Šakalík

Žánrově těžko zařaditelný film, který sází na hutnou atmosféru a takové to pro diváka atraktivní „tak jak to vlastně bylo?“. Nejblíže to má asi k psycho-thrilleru, i když zde nalezneme i dramatické a hororové prvky a protože je to film jihokorejský, nechybí ani nějaká ta duchařina. Film se neodehrává v jedné časové rovině, ale je poskládán z časově nesourodých střípků, které ve finále tvoří znamenitě ucelenou mozaiku, takže po skončení filmu zůstane divák ještě chvíli nehnutě sedět, spokojeně pokyvuje hlavou a říká si, že to stálo za to. Po docela nudné úvodní půlhodince se film pomaličku rozjíždí a zprvu tuctový příběh o problematickém vztahu dvou dívek s jejich macechou postupně nabere zcela nečekaný směr. Samotnou pointu jsem v průběhu filmu tipoval několikrát, ale přesně jsem netrefil teda ani jednou, takže jsem byl ve finále mile překvapen, že jsem překvapen. :-) V globálu proto musím říct, že se mi to poměrně dost líbilo a znovu jsem se přesvědčil o filmařském talentu jihokorejských tvůrců.

Tenhle film ve své době docela propadl, čemuž se ani nedivím, protože kromě Johna Malkoviche s přímo spektakulárním francouzským akcentem (V ORIGINÁLE!) nemá co nabídnout. Blbiny v podání Rowana Atkinsona jsou sice fajn, ale časem přece jen omrzí. Film se navíc v některých momentech doslova topí v trapnosti (korunovace) a postrádá soudnost. Přesto to není úplně špatné a některé scény pobaví. Nicméně jako komedie je to spíše průměr, a to ještě docela laciný.

Dvojka mě svým způsobem bavila víc než jednička, což bych přičítal tomu, že zatímco zápletku prvního dílu jsem znal už z původního filmu Ju-on, dvojka má příběh nový, který na předchozí dění navazuje jen okrajově. Takashi Shimizu i zde ukazuje svůj cit pro budování atmosféry děsivého mystična, kterým diváka vtáhne do děje, a následné výstupy obou hlavních bubáků Toshia a Kayako jsou vskutku impozantní. Za všechny bych zmínil scénu s parukou v maskérně nebo ten FAMÓZNÍ závěr na porodním sále. Stejně jako v předchozích filmech není děj lineární, ale odděleně sleduje osudy jednotlivých postav, což je někdy pro diváka dost náročné, ale dle mého názoru se v tom dá orientovat lépe, než tomu bylo v předchozím díle. Tenhle film zkrátka představuje jeden z vrcholů japonské hororové produkce nové vlny.

Tak nevím. Těšil jsem se na atmosferickou bombu z norských lesů, jenomže nakonec z toho vylezlo jen těžko definovatelné cosi, sice se slušnou atmosférou, ale pohříchu úplně bez děje. U takového filmu by člověk asi čekal, že když jdou filmaři na samotu do lesa, vezmou si s sebou kameru a něco tam natočí a o tom ten film pak bude. Jenže tady ouha. Tihle tam šli jen tak kempovat bez kamery a já jsem teda za celý film nepochopil, proč tam vlastně vůbec lezli (nejspíš jakýsi team-building?). Pak to chování postav. Gunnar zmagořil v podstatě okamžitě, ale zbylá čtveřice ho poslouchala na slovo, přestože jeho chování bylo prostě ujeté (kdo kácí stromy uprostřed noci?). Atmosféra sice pomaličku houstne a film přece jen dospěje k akčnímu finále, ale ani to není nijak povedené a vševysvětlující pointa mi přišla dost laciná. No, tohle mě prostě moc nebavilo a podruhé se na to podívám už jen stěží.

Tohle pochopitelně není úplně přesný remake původní hororové klasiky, přesto se myslím filmařům povedlo navodit obdobně tísnivou atmosféru a pocit absolutního zoufalství obětí. Tenhle film je VELMI znepokojivý a divák ho zaručeně jen tak z hlavy nedostane. Jenomže – ostatně jako vlastně všechny moderní horory – nový Masakr se zaměřuje na zobrazení surového násilí tak, že divákovi bez okolků všechno ukáže, což mě osobně teda moc nebere, protože dle mého názoru je strašidelné právě to, co není vidět, co si musí divák domyslet sám. Asi jsem ze staré školy. :-) Přesto tento remake rozhodně JE děsivá záležitost, na čemž má zásluhu především producent Michael Bay, z jehož smyslu pro „plíživý detail“ vstávají vlasy na hlavě. Zcela bez okolků přiznávám, že tohle není film pro mě. Podruhé jsem na něj už odvahu nenašel, protože ten sžíravý, znepokojivý pocit ve mně zůstal a nemám zájem ho ještě přiživovat.

