Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Sci-Fi

Recenze (872)

plakát

Hwaiteu : jeowooeui mellodi (2011) 

Další z dlóóuhé řady asijských duchařin, která absolutně ničím nevybočuje z průměru, na druhé straně alespoň do průměru bezpečně patří. Když si odmyslíme tu příšernou ústřední odrhovačku, které se v pop kultuře říká „hit“, je film vlastně i docela zajímavý, přestože těch duchařin tam je poskromnu a kromě povedeného finále ve studiu nenabízí zhola nic strašidelného. Je to vlastně jen takové okénko do litého konkurenčního boje v zákulisích všemožných pěveckých soutěží, které mají jedno společné – všechny jsou abnormálně stupidní, ale to je jen můj názor. :-) Jak už velmi trefně ve svém komentáři poznamenal tombac, tenhle film je o náctiletých pro náctileté. Nás starší ročníky, kteří jsme těch duchařin viděly možná až příliš, tohle prostě nerozhází.

plakát

InSight (2011) 

Nuda, nuda, nuda. Tenhle film jsem dokoukal až napotřetí, z čehož jasně plyne, jak mě to bavilo. Hlavním problémem snímku je jednak dost nesympatické herecké osazenstvo a hlavně teda značně uvalený příběh, který mě moc neoslovil. Pak taky samotné zpracování mi svým laciným vzhledem připomínalo spíše televizní tvorbu, přičemž některé pasáže jsou fakt mizerné (třeba neustále se opakující výjevy samotné vraždy). Co mě naopak potěšilo, byl závěr, který se vyhnul tradičnímu klišé „..a žili šťastně až do smrti“, takže alespoň tady bych udělil nějaké kladné body. Celkově je tenhle film ale v podstatě o ničem a pokud bych ho neviděl, o nic bych nepřišel.

plakát

Intimní past (2011) 

Přestože se tomu nedá upřít snaha odvyprávět tuto snad už tisíckrát omletou zápletku zase trochu jinak, v globálu to je jen další atmosferický thriller o zmagořelém domácím s voyeurskými sklony. Hilary Swank je výborná herečka, což dokáže v několika scénách prodat i tady, ale celkově jí ta role nijak zvlášť nesedí. Naopak její vousatý oponent v podání Jeffrey Dean Morgana do toho domu plného tajných chodeb a maskovaných kukátek zapadá skvěle a člověku je ho někdy vážně líto. Bohužel kromě standardní závěrečné honičky je film v podstatě úplně statický, a to po hříchu i ve chvíli, kdy si to do bytu nakráčí Juliin přítel Jack, jenomže z očekávané bitky nemá divák vůbec nic. Tu a tam sice obecenstvo vystraší nějaká ta překvapivá lekačka, ale to je úkaz spíše vzácný, nehledě na to, že se filmaři nevyhnuli několika do očí bijícím klišé (mobily nemají v domě signál, ale to pouze tehdy když je třeba volat o pomoc; násilník se v jedné chvíli svíjí v agónii na zemi, aby za deset vteřin byl oběti v patách zase v plné síle atd.). No a když si k tomu připočteme i absolutně nulovou pointu, ve výsledku nám vyjde veskrze průměrná záležitost.

plakát

Jeden musí z kola ven (2011) 

Tohle špionážní drama z dob studené války je natočeno takovým staromódním způsobem, takže na moderního diváka může působit poněkud ospale. Nicméně plejáda excelentních britských herců, jako jsou John Hurt, Colin Firth nebo Gary Oldman, je zárukou kvalitní podívané, kterou tento snímek rozhodně nabízí. Film jako takový je veskrze konverzační, akčního tam mnoho není, nicméně to, jak zobrazuje všeobecnou nedůvěru a šíření konspiračních teorií uvnitř vládních tajných služeb, je natolik až depresivně tíživé, že diváka zaujme. Hodnocení však ponechám průměrné, protože tyhle filmy mě osobně moc neberou.

plakát

Johnny English se vrací (2011) 

Tohle pokračování Englishe je řekl bych o malinko lepší než jednička, přestože se opět nejedná o nic zázračného. Rowan Atkinson už působí poněkud ošuntěle a protože je scénář docela akční, tohle spojení prostě nějak drhne. Z ostatních herců stojí za zmínku jednoznačně Gillian Anderson, která svým ledovým charisma trhá plátno na kusy a je úplně boží! Film jako takový nenabídne vlastně nic originálního, všechny vtipy se tak nějak dají očekávat anebo jsme už je někde jednou viděli, přesto i zde jsou některé momenty minimálně k pousmání (třeba zvedací židle :-)). Pokud k filmu divák přistoupí s tím, že se chce pobavit, zábavy se mu dostane, byť nijak sofistikované. Á propos, určitě si nenechte ujít výbornou kulinářskou vložku v závěrečných titulcích. :-)

plakát

Jsem číslo čtyři (2011) 

No překvapivě to nebyla až taková hovadina, jak jsem si myslel. Po akční stránce je to docela svižné a efektově uspokojivé. Scénářem to pravda poněkud úzkoprse míří na teenagerovské publikum, ale i v tomto směru se to stále drží u únosných mezích, i když jako celek to je strašně uvalené, to zase ne že ne. Přesto jedinou vážnější slabinou budiž poněkud uhlazený hlavní hrdina se svítícíma rukama, kterýžto efekt je zoufale laciný. V první polovině tomu chybí tempo, ale jakmile se do toho vloží Mogadoriané, začnou se dít věci. Ten konec ve škole je velmi povedený, přestože námět pejska měnícího se ve strašlivou chiméru může působit poněkud kýčovitě. Škoda dost nevýrazné role „Number 6“, kterou ztvárnila jinak velmi výrazná Teresa Palmer :-). Celkově mě to nijak výrazně neotrávilo a konec zanechal otevřená vrátka k dalšímu dílu, kterému bych se asi nebránil.

