Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Tully (2018) 

Syrově originální příběh obyčejné maminy od tří dětí, co pozná svoji spásu v o generaci mladší noční chůvě jménem Tully. Spojení herečky Charlize Theron, scenáristky Diablo Cody a režiséra Jasona Reitmana je celkem zajímavé. Film sám využívá zvláštních režijních poloh, začíná porodem třetího potomka, prostředek je souzněním dvou žen, chyběl už jen jazyk a prsty, dojezd za mnoho nestojí. Objevují se v něm mysteriozní prvky a vyvstanou pochyby, zda chůva vůbec byla reálná, tedy já jsem to tak chápal, respektive to bylo podáno nesrozumitelně. Role mamin, ke všemu trojnásobných, nemají velké místo ve filmografii paní Theron. Ta svůj vysněný projekt chtěla mít pod kontrolou, nabrala kila navíc, takže do modelky má daleko a její proměna z akčních rolí v hospodyňku je pozoruhodná. Žádný div, že jí ve vedlejších rolích nikdo moc nestačí. Ron Livingston v roli jejího manžela plní svoji submisivní hereckou normu, sekundantkou hlavní hvězdy je vycházející hvězdička Mackenzie Davis, která utvořila s Charlize dobrou vazbu. Charlize kojí, nesouloží se svým manželem, přiměje chůvu k jeho svádění, paří v rockovém klubu - potud velmi dobré, ale co ten slaboučký závěr?! Od chvíle, kdy se Marla ocitne v podroušeném stavu mimo svůj domácí rajón, začal být film také lehce podroušený v kreativním ohledu. Konec bych úplně předělal, nepasoval mně do celé formy. Jsem ale vděčný, že spousta, pro jiné filmy dramatických prvků, jako třeba postižení syna, depresivní stavy a podobně, zde jen slouží coby okrajový problém, naopak třeba kojení se ukazuje pro film celkem zásadním. Ve větší míře je to film pro ženské publikum, pánům ale rozhodně není vstup zapovězen. Pokud vám nevadí, že to nejpodstatnější pro děj proběhne v domácnosti, máte možnost celkem realistického netradičně otevřeného náhledu do života jedné zasloužilé maminy. 7/10

plakát

Petrolejový princ (1965) odpad!

Nemáte někdo petrolej? Že bych celý film zapálil a poslal do věčných lovišť. Je naprosto k smíchu, neskutečně režijně slátaný, příkladně špatně obsazený i zahraný, zoufale nadabovaný a neobsahuje vůbec nic, co by na milisekundu zaujalo. Chudák Pierre Brice toho měl po smrti své proslulé postavy fakt zanechat. Otřesné! 0/10

plakát

Pistolnice Jane (2016) 

Western plný desperátů, který haprující tempo i originalitu dohání pestrobarevnou režií. Pokud se mezi kloboučníky nevyskytuje pupkatá zrůda typu John Wayne, jsem tomuto žánru velice přístupný a nakloněný. Těžko mohu namítat něco proti ženské hrdince v centru vyprávění. Gavin O´Connor udělal moc dobře, že z Natalie Portman neudělal jen sexy figurínu k ojebání, ale normální ženu, co v krajním ohrožení sahá zdatně po zbrani. Joel Edgerton se sem také bez problémů vešel. Nejzajímavějším tahem je ale obsazení Ewana McGregora do role hlavního ničemy. A jeho záludná banda je ideálně záludná. Usedlost je patřičně odlehlá a čekání na nájezd zlosynů je kráceno různými režijními manévry. Connorovy vypjaté scény, které zpravidla vyústí v něco brutálního, jdou od ruky. Oproti tomu lokace ničím extra nevynikají, celé je to ale příkladně nasnímáno, lacinost do filmu nepronikla. Ve svém žánru tenhle příběh nebude určitě představovat něco nepřekonatelného, mě ale počínání kvalitních hereckých akvizic zaujalo, režie dala mnohým scénám vyniknout a ze všeho u mě převládal kus kvalitně a "áčkově" odvedené práce, kde těžký prach prérie uměl znemožnit plicní cirkulaci. 10/10

plakát

Jsem božská (2018) 

Když si divák vybaví téma důležitosti atraktivního zevnějšku z mužského pohledu, jaký svého času v chytré a nedoceněné komedii Těžce zamilován prezentoval Jack Black, je jednomu docela smutno, že Amy Schumer na to nedokázala navázat. A to nejen komediálně. Film je dost mimo v mnohém. Neatraktivní a muži neobletovaná žena, co má okruh jen svých věrných a stejně neatraktivních kamarádek, se jednoho dne bací do hlavy a poté se vidí jako krasavice. A co jako? Diváka akorát tak čekají téměř dvě malátné hodiny natahované nudy, neb scénář a režie nemá nic, čím by tento časový úsek zaplnily. A nic zajímavého nepřinese ani nenápaditý závěr. Amy je naprosto otravný tlustokožec, která pocuchá normálnímu divákovi nervovou soustavu, kupodivu se ničím vtipným ani neblýskne. Celý děj je postaven na tom, že její okolí jí neřekne/nenaznačí, že není tou výstavní modelkou, kterou vidí v zrcadle. Apropó, v zrcadle vidíme pořád odraz Amy, nikoliv nějakou sexbombu, takže ani do tak obyčejného triku film neinvestoval. Není zde žádná zapamatovatelná scéna, a co hůř - není zde jediná vtipná scéna. Fakt, komedie úplně bez vtipu. Puritány potěší, že film není sprostý a je naprosto zdrženlivý fekálního humoru. Hrdince nikdo neklade žádné úklady, Michelle Williams, která zde zapracovala na atraktivitě svého zevnějšku a v podobném triviálním filmu bych ji určitě nehledal, je zde dokonce za hodnou šéfovou. Naprostá hovadina ve všech směrech. Postrach erekcí na sociálních sítích jménem Emily Ratajkowski je zde též k vidění. 3/10

plakát

Escobar (2017) 

Kterak se obávané vepřové hlavě podařilo na jedno šňupnutí odpanit příčetné smýšlení krásné novinářky. A pak by následovalo fetování trenek, až dokud by byl kokain kokainem, kdyby ovšem tuhle radost neukončil předčasný Pablův skon. Zůstalo by to přece v manželství, vždyť Penélope Cruz a Javier Bardem sdílejí v civilním životě společné lože. První, co mