Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenze (839)

plakát

Barbie (2023) 

V době, kdy filmové série a remaky unavují nejen náhodného kolemjdoucího, ale evidentně už i zaryté fanoušky, je Barbie naprosto dokonalý zeitgeistový blockbuster, proti kterému se nedá říct ani fň z prostého faktu, že pokud bych to udělal, sám bych se stal záporákem filmu. A toho starce křičícího na mraky se mi daří držet na uzdě. Barbie je totiž dokonalý film přicházející v dokonalou dobu. Gramable obsazení a flashy audiovizuál? ☑ Značka, kterou zná každý? ☑ Popkulturní odkazy? ☑ Zároveň i sebekritický humor? ☑ Klíčová ingredience je ale nakonec mesidž. Ta je jasně zacílená mimo mé spektrum, ale už jen to, že filmu dává sparkle prvního (a do Barbie 2 nejspíš i jediného) feminního blockbusteru, z filmu právem dělá fenomén, u kterého je radost být. Teda alespoň zatím, je totiž až moc jednoduché si představit blízkou budoucnost, kde přesně tato emancipačně růžová (nebo růžově emancipační) dokonalost začne lézt krkem. Jako jedinou promarněnou příležitost vidím to, že Weird Barbie nehraje P!nk, nicméně Issa Rae jako Barbie for President mi to vynahrazuje.

plakát

Batesův motel (2013) (seriál) 

Přestože jsem od Bates Motel čekal seriálový propadák sezóny, nemůžu si ho vynachválit. Levnější televizní produkce se klasického psychopata zhostila na jedničku. Je sice škoda, že si seriál rozjíždí vlastní zápletku v moderní době a tak se dobově vzdaluje originálu a zároveň příběhově American Psycho, ale zdejší skoro Twin Peaksově působící městečko, ve kterém je každý tak trochu psychopat je vykreslené s tak silnou atmosférou, až bych se nedivil, kdyby se právě toto zpracování jednoho dne stalo mým oblíbeným. Jen škoda že zatímco celá tříčlenná rodina Batesových zde exceluje i herecky (nebo minimálně typově), s uvěřitelností castingu většiny ostatních herců mám často poměrně velký problém. Každopádně je to právě Normanův oidipovský komplex a posedlost jeho matky, co se zdá být tím nejlepším na této verzi příběhu. Druhá série je spíše zklamáním. Zachovává si sice klady předchůdce a kvalitou o žádný pokles nejde, jenže s již rozdanými kartami nijak zvlášť nemíchá a za celých deset dílů se toho příliš nezmění. A i přes stále povedenou atmosféru takový seriál potřebuje vývoj postav a děje jako prase drbání. Což je přesně to, co třetí série konečně doručí, a to hnedle v koňské dávce. Některé dějové berličky jsou možná příliš okaté, to se však naštěstí týká jen vedlejších motivů. Ty hlavní, tedy rodinné vztahy Batesovic rodinky a psychický stav jejich budoucí hlavy, nicméně jedou na plné obrátky. Hlavně proto, že je je díky námětu jasné kam děj vede, je nevídaná lahůdka sledovat, jak se postupně hroutí všechno, k čemu se Batesovi přiblíží. A přestože se toto týká prakticky celého děje, nejvíc to platí samozřejmě hlavně pro samotného Normana. Freddie Highmore má díky tomu konečně možnost předvést, co v něm je, a celou sérii si prakticky krade pro sebe. V plné parádě tak zastiňuje i stále výtečnou Veru Farmigu. Nadšení z Bates Motel je zpátky a o jeho nejbližší budoucnost není třeba mít nejmenší obavy.

plakát

Batman (2022) 

