žánru - a to je to, co by mělo mít více filmů, žádné škatulkování. Úžásný Malkovich, který hraje sám sebe, neví, co se děje, a když přijde o vlastní tělo, nic s tím nemůže udělat, oddaná žena zamilovaná do chladné a charismatické skoromilenky svého neschopného a posedlého manžela a další roztodivné postavičky hýbou příběhem tak prudce, že do poslední vteřiny nevíte, jak to dopadne. PS: vtipným bonbónkem je scéna, kdy Malkovich vleze do hlavy sám sobě, z toho by se jeden zbláznil

Jde vidět, že tvůrcům nešlo ani tak o příběh, jako spíš udělat na diváka velké BAF s efekty a až nesmyslně velkou stvůrou. Godzilla je japonská příšera, která je symbolem zničeného životního prostředí, a podle mne jsme ji japoncům měli nechat, tam se k ještěrovi chovali líp, i když to byl jen chlápek v obleku. Herecké výkony nic moc, ono tam stejně na nějaké předvedení talentu nebylo místo, protože hrdinové doslova běhali z místa na místo. Na velikosti nezáleži, ale na to Roland Emmerich asi zapomněl.