erased

Od filmu jsem měl velká očekávání. Rudišova předloha je bezchybná a dost zjevně psaná s vidinou filmové adaptace, navíc je Ondříček jeden z mála režisérů, ve které mám u nás důvěru. Skutek ale utek. Důležité postavy buď chybí nebo jsou osekané (to nejvíc zamrzí u Jégra), vývoj hlavní postavy je nijaký a hepylajf závěr je úplně mimo mísu.. Ale asi zním moc kriticky, filmový Grandhotel určitě není žádná příšernost, jen prostě nenaplnil potenciál předlohy. Tu ale doporučuju v každém případě, přečíst se dá za jednu cestu Doma (ať to je kdekoli) - Ještěd, a zážitek to je spolu s opravdovým výletem do Sudet mnohem silnější, než film.

The First téměř nepotřebuje Mars ani dramatickou zápletku, přitom z něj srší čisté nadšení z lámání hranic a zkoumání nepoznaného, podobně jako z oceňovaného Marťana. A na tomto nadšení jsem se vezl od prvních tónů. Technicky je totiž na naprosté špičce seriálové tvorby a to v roce 2018 není zrovna malé tvrzení. A přestože je to celé tak "o ničem" jako tento trailer, je to bezmála geniální, málem civilní sonda do života všech E. Musků, Armstrongů a Charlesworthů, kterou by byl hřích minout. A přestože (protože?) mám i několik dní po dokoukání první série husí kůži při libovolné vzpomínce, strašně rád bych viděl i její pokračování, ačkoli by pocitově musela přeřadit na úplně jinou kolej. Tito průzkmníci už jsou totiž jako rodina.

These guys figured out the 90's.

Jeden z těch seriálů co jsou tak špatný, až jsou... ještě horší. Občas je ale potřeba zjistit jak hluboko může televizní tvorba klesnout.

Nikdy by mě nenapadlo, že mě začně otravovat jazzový soundtrack. Vedle otravné hlavní postavy, jeho otravného otce, otravných kolegů a otravného anachronického scénáře je hudba v tomto seriálu ale ještě pořád požehnání. Byl tento seriál natočen čistě pro newyorkské důchodce?

Poslední díl druhé série seriálu o snaze přežít pád asteroidu by se mohl jmenovat Arrival. To, myslím, mluví za vše.

Poslední díl první série seriálu o snaze přežít pád asteroidu se jmenuje Plot Against America. To, myslím, mluví za vše.

Nespokojenost vytýkám jen a pouze sobě - řemeslně jsou Sharp Objects na vrcholu současné tvorby. Jen se mi prostě nedostaly pod kůži. Určitě jim ale někdy dám druhou šanci.

První půlka je přes roztěkanou expozici tak natřískaná hláškami a povedenou predátorskou akcí, že bych se ji nebál označit za to nejzábavnější, co dosud v sérii vzniklo. Jenže druhá půlka je takový bizár, že je to nakonec úplně fuk. Heslo harder, better, stronger, faster totiž může fungovat v nějakých komiksárnách, ale když jdu na Predátora, chci kurva vidět predátora. A i tu výbornou závěrečnou dvouminutovou akci nakonec zesměšní fade-out do napochopitelného ironman epilogu (a stejně měl místo něj z rakve vylézt Arnie).

Jedna místnost, dvě postavy, dvě Alison. Líp už to snad ani nejde.