Eddard

Moc velká spokojenost. Nic světoborného, co by bylo pro fanoušky skupiny zásadním způsobem nové a překvapivé a přesto - Deppův komentář a DiCillova režie pomohly novým, intimním záběrům poskládat další hodnotný a zajímavý pohled do kuchyně jedné z největších skupin 20. století. Záběry jako ten, kdy lehce sjetý Jim pomáhá v zákulisí ošetřovat fanynku, která na koncertě dostala židlí po hlavě stojí jednoduše za to... Přesto bych tenhle dokument bez mluvících hlav (čistě archivní materiál) doporučil hlavně pro ty, kdo do Dveří teprve vstupují. 70%

Lou Reed zpovídá svou stoletou sestřenku o tom, kolik polštářů si před osmdesáti lety přivezla do Kanady. Lou Reed se objektivně tlačí do záběru, Rudá Shirley na svá léta poměrně smysluplně mumlá a celé je to takové docela milé... nudné a utěšeně krátké, že to ani nestačíte pořádně prospat. Hm.

Chtě nechtě musím jít na tři, i když jsem snad v minulosti dal čtyři hvězdy horším filmům než Vendetě. Faktem je, že v tom filmu je strašně moc co dotahovat, zejména co do herectví a dramaturgie - postavy jsou vesměs malátné a pramálo zajímavé (Evey, detektiv Finch, Deitrich) či zkrarikaturované, ploché a ještě nudnější (většina Padouchů), a příběh jako celek je odvyprávěn poněkud neuměle (nejde o to, že by se té skákající naraci nedalo zorientovat, jen jsem prostě měl pocit, že nemá patřičný emocionální a myšlenkový dopad, který s trochou vůle mít mohla). Co film má a čím se může chlubit je námět a samozřejmě hlavní hrdina. S totalitní Anglií už jsme se samozřejmě setkali třeba v 1984 (taky vás napadlo, jak pěkně kontrastují role Johna Hurta v těhle dvou filmech?), ale nemyslím, že by těchhle dloubanců do lidí mohlo být v dnešním světě dost... Co jsme v onom filmu však neviděli byl hrdina formátu V v podání vynikajícího, vokálně vypiplaného Vugo Weavinga. V téhle postavě se ve filmu protlo to nejlepší z jeho dialogů, myšlenek, kouzla a charizmatu: V je prostě terorista, kvůli kterému stojí zato zabít ty dvě hodiny a na tenhle zábavný, v jistém smyslu poutavý a ještě v jiném smyslu hloubavý film se podívat. Rozhodně vám nemůžu zaručit, že se vám bude líbit vše co uvidíte, ale za onoho muže s maskou, šermujícího kolem sebe meči a hlášky ze Shakespeara, se vám zaručím. 60%

Na Panu Lišákovi je docela pěkně vidět, co se musí stát, aby i širší publikum přijalo a ocenilo Wesovu jinakost, absurditu a (především) nadsázku. To jest vyprávět ve formě, která je k těmto konceptům sama o sobě předurčena. Humor, charakterizace postav, výstřednost, péče o (komický) detail, dětská dospělost a dospělácká infantilie - to všechno (spolu s hereckým a tvůrčím ansámlem) zůstává při starém, jen je to pro mnohé teď nějak mnohem víc stravitelné, neboť je to teď konečně přece "jenom jako", případně "takové milé, pohádkové"... Jak se mi Pan Lišák líbil? Tuze. Smál jsem se, rozplýval jsem se, pochutnal si vizuálně i poslechově (dabing skutečně lahůdkový) a na konci si posteskl, že je film moc krátký (rys společný všem dobrým filmům). Přesto po dlouhé době nedám Andersonovi pět hvězd z fleku, ale snad až po druhé projekci. 80%

