erased

Nakonec to vlastně nejlépe vystihuje ten úvodní Schopenhauer - než se problém stane samozřejmým, až příliš jednoduše se mu vysmívá a vůči němu vyhrazuje. Takže stejně jako návštěva na drogách závislého životního ztroskotance ve školní třídě jsou Pozemšťané překvapivě přímočaří, avšak pravděpodobně dosahem zdaleka ne tak silní, jak by si autoři představovali. Přesto: změň jednoho člověka, změníš svět.

Výborné téma, dost špatné zpracování. Když už autorská dvojice narazila na tolik problémů, chtělo by se jim věnovat dopodrobna (třeba ve vlastní Netflix sérii), a ne jen brouzdat po hladině. Nemluvě o hrozných investigativních průpovídkách "z terénu" a vtipných zamyšlených záběrech s reflektivními komentáři na úrovni pětiletého dítěte. Přes to všechno musím uznat, že všechny ty nakousnuté problémy alespoň nutí k dohledávání vlastních informací. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že podobný výcuc jsem si mohl přečíst na libovolném veganském blogu.

Chvílemi naprosto pohlcující okénko do cizího a přesto blízkého života, chvílemi naopak až rušivě precizní filmařina. Ačkoliv jsem tedy skončil v příjemně uvolněném stavu, na to jak silně tlačily tklivé vyprávění a dramatická hudba na emoce jsem si připadal až překvapivě nedotčený. Foster je tím co dokázal rozhodně naprostej frajer, ale asi bych se nezlobil, kdyby ve svém příštím počinu ustoupil trochu do pozadí.

Stejně jako u Long Way Down platí, že už to není ta nadšená jízda jako originál, vymakaná produkce tuto výtku ale docela vyvažuje. Snad jen ten trochu wtf pimp my bus díl si mohl David odpustit, a trochu zamrzí i to, že se už skoro úplně zapomnělo na věrného kameramana Claudia. Naopak potěšilo hraní si na eko-friendly pojetí a (hlavně oproti Africe) nečekaný prostor pro všechny projeté jihoamerické země. Nejlepší moment série je ale nakonec bez motorek.

Jednoduše nejlepších 20 minut a 40 vteřin televize. Ever. Where do you think we are?

Je to sice jen dalších osm "nijak" natočených epizod čistého fanservisu s jalovými scénáři podprůměrné videohry, ale přesně to se od Mandaloriana očekávalo a víc od něj ani nechci. Snad teda přinese těch deset seriálových spinoffů Disney dost peněz, odvahy a dobré vůle na to konečně zahájit produkci čehokoli, co prostě půjde zcela opačnou cestou (ideálně samozřejmě trilogie Riana Johnsona).

Nakažlivé nadšení Long Way Round a naivita plánu, do kterého se Ewan s Charleym pustili jsou asi nezopakovatelné. U Long Way Down sice nadšení úplně nechybí, ale naivita už byla po předchozích zkušenostech nahrazena náruživým plánováním každého kilometru. A oba motorkáři o tom sami mluví - celá cesta je napěchovaná místy, které je potřeba včas překonat a nezbývá čas na anekdotické výstřelky, které dělaly cestu Ukrajinou, Kazachstánem, Mongolském a Sibiří tak kouzelnou. Navíc se zdá, že prakticky celou cestu Afrikou jedou spolu s podpůrným týmem, takže chybí i ta chlapská romantika přežívání tří dobrodruhů o vlastních zdrojích. O tom vlastně svědčí i vždy dokonale oholená tvář Ewana. Chápu, že vzhledem k počtu hraničních přejezdů bylo potřeba dát plánu pevnější organizaci, osobně bych ale spíš ocenil, kdyby v každé zemi cestovatelé strávili víc času, třebaže by pak byla cesta kratší, nebo naopak trvala déle.

Ať už má příběh Lil Peepa jakoukoli výpovědní hodnotu o současné mládeži nebo jen jednom životě, zdá se mi že na dvouhodinový dokument byla jeho kariéra příliš krátká. Takto má sice film rozhodně co říct, obzvlášť opírá-li se při tom zrovna o tklivé dopisy a zpovědi Gusova dědečka, veškerá stopáž nad 30 minut je ale pouze omílání stejného jinými mluvícími hlavami. Rozhodující ale nakonec je, že přestože mi jeho hudba nic neříká, rozhodně by byla chyba odsoudit celý dokument, popř. relevanci této krátké kariéry, fráze "it's better to burn out than to fade away" se ostatně opakuje už přes 40 let. Každopádně scéna, kde se Lil Peep baví se svými obdivovateli a zároveň vrstevníky na berlínském letišti je zásah do černého.

90 minut nijakého a zbytečného pokusu zavděčit se arthousu, 15 minut mrazivé výpovědi o mentalitě nadčlověka a opice. Asi bych byl radši za něco konvenčnějšího nebo kratšího.

Ačkoliv mě South Park pořád baví, po dvacíti sériích už často působí trochu unaveně. Vůbec bych se teda nezlobil, kdyby Trey a Matt trochu zklidnili tempo, a soustředili se namísto každoroční plnohodnotné série snažící se rozebrat každé aktuální téma jen na trefný a vtipem nabitý speciál jako je tento.