Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Halloweenská noc (2007) 

Pekelně hororový guláš se rozhodl navařit režisér a scénárista Michael Dougherty a spolu s producentem Bryanem Singerem nabízí o jedné halloweenské noci čtyři hrůzyplné příběhy odehrávající se kdesi v zapadákově v Ohio. Do pomyslného kotlíku hodil všechny nezbytné hororové ingredience a originálními, černohumornými, brutálními a krvavými scénami nešetřil, ale všechno se mu to nějak zpeklo dohromady a výsledkem je připálený pokrm. Ono totiž do jednoho kotle vhodit motivy se sadistickým ředitelem školy, upíry, vlkodlaky, pomstychtivými mrtvými dětičkami ze školního autobusu to už vyžaduje velké režijní zkušenosti s hororovým žánrem a ty Michael Dougherty očividně nemá vzhledem k tomu, že toho moc nenatočil. Měl však štěstí na zajímavé herce a účast Dylana Bakera, Briana Coxe i Anny Paquin stojí za to a možná i kvůli nim promineme režisérovi, že o nějakém napětí i hororové atmosféře si může nechat zdát i když jako pokus to nebylo marné.

plakát

Halloween zabíjí (2021) 

Michael Myers se odmítá smířit se svojí derniérou a podniká brutální atak na svoje rodné městečko Haddonfield, kde si před 40 lety vydobyl pověst zrůdně bezcitné vraždící mašiny. Kdyby ale jeho vražedné řádění a běsnění doprovázel ještě navíc sofistikovaný scénář, respektive jakkoli dějově rozvinutý a v nějakém ohledu zajímavý až neprobádaný, neminuly by jeho opětovný pochod zkrvavenými nočními halloweenskými uličkami uznalé ovace. Takhle divákovi zbývá nejvíce se těšit na to, kolik pověstný maskovaný zabiják zamorduje nožem a rukama lidiček a jak mohutný obsah pojme gore. A v tomhle ohledu toho není rozhodně málo. Pověstný zabiják Myers v minulosti prošel leckterými béčkovými produkcemi a na jeho krvavých dobrodružstvích se vystřídala pěkná řádka režisérů nejrůznějších, povětšinou však značně podružných kvalit. Na příhodné zabijácké světlo ho z marastu devalvujících produkcí až v lepší kvalitě, nikoliv však vrcholné, vytáhl dvojnásobně Rob Zombie. Myers mu nepřímo poděkoval, že hororovým fanouškům vrátil jejich ikonu, v roce 2009 se s ním rozloučil a nadále lačně vyčkával, kterého režiséra si na své brutální cestě pěškobusem stopne příště. A v roce 2018 režisér David Gordon Green vycídil jeho ostří, omyl mu prostředkem na nádobí jeho upatlanou masku a zatelefonovalo se Jamie Lee Curtis, jeho neméně slavné filmové sestře Laurie Strode, že se chystá velký filmový návrat hororového monstra, co jí v podstatě udělalo kariéru. Zásadním prohřeškem tohoto filmu je nulová konfrontace Myerse s Laurie. Ti dva se spolu tentokrát vůbec nesetkají(!). Laurie většinu svého skromného času proleží v nemocnici, odstavená od přímého dějství. Snímek bezprostředně navazuje na předchozí počin z roku 2018, kdy kontinuálně sledujeme dění o halloweenské noci poté, co byl náš starý dobrý zabiják domněle zlikvidován, Lauren je převezena do místní nemocnice, kde nad ní bědují dcera a vnučka. Do celé záležitosti se pochopitelně vmísí místní policie a také obyvatelstvo, které zná Myerse z dětství. A rozvášněný a zfanatizovaný dav provede tažení, které má monstrum, dost odolné a nezničitelné, jednou provždy zastavit. Film v tomhle ohledu nebyl nikterak zajímavý, scenáristicky připomínal nehotový patvar, který režisér toužil ideálně zformovat, načež nejvíce jeho úsilí vyniká brutalitou a krvavou sondáží zohavených těl. Napětí má podobu stagnace, přece jen se dostaví. Scenáristický zmar nejvíce odnese finále. Je znát, že scenáristické trio, které je poměrně nesourodé, od posledně jeho členem zůstal Danny McBride i režisér osobně, nemělo v ruce žádný (závěrečný) překvapivý trumf či tah. Oproti tomu vtipně působilo, že v Myersově domě přebývá homosexuální pár, kterému koledníci vyvádějí darebné kousky. Rozhodně je to ale na téměř dvě hodiny méně, než bych čekal. Technicky si film vede velmi zdatně, gore má říz, vraždění není až tak stereotypní, neopomene se na proslulé hudební téma z dílny otce stvořitele Johna Carpentera. A když se zabijákovi sejme v jednom momentu maska, probudí to i zvědavost jak asi vypadá. Režisér si dal i práci nově natočit retrospektivní část pojednávanou ve stěžejním roce 1978, kdy se v Myersovi poprvé probudí vražedné běsnění a zasáhne proti němu policejní hlídka. I tak platí, že scénář je pramálo zajímavý, není si mnohdy jistý, jaké sdělení chce interpretovat, téměř až průměrný a máločím uchvátí. Ovšem je jen a jen dobře, že tvůrci jistým způsobem myslí na důchodové časy u archaické hororové ikony, které se odebrání do ústraní kvapem blíží a stále ji krvežíznivé choutky ani v pokročilém věku neopouštějí.  Počítám s tím, že výši starobního důchodu vysloužilého zabijáka na penzi odhalí následné pokračování. 7/10

