kingik

Po hororové silnici až do kursu sešívání. Sourozenci Trish a Darry se vydají navštívit své rodiče. Na opuštěných silnicích se náhle objeví stará dodávka s tajuplným řidičem, který si své oběti vybírá z těch, kteří mají tu smůlu, že do těchto zapadlých končin zavítali. Hrůzný nález v podobě sešitých těl u starého kostela jim jen potvrdí, že jsou v ohrožení a nevinný výlet se změní v boj o holý život s podivným monstrem, na jehož vražedné řádění má nezanedbatelný vliv i song s názvem "Jeepers Creepers". Victor Salva natočil pořádný napínák s postupně houstnoucí atmosférou strachu. Škoda, že to takto nevydrželo až do konce. Na plac vrhnul cool silničního zabijáka, kterého divákovi záměrně neukazuje na denním světle, dobře si vědom, že z diváckého hlediska je nejpůsobivější to, co není hned nebo příliš vidět. V těchto fázích si film velmi dobře uměl vyhrát s divákovou představivostí. Do rolí sourozenců obsadil nadějné mladé herce z nichž se později prosadil o něco více Justin Long, zatímco Gina Philips postupně zapadla poté, co odmítla účinkování ve dvojce. Salva není úplně nejzručnějším režisérem. Pár scén se mu podařilo zazdít nebo nedopatřením vyzněly absurdně, ale v zásadě režíroval výkonným způsobem. Okřídlený zabiják vypadal designérsky dobře, když režisér dopřál jeho prohlídku, což se nedělo v plné kráse příliš často. Působil sebevědomě, zvláště když měl svoje dny, ale scénář přece jen přál o něco více sourozenecké dvojici, která jako by nad ním měla pořád navrch. To z něj činilo trochu neschopa a nemehlo. To se nepatrně změnilo až v závěrečné třetině filmu. Původ zabijáka a důvod jeho zabíjení film objasnil poměrně originálním způsobem. Pojídat určité části lidského těla pro vitalitu svého organismu se ukázalo jako neotřelý nápad. Z mého pohledu zub času zapracoval na ošuntělém vizuálu a rovněž triky nejsou z kategorie ohromujících. Finálový střet mohl být ostřejší. Je sice pěkné, že režisér dodržoval hororová pravidla, ale celé finále vrhnout do tmy zrovna nemusel. Měl myslet na diváka, aby z něho taky něco měl. Film působí neukončeně a ponechal si pootevřená vrátka do dalšího dílu. Salva první díl nastavil relativně vysoko. Je to patrné na následném pokračování, které se už příliš nevyznamenalo, a všechno, co bylo na jedničce dobré, ve dvojce vzalo za své. 70%

