Sobis87

za extended verzi...

Formálně vymazlený film, který klame tělem. Amenábar pořád pevně drží opratě, má k dispozici skvělé herce (Thewlis!) a jediné, co filmu vážně škodí, jsou žánrová očekávání ze strany diváků.

3* za odvahu, která Marvelu chybí. Má to potenciál, jsou tam zajímavé náznaky, ale nic z toho není dotažené do zdárného konce. Příběh doplácí na vlastní tezovitost a nedůvěryhodnost, akce je fajn, jen když je kontaktní (jakože opravdu kontaktní, ne digitálně kontaktní), na ten epický bordel plný digitálních postaviček se ale už nedá moc koukat (v tomhle ohledu nejen Snyder, ale vlastně celý superhrdinský subžánr akčního filmu krutě nudí). Affleck je jako Batman moc fajn, snad se v sólovce dočká přízemnějšího příběhu. Marvel zatím dokáže tvořit kompaktnější filmy než DC, ale ještě aby ne, když dokola jede podle té samé šablony.

Pointa je fajn, druhá polovina hezky graduje a film ke konci dokáže i hezky strhnout, navíc Esther je fakt parádní záporák. Jen škoda té předvídatelnosti a hlavně demence postav (Sarsgaardův tatík je hrozný blbec), kvůli které opravdu nemůžu hodnotit výš. Vlastně jsem se při sledování o nikoho moc nebál. Celkově ale solidní thriller, nic víc, nic míň.

Sympatický únik od všech těch sofistikovaných velkofilmů, ve kterých se zrcadlí současný trend dělat temné a trýznivé drama i z příběhu, ve kterém po nebi lítá panák s červenou pláštěnkou a kudrlinkou. Všichni teď chtějí dělat to co Nolan a najednou tu je Proyas s barevným velkofilmem, který před psychologií upřednostňuje rozjívenost a fantasmagorii, která mě bavila opravdu po celou dobu a film mi velmi rychle utekl. Herci jsou moc fajn, i když nemají co hrát, akce divoká a nijak oslňující, ale zase zrežírovaná pevnou rukou, a když už to někdy nedává moc smysl, pořád je se na co dívat. Z toho světa přecházejí oči a ani nevadí, že triky zrovna nejsou na nejvyšší úrovni. Však i starý Souboj titánů ve své době vypadal zastarale, ale měl své kouzlo. A něco podobného pro mě představují i Bohové Egypta...hravou pohádku plnou atrakcí, která nenudí, a na kterou se pro její chyby snad ani nedá zlobit, nakolik je upřímně přímočará ve svém vyprávění. A tohle má navíc i fantasticky přestřelené scény s Geoffrey Rushem, které mě bavily snad ze všeho nejvíc. Hezké osvěžení v té změti komiksových bijáků, které se bojí vystoupit z komfortní zóny a přežírají davy stále tím samým.

Po scéně se sudem jsem tomu chtěl napálit plný počet, ale ten závěr to táhne dolů. Není sice úplně nelogický, ale rozbíjí dosavadní atmosféru a pečlivě budované napětí najednou nahrazuje uspěchaná rychlokvaška. Škoda, mohla to být nekompromisní pecka a ústřední trio bylo výborné.

Má to fajn vyprávěcí strukturu a několik povedených vtipů, ale toho (kvalitního) humoru a proklamovaného shazování sebe sama tam není tolik, abych jen tak přehlídl stejnou šablonovitost, jakou mají ostatní originy. Jasně, nebere se to vážně, ale ono se to nebere vážně stále tím samým způsobem - tzn. naplnit dané klišé a až na samém konci ho shodit něčím, co ne vždy trefí branku. Jasně, párkrát mě to fakt rozesmálo, ale teď si vzpomenu snad už jen na vtip s Xavierem a roztomile rozverný úvod v taxíku. On vlastně celý ten úvod na dálnici je dost povedený a o to větší je pak zklamání, že film najednou dost zpomalí a ve scéně zrození naprosto selhává. Ocenil bych víc meta-humoru, poctivější dekonstrukci superhrdinského filmu a vůbec...hrát spíš na kvalitu než na kvantitu. Být děcko, tak jásám nad každou hláškou a jsem paf z brutality, ale teď mi to už tak nějak nestačí. Je to svěží závan v překomiksovaném filmovém průmyslu, ale mohlo to být důmyslnější. P.S.: záporák je neskutečně nudný a přízemní, Deadpool by si zasloužil podobně rozjetého protihráče a ne tuhle generickou figurku...škoda, protože v komiksu je z čeho vybírat.

Perfektně natočená a nadstandardně zahraná propaganda. Tohle by ale měl být u nákladného blockbusteru už standard, navíc Ridley není natolik svůj (narozdíl od jeho bratra Tonyho, který byl pro některé diváky svůj až moc), abych mohl ocenit jeho autorský otisk. Nemohl jsem se ubránit dojmu, že mě tvůrci mají za naprostého idiota a přes všechny ty vtípky, rádoby pohodovou atmosféru na nehostinném Marsu a disko vypalovačky neprokouknu, že se nejedná o nic jiného než o zakázkový film, který má podpořit vesmírný program a navrtat se Číně do zadku. A to jakože moc okatě. O to pozoruhodnější to je zjištění, že v Hollwoodu nedávno vznikla produkční divize se zaměřením primárně na čínský trh, který už několikrát vytáhl ze srabu nějakou tu vysokorozpočtovou produkci - viz. Terminátor Genisys). Na to, kolik už Ridley natočil nekorektních filmů (i ten Exodus se co do pojetí hyper-kladné biblické postavy Mojžíše docela předvedl), je tohle fakt čajíček a zklamání. Takhle okatě politické filmy se v Hollywoodu točily za studené války.

pocitově..plnej kotel

Poté, co takřka neomezené možnosti poskytnuté digitálními technologiemi téměř zabily film v jeho vznešené podobě (viz. všichni ti Transformeři a přepálené comicsové adaptace), se jako zázrak zjevil Úsvit planety opic - film, který právě skrze nejmodernější digitální technologie znovu přivedl do popředí uvěřitelný fikční svět, na který se lze napojit, a především důraz na umění charakterního herectví. Ano, mám na mysli motion-capture lidoopy zabírané v polodetailech a detailech (opět si vzpoměňte na lidské charaktery, jak se v moderních filmech ztrácejí v přesycených celcích, ze kterých přecházejí oči), řeč (digitálního) těla, opravdovou váhu dialogů a z děje logicky a zcela přirozeně vyplývající akční scény, které pak děj dále posouvají, jsou nositely emočního pnutí a představují katarzi. Nikoliv Avatar, ale Ústvi planety opic pro mne představuje triumf digitálního věku, pomník ryzí (a střízlivě umírněné) filmařiny, kdy fikční svět a charaktery jsou nadřazeny tvůrčímu egu, moderním trendům (všimněte si absence roztěkané kamery a dominanci statických záběrů - i v akčních scénách - a pečlivých kamerových jízd) a kultu celebrit. Světlo naděje v době degenerující kinematografie, novodobá klasika.