Příslibu motivu smutného milionáře ve smutném New Yorku tento film sice nedostál, ale i přesto a přes svou zdánlivě přestřelenou délku překvapivě neotrávil. Batman je v první řadě pořád betmen, čti [sociopat v nesmyslném netopířím oblečku s kolty nízko u pasu]. Sice právě pohyblivé obrázky s tímto spojené jsou na filmu co do atmosféry a celkové líbivosti tím spolehlivě nejpůsobivějším, dojem ale nakonec dělá i to, že nejsou středobodem filmu. Ten namísto komiksové klasiky tvoří pomalá, zamračená a ponurá  a vcelku napínavá detektivka. Jasně, byl bych mnohem radši kdyby probíhala bez té přihlouplé masky a došla svého naplnění v návaznosti na zavádějící úvod o reformě politického a společenského života Gothamské smetánky... nebo klidně i v jejím zavrhnutí, prostě cokoli co by tuto premisu přiblížilo víc než betmen mlátící bezejmenné záporáky. Nakonec v tomto ohledu nezbývá než dál snít (nebo se znovu podívat na Jokera), film nicméně i přes tyto rozpory funguje. Brouzdá po povrchu svého potenciálu a sází na mainstreamovou jistotu víc než by musel, ale bavil jsem se dost na to, abych neměl potřebu ho za to soudit.

plakát

Battlestar Galactica (2004) (seriál) 

Po shlédnutí 1. a začátku 2. řady na Nova Cinema musím říct, že mě seriál víc než příjemně překvapil. Když jsem se o něm poprvé dověděl, považoval jsem ho jen za klon Stargate v retro stylu - nemohl jsem být dál od pravdy. Vážný příběh, nepostrádající mé oblíbené biblicko-mytologické motivy (na rozdíl od SG velmi vkusně zakomponované), skvělé herecké výkony a scény dojemné nebo s až drtivě frustrující atmosférou. BSG je první seriál, který mi nedal polevit v pozornosti ani na sekundu, napínal mě jako strunu a hrál si s city jako s dětskou hračkou. Právě proto se těším, až se dostanu k dalším řadám a jenom se tiše modlím, aby se nic nepokazilo a seriál si udržel i nadále svoji kvalitu. Mimochodem, úvodní znělka mi byla i na konci první řady schopná nahnat husí kůži.

plakát

Beowulf (2007) 

Kdyby si celý film držel kvalitu úvodu a Beowulfovy bitky s Grendelem z první poloviny, mohla tato adaptace více než tisícileté předlohy být tím nejlepším, co se v žánru fantasy v poslední době urodilo. Vizuál zde není ani přinejmenším na škodu protože tvůrcům dovoluje krásné hrátky s obrazem - ať už se jedná o hektolitry krve a rozpůlená těla nebo dle jeho aktuální role se zvětšující a zmenšující Grendel - vždy je nad čím žasnout. Problém nepřichází ani s modernizací příběhu, zápletka okořeněná o intriky Grendelovy matky je na původní příběh napasována výtečně. Teprve se závěrem přichází obrovský propad ve kvalitě. Nejen, že drak chvílemi vypadá jako od Zemana, celý jeho zápas s Beowulfem je až na pár stylových scén úplně o ničem. Tleskám Zemeckisovi za pokus, ale je neskutečná škoda, že film nedopadl tak, jak mohl. Kvalitních knižních adaptací totiž není nikdy dost.

plakát

Bestiář (2007) 

Brát Bestiář jako sebeironizující obraz současné nanynkovské společnosti, klidně bych se přenesl přes ochotnické herectví a ubíjející nudu a napálil mu aspoň slušné hodnocení, byť jen z principu. Jenže když je ta nanynka hlavní postavou, která jakože prochází vývojem z jakože nedospělé panenky v pravou a zkušenou nánu z přesvědčení, a celé se to v té emancipaci od princů všech (ne)možných podob ke spokojenému spinster životu bere zcela vážně a jakože poučně, nelze jinak. Nemám sice nejmenší pochyby o tom, že i takto idiotská postava má základ ve skutečnosti, ale nic to nemění na tom že to je film od kravky pro kravky, který dělá stejné karikatury jak z těch kritizovaných chlapů, tak i glorifikovaných ženských. Jedna hvězda teda za Jurčové kozy, ať mají případné fanynky jednoduchý důvod, proč se tomuto komentáři vysmát.

plakát

Bible (2013) (seriál) 