Pozor, pozor! Lidožravé monstrum zvané Creeper, které má vražedné choutky vždy jednou za 23 let a pak jeho běsnění trvá 23 dní, hledá schopné tvůrce. Režisér Timo Vuorensola a spol. k nim až tak nepatří. Je to pět let, co hororový svět naposledy oživil značku Jeepers Creepers. Victor Salva, tvůrčí otec série, svým rutinním hororovým tažením se třetím pokračováním nikterak neoslnil. Po letech se sám vzdal jakéhokoliv návratu ke svému hororovému děťátku a restart následně dostal do rukou neprověřený finský režisér, který ke všemu pracoval s pramálo nápaditým scénářem. Z Creepera je mezitím tamní legenda, tak se zamilovaný pár, rasově smíšený, vypraví na hororový festival do vidlákova, kde mezi maškarními kostýmy pochopitelně nesmí chybět vražedné monstrum. Copak o to, tenhle nikterak originální nápad by mohl vypadat/fungovat poměrně svěže a hlavně zábavně, jenže tvůrci se rozhodli setkání s ním co nejvíce natahovat, tudíž většinu filmu se Creeper filmem jen míhá, vzácně někoho odkrouhne a jinak to celkově skomírá na nedynamické nudě. Mohlo by se zdát, že si režisér to nejlepší schoval až na konec. Tedy něco ve smyslu hororových jatek. Jenže zdání opravdu klame. V prvé řadě film evidentně bojoval s nedostatečným rozpočtem. Divák není ušetřen zjevné zadní projekce při jízdě autem, některé scenérie, zvláště ty noční, jsou graficky okatě upraveny a závěr nějakou přehršel gore festivalu rozhodně neskýtá. Dočkáme se sice nohy v pasti a vyhřezlého mozku, který monstru poskytne krmi, ovšem dalo se čekat jistě více krvavosti. Pokud jste ocenili tajemný až atmosférický ráz prvního dějství, které mělo k dispozici i herecké hvězdičky Ginu Philips a Justina Longa, čtvrté setkání s Creeperem hereckou kvalitou moc neoplývá. Britka Sydney Craven je poměrně pohledné děvče, ovšem zbytek už nestojí za řeč. Většina diváků si bude pochvalovat úvodní otvírací sekvenci: hororová veteránka Dee Wallace a Gary Graham si jedou v autě poklidně krajinou, když jejich kruhy náhle vyruší omšelá dodávka a následně se stanou svědky toho, jak se podivné individuum zbavuje čehosi, co z dálky tak nějak připomíná zabalenou mrtvolu. Vše je završeno potvrzujícím hrůzným nálezem mimo záběr kamery. Tak tahle sekvence slušně na začátku naladila a dala vzpomenout na tajemnou auru jedničky. Restart se ovšem neopomněl utápět v céčkových vodách směšnosti, kdy se mladá žena (ve svých vizích) stává obětí debilně zobrazeného kultu, který chce její nenarozené dítě. A vzápětí se dozvídáme, že na jejího budoucího potomka má spadeno i Creeper. Tak tohle zoufalé scenáristické likvidování potenciálu jsme fakt vidět nemuseli. Pokud se do budoucna nenajde schopná produkce, nemá cenu značku Jeepers Creepers vytahovat na hororové světlo. 5/10

Dvojka je poměrně o dost horší než její zajímavý předchůdce. Nějak se vytratilo napětí, nějak ubyly i nápady. Vše má blízko k typickým narychlo spíchnutým pokračováním, která postrádají kouzlo originálu. Jako horor je to průměrné.

Oslnivý návrat nezničitelného okřídleného a lidožravého Creepera v nezničitelné omšelé dodávce se nekoná, film spíše připomíná rutinně spíchnuté pokračování, ke kterému byl režisér Victor Salva dotlačen. Hned se zastavím u jeho režie. Ví ten chlap, že už je rok 2017?! Jeho režie je neskutečně zaostalá, plná technických nedostatků, film se patrně stříhal na koleně. Nemálo je znát, že ve střižně zřejmě došlo k necitlivým zásahům do mizerného výsledku, tedy k razantnímu přestříhání výsledného díla. Pokud se přenesete přes režijní vedení, které spadá tak o deset let zpátky, máte naději, že třetí pokračování vás bude svojí imbecilitou i občasně probleskující nostalgií bavit. Gina Phillips, na jejíž návrat před kamery jsem byl zvědavý, má jen cameo roli, její filmový bratr je fakt po smrti, hrál ho kdysi Justin Long, takže už se nezjeví, je zároveň i jakousi spojovatelkou celé série, a další návrat hlásí Brandon Smith, šerif z jedničky. Monstrum je pořád zabijácky vyhladovělé, nelze se ale zbavit dojmu, že dostalo karikující rysy. Za vše hovoří scéna, kdy mocně stojí na kapotě své dodávky, která jede. Dodávka je pracně vychytaná, funguje jako smrtící past, ze které není úniku. Zabití jsou vedena celkem uspokojivě, krve moc není, veskrze nic, z čeho byste byli na sračky. Monstrum je cool i béčkové zároveň. Nemá v podstatě čím děsit. Většina filmu se odehrává ve dne, režisér nebyl srab, věděl, že nemá k dispozici odpovídající technické zázemí, přesto nedostatky neukryl do tmy. Tmu hodil až na finále. Scénář přišel s imbecilnostmi typu pohřbené amputované ruky, která se hýbe a působí potíže těm, kteří s ní přijdou do kontaktu. Dalším problémem je, že celý děj je zahlcen množstvím postav, v nichž se bylo těžké orientovat. Závěr přišel s nápadem šikovně propojit všechna pokračování, pokud nemáte nakoukané předchozí dva díly, nepochopíte to propojení. Spoiler// tenhle film předchází událostem ve dvojce// Konec Spoileru. Při všech výčtech nedostatků bylo nemožné poslat film k nám do kin. V nabité podzimní horor konkurenci mu patří místo na chvostu. Budiž mu přičteno k dobru, že se nijak významně nezakecával, pelášil kupředu, objasnění původu monstra se sice odkládá, ale kdo chce vidět závěr trilogie, měl by do toho jít. Nemám zprávy, že by Salva a spol. šel do čtyřky. 6/10

