erased

V prvních minutách si snad ani nejde nemyslet, že to Gilroy tentokrát prostě nezvládl. Hromada keců k nicneříkajícímu rozšíření právě se uzavírajícího Bournova příběhu a nezajímavý agent pobíhající v nezajímavém prostředí... Teprve s přibývajícími minutami se ukazuje Bournův odkaz v tom pravém světle. Gilroy totiž zbytečně nepřeceňoval vlastní schopnosti a akci vyměnil za to, co jako scénárista může ovlivnit nejvíc: příběh a postavy. Příběh konečně nepůsobí jenom jako dodatečná nástavba na Identitu, sloužící jenom jako berlička pro další znepříjemnění Bournova života. Je vlastně logickým vyústěním všeho předchozího. Dobře napsané postavy pak mají konečně dostatek prostoru k tomu, aby všechny jejich akce působily přirozeně. Paradoxně díky nim nechybí ani napětí a i když je od začátku jasné, že tento příběh nemůže dopadnout špatně, Aaronovo řádění je málem na stejné úrovni, jako to Jasonovo v Ultimátu. Třešnička na dortu je, že naproti Bournovi není Cross pacifista a ta sporadická akce tak má mnohem větší obrátky. Po závěru už nezbývá než doufat v pokračování, kde oba agenti spojí síly. Then it fell apart like it always does.

Pokračování jak má být: z prstu vycucaná zápletka, zabití původního happy-endu, démonizace všeho a všech a hlavně víc akce i napětí. Bournovy trýznivé vzpomínky bohužel působí docela uměle, stejně tak s nimi související zápletka, ale celý film má takový spád, že to je už po úvodní akci v Indii úplně jedno. Nová postava Pam Landy vedle toho kompenzuje přehnaně zlé papaláše a celkové přiblížení se špionskému žánru sérii jednoznačně prospívá. Nakonec zůstává porovnání režie Limana a Greengrasse. Zatímco v The Bourne Identity bylo všechno uhlazené a akce rychlá a přehledná, zde se Greengrass vyjímá ruční kamerou a ve zběsilé akci hektickými střihy. Výsledek funguje dokonale v obou filmech, ale The Bourne Supremacy dopadlo co do akce jednoznačně lépe.I broke everything new again, everything that I'd owned, I threw it out the window; came along.

Podle popisu jsem se těšil na další z mých oblíbených biblických příběhů, tentokrát v hodně zajímavé formě a s fajnovým záporákem. Bohužel byl pro mě film spíše zklamáním. Příběh byl chytlavý, přesně jak jsem čekal, scénář celkově už bohužel ne. Hlavní hrdina je silně nesympatický, stejně tak přišroubovaná vedlejší romantická linie. Ne že by kousky andělů a Walkenovo čenichání nebyly zajímavé, ale zajímavý scénář pro mě skončil asi po dvaceti minutách, potom už následovalo jenom čekání na slibný závěr. I přesto dávám 3*, film si je u mě zasloužil právě tím padouchem a pěkným námětem. A přestože by mě zajímalo pokračování příběhu, nečekám že na další díly najdu odvahu.

Za realismus ve filmu jsem vždy jen rád. Ani Bratrstvo v tomto není výjimka. Nejlépe hodnocený 'vážný' seriál mě hned v prvních minutách nadchl. U sérií už beru působivou úvodní znělku jako samozřejmost, ale zdejší 2 minutový opus je ještě o úroveň nad jakoukoli konkurencí. Co se obsahu týče, mé prvotní nadšení bohužel postupem času spíše upadalo. Paradoxně jsem si ve válečném seriálu mnohem víc užíval ty nepříliš časté chvíle klidu, radosti a přátelské pohody, než samotné scény z bojiště. A ani to, že jsem měl v obličejích a jménech většiny postav prakticky až do konce prostě a jednoduše bordel mému nadšení zrovna nepřidalo. Kromě tohoto však nemám co vytknout a objektivně mi nezbývá, než pozici a hodnocení Bratrstva neohrožených schválit.

Další Podraz, navíc po dlouhé době s výborným obsazením, to já můžu. Nekonečné variace na to samé mi v tomto případě ani při nejmenším nevadí, ale jednu věc, která do nich nepatří je kázání. Tím hůř, když tak dělá zbytečně pateticky, nepřesvědčivě a celkově prostě hloupě. Samotný titulní brilantní plán není vůbec špatný, i když má do bezchybnosti daleko, rozuzlení však vrhá na jinak velmi sympatické herce špatný stín. Například šarmantní Lambert Wilson. Hned jeho první výstup zaujme, ale závěrečné odhalení doslova ruinuje jeho image schopného a nekompromisního vyšetřovatele. A stejné je to i se zbytkem postav a vlastně i s celým filmem. Skoro celý film jsem se dobře bavil, někdy víc, někdy míň, ojediněle dokonce film působil jako nepovedená parodie, konec ale zpackal co mohl.