plakát

Hamburger Hill (1987) 

Vypadalo to na ambiciozní válečný film, ale na to se dá po zhlédnutí zapomenout. S herci jsem problém neměl, ale se zhola průměrnou, místy zmatenou a nijak nápaditou režií Johna Irvina, ano. Bojovým scénám se vyhýbal a v dialogových scénách to bylo na ručník. Film se nepříjemně vlekl a nějaké peklo nebo vřavu jsem pociťoval tak maximálně u sebe. Závěrečné titulky byly pro mě vysvobozením. A bylo mně jedno, jestli hrdinní američtí vojáci bojovali proti žlutému, modrému, nebo fialovému nepříteli. Tento slabý odvar válečného filmu si už stejně nikdy nepustím. Jednoznačně kategorie B a níže. 40%

plakát

Hamlet (1996) 

Kvalitní zpracování Shakespearova dramatu, ale přesto ani mistr Branagh nedal filmu tu "shakespearovskou" jedinečnost a patinu toho něčeho shnilého v říši Dánské. Většina filmu dost průměrná, ale pak je tady několik scén, které film vytahují z průměru, ale přesto se tato tragédie z průměru nevymaní. Hrozné herecké výkony některých herců (Winslet, Williams) navíc mají blíže k parodii než k vážně míněnému převedení jedné z nejslavnějších tragédií. Film mě nechal poměrně chladným. 60%

plakát

Hancock (2008) 

Will Smith a Charlize Theron představují poslední žijící druh lidí s nadlidskými schopnostmi .Hancock není zpočátku zrovna sympaták, chlastá,mluví sprostě a je arogantní, ale v jádru je to dobrák od kosti,který zachranuje lidské životy. Postupně sledujeme Hancockovu nápravu k lepšímu ,projde vězením, přestane chlastat a dozví se o sobě pravdu kým vlastně je. Na první pohled by se mohlo zdát,že snímek sází na brilantní technickou kvalitu,ale není tomu tak. Prostor tu vedle triků a akce také dostává psychologie postav což u těchto typů filmů nebývá časté. Theronová je nejen sexy,ale umí i skvěle hrát a tak není divu že postupně Smithe přehrává. Jason Bateman, který hraje jejího manžela pak neměl vedle takto skvělého hereckého páru šanci,ale snahu zaujmout mu rozhodně nelze upřít. Hancock mě dost překvapil a na rozdíl od všech těch Hulků a Ironmanů disponuje zajímavým zpracováním, které si zaslouží plné bodové ohodnocení.

plakát

Hanebný pancharti (2009) 

Je to velmi bizarní a svým pojetím originální film. Herečtí představitelé se zhostili zajímavých hereckých partů a zejména trojice Pitt, Eli Roth a Til Schweiger jsou tak dobří, že je až s podivem, že nedostali větší prostor, a to se týká i akce samotné. Film nebyl natočen podle skutečných událostí, tak se divím, proč se Tarantino držel tak při zdi a nenaservíroval větší a hutnější porci akce. Daleko větší prostor je věnován sáhodlouhým dialogům, ale nutno dodat, že kvalitním. Ostatně Tarantino je tím pověstný, stejně tak je pověstný i svým nekompromisním stylem a brutálními scénami, a i na ty tentokrát dojde, ale je jich zoufale málo. Uvidíme i Hitlera se žvýkačkou a dočkáme se jeho smrti v kině, protože mise statečných hanebných panchartů byla úspěšná a divákovi sympatie si získat dokázala, ale moje až tolik ne. A Tarantino chtěl tak moc, že tento svůj film málem nezvládl. Je to průměrný film a mimochodem na Pittovi je vidět, že ho Tarantino k účinkování ve svém filmu musel dlouho přemlouvat. Nemůžu se zbavit dojmu, že Pitt hrál dost bez chuti. A bez výraznější chuti je i tenhle film. Tarantino místo ultimátní řežby nácků naservíroval film plný zdlouhavých dialogů zřídka proložených drsnými scénami. Nadšený z toho nejsem. 60%

plakát

Hangar 10 (2014) 