Docela bych tady souhlasil s doporučením kolegy Janka - zkusit nemyslet na to, že jde o práci pana Burtona - což je možná trochu složitější, protože vizuálně tam na nás pomrkává na každém rohu - a sledovat to jako poměrně pěknou, mainstreamovou adaptaci Alenky. To, že to tvůrci pojali jako emancipační manuál pro mladé dívky, poslouchající Avril Loving, mě sice osobně moc vyhovovat nemusí, nicméně to na téhle úrovni docela dobře funguje, takže si nehodlám stěžovat - i pro ostatní je tam toho dost. Příjemná Mia Wasikowska (mladší klon Gwyneth Paltrow), psychadelický Johnny Depp, o jehož výkonu si můžete myslet prakticky cokoli a nejspíš budete mít pravdu, pomilování hodná Helena Bonham "I need a pig here!" Carter - http://www.youtube.com/watch?v=K8HaM6CjE0E, spousta kvalitního dabingu a nakonec i nějaká ta slušná akce. Po pravdě jsou to asi spíš silnější tři, ale kvůli Srdcové královně si neodpustím tu slaboučkou čtvrtou. 70%

Pozoruhodné. V prach si a v prach se obrátíš. I takhle by snad mohlo znít krédo gladiátorů a nějak podobně bych viděl osud tohohle seriálu v dlouhodobější perspektivě. Vysvětlím. První dva díly seriálu jsem si docela protrpěl - ne, že by byly nudné, ale ta samoúčelnost formy a potoky pasterizovaného patosu mě dost... dráždily. Už jsem chtěl Spartaka odepsat, když tu se začalo blýskat na lepší časy - méně zpomalených záběrů na kapky tekutin, dopadajících dramatickým způsobem do písku, více příběhu, herectví a smysluplnosti. Kdo by to byl čekal - zbytek seriálu jsem velice spokojeně zkonzumoval během několika dnů. Zábavné, krvavě akční, vtipné, funguje to, komu čest, tomu pochvala. Na stranu druhou - a tady jsme u toho v prach se obrátíš - jsem přesvědčen, že přes veškerou tu pastvu pro oči (ano, mám zde na mysli i vskutku bezprecedentní porno kvality seriálu) a dobře zvládnutou akci, nemyslím si, že jde o seriál, který by se zapsal mezi ty nezapomenutelné, instantně legendární kousky, kterými nás zásobuje třeba konkurenční HBO. Jednoduše řečeno, tenhle Spartakus má sice koule, ale postrádá to, čemu lidi od umění říkají přesah (oblouk, most). Pokud se o takové věci příliš nezajímáte, nebo je zrovna v tomhle případě nepotřebujete, klidně si mé hodnocení vyložte jako pětihvězdičkové. 70%

Velice mizerný a bídný film. A nudný - to je to slovo, na které by se tady mělo zejména upozorňovat. Letnímu blockbusteru rádi odpustíme hloupé a nemístné dialogy, ploché herecké výkony, dokonce se přeneseme i přes výpadky elementární logiky v rámci příběhu samotného, které by se eventuálně daly svést na neschopného střihače. Co takovému filmu ale odpustit nelze je nedostatek jakékoli jiskry, švihu, napětí, scény, která by nás přikula do sedaček a donutila nás na pár chvil tajit dech. Jediná scéna, která se tomu snad trochu vzdáleně přiblížila byla ta v doupěti medúzy a to je prostě prachsprostě málo. Zbytek je na dnešní poměry průměrně slušivý digitální kabátek navěšený na opovrženíhodně mdlý scénář a nemastnou režii. A za posledních pět minut by si někdo zasloužil pořádné rošambo. 20%