První Underworld ve své době zabodoval, protože nabídl do té doby neviděnou válku nelidí, navíc představenou ve velmi akčním obalu. Kate Beckinsale v latexu měla spolehlivější účinek než koňská dávka Viagry a neskutečně charismatický Bill Nighy tímto filmem sám na sebe upletl bič, protože od té doby je pro fanoušky prostě jenom „Viktor“. Vůbec tahle role krále upírů mu sedla naprosto dokonale a dovolím si tvrdit, že se jedná o jednu z nejvýraznějších postav v historii žánru. S filmem samotným to už tak slavné není, přestože se jedná určitě o zábavný počin a rád se k němu opakovaně vracím. Každopádně to je nejlepší díl celé série.

Tenhle film je úžasná mozaika důmyslně propletených příběhů, které dohromady vytváří velmi vtipnou tragikomedii. Ve filmu se vystřídá celá plejáda výborných herců, třeba Patrick Swayze nebo Hilary Swank, kteří svým osobitým způsobem budují kostru příběhu o tom, že všechno ovlivňuje všechno a nic není tak úplně náhoda. A protože to je vyprávěno takovou odlehčenou formou, divák se u toho výborně pobaví. Mně osobně se nejvíce líbila ta pasáž v obchodě, kde září Hilary Swank s rovnátkama. :-) Ona je prostě boží. Co se mi na filmu trošičku nezdálo, byl poněkud nevěrohodný běh času, protože – pozor SPOILER – třeba takový Swayze stihl za deset minut vyvenčit psa, najít mrtvolu, narvat jí do kufru auta, odvézt jí na most a shodit dolů na cestu. No nevím. Jinak ten český název je jako obvykle naprostý opruz.

Podle mě o třídu lepší než jednička. Příběh je mnohem zajímavější a i po akční stránce to má grády. Del Toro tohle prostě umí (jakkoli bych mohl mít k některým jiným jeho filmům výhrady – a jako že mám). Nicméně sázka na novou verzi upírů se v tomto případě opravdu vyplatila, protože ty Nomakovy bestie s „predátorovitou“ čelistí jsou stvoření vskutku obdivuhodná. Pravda, místy to logicky poněkud hapruje (jako třeba – pozor SPOILER – když Whistler dotáhne zraněného Blada až k nádrži s krví, přičemž nikde není ani živáčka a až když se Blade uzdraví, tak se tam najednou objeví dvacet strážných s Perlmanem v čele), ale nebuďme zase puntičkáři. :-) Za zmínku stojí i role Karla Rodena (zajímalo by mě, proč ho v anglickém znění předabovali – jeho pravý hlas je teda lepší) a taky Vašutova životní replika (nic ve zlém :-)). Celkově se mi to i po letech hodně líbí a myslím, že z té trilogie to je jednoznačně nejlepší díl.

Jak se tady v komentářích několikrát píše, Cabin Fever je strašně nevyrovnaný film. Na jedné straně má potenciál slušného lesního hororu, na straně druhé paroduje sám sebe a to až do té míry, že je tím až trapný. V celém filmu najdeme snad jen dvě normální postavy, jinak je to vesměs banda naprosto vypatlaných idiotů s IQ houpacího koně. Jejich dementní chování devalvuje všechny jinak celkem slušné hororové prvky i několik slibných filmařských počinů (třeba použití červeného filtru je docela působivé). Idiotský závěr pohřbí i poslední náznaky seriózního filmu a tak po Cabin Fever zůstane jen značně rozpačitý dojem. Nemám nic proti odlehčeným hororům. Vždyť třeba na pozdější díly Pátku třináctého, které jsou opravdu mizerné, se dá koukat právě jen díky tomu, že si dělají srandu sami ze sebe. V tomto případě mi to ale nesedlo a další díly si asi nechám ujít.

Kdybych si chtěl hrát spáčilovsky na chytráka, napíšu, že „Equilibrium je typické akční sci-fi raného post-Matrixského období“. :-) Já jsem se k tomuto filmu dostal až s odstupem osmi let a nic moc jsem od něj nečekal, protože inspirace Matrixem je zcela zjevná a takové filmy dopadají většinou průšvihem. Nicméně musím říct, že Equilibrium mě docela mile překvapilo, pač to kupodivu má hlavu a patu, a přestože to výše zmíněný klenot občas nepokrytě kopíruje, z akčního hlediska je to celkem bomba. Škoda jen spíše epizodní role Seana Beana, ten mohl filmu přinést jistě více než těch pár minut. Nicméně Christian Bale titulní úlohu zvládá s velkým přehledem, a to jak po emocionální, tak akční stránce. Pravda, příroda mu nenadělila takové charisma jako Keanu Reevesovi a i přes očividnou snahu autorů navléct ho do podobných kostýmů (ta černá uniforma kleriků se podobá tomu Neovu ohozu jistě jen náhodou :-)), v takové konkurenci Bale prostě nestačí. Přesto je Equilibrium jednoznačně jeho film, kterému vtiskl svoji tvář a nemá se vůbec za co stydět. Já dávám palec nahoru.