Komedie, co s přibývajícími léty "zfotrovatěla" aneb kysnu, kysneš, kysneme - nudou. Typ komedie, která naláká na řadu hereckých veličin v hlavních rolích a duo scenáristů nepřijde s ničím větším, než je scénář víceméně tykající si s dikcí televizních filmů s druhořadými herci. Ben Stiller s Robertem De Nirem je stále funkční dvojka, byla by jistě i vtipná, ale když jim umaštěný scénář předhodí duo pisálků Herzfeld & Hamburg, co se nedostalo dál než k branám televizní zábavy, je jasné, jak asi celý film bude vypadat. Jay Roach rozhodně není kvalitním typem režiséra, který důmyslně odbourá úděsný scénář a svojí čistě rutinní režií nechá vyniknout málo nápaditým scénám, které vypadají jakž takž k světu (byly celkově hrozné, ale to je fuk), že je přetvořili do dívatelné podoby zkušení herci. Ti si (možná) byli vědomi do čeho šli, a tak mnohým z nich nechybí určitý nadhled a sebezhazování se, kterým přesto všechno nezamáznou. Film by chtěl fungovat v jakési ose Stiller-De Niro-Hoffman-Streisand, která zpočátku ještě baví, při jejich vzájemných komunikativních střetech, ale má to jepičí život. Výše jmenovaní herci mají na to zahrát trochu víc i něco navíc, rozehrát něco, co by se přehouplo z podprůměrných vod slabomyslných komedií, ale až na na několik relativně vtipně se rýsujících scén, se jim nepodaří vydolovat něco zajímavějšího. Nenáročný divák uvítá pokračování s nadšením, ale pro mě je to solida sešup. Ve fimu téměř nic není rozvíjeno. Občas se to hodí do groteskní podoby, ale když se to udělá pokaždé, když to nejde, tak už to zavání podezřele nízkou kreativností. Pokračování se drží v jednom kruhu opakujících se gagů, které vlastně nejsou samy o sobě nijak extrovně vtipné. Když už se přistoupilo na to, že scénář se ponechá v jednoduše pojaté rovině, mohlo se také něco udělat pro to, aby se do toho navlékly vtipné situace, což se skoro vůbec neděje, a když už, týká se to asi dvou nebo třech scén.To je hodně málo na téměř dvouhodinový film. Zrežírované je to mnohdy až na jistotu. Režisér jakoby vyčkával, jak mohutně mu ostřílení herci zaimprovizují a v tu chvíli se toho nějakým způsobem chytne. Sám totiž nepřišel s ničím životným a hlavně si měl dvojnásob uvědomit, že má ve filmu Dustina Hoffmana a Barbru Streisand. To už samo o sobě mohla být výzva, kterou režijně slabý Roach promarnil a vzal to z úplně opačného konce. Když ze sebe herci, co dokáží bez mrknutím oka ztvárnit složité lidské charaktery, dělají za peníze cvičené opičky v blbém a jednoduchém filmu, tak by bylo možná lepší pomýšlet na ukončení kariéry. Kritik, jako já, by pak měl méně práce otravovat se s takovým mega šitem. Hvězdička je jen za nebývale hvězdnou hereckou sestavu, nikoliv za jejich (málo přesvědčivé) výkony. Jinak by to letělo do hnojiště "áčkových" filmových průserů.. Mé hodnocení: 20%

Salma Hayek a Mathew Perry k sobě vůbec neladí. Hayeková se pokouší hrát, ale Matthew Perry se svým sitcomovým herectvím ji to dost kazí. Vše spěje k očekávanému konci a nějak to už víckrát vidět nemusím.

