Eddard

Hm, hm, hm... Sákriš, škoda... čekal jsem, že když dostane geniální Wilder do ruky mou milovanou Audrey, k tomu takové frajery jako byli Bogart s Holdenem musí z toho nutně vypadnout klenot... abych byl k sobě úplně upřímný, nevypadl a já nevím proč-nejspíš to bude ve scénáři, ten příběh je přece jenom strašně jednoduchý a připitomělý... Audrey je úžasná, Holden s Bogartem hrajou svoje standarty, pěkně se na to dívá, ale nic extra... Nevadí, i tak dobrá práce! 70%

"Charmed..." No a čeká nás pár superlativů, takže: 1) William Wyler - vzal slušný scénář, povedl se mu jeden z nejšťastnějších casingů v historii kinematografie, když místo Elizabeth Tylor a Caryho Granta (tohle spojení zní taky lákavě, ale pochybuju, že by mohlo být byť jen stejně magické) obsadil do hlavních rolí Pecka a Audrey. Prosadil si, aby byl celý film natočený v ulicích Říma (podobně jako tehdy v Itálii dominantní neorealismus) - což bylo tehdy v Hollywoodu VELICE neobvyklé. 2) Gregory Peck - těžko si v roli novináře-gentlemana představit někoho jiného. Peck je správnou měrou charizmatický a důstojný, přitom (i když byl v té době jednoznačnou hvězdou on) zcela nesobecky nechává po svém boku zazářit: 3) Audrey Hepburn - jen za ni bych tomuhle filmu dal z fleku pět hvězdiček-kdykoli se plátně objeví, roztáhne se mi na tváři úsměv od ucha k uchu, tak je krásná a rozkošně milá... když k tomu ještě prohodí nějakou repliku svou úchvatnou královskou angličtinou, pokoušejí se o mě mdloby a měnil bych cokoli za možnost být Joem Bradlym... ty oči!...ten úsměv!... No radši končím... Strašně milý příběh, nenásilná romantika, která je o to dojímavější, že je jen v náznacích. A ten konec... 100%

Ňam ňam ňam... Můj nejoblíbenější Burton, film lehký jak vánek, který nenese o nic lehčí (ale o nic závažnější) myšlenku, než že fantazie je mocnější (nejen zajímavější) než suchá životní realita... To je samozřejmě dost zjednodušeně řečeno, navíc se tu objevuje další velké téma - komplikovaný vztah otce a syna. Tim se opět vytahuje se svými motivy - smrt (hlavní postava prakticky celý film umírá a pokouší se usmířit se s okolím), bizardní postavy (které zde ovšem nejsou na okraji společnosti, ale poměrně úspěšně do ní zapadají - že by nové optimističtější pojetí?), k nim přidává to nové, pro film ústřední - tj. vyprávění příběhů a cena jimi stvořeného světa... No jestli jste z mé mikroanalýzy filmu nervózní, nebuďte, nad těmito věcmi nemusíte vůbec přemýšlet... můžete film chápat jako jeden krásný, nepravděpodobný příběh muže, který měl rád život a jeho dobrodružství, výborně odehran a podbarvený nevtíravým, nezvykle veselým soundtrackem Dannyho Elfmana. Je na co se dívat, zahřeje u srdce! P.S.: Ani popáté jsem se neudržel a na konci jsem opět posmrkával... to se mi fakt nestává často... 100%

Smekám pane Parker, pane Stone... Jste sprostí až to praští, dovedu si představit, že vás hodně lidí nesnáší a co víc, být ortodoxní křesťan, Žid, muslim, prakticky kdokoli kdo je v něčem ortodoxní, beru do ruky bouchačku a jdu vás odpravit... Právě proto vás obdivuju, že si do vaši satiry nenecháte od nikoho kecat a stejným mertem si děláte srandu ze všeho, z čeho si alespoň trochu srandu dělat jde...Některé díly jsou i pro mě trochu moc, ale stále si stojím za tím, že jde o jeden z nejvtipnějších a nejvlivnějších seriálů všech dob. Při vytrvalém sledování se začnou pěkně vybarvovat i mnozí ze vzdálnivě nedůležitých charakterů, z žáků například Tweek, Token, Wendy či krazy kriplíci Jimmy a Timmy z dospělých pak pan Garrison, Stanův taťka Randy, výchovný poradce MacKee nebo rapující mentor Chef, se svou všudypřítomnou kuchařskou čepicí a nápomocnou povahou... Kapitolou samou o sobě je potom Butters, který se z třetiřadé postavy, jenž většinu prvních třech řad mlčela v pozadí, vyšvihl do takových výšin popularity, že konkuroval samotnému tlustoprdovi, Ericu Cartmanovi. Poté co jsem - teď už několikrát - zhlédl všech dvanáct (ta poslední je nekompletní) sérií, musím se uklonit ještě hlouběji. Vskutku, tohle dílko už překračuje hranice televizní zábavy... - o čemž svědčí i sbírka filozofických essejí s názvem South Park: Bigger, longer and more penetrating. 100%

To nejlepší ze seriálu je nadupáno do zhruba čtyřnásobku délky jednoho dílu, opatřeno provizorním dějem, o který vůbec nejde a jako bonus ozvláštněno muzikálovýma vložkama, které jsou zkrátka BOŽÍÍÍÍ!!! Namátkou- What would Brian Boltano do?; Kyle´s mom is bitch; a moje nejoblíbenější La Resistance Medley... Peklo na Zemi je krystalicky dokonalým artiklem značky Parker and Stone, můžete si na něm udělat skvělou představu, čeho jsou tihle pánové schopni, jak pracují s tématy, jak prezentují své názory (a jaké názory to jsou) a především - jak dokáží pracovat se svým "toaletním" humorem a proč ho vlastně používají. Lidem, kteří v tom vidí jen bezpáteřní hrubosti, opovrženíhodné sprosťárny nemám moc co říct, asi bysme si nerozuměli. "You know... I learned something today... Me mna - you mna... Dude, that´s seriously fucked up right here... Sweet..." 100%

Ti co Zeppeliny milujou to doma mají (k nim se hrdě počítám já sám), ti co je mají rádi už to shánějí... vám nemusím nic doporučovat. Vy co máte rádi rockovou hudbu a Zeppeliny čirou náhodou neznáte (!!!) - tohle je čistá esence toho nejlepšího hard rocku, geniální někalikahodinové živé představení mistrů nad mistry... zapomeňte na Linking Park a podobné odvary (bez urážky). Vy co rock rádi nemáte a chtěli byste vědět co se na tom líbí, těžko hledat lepší způsob jak vám naše nadšení přiblížit než tímhle opusem - asi to s váma moc nehne, ale co kdyby... 100%

Crowea mám strašně rád hlavně kvůli Almost Famous a jeho kořenům - vyrostl jako hudební žurnalista, o populární hudbě má podle mě přehled jako žádný jiný režisér, a v každém filmu to zužitkuje k sestavení kvalitního songového soundtracku. Singles jak praví kleopatra nejsou nic ve stylu Samotářů, jde o šest mladých lidí žijích v Seatlu počátku 90. let.A jak dobře víme, tehdy to v tomhle městečku žilo hudbou. Naši hrdinové se miliskujou, rozcházejí, poznávají, ale stejně jsou nejčastěji sami, neboli single... Zní to banálně, ale scénář funguje, je to vtipné a chytré, odsýpá to a má to hlavu a patu. Úsměvný je Burtonův štěk: "Twenty." Velký režisér nepotřebuje říct víc:-) 80%

Tady budu stručný... Tedy chci být. Charlie napsal scénář- bezesporu skvělý - který byl odsouzen k smrti, kdyby se ho chopil někdo méně schopný než svěží Gondry, k tomu přidali Jim Carrey a Kate Winslet možná nejlepší výkony svých kariér. To co z toho vzniklo nebudu komentovat jinak než: MŮJ NEJMILEJŠÍ FILM. TOP 1.

Plně si uvědomuju, na čem je založený humor tohohle seriálu, vím, že prakticky všechny vtipné scénky jsou samoúčelné, motivované čistě kompozičně, že se i "vzdělaní" Ross s Chandlerem chovají dost často jako úplně stejní zabedněnci jako Joey (který by opravdu v normálním světě nepřežil), vím, že do chytrosti geniálností typu Monty Pythonů či Atkinsnova Black Adderu mají na hony daleko......... Viděljsemtovšechnotamazpátkynejmíňpětkrát..ufff a je to venku. Ne, tohle je prostě ideální odpočinková záležitost, kdy opravdu můžete hodit logiku a racio za hlavu a vžít se do světa (třebaže umělého) přátelství a pohody. To je taky vše co Přátelé nabízejí- odpočinek a nenáročnou zábavu (kterou zajišťují především Ross a Chandler)-nic víc, ale ani o ždibec míň. Howgh! 100%

Uvařte si silnou černou kávu, připravte si spoustu višňových koláčů, hoďte se do gala (pánové tmavé obleky s vázankou a béžové baloňáky), půjčte si všech třicet dílů seriálu a na víkend si nedělejte žádné plány. Vydáte se do tichého, poklidného světa, kde nádherně voní vznešené Douglasovi jedle, kde žijí poslední muži se srdcem na pravém místě a krásné, osobité dívky, kde každý skrývá své vlastní tajemství a kam spolu s vámi míří speciální agent Dale Cooper, aby přišel na kloub záhadě tak temné a děsivé, že z toho ještě dlouho budete mít těžké spaní. Thriller se potkává s bláznivou komedií, zamilovaná scéna je následována tajuplnou mystickou vizí. Twin Peaks je průsečík žánrů a forem, je to komplexní velký příběh kroutící se jako neposlušná nit, na nějž jsou citlivě napojeny příběhy menší, aby se tu víc, tu méně přidali k vytváření hlavní detektivní linie, hlavně ale aby sami o sobě pobavili, dojmuli... Celý dojem hluboce podkreslují Badalementiho originální mysticky-jazzové hudební motivy a opakující se symboly, které se vám velice brzo dostanou pod kůži a i vy budete vědět, že "sovy, nejsou čím se zdají být"... Nejsilnější stránkou seriálu jsou samotné postavy, charizmatické ve své jedinečnosti a nepochybuji, že si stejně jako já zamilujete šerifa Harryho, tajemného Hawka, přitroublého Andyho a jeho malou, pomalou Peggy , krásné servírky Shelly a Normu, živočišnou Audrey, rozervanou dvojici Donnu a Jamese, podrazáckého Bena Horna, tajemnou Annie a samozřejmě Dalea Coopera, nejcharizmatičtějšího agenta v dějinách pohyblivých obrázků. A jakkoliv je zakončení posledního dílu geniální, David by za něj zasloužil kopanec do řitě. To je ode mě vše. Za celý personál hotelu Great Northern přeji příjemnou zábavu! 100%