plakát

Juan de los Muertos (2011) 

Zcela nečekaně zdařilá zombie komedie pocházející z „Ostrova svobody“. Už název zcela jednoznačně dokládá, že si autoři vzali příklad od britských kolegů a jejich Shaun of the Dead. Kubánci šli ale malinko jinou cestou a předkládají vysmátému divákovi jednu perlu za druhou. Hlavní hrdinové dělají výbornou reklamu tamnímu vyhlášenému pohodovému životnímu stylu („Neláká tě někdy pádlovat až do Miami?“ – „Proč? Tam bych musel makat.“ :-)) a když k tomu přidají i trošku západní vyčůranosti, je o zábavu postaráno. A to až tak, že jsem několikrát slzel smíchy („Kde máte dědu?“ – „Zemřel. Museli jsme ho tam nechat... Ne nutně v tohle pořadí.“ :-)). Přestože je tenhle film jako celek vlastně pěkná hovadina, jako nenáročná pohodovka k oživení ponurého odpoledne je jak dělaná. Pokud hledáte dobrou zábavu, tady jsou jí hromady...

plakát

Karanténa 2: Terminál (2011) 

Mně se na rozdíl od mnoha jiných velmi líbila už jednička, takže jsem k tomuto volnému pokračování přistupoval s nadšením, byť mi bylo jasné, že bez Jennifer Carpenter to už prostě nebude ono. No a nebylo. Dvojka sice začíná – pozor SPOILER – bravurním útokem nakaženého tlusťocha, což je začátek přímo lahůdkový, nicméně posléze tempo trestuhodně uvadne a rozmělní se v halasném přeřvávání uvězněných pasažérů. Rozsáhlý letištní hangár coby kulisa pro hrátky s nakaženci taktéž nedisponuje tou stísněnou atmosférou jako hermeticky uzavřený dům z jedničky, takže občasné ataky těchto pokousaných individuí nemají ten správný říz. A pak je tady linka s bio-terorismem, což tak nějak k americkým filmům posledních let asi patří, ale přiznejme si, že už to začíná trošku nudit (a prudit). Celkově však tenhle film za podívání stojí, byť na rozdíl od svého předchůdce neobsahuje ani jednu wtf scénu.

plakát

Kazatel (2011) 

Už na první pohled béčkovina se vším všudy, která je ale po akční stránce docela povedená a nenáročného diváka dokáže pobavit. Nicméně scénář je natolik stupidní, že hloupost doslova z plátna probublává až k obecenstvu, které na tuhle hru buď přistoupí a u mnoha zjevných nesmyslů přivře oko, anebo nepřistoupí a ve vlastním zájmu uteče z kina. Tak jak tak, hlavní hrdina s křížem na ksichtu je prostě opruz a společnost ovládaná všemocnou, absolutistickou církví je sice představa dosti strašidelná, ale nikterak věrohodná. A tak se divák musí spolehnout na opozici. Zdánlivě poražené upíry k reinkarnaci vede poloupír Karl Urban, který je ve svém širokém klobouku prostě šik a hned jak se ve své upírské úloze poprvé zjevil na plátně, získal si mé sympatie. Bohužel to je jediná slušně napsaná role v celém filmu, které se navíc dostane zoufale málo prostoru. Vlastní kapitolou je velmi chabý závěr s vlakem, který je neskutečně odfláknutý a navíc končí připitomělým happyendem, u kterého jsem složil hlavu do dlaní. Takže co vlastně? Ano, některé akční scény jsou fajn, ale celkově tenhle film budí spíše rozpaky. Pro fanoušky seriálu True Blood je možná zajímavá role Stephena Moyera, který tady stojí nezvykle na druhé straně. :-)

plakát

Kazatel Kalašnikov (2011) 

Tenhle film ve mně vyvolává značně protichůdné pocity. Na jedné straně je to nefalšovaný, ničím neředěný křesťanský BULLSHIT, který o něčem jako objektivita asi nikdy neslyšel. Na straně druhé je ve filmu ale myslím krásně zobrazeno pokrytectví drahých křesťanů v celé své kráse, pač ona se snadno koná vůle boží z bezpečí kostelíčka kdesi v Pensylvánii, zatímco když dojde na činy, křesťan nekřesťan všichni svorně stáhnou ocas mezi nohy. Křesťanská rétorika tohoto filmu je však natolik nesnesitelná, že film vyloženě kazí. Ono je si třeba uvědomit, že i samotný vůdce LRA Joseph Kony se ve svém „spravedlivém“ boji zaštiťuje biblí (LRA je v podstatě křesťanská sekta), takže zvěrstva páchána v Ugandě a Súdánu má na svědomí stejná demagogie, která proti nim paradoxně bojuje. Zkrátka asi takhle – tenhle film je určitě zajímavý, za podívání bezesporu stojí, ale před zhlédnutím bych doporučil si o situaci v Súdánu něco přečíst, aby si člověk mohl udělat svou vlastní představu. Jinak mě potěšila malá, ale výrazná role mého oblíbence Michaela Shannona.