"What sort of world is this, where it's wrong for a man to seek affection?" Vraždou dítěte rozvrácená komunita městečka Broadchurch ždímá emoce do poslední kapky a rozplétáním osudů jednotlivých obyvatel se vlastně každý z nich stává hlavní postavou. Přestože skvěle napsaná, nakonec tak ustupuje do pozadí i Tennantova minulostí sžíraná postava a poprvé se tak ukazuje, že už nejde o samotný zločin, ale o jeho následky na okolí. Jako drama/krimi tak Broadchurch hrdě doplňuje Svatou trojici BBC (Sherlock, Luther a Wallander), a přestože efektu dosahuje nejčastěji melodramatem pomocí (bez přehánění) dokonalé hudby, na jeho výsledné kvalitě to nic nemění: průběžně mě až příliš uvěřitelná realita seriálu dostávala čím dál víc do kolen, a závěr toto náležitě dokončil. Vedle série This Is England to nejsilnější, co se v Britské televizi urodilo. A druhá řada tento status poměrně překvapivě potvrzuje. Tvůrci dokazují, že nejsou spoutání běžnými žánrovými postupy a místo očekávaného řešení dalšího případu (přestože i na něj dojde, ale díky dlouhodobě naznačované minulosti hlavní postavy se tak stane naprosto přirozeně) se nejdůležitější část děje překvapivě přesouvá do soudní síně, kde se pravidelně škrábou strupy po hojících se ranách uštědřených obyvatelům Broadchurch s takovým nasazením, že se pokračování nejen vyrovná původní, prakticky dokonalé sérii, ale často aspiruje i výš. Otázkou však je, jestli se tvůrcům podaří navázat na to, co mohla být vynikající tečka za krátkou ságou. "How could you not know?"

Film o filmu o člověku, který přenášel loď přes horu. Herzogův psychický vývoj sledovaný v průběhu tohoto dokumentu je krásnou paralelou samotného Fitzcarralda, stejně tak jeho boj s nezkrotnou přírodou amazonských pralesů, jeho zanícení a i konečného hořko-sladkého vítězství. "¿Jak Vás můžu přesvědčit, že všechno mé štěstí spočívá v lásce? Mé srdce patří Vám."

Začátek sliboval hodně. Start ve stylu Sbohem buď, lásko má, nádherná slečna a příjemně nepříjemný hrdina, to já můžu. Nakonec ale největší klad filmu leží úplně jinde. Zmíněný začátek zůstal v budování napětí někde v půli cesty, role Carole Landis je také nevyužitá a povaha hlavního hrdiny se projevuje až příliš uměle a nepřesvědčivě. Překvapil totiž výborně zahraný detektiv Cornell a těžko nezmínit Elishu Cooka.

Čtyři skvělí herci předhánějící se v dialogovém sprintu o vzájemné i divákovy sympatie. Že z toho nemůže vzejít nic dobrého je jasné už od přehnané civility prvních momentů. Ačkoli právě zde excelující hvězdy na plátně přímo nevyhledávám, ba většinu z nich nemám rád, jejich osmdesátiminutová hra na kočky a myši mě pobavila jako už dlouho žádná komedie. A že celé to řádění boha masakru nakonec přežijí všichni, i můj oblíbenec Walter, přitom nikdo z účastněných nevyvázne bez šrámů je krásná tečka ve stylu "I'm finished" z Až na krev.

Amy Sherman-Palladino se snaží dokázat, že dvakrát do stejné řeky vstoupíš. Tlačí sice na pilu kde se dá, konverzace i postavy jsou s Gilmorkami naprosto totožné, a to, co díky originalitě fungovalo poprvé, je napodruhé často až křečovité, ale s přibývajícími díly se na její hru dá jakž takž přistoupit. Po-vánoční polovina už konečně funguje tak, jak měly baleríny fungovat od začátku. Trochu tak naštěstí odezní problém úvodní zápletky a celkové premisy, která je vyloženě idiotská, často otřesného neherectví, a nakonec se dá zvyknout i na tu novou, ne příliš sympatickou Lorelai. Ale krásné tance, a bohužel ani ten poslední-rozlučkový z tohoto klonu nemají šanci udělat srdcovku.