Beton. James Gandolfini spolu s mnoha neskutečně talentovanými herci pod taktovkou mnoha výjimečných režisérů v čele s tvůrcem seriálu, Davidem Chasem, vytvořili pomník, který bude jednou pro vždy připomínat filmovým a televizním kritikům a teoretikům, že televize není ve srovnání s filmem podřadným médiem, ale naopak disponuje možnostmi, které film nemá a nikdy mít nebude. To, že The Sopranos z fleku neprohlásím za nejlepší seriál všech dob můžu vysvětlit prakticky jen mou léty nabytou opatrností a nikterak velkými sympatiemi k mafiánskému žánru jako takovém. The Sopranos jsou ovšem mnohem víc, než jen další mafiánskou historkou, roztáhnutou na desítky a desítky hodin. Jsou epickou freskou, portrétem dnešní americké rodiny, sondou do několika oblastí sociální problematiky, jsou inteligentní zábavou na dlouhé večery, jsou k dokonalosti dovedeným souborem jedinečných postav. Zde je pět z mých nemilejších, i když nelze než nezamilovat si všechny ostatní, do jednoho nezapomenutelné... 5. :Johnny "Sack" Sacramoni . Kdo z vás si aspoň na chvilku nepřál, aby byl Bossem, o kterém seriál vypráví on? Aspoň na chvíli. Naprosto důstojný Tonyho protihráč a přítel v jedné osobě. 4.: Livia Soprano. TAK dokonalá postava. Herecký minimalismus dovedený do naprosté dokonalosti. Tonyho nenáviděná, milovaná matka byla mou druhou nejmilejší postavou, dokud byla na scéně. Z dlouhodobější hlediska ji však předběhli ještě tihle dva. 3.:Corrado "Junior" Soprano. Možná vůbec nejnezapomenutelnější role seriálu. Od první chvilky, kdy se ozval jeho bass a zpoza obřích černých brýlí zajiskřily oči to byl můj hrdina. Nutno dodat, čím byl senilnější, tím byl lepší a víc mě dojímal. 2.: Carmela Soprano. Jistě, všichni víme, že to byla JEHO show. Ale to, co předvedla Edie Falco za těch šest (a půl) sezón na televizní obrazovce Galdolfiniho portrét dostihuje snad ve všech ohledech. Ultimátní zobrazení Matky a Manželky, Ženy, kterou by chtěl (měl by chtít) po svém boku každý muž. Ne-za-po-me-nu-te-ná. 1.: Anthony "Tony" Soprano. Jak říká jeden můj oblíbený pisálek: "Nuff´said." Takže tak. Prosím o prominutí všechny ostatní esa seriálu - problematického Christophera, stabilního Silvia, infantilního Paulieho, ujetého Ralphieho a ambiciózního Richieho, dobráckého Bobbyho, Pussyho a holky - valleygirl Adrianu, nesnesitelnou Janice nebo pragmatickou Ro. Jo a chcete někdo debatovat o nejlepším ukončení série v televizní historii? Ta scéna podkreslená sklatbou Don´t stop believing trumfne cokoli, s čím příjdete. http://www.youtube.com/watch?v=rnT7nYbCSvM. Střih. A tma. Nezapomenu... 100%

Poměrně vhodná volba pro zabití delšího středečního odpoledne, jste-li fanouškem temněji laděné fantasy či Jamese Purefoye (Marka Antonia z Říma, mrk mrk) nebo studentem o zkouškovém období a za prdelí vám hoří termín na zkoušku, na kterou se vám nechce za nic na světě učit. Příběh má velice rychlé až zkratkovité obrátky, Purefoy je docela uvěřitelným způsobem rozpolcený antihrdina, akční scény jsou slušné... Zkuste to. 60%

Solidní. Tohle na první pohled nepříliš uznalé slovo mě napadá, když se pokouším vystihnout tuhle sérii. Zahrnuje tak nějak konstantní kvalitu jednotlivých epizod; kompaktní a přece složitou stavbu jednotlivých postav, věrohodných a skvěle zahraných; spolehlivost a důvěryhodnost chlápků v oblecích z Madisonské ulice, plavajících v moři amerického marketingu jako elegantní žraloci; maskulinní atmosféru té doby, kdy muži byli (alespoň na první pohled) absolutními vladaři rodiny i společnosti, a kdy ženy museli bojovat o těch pár volných míst na slunci, aby se k nim jen přiblížily... Ultrasolidní seriál. 80% Po finále sedmé sezóny: Mad Meni si udrželi vysoký standard po celých osm let, během kterých navíc odvyprávěli příběh o zlatých amerických šedesátkách z netradičního pohledu madisonské reklamky - hipíci, občanská práva, counter-kultura - to všechno zde má své místo, ale středobodem zůstávají příběhy z relativně mladého a o to agresivnějšího prostředí reklamního průmyslu. Sbohem, mí milí zaprodanci, budete mi chybět.