Šakalík

Knižní předlohu jsem nečetl, takže mi logicky nemůže vadit ani to, že filmové zpracování je oproti knize údajně velmi rozpačité. Co se samotného filmu týče, sázka na Johnyho Deppa se jako obvykle velmi vyplatila a Polanského režie nabírá postupem času na obrátkách i obrazové síle, aby v posledních dvaceti minutách rozkvetla v dechberoucí vizuální symfonii. Tyhle příběhy o vyznavačích ďábla, temných knihách a starých mýtech jsou jako téma poměrně profláknuté, nicméně právě Polanského vybroušená režie dokáže i tento námět povznést na umělecky hodnotné dílo a přitom velmi přitažlivým způsobem. Johny Depp je prostě úžasný, byť místy působí dost osaměle a občasná pomocná ruka tajemné zelenoočky přijde proto velmi vhod. Tato postava je vůbec přitažlivě záhadná a její ďábelsky svůdné oči jsou jednou z nezapomenutelných rekvizit filmu, stejně jako nadmíru temný konec. Tohle se Polanskému prostě povedlo.

Tak už jednička byla jen pro zapřisáhlé hororové fanoušky a dvojka je totéž v rudě červeném. Postavy jsou ještě o něco hloupější (hned po vstupu do bažin se vychovaně rozdělí do dvojic, aby to měl Viktor při jejich mordování o něco jednodušší). O příběhu, který je z kategorie těch opravdu velmi hloupých, se nemá cenu ani bavit. Zatímco jednička alespoň srčela humorem, tady se kromě pár trapných gegů jenom ječí. Ty mordy jsou sice nápadité, přesto jsme už všechno někde viděli. Takže v podstatě to jen velmi levná oddechovka, která si stejně jako jednička své fanoušky určitě zase najde. Ale já to teda nebudu. Edit: Po zhlédnutí všech dílů Pátku třináctého přidávám ještě jednu hvězdu, pač tohle se musí chápat jako pocta slasherovému žánru.

Velmi typický spaghetti western s úžasným Lee Van Cleefem v hlavní roli. Na první pohled tomu filmu opravdu nic nechybí – jednoduchá zápletka, spousta přestřelek, krásné ženy, sem tam špetka humoru. A na závěr tři famózní souboje – kolt vs. nůž, kolt vs. kolt a puška vs. puška. A do toho zní jedna z nejkrásnějších filmových melodií. No co víc by si divák mohl přát..? Jenomže když se v tom začneme trochu vrtat, zjistíme, že příběh je i na western dost přitažený za vlasy, jednotlivé scény jsou poslepované tak nějak nedbale a nelogicky a Lee Van Cleef za celý film kromě pár ohraných replik v podstatě nic kloudného neřekne. Velká škoda je také nevyužitého potenciálu postavy Barona von Schulenberga – kromě toho závěrečného střetu je tam ten Rakušák do počtu a přitom kdyby s Corbettem na sebe byli bývali měli pifku už dříve, mohl být ten jejich vzpomínaný souboj daleko vyostřenější. Přes všechny zápory je tenhle film ale třeba chápat jako absolutní klasiku westernového žánru a přitom nepříliš známou a tím pádem neokoukanou. Já proto přidávám jednu hvězdu navíc.

Tohle je kvalitka. Poprvé jsem to viděl asi tak před patnácti lety a vím, že jsem z toho surového pojetí filmu bez příkras byl docela vedle. James Woods v hlavní roli má totiž daleko k uhlazenému strážci zákona a jeho postava manévruje na hraně mezi totálním pohodářem a duševně nemocným psychopatem, kteréžto role střídá úplně volně. Jeho specifický obličej představuje velký potenciál k úsměvným mimikrám, a to především během rozhovorů s ukázkově prásklou feministkou Kathleen McCarthyovou, která bere vavříny za jednu z nejotravnější ženských postav v historii filmu. Samotný příběh si jede svým vymezeným koridorem bez zatáček až k závěrečnému střetu, který sice koule má, ale přesto mu chybí něco jako dojezd. Tady se vyprázdní brokovnice a nazdar. I když to je přesně dle gusta detektiva Hopkinse...

V polovině osmdesátých let se točily ty největší akční pecky a tohle je jedna z nich. Stallone je ve vrcholné formě a hraje přesně toho drsnýho poldu, který nerespektuje pravidla a se zločinci vyjednává tak, že jim nakope prdel. Jo, takhle to máme rádi. Co na tom, že je příběh slabý až hrůza, v podstatě nesmyslný, navíc i předvídatelný a jeho rozuzlení je až trapně kýčovité? Co na tom, že záporáci jsou tak fanaticky zlí, až to je směšné. Co na tom, že Brigitte Nielsen neumí hrát? Kdo by se v tom ale babral. Od toho tyhle filmy nejsou. U těchhle filmů se mají bagrovat chipsy a utěšeně přibývat na váze. A hlavně nemyslet! :-)

Není to vůbec špatné. Antonio Banderas má sice nejlepší léta už asi za sebou, ale pořád to jen ten šarmantní chlapík, který dokáže prodat svůj přirozený sexappeal a smysl pro humor. Tenhle film je úžasnou přehlídkou místy až neskutečných hlášek, které na diváka lítají ze všech stran (mně se nejvíc líbila tato: „Kdyby existovala soutěž o největšího kreténa na světě, ty bys v ní skončil druhý. – „Jo? A proč ne první?“ – „Protože jsi kretén!“ :-)) Samotný příběh je malinko zmatený a člověk se v tom alespoň ze začátku hůře orientuje, ale jakmile si dá všechny postavy tak nějak do latě, může se nechat nerušeně bavit lehce akční satirou, která se musí brát s nadhledem a hlavně ne vážně. Kromě Banderase ve filmu zaujme postava snad třímetrového Antona, který má sice problém vejít se do záběru, ale pak to vždycky stojí za to. :-) Mně se tenhle film prostě líbil, i když to je záležitost čistě odpočinková.