Není slabých hrdinů. Jsou slabí jen ti, co jsou definitivně poraženi. Má pomsta bude žlutá. Řekl si úsporně hovořící Ryan Gosling, a jak řekl, tak udělal. Činil tak mírně neochotně a pod nátlakem autoritativní matky v podání zajímavě obsazené Kristin Scott Thomas, která by se svým vzhledem dobře vyjímala v kterémkoliv psychedelickém Lynchově filmu, ale jsem rád, že ji Winding Refn měl v tom svém. Osobitý a perverzní režisér vyjadřující pocity svých nehrdinských postav především barvitým obrazem a jeho složkou, popřípadě strnulými pohledy herců než květnatými dialogy, (roz)prostřel před divákem další svůj (krvavý) steak smažený na uměleckém, ale ne vždy úplně hodnotném oleji prskajícím psychologické skvrny na divákovu nervovou soustavu. Jím připravený, výsledný pokrm není přístupný pro každého diváka. Jeho ingredience jsou však postupně přidávány podle předem dobře koncipovaného i promyšleného receptu. Režisér nejednou zhusta zaskočí, jakým způsobem svoje speciality servíruje. Zbaven obvyklých režijních postupů je ve své jinakosti pozoruhodný. Dlouhé, kompozičně rozvláčné záběry mají v sobě pocitovou hloubku. Divákovi nabízejí jedinečnou možnost objevování skrytých detailů a obnažených tvůrčích schopností, jakými jsou originalita, vypiplání záběrů v nichž jsou přítomny postavy, se kterými se z filmového i příběhového hlediska nesetkáváte každý den. Režisérova vyzrálost je signifikantně znát s ohledem na omletý příběh pomsty, který není z hlediska námětu nijak objevný. Právě to, co v něm Refn pro diváka z filmového hlediska objevuje, nemá připodobnění. K nezvyklému celku přispívá velkou měrou i hudební složka. Je to hodně pocitový film. Úplně nejpůsobivější sílu má, když se v něm nemluví a v určitých scénách jsou dialogy nahrazeny záběry na mlčící postavy, popřípadě protkané nějakou pikantní, naturalistickou scénou, kdy si režisér nebere servítky. Někdy to vypadá, že je nepokrytě svými postavami zhnusen, znechucen jejich osudy a odlehčení dává prostřednictvím interpretace karaoke písní v místních klubech, což působí opravdu divně. Lokace filmu jsou dost bezútěšné a ve filmu v podstatě neexistuje místo, z kterého by na diváka dýchla radost nebo měl z něj příjemný pocit. Jen samé pochmurné vize. Práce s kamerou velmi zajímavá. Gosling a spol. trefní. Děj i všechno ostatní "refnovsky" depkoidní. Neseděl mně ve filmu příliš prostorově jednorozměrný Bangkok, čím si režisér usnadnil práci s instruováním, jak vždy postavy k sobě dostat do vzájemného kolizního střetu. A filmu také nevyšel očividně závěr. Chybí silné zakončení, a tato absence má za následek úvahu, že se autor až příliš spoléhal na vlastní auru osobitého režijního rukopisu. Pocity však přece jen nelze vyjádřit celý filmový vesmír. A to ani ten Refnův. Film není divácky příliš přístupný, ale když se na něj naladíte, nějaký ten pocit se dostaví. Jaký bude, to už si rozhodněte sami. Ve výsledku se jedná o opravdu netradičně pojatou pomstu. Mé hodnocení: 80%

Strach je docela přirozená lidská reakce na nějaký nepříjemný podnět. Mladému skladateli z této komedie pomáhá k mimořádným výkonům při jeho tvorbě. A tak když je potřeba zapnout na plné obrátky, a přijít s top finálovou podobou chystaného muzikálu pro menší pražské divadlo, vyrukuje jeho šéf na skladatele s neotřelou a málo obvyklou metodou jež má zaručit optimální výsledek. Zkrátka vyděsit ho k smrti a pak se dílo podaří. Role je přímo psaná pro Ludka Sobotu, který předvedl sérii roztržitých výstupů pro jaké proslul. Jeho hudební skladatel je tradičně nesmělý, posléze zamilovaný do Vondráčkové alias Marcely Malé (počáteční písmeno M v ženském jméně má poslední dobou něco do sebe) a hrál tuhle roli stejně jako všechny své ostatní. Podobně laděný film nakonec v ničem příliš nepřekvapí. Rychman natočil tuto hudební komedii nejlépe jak to jen šlo, s dobrými herci, ale přesto by se dalo od ní očekávat více, zvláště v hudebních číslech a od scénáře, který je jednoduchý a to se odrazilo na výsledné podobě filmu. Pobavit se u toho ale dá. 60%

Jeníček s Mařenkou zavedeni svým otcem do hlubokého lesa šli, šli, až došli k perníkové chaloupce, v níž bydlela zlá a mocná čarodějnice, kterou společnými silami přemohli. O mnoho let později se už dospělí sourozenci vrátili do stejného lesa s přispěním produkce MTV jako zkušená dvojice lovců čarodějnic vybavená kuší a pistolemi, aby opět dali čarodějnici za vyučenou. Z části je k tomu žene osobní pomsta za smrt milovaných rodičů a také solidarita k místním obyvatelům městečka, ze kterého se nemile ztrácejí děti. Podle svérázného Tommy Wirkola, a jeho moderního pojetí, je Jeníček diabetik a Mařenka latexová diva. Stylovost, brutálnost a překopání klasické pohádky vítězí. A od ted už pohádky nikdy nebudou takové, jaké jsme je znali z dětství. Dobře jim tak. Jen na to české oslovení postav ve filmu si asi nezvyknu a působilo až nepatřičně. Klady: odvážné zpracování známé pohádky, které se s ničím nemazlí + nezbytně dobře zvolená nadsázka +relativně neokoukané herecké obsazení v čele s charismatickou čarodějnicí, drsným Jeníčkem a sexy Mařenkou + zdařilé masky čarodějnic + originální styl + pěkná výprava,+pěkný vizuál + kostýmy s prvky gotiky +nahota a brutalita si podávají ruku + neotřelé propašování postavy Trola z odlišné pohádkové kultury do filmu + film rychle uteče. Zápory: béčko pracující s prostředky áčkového filmu - nedomyšlenosti ve scénáři odrážející se např. v liknavém vysvětlení, proč jsou sourozenci imunní vůči mocným kouzlům čarodějnice - příliš překotný děj, což lze přisuzovat krátké stopáži - občas slabší, až místy prostinký ráz vyprávění - oslovení Jeníček a Mařenka budí, vzhledem k drsnému pojetí filmu, smích - děti tentokrát do kina raději neberte. Mé hodnocení: 80%

Pitbull jde po krku Jennifer Lopez, ale v dobrém. Spojení s ním zpravidla přináší hudební kvalitu. JLo si je toho dobře vědoma, a proto s ním potřetí spojila hudební síly, a je z toho song, který do vás vlije proud energie. U hudebního umělce Pitbulla, ani tomu nijak jinak není. Na pomalé skladby ho neužije. Když do posluchače energie neproudí, je to známka, že to hudebně nefunguje, ale tady si troufám tvrdit, že nelze pochybit. JLo tak nějak mírně zapadne, její solo songy jen tak prošumí, ale když si hodí taneček s tímhle plešounkem, tak zase září, než mu (hudebně) zahne s někým jiným. A zpravidla je to nevěra, která moc rozruchu, co do hudebního zážitku, nenadělá. Klip má vysoké obrazové kvality. Ani tentokrát se nejede na příběh, ale na prostředí, do kterého je klip zasazen. V předchozí spolupráci to byl kupříkladu rozlehlý taneční parket, na kterém to tahle dvojka rozjížděla v písni "On the Floor". JLo ve společných klipech hodně mění styling. Není to nikdy razantní změna, ale děje se většinou tím správným směrem. Kromě outfitu, je to vlasový styling. Zde je součástí modní přehlídky, ale zavítáme také na pláž, a to vše v rozjuchaném stylu. Název skladby přece praví "Live it Up".Tahle písnička je vůbec diskotékově úderná s cílem na dobré párty strhnout dav. Z těch tří spoluprací, nebo chcete-li duetů, je to asi nejodvázanější party rocking song. Aspiruje dokonce svým svěžím a chytlavým podáním, a to i bez obrazového ztvárnění, objednat si ji u Dj hned několikrát za večer. Titul Král a Královna diskotékového večera je zaručen, ovšem jen za předpokladu, že s dvojkou JLo & Pitbull dokážete držet krok a dech. Mé hodnocení: 100%