Mít Bible (a to ta seriálová i knižní) poloviční rozsah, mohl jsem si ji snad i oblíbit. První polovina seriálu je totiž ve svém zvláštním nefilmovém vyprávění svým způsobem kouzelná. Na pěti dílech se tak odvypráví tisícileté řečené dějiny židovského národa plné bláznů a fanatiků, a tato podivná zkratkovitá vize soustředící se jen na zfilmování těch nejdůležitějších událostí má svůj unikátní šarm. Po ní nicméně nastoupí adaptace Nového zákona a spolu s ní upadá netradiční pojetí a krvavá historie do zapomnění na úkor dobrosrdečného tažení oveček na Jeruzalém. Zde nejen že platí to samé, co jsem napsal o sestříhané filmové verzi seriálu Son of God, všechno co je na ní špatně je zde totiž ještě znásobeno předlouhou stopáží zabývající se jen a pouze Ježíškovým dobráckým úsměvem. Tímto zásadním obrácením stylu tak druhá polivna působí jako jiný seriál, který má blíž ke svému polo-oficiálnímu pokračování A.D. - The Bible Continues, než k zajímavému a zábavnému úvodu.

plakát

Bílá královna (2013) (seriál) 

Lekce historie z Bradavické červené knihovny. A tím rozhodně nemyslím nějaké stranění červeným, Lancasteři, a vlastně všichni muži, jsou zde totiž až do posledního dílu série zobrazení jako neschopný plevel, se kterým intriky bílých lomcují ze strany na stranu. A nejen oni, celá historie se totiž smrskla na kouzlení a řešení osobních problémů a vendet žen obou rodů, zatímco opravdová politika se odehrává za zavřenými dveřmi, a ony s pomocí svého šarmu, čárymárů a boží prozřetelnosti tahají za nitky. Rámcový děj jednotlivých dílů se pak omezuje na to, která z nich a kolikanásobně zrovna rodí, popřípadě umírání jejich ratolestí z těch či jiných důvodů. A i přes tu červenou jsou postavy černobíle ploché jak prkna, všichni hodní jsou krásní a milí, všichni zlí naopak odporní, slizcí a drzí, jediným zajímavým aktérem byl samotný Kingmaker, ale ten, jak víme, bohužel nežije věčně. V kontrastu s povedeným vizuálem a krásnou hudbou je pak v druhé polovině naprosté selhání v maskování veku postav, kdy starší aktéři pouze rozpustí velkolepé účesy a vymění bohaté róby za hadry, zatímco v obličeji vypadají stále jako ta jejich dítka, která ještě přežívají. To souvisí i se zmateným skákáním v čase, žádné zápletce se totiž nevěnuje víc než půl hodiny a roční období se v ději střídají stejně rychle jako jednotlivé scény. Ano, chápu, že emancipace žen a whatnot je dnes v kurzu, ale takto jednostranným pojetím hyzdit anglickou historii prostě JE jedním z největších seriálových failů BBC. Takhle prosím ne.

plakát

Birdman (2014) 

Co s tebou Ptačí muži? Rozhodl ses vyklovat oči žroutům popového popcornu za rytmu hektických bicích podkreslující stejně působivou atmosféru divadelního zákulisí? Nebo ses snad pokusil přiškrtit nesmlouvavé jazyky povýšeneckých hnidopichů rádoby-upřímnými zákulisními scénami plnými velkohubých patetických frází a vztahových klišé jakoby přímo vylovených z oněch takzvaných vrcholů světové dramatické tvorby? Anebo jsi mi jen jako nezúčastněnému, ale zainteresovanému divákovi promítl základní kostru fiktivní biografie libovolné splachovací hollywoodské hvězdičky? Měl jsem se bavit, smát a dojímat u divadelních, popřípadě newyorkských anekdot útočících na první signální, popadat se za nos u nepříjemně trefných šťouchanců do mé veskrze průměrné divácké povahy, anebo rozjímat nad všemi detaily a vodítky poschovávanými v četných hluchých místech a technických hrátkách? Co s tebou, když ani nevím, jestli ve výsledném dojmu převažuje častější nadšení nebo intenzivnější rozhořčení?

plakát

Blade (1998) 

Ač béčko jak vyšitý, akce je to velmi slušná, cool hrdinové zabaví, stejně tak nenáročný příběh a hláškování Snipse. Na absolutní hodnocení to sice není, ale 4* si mezi akčními filmy podle mě zaslouží. Navíc díky tomu vynikne propastný rozdíl mezi jedničkou a "tím zbytkem"