Jednu záhadu mně přece jen britští filmaři pomohli objasnit. Už vím, co podle nich znamená zkratka UFO v hororovém subžánru. UFO = Upachtěný Filmový Odpad. Nepříliš známý režisér Daniel Simpson zřejmě překročil všechny únosné meze, které doposud byly ve "found footage" (ne)vytýčeny. Svým příspěvkem se vrátil na začátek, kdy ještě docu "houpity hou" kamera byla snesitelná (rozuměj neokoukaná) a v lesích i mimo ně, běhali lidé, co měli hlad, cosi je pronásledovalo, byli vysílení, špinaví, blbí a celé to bylo zahadné v podstatě jen v tom, že na to mohl někdo vůbec jít do kina a zaplatit za tu nehoráznost. Po všech těch "záhadných" Blit Bič Produktech, měl tedy Simpson ještě tu náturu přijít v roce 2014 s něčím, co tu kravinu z "prokletého" lesa evokuje, a navíc nabral dojmu, že to celé natočil strašidelně a novátorsky. Ano, subžánr "found footage" a objev mimozemského původu jdou spolu dohromady, ale ne, když se toho ujme málo schopný a uvědomělý režisér, který po lese nejdříve hodinu, ve dne i v noci, vláčí diváka, aby pak před něj předhodil takovou ohranou záležitost, jakou je UFO v lese. Simpson vládne i neobyčejným darem vybrat do svého fláku i tři nejnesympatičtější protagonisty, jaké neherecké konzílium může vyprodukovat. Mohlo by se to jmenovat třeba "Tři šimpanzi a video" nebo "E.T. před dubem, za dubem". Už začátek filmu, který diváka zcela seriozně obeznámí s tím, co ho v příštích 80. minutách čeká, je přinejmenším výkvět debility. Není normální, aby rádoby hodnověrná fakta byla zakončena větou typu " tohle je nahrávka obnovená z ukradeného notebooku". No a pak na to čumte, když protočíte během úvodních dvou minut, oči v sloup. Na své si několikrát přijdou fanoušci večerních fotbalových zápasů. Noční sekvence filmu jsou ozvláštněny halogeny v mnohém připomínající ty, které jsou k vidění na velkých fotbalových stadionech. Nemusím snad podotýkat, že to vyvolalo u mě ukrutně směšný škleb, když to režisérovi připadalo jakkoliv děsivé. Ostatní ve filmu se sice nepohybuje v tendencích až tak nechtěně vtipného, ale jako spíše nudného. Ve filmu se totiž stále opakuje to samé. V noci se tři pitomci pohybují po lese, při tom hulákají, jak na lesy, a urputně se i s režisérem snaží navodit skličující pocit. Bylo to něco hrozného! Ve dne byl film o něco málo snesitelnější a i normálnější. Když začal být tak normální, že to skoro působilo až nenormálně, tak přispěchal režisér opět s něčím, co mě přivedlo v úžas. Sekvence s Hangarem 10, jež má film i ve svém názvu, je vskutku nezapomenutelná, co do smyslu nejstupidnější scény, jaká byla v roce 2014 k vidění v hororech. A takových scén je ve filmu víc než dost. Některé ani nedávají dostatečný smysl. Do toho až nepřirozeně vyvolaný povyk a příšerně hloupé postavy, kterým dokonce nevadí zbytečně vysvětlovat, jak funguje detektor kovů, se kterým se do lesa zbytečně vláčeli. Jejich chování takřka vůbec neodpovídalo chování postav v reálu. Povím vám, že tenhle film je fakt hrozný. Má jen pár pasáží, ve kterých je určitý náznak něčeho zajímavého. A když bych měl něco pochválit, bude to určitě triková stránka filmu, která je na filmu nejzajímavější. Uvěřit tomu, že se v tom "ufony" obklíčeném Rendelshemském lese něco stalo, může uvěřit snad jen režisér Simpson osobně, který se v tom lese ožral, ráno se probudil, nepamatoval si, co předtím dělal a hlavně, co natočil. Následně si pustil pohozené dvd , které v tom lese našel. Byl na něm jeho film "Hangar 10". Překvapen, že objevil důkaz o mimozemské existenci, se hned druhý den jal to natočit znovu. Tak asi tak přibližně je tento režisér blbý. Já myslím, že tahle historka postačí jako důkaz, abyste s tímhle filmem neztráceli čas. Mé hodnocení: 20%

plakát

Hanna (2011) 

Křehká plavovláska Saoirse Ronan nakopává zadky statným chlapům v nezvykle bizarní podívané natočené v evropském stylu a sběratelé soundtracků si mnou ruce, protože The Chemical Brothers složili hudbu, která tu bizarnost jenom podtrhuje a hlavně hudba podobného ražení nebývá ve filmech tak často k slyšení. Patnáctiletá Hanna strávila svůj život v lese za polárním kruhem se svým otcem a současně bývalým agentem CIA (alespon se za jejího otce vydával) zcela odtržena od civilizace. Bylo to pro její dobro, protože by ji mohl stihnout stejný osud jako její matku, kterou státní tajné služby kdysi odklidily z cesty. Hanna sice nikdy nechodila do školy, ale rozhodně není zaostalá. Ba naopak, je sečtělá a ve svém mladém věku toho ví z knih hodně, plynně hovoří několika jazyky a hlavně je dokonale vycvičena k zabíjení a krky láme jedna radost. Svět tam venku si ale pro ni nepřipravil nic veselého, mladá dívka se sama rozhodla vyslat agentuře signál stiskem tlačítka prozrazující její polohu a agentka z minulosti s tváří Cate Blanchett chce dokončit vražedné puzzle, které kdysi začala skládat. A do jejího kompletního obrazce už jí chybí jen jeden dílek a tím je odvážná Hanna. Navíc Hanna zjistí, jak je to s ní doopravdy, a bude to pro ní šokující. Když v úvodní scéně mladá dívka skolí losa přesnou ranou šípem a o scénu dál ji Eric Bana dvakrát neočekávaně přepadne, aby byla stále bdělá a ve střehu, tak jsem ještě netušil, že děj v duchu parodie na špionské filmy bude i nadále pokračovat a neskutečným způsobem se přelije z podzemní centrály CIA do Maroka a z něj až do Německa a konkrétně skončí v Berlíně, ale to je ještě slabota oproti totálně bizarnímu ději prokládaném akcí podkreslenou "chemickými bratry". Cate Blanchett si střihla mrchu, jakou dovede zahrát jen ona, Eric Bana i na menším prostoru zaujal a neokoukaná Saoirse Ronan se něco za film naběhala a nakopala. Joe Wright po svých klidnějších filmech rozhodně překvapil, ačkoliv špičkový akční režisér z něj hned tak nebude. Scény soubojů ve stylu bojového umění jsou přece jen nepříliš dobře sestřihány, ale jde hlavně o film jako celek. A ten se mně líbil takovým tím zvláštním způsobem, i když chápu velmi rozporuplná hodnocení mnoha zdejších uživatelů. Nebyl totiž ani tak akční, ani tak dokonale záživný jako především nevšední, žánrově rozpolcený a zkrátka bizarní. Přesto nebylo daleko k totální slátanině, anebo to vlastně slátanina byla. To si musí každý posoudit sám. 80%

plakát

Hannah Montana (2006) (seriál) 

Zvláštní. že tenhle seriál se tady netěší velké oblibě, ale s čistým svědomím musím říct, že jsem viděl větší katastrofy, než je tohle. Předně musím pochválit písničky, které jsou hodně dobré a po technické stránce se dá těžko něco vytknout. Co v sitcomu působí velmi rušivě je Mileyin skutečný otec Billy Ray Cyrus, který je dost nesympatický a velmi svou přítomností narušoval jinak poměrně zábavné momenty, a pak i to, že jsem na seriál tohoto ražení už trochu starý. Nevidím nic špatného na tom, když se náctileté holky i kluci v Hannah Montana vzhlížejí. Pořád je to stokrát lepší, než třeba kdyby brali drogy.

plakát

Hannibal (2001) 

Ridley Scott nebyl dobrou volbou režírovat tento film. Jeho zvolená forma mně nesedí a hodně potláčí údernost filmu, kterou nahrazuje šokujícími scénami. Hannibal pak v jeho režii je pouhá karikatura, která ve mně nebudila dostatečný respekt, a Hopkins se hodně herecky opakoval. Ostatní herci hodně bezvýrazní. Výsledek není nijak zvláště přesvědčivý jako celek, ale některé scény mají něco do sebe a naznačují nevyužitý potenciál Hannibala. 60%