Zmiu

Celkem pěkný film, ze začátku trochu rozvláčný, ale postupně začne být zajimávější. Příběh člověka, který má hodně jiné vidění světa než ostatní, a k tomu ho ještě provází smůla. Taková kombinace snad nemůže skončit jinak než tragicky. Ólafur Darri opět ukázal, že umí skvěle hrát. K tomu atmosféra severního Islandu a odkazy na ságu o Grettim; osud hlavního hrdiny je jistou paralelou.

RIFF 2015. Z tohohle tématu se dalo vyždímat víc. Vývoj událostí se sice dal tak nějak čekat, ale místo nějaké větší sondy do osobnosti hlavního aktéra či jeho spolužáků se díváme na dlouhé záběry, kde jede autem nebo na motorce, jak si jeho otec myje ruce apod. Film se zabývá zbytečnostmi, a to podstatné zůstává dost zamlženo.

Jeden ze starších islandských filmů, který se prakticky nedá sehnat. Taky ho od jeho uvedení v kinech nedávali ani v televizi. Svoji televizní premiéru si odbyl neuvěřitelně až 27.9. 2015. (Ruv.is), a šance, že někdy vyjde na DVD je asi dost mizivá. Není to ale vůbec špatný film, ale je asi dost poplatný době. Osmdesátá léta na Islandu, přítomnost americké armády, která vyvolává rozporuplné reakce obyvatelstva, a když si skupinka vojáků vyjede na dovolenou a utáboří se kousek od vesničky na jihu Islandu, nikdo z místních nevěří, že jsou tam jen na dovolené. Na dnešní dobu celkem poklidný film s celkem jednoduchou zápletkou a vtipným koncem. Není to asi film, ke kterému se budu vracet, ale určitě stojí za vidění, už jen pro tu představu, jak se zde žilo před 30 lety. Vesnické telefonování, oblečení, zařízení, to všechno mě moc zaujalo. Ale asi nejvíc mě zaujalo to, jak lidé mluvili. Islandština, co tam zazní, je krásná, čistá a složitá, takovou už dneska bohužel neslyšíme.

RIFF 2015. Film, který naprosto předčil mé očekávání (asi proto, že jsem žádné neměla.) Trochu jsem se bála, že to bude jen o rodinných hádkách a starých křivdách, jak obsah naznačoval, ale vůbec to tak nebylo. Určité napětí tam mezi jednotlivci je, ale spíš se tam řeší skutečnost asistované sebevraždy, (která je v Dánsku nelegální), a vykreslují se jednotlivé charaktery. Vážná témata jsou odlehčena výborným humorem. Takovéhle filmy snad nikdo jiný než Dánové neumí. To, že se budu při filmu o tak závažném tématu smát jako nikdy, jsem opravdu nečekala.

RIFF 2015. Vtipný krátký film, kde se mluví několika jazyky, a to tak, že každý mluví tím svým.

Napínavý šestidílný seriál o dvou chlapcích, co se stanou svědky přestřelky v pískovně uprostřed lesa. Ze strachu před útočníkem, ale taky před tím, že by vyšlo najevo, proč byli sami dva spolu v lese, se rozhodnou mlčet. Tato vražda je však propojena s dalšími zločiny, a postupně přituhuje. Hlavní zločinec je opravdu hodně nechutná postava, při posledním dílu jsem skoro nedýchala.

Hodně silný film s tématikou, o které jsem moc nevěděla. Jediné, co filmu vytýkám, je, že zde až moc bylo takových poetických pasáží, kdy se díváte na přírodu, posloucháte úvahy o životě a smrti. Ty pasáže nebyly vždy tak špatné, ale bylo jich moc. Moc pěkná hudba.

RIFF 2015. Hodně úchylný film, plný nechutností, které jsou ale podané tak, že se člověk musí smát. Jedna absurdita následuje druhou, a asi jsem se smála spíš tomu, co všechno si ti Dánové nejsou schopní vymyslet, než samotným situacím.

RIFF 2015. Tohle byl hodně divný film, a musím se přiznat, že podle popisku jsem čekala něco hodně jiného. Např. to, že to bude normální film, který se bude soustředit na vztah mezi Francouzi a Němci za války, konkrétně ředitelem muzea v Louvru a německým důstojníkem Wolff-Metternichem. O těch dvou je tam hodně málo, jen takové vsuvky do filmu, které označí klapka a působí to jako hraný dokument, i je tam naschvál jiný formát a klepající se obrazovka s bílým pruhem, jako u starých filmů. Celkově se asi tento film snaží být vším. Prvních 10 minut jsem myslela, že jsem na špatném filmu, protože tam celou dobu mluví rusky autor filmu a pořád se během filmu odskakuje na nějaký jeho skype hovor se známým na lodi. Další linie jsou hodně detailní záběry z Louvru, trochu popis války, s historickými záběry, kde si odskočíte také do Ruska, abyste viděli ty hrůzy tam. Když už jste v Louvru, tak tam běhá Marianne a vykřikuje "volnost, rovnost, bratrství, " a Napoleon, který tam chodí a ukazuje, co všechno do Louvru přivezl on, a kde je vyobrazen. Musím říct, že kdybych neseděla uprostřed lidí, asi bych odešla hned někdy ze začátku, nedalo se to vydržet. Jednu hvězdičku jen za ty hezké detaily z Louvru a za to, že jsem se přece jen málo dozvěděla. Artově založeným lidem a snobům se film asi bude líbit, mně ho taky vychválil nějaký filmový nadšenec. Ale pro nás obyčejné smrtelníky, nebrat!

RIFF 2015. Zajímavý psychologický film, který ukáže, čeho všeho jsou lidi schopni, když chtějí ochránit svoje dítě, a nakonec vlastně i sebe. Jenže lhát se nemá, zločiny se těžce zakrývají, a na jednu lež se nabaluje další, a pak už se to s člověkem jen veze z kopce. Nicméně konec byl už tak absurdní, že se půlka kina smála, ač to nebylo vůbec vtipné.