RUSSELL

Ze začátku to zdánlivě směřuje k nějaké epické historické řežbě, ale poněkud překvapivě se to posune do jiných kolejí – film se po rozestavení figurek na hrací ploše stane doslova komorní záležitostí, ve které se nejzásadnější část stopáže odehraje během jednoho večera/noci v jedné chalupě a přilehlém okolí. Konverzační dynamikou to připomene vrcholnou hospodskou scénu z Inglourious Basterds, která se skvěle vyvíjí, několikrát příjemně překvapí a doputuje do silné tečky. Jakožto velký laik polské historie této doby jsem samozřejmě neznal dané historické postavy, takže mě samotný závěr ve výsledku dost překvapil, ale rozhodně má palec nahoru. Současná polská kinematografie drží prst na tepu dobu a teď dokázala, že umí zplodit i moderně pojatou exkurzi do své historie a udělat z ní strhující film, který možná nebude historicky přesný, ale bezpochyby zaujme a dost možná i podnítí chuť si o daném období něco nastudovat.

Já na ty „drákuloviny“ docela jsem, ale tohle mi krutě nesedlo. Radio Silence do značné míry předělali své výborné Ready or Not, ale podobná formulka, akorát s otravnějšími postavami a upíří tématikou, jim už tak dobře nefunguje. Abigail je vyčpělá debilita, kterou z marastu nevytáhl ani výborný Dan Stevens. Bettinelli-Olpin s Gillettem se budou muset se svým dalším projektem hodně blýsknout, aby tuhle bídu odčinili.

In a Violent Nature nesedne každému a dokážu si barvitě představit, jak u toho spousta lidí doslova umírá nudou (a z velké části to možná budou ti nejpravověrnější slasher fans), avšak na mě to mělo opačný efekt. Hned od úvodního zmrtvýchvstání jsem byl přikován k obrazovce a skoro až hypnotizován každým záběrem. Vychutnával jsem si toulky ontarijskou krajinou a byl v neustálé tenzi, co se bude dít dál, i když jsem měl jasnou představu. Každá jednotlivá vražda je pamětihodná a svým provedením unikátní, ale nejvíc mě do kolen dostal ten yoga mord – z toho mi málem upadla čelist. Chris Nash možná pařil „Friday the 13th: The Game“ za Jasona a pak se to rozhodl převést do filmové podoby, která vzdává hold slasherům se všemi jeho klady a zápory, ale zároveň na celý žánr nahlíží z úplně jiné perspektivy a převrací ho na hlavu – a to v takovém formálním pojetí, jaké jsme tu ještě neměli. Nash navíc v poslední patnáctiminutovce už tak diversifikované publikum ještě víc rozštěpí, ale právě ta rozpačitá koncovka mi nejvíc vrtá v hlavě a ve výsledku ještě umocňuje už tak vysoce cinefilní zážitek, jaký mi In a Violent Nature přineslo.