erased

Apple juice!

První díl byla přepálená retro špionážní akce, druhý díl nenapodobitelná akční jízda s nešťastnými špionážními kecy. Ve třetím se Mission Impossible přesunula do kategorie áčkových akčních blockbusterů. Děj je tu nepokrytě jen od toho aby spojil do dvou hodin co nejvíc pozlátka a je v něm přes jeho jednoduchost dost kliček a zvratů na to aby nezačal nudit. Akce je hodně a stejně tak i vtipů. A výborné obsazení by zasloužilo vlastní komentář. Problém je, že Abrams svým family friendly pojetím otevřel pandořinu skříňku a v jeho rukách ztratil film tvář. Trojka je totiž přes řemeslnou kvalitu naprosto zapemnutelnou akční jednohubkou s běhajícím Cruisem a roztřesenou kamerou, a bohužel nevěřím, že se na tomto už do budoucna může něco změnit. V Číně jsem ještě nebil. Je to tam heski? -Pavel Sobotka

...aneb akční filmy před Matrixem a po něm. John Woo dostal nadělený málem ideální dárek se správným emerickým hrdinou a přepálenou premisou - obojí ideální základ pro návrat hard-boiled akce ke svému tatíkovi. A tak styl a kvalitu akce ani krásně vyumělkovanou videoklipovitost (třeba po-úvodní scéna v Monument Valley je tak vymazlená, až je málem k smíchu) už minimálně v této sérii jen tak něco nepřekoná. Bohužel, se značkou Mission: Impossible dostal v balíčku i špionážní hrátky, a v této kategoii už se režisérovi ani přes prosťounký scénář tolik nedaří.

Poslední série působí, jako by mezi ní a tou předchozí ještě jedna sezóna chyběla - většina postav hned zkraje prodělá docela radikální (ač pořád pochopitelnou a pro katarzi potřebnou) proměnu, allstar sérii Everlasting chybí dostatek divákovi známých hvězd, a zároveň je do těch osmi dílů naroubována hromada šoků a cliffhangerů, které vyšumí do prázdna, protože se v nich postavy nestihnou dostatečně vyrochnit. Na druhou stranu, hroutící se Shiri Appleby táhne celou sérii ještě s větší vervou, než dosud a povedených momentů je zde stále ažaž. Samotný závěr seriálu mě ale nechal zcela chladným, což je pro jinak špičkový seriál asi ta největší rána.

Zbytečné pokračování roku. Takhle roztěkané a od prvního dílu naprosto předvídatelné "zkoumání" rape culture a school shootings si klidně mohlo vystačit s krátkými speciály, a ani ty by s ohledem na málem perfektní první řadu nefungovaly kdovíjak světově. Nedík za zkažení příjemných vzpomínek. Malé dík za duet verzi The Day We Met.

Dawn of the Dad, aneb jak by to vypadalo, kdyby se z rodičů staly zombie. Na můj vkus sice málo Nica Cage ale jako bravurní guilty pleasure to zachránil triumfální příchod Lance Henriksena. Brian Taylor prostě umí točit zábavná béčka.

Nolan & Joy se utrhli ze řetězu a v poměru s druhou sérií teď málem první sezóna Westworldu působí jako docela krotká a komorní záležitost. Zážitek z promyšleně velkolepých (třebaže občas skřípajících) atrakcí nedokázala pokazit ani málem neúnosná masa expozice. Pro ty, kdo v první sérii přistoupili na hru, kterou autoři předložili totiž krom těch násilných monologů není tomuto projektu v podstatě co vytknout. Snad jen, že takhle mohl skončit, protože si (znovu) nedokážu představit, jak na toto dokážou znovu navázat.

Svět na západ od Westworldu. Takový skoro samostatný, skoro uzavřený spin-off budující mytologii Westworldu a napříč tomu, že děj skoro nikam neposunula je to jedna z nejlepších epizod vůbec.

Pokud podle vás ideální komedie končí happyendem: zaprvé - jste vedle; zadruhé - Corporate není nic pro vás; a za třetí - určitě pro sebe najdete hromadu vhodnějších pičovin, takže zvesela pokračujte k dalšímu bigbengu. Pokud v sobě máte aspoň střípek cynika a zažili jste na vlastní kůži chamtivost korporací (a kdo vlastně ne), nejen že pro vás bude premisa této černočerné komedie katarzní, ale zároveň příjemně osobní. A pokud rádi zpochybňujete autoritu a vůbec si myslíte, že lidi mají na víc, dejte tomuto miniprojektu šanci.

Prozatím kvalitou minimálně na úrovni Maratonce, Uprchlíka nebo Nepřítele státu. Hlavně ale překvapení roku, u kterého si napětím do krve koušu nehty.