Sobis87

Něco mezi hororem a pohádkou pro odrostlejší...chvílemi obstojně napínavé, avšak nijak zvlášť děsivé. Scénář je dokonale předvídatelný a nepřekvapuje ani v maličkostech, ale abych jen nekritizoval, musím uznat, že natočené to je vskutku znamenitě, ty malé potvory jsou zábavné a herecké obsazení se také povedlo (dokonce i Katie se tu dá snést...). V konečném součtu se jedná o sympatický žánrový nadprůměr, kterému výrazně podkopává nohy jen ten průhledný scénář.

Magnifique!

Pevná ruka Aarona Sorkina je cítit z každé minuty tohoto malého filmového zázraku. Moneyball nejenže dokonale těží z hereckého umu Brada Pitta, zároveň se mu i daří prodat Jonaha Hilla jakožto velmi schopného dramatického herce, tedy všechna čest! Líbila se mi celá ta decentnost, zručná práce s klišé a absence vlezlého patosu, ke kterému většina sportovních filmů sklouzává. Moneyball vlastně ani není typický sportovní film (stejně jako Eastwoodův nedoceněný Invictus), neboť jednotlivá utkání zde nehrají prim a akorát jednou jedinkrát nějaký zápas nabírá na osudovosti (místo klišé se však dočkáváme precizně promyšleného závěru, který je hluboce lidský a nijak vykonstruovaný). Čeho si na Moneyballu nejvíce cením, je jeho přirozený hluboce lidský rozměr a spousta detailů, které dávají postavám život, a to díky vypilovanému scénáři, skvělým hercům a pevné režii Bennetta Millera.

Film, který vyžaduje stoprocentní soustředěnost, schopnost číst mezi řádky a prakticky neustálou mentální konstrukci celků skrze detaily, může být pro nepřipraveného diváka velmi únavný a z hlediska srozumitelnosti až frustrující. A přesně takový je Tinker Tailor Soldier Spy - precizní v detailech a nepoddajný. Tomas Alfredson natočil film, který vypadá, že vznikl ve stejné době jako Melvilleho Samuraj, a při jehož realizaci se mohl opřít o malou armádu prvotřídních herců. Pomyslnou korunku celému filmu pak dává jeho úplný závěr, který okamžitě obohacuje celý příběh o novou rovinu.

Vcelku solidní zábava, která v těch nejsvětlejších momentech převrací představu o Vánocích naruby (vždyť samotná ikona svátků tu je za politováníhodného ňoumu...), jinak ale nemohu říct, že by Velká vánoční jízda nějak vybočovala z animované velkovýroby. Od studia Aardman jsem rozhodně čekal více.

Více než jen žánrový (detektivní) film, jakým byla švédská adaptace. Fincherův nový film je již tradičně precizní ve všech aspektech a po vzoru The Social Network umírněný, co se jakýchkoliv exhibic týče (něco ve stylu Klubu rváčů nebo Úkrytu opravdu nečekejte, Muži, kteří nenávidí ženy mají vedle zmíněného The Social Network nejblíže k Zodiacovi). Pro řadového diváka v některých částech možná úmorný (má vpravdě dlouhou, avšak opodstatněnou expozici...), ale z hlediska vyprávění pro svou preciznost takřka bere dech od začátku až do konce. Dokonale promyšlené záběrování a vyprávění sloužící kamerové jízdy (dobrá, jedna čirá vizuální exhibice se tu najde) v kombinaci s Fincherovým smyslem pro detail (loužičky moči od paralyzérem omráčeného člověk, deformace obličeje a vypadané zuby po silné ráně tupým předmětem, atd.) a takřka všudypřítomnou hudbou mého oblíbence Trenta Reznora pak ústí v dokonalý, ale zároveň i vyčerpávající divácký zážitek. Připočtěte si k tomu ještě vynikající casting (od dokonale sehraného ústředního dua až po ty nejmenší role), několik povedených vtipů a dech beroucí (nekecám!) úvodní titulky, ve kterých se za doprovodu božího coveru Immigrant Songu proplétají hlavní motivy filmu (je to takové zvrácená verze bondovských úvodních titulků) a máte tu zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Sice není tolik podbízivý, aby si získal každého, ale o to více pak u několika šťatlivců rezonuje. P.S.: V komentáři rozhodně nešetřím superlativy, což o vypovídá o naprosté spokojenosti. P.S.S.: Sladkobolný závěr, po němž následují titulky a nový song od How to Destroy Angels je taktéž vynikající.

Už jen to přemrštěné (a nechutně digitální) finále vám dá dost důvodů na to, abyste se tvůrcům tohohle filmu mohli dlouhé hodiny posmívat. Narozdíl od všeho, co se děje před tím, to je ale aspoň zvrhlým způsobem zábavné. Jinak Ice Cube jako akční hrdina vůbec nefunguje a Willem Dafoe má po Nebezpečné rychlosti 2 na kontě další otřesný akčňák.

Gus Van Sant úctyhodně dojemný. Střízlivě nezávislý. Černohumorně rozverný. Nenápadně citlivý. Zábavný.

Skvělá konverzační komedie, která neustále podrývá dobrou vůli člověka, toliko uměle pěstovanou zrádným svědomím, aneb čtyřhra o tom, kdo je nejslabší a během sociálního masakru utrpí největší újmu. V této hře každopádně není vítěze, o tom žádná. Roman Polanski po Hnusu, Rosemary má děťátko a Nájemníkovi natočil další "bytový" film, tentokráte však bez hororových prvků (no, jak se to vezme, on to vlastně je takový sociální horor) a jednoduše...komediální. A rozhodně i podnětný. Divadelní původ z filmu sálá na sto honů, stejně tak i režisérův perfekcionalismus a zdravý rozum, neboť zcela ctí zvolenou látku a vyhýbá se jakýmkoliv exhibicím jiné povahy než té herecké. Kate Winslet, Jodie Foster, Christoph Waltz, John C. Reilly - všichni přímo excelují! Vynikající. Kritika filmu ve spojení se srovnáváním s divadelní předlohou není na místě, neboť ne každý chodí do divadla.

Drive je pro mě bezesporu jedním z vrcholných kino-zážitků roku 2011 (o první místo se dělí s Malickovým Stromem života). Je to postmoderní art, ve kterém žánrové prvky (krimi, heist, noir, revenge flick, romance a akční film) mutují s režisérovým progresivním přístupem (který je mnohdy velmi evropský) takovým způsobem, že se mi z toho ještě několik měsíců po projekci točí hlava. To, co Refn z jinak nepříliš objevného scénáře dokázal vytěžit, je naprosto fascinující! A stejně tak je fascinující i mlčenlivý Ryan Gosling, záporák Alebert Brooks, křehká Carey Mulligan a žánrovým světem ztrápený (!) Bryan Cranston. Kamera je doslova úchvatná, střih taktéž a celý filmový zážitek ještě výrazně umocňuje melancholická hudba z pera Cliffa Martineze plus několik pečlivě vybraných retro songů. Jestli si nějaký film roku 2011 zaslouží podrobnou analýzu (či snad celou knihu), je to právě Drive. Geniální!