Tohle byl ve své době skutečný hit, což je z dnešního pohledu asi dost nepochopitelné, ale tehdy to byl prostě trhák. Přitom když se na to člověk koukne, tak tam nenajde v podstatě nic, co by stálo za zapamatování. Ba naopak, dočká se mizerných hereckých výkonů, uspěchané kamery, nedotažených scén a slaboučkého příběhu. Jediným světlem v tmavém tunelu, ve kterém se tenhle film pohybuje, je hudba, která docela ujde a pozvedá film kousíček nad hladinu úplné žumpy. Ale já prostě jinak nemůžu. Když si vzpomenu na tu hrůzostrašnou kvalitu VHS nahrávky s tím příšerným dvojhlasým dabingem... Jenže to tehdy nikomu nevadilo. A všichni jsem to mlčky doslova hltali, kousavše si nehty. Někdy se mi po té době trošku stýská. :-)

Příjemné překvapení. Nečekal jsem moc, protože předchozí vlakové spojení na trati Washington – Scott povážlivě drhlo (mám na mysli Taking of Pelham 1-2-3). Když navíc do vlaku přistoupil Chris Pine, bylo zaděláno na pěkný průšvih. Jenomže ono to funguje. Tahle mašina nabere od samého počátku vražedné tempo a jak postupně selhávají pokusy o její zastavení, divák si tu jízdu opravdu vychutnává. Ve filmu sice dojde i na očekávaná klišé, kdy nám postavy velmi brzy vykrystalizují do jasně identifikovatelných skupin – ti dobří (Frank, Will, Connie) mají ve všem pravdu, ti špatní (Galvin a celá drážní společnost) se ve všem mýlí a třetí skupinu tvoří příbuzní těch hodných, jejichž úkolem je působit vylekaně k doaranžování naléhavosti situace. Jedna postava je ale nezařaditelná, a to drážní inspektor Werner, který je sice chytrý jak rádio, ale jinak těžce do počtu. Konec z kategorie těch růžově nereálných je typicky americký, stejně jako největší slabina filmu, totiž ty prostřihy na jásající davy – no to je děs. Jinak byl ale výlet 777čkou celkem fajn.

Tohle je zářivý klenot světa filmu. Ani ne snad z pohledu samotného diváka, byť ta realističnost prostředí je naprosto uhrančivá, jako spíše ve smyslu v tomto díle projeveného talentu režiséra J.-J. Annauda. Ten totiž šel neomylně za svou vizí absolutně zobrazené reality úplného počátku lidských dějin, a to brázdou vpravdě neoranou, pač o něco takového se předtím ani potom nikdo nepokusil. Způsob, jakým obecenstvu předložil nečekaně interesantní výjev z historie jednoho neandrtálského kmene, je prostě brilantní a nese známky geniality. Aplaus zaslouží také hlavní herecké kvarteto, ve kterém se své první velké role dočkal Ron Perlman, kterého nejspíš nemuseli ani maskovat. :-) A přestože je jasné, že samotný příběh asi nebude úplně věrohodný a antropologové by jistě měli také nějaké ty výhrady, celkově je to dílo, které zaslouží nekonečnou úctu a obdiv. Tenhle film se prostě vidět musí. A ne jednou.

Čekal jsem víc. Tyhle horory z osmdesátých let o vyšinutých důchodcích patřily vždycky k osvědčené klasice tohoto žánru (vzpomeňme třeba na Babiččin dům). Tenhle film má zpočátku taky zaděláno na perfektní atmosferický vyvražďovák – opuštěný ostrov, ze kterého není úniku, všude kolem lesy a jedno malé staveníčko, ve kterém žije dědek s babkou. No prostředí jak stvořené na trochu toho křiku, chytání se do pastí, děsivých nálezů ve sklepě a barvení oděvů krví. Jenomže tady se do toho přimotá ještě trojice „dětí“, které sice svým rodičům dělají čest, ale divákovi kazí film. Mně tam ty děti ve zralém věku teda dost výrazně lezly na nervy. Nehledě na to, že o jedné postavě z řad potencionálních obětí by člověk zapochyboval, na kterou stranu vlastně patří (pozor SPOILER – a jak se nakonec ukáže, pochyboval správně). To nejlepší však teprve přijde. Když už se zdá, že se rodinka spokojeně vrátí ke každodenní rutině, propukne závěrečná veselice přesně podle přísloví „kdo s čím zachází, tím také schází“, která to celé vkusně zakončí. Jenže to tenhle film z průměru nevytrhne.