erased

Skála je vždy to první co se mi vybaví, když se řekne akční film. Adrenalinová jízda, která nedá ani na chvíli vydechnout jakoby s narůstajícím věkem jenom nabývala síly a suverenity. Málokterému filmu tohoto žánru totiž nechybí kombinace precizních herců, akčních scén, hudby, emocí, vtipu, v neposlední řadě doplněná i relativně uvěřitelným příběhem. Naprostá špička ve svém žánru.

Letní hitovka jak má být. Stejně jako většina jsem šel do kina jenom ze zvědavosti na Jokera, a stejně jako většina jsem z jeho kreací byl u vytržení. Skoro nekomiksový film podle komiksu se povedl na jedničku po všech stránkách a to i přesto, že se s odstupem času tak výjimečný zdát nemusí.

Stejně jako diváci samotného Andyho Kaufamana, ani já jsem nevěděl jestli se mám u jeho vtipů smát nebo nadávat. Díky až příliš věrnému ztvárnění Andyho života jsem se dokonale vžil do role klasického amerického diváka - právě proto na mě důvtip tohoto geniálního komika chvílemi působil rozporuplně. Jeho soukromým životem, pointami jeho humoru a "závěrečným vtipem" si mě ale získal.

Geniální film od geniálního režiséra podle geniální knihy. Omezená slovní zásoba? Jak jinak ale hodnotit příběh, který je brutální, vtipný, šílený, satirický a znepokojující zároveň?

Stejně jako první díl je na tom i jeho pokračování. Vlastně ještě o trochu líp. Rambo byl pro parodování stvořen a Jim Abrahams si s ním nebere žádné servítky. Topperova verze akčního superhrdiny vlastně ani není nijak zvlášť přehnaná, vzhledem k tomu že originál postrádal jenom tu motorovou kudlu. K tomu znovu skvělý Lloyd Bridges, který od prvního dílu výrazně postoupil na politickém žebříčku. Nakonec jen nevím jestli je dobře nebo špatně, že ve filmu nedostal moc prostoru Rowan Atkinson, ale to nechám být. I bez něj totiž druhá část Žhavých výstřelů funguje na výbornou.

Mistrovsky natočená parodie s Charliem Sheenem v čele a věrně sekundujícím Lloydem Bridgesem v roli admirála. I když se stejně jako každá jiná parodie ani tato nevyhnula trapným scénám, v porovnání s drtivou většinou jsou na tom Žhavé výstřely rozhodně nejlíp.

Pět hvězdiček je pro tento film málo. Do Sigur Rós jsem už nějakou dobu zamilovaný a od doby, kdy jsem viděl trailer na Heimu už uběhlo dost vody. A když jsem se nakonec dočkal a Heima se ke mě dostala, měl jsem problém se u něj nerozbrečet štěstím. Už samotné vymyšlení tohoto koncertního turné musí být výplod mysli operující na úplně jiné úrovni. Předem téměř neoznámené koncerty v těch nejzapadlejších částech Islandu, stejně tak neoznámené pochody po ulicích některých vesnic a to vše zakončené osmičkou - velkým děkovacím vystoupením v Reykjavíku. Úmysl skupiny byl ten, že uspořádají menší lidové oslavy a přinesou trochu toho bezstarostného štěstí lidem doma. A stejně na mě působil i film - při jeho sledování, stejně jako při poslouchání samotné hudby, jsem se cítil dokonale šťastný a jestli má existence absolutního hodnocení nějaký smysl, pak je to právě tento počin. Dvěma slovy: nadpozemský zážitek.

Když uvážím, že události popisované ve filmu se opravdu děly, dějí a v rozvojových zemích se dál dít budou, docela mě zamrazí, film totiž války dětských gangů popisuje neskutečně realisticky, stejně tak vztahy mezi "hrdiny". Epizodní rozdělení a retrospektivní scény filmu slouží dokonale, jen zpočátku trochu chaoticky. Chladná atmosféra drsného prostředí spolu s výbornou kamerou zde zaručují výborný zážitek.

Mé první setkání s Clintem Eastwoodem v pozici režiséra. Po dlouhé době je thrillerem, ve kterém od začátku do konce člověk neví, jak to s hlavní zápletkou je a zároveň na konci dává smysl. Herecké výkony jsou excelentní (co jiného taky od takové plejády osobností čekat), nechybí mnoho mrazivých momentů, pohled na psychologii různorodých lidí ani zajímavé názory. K dokonalosti ale přece jen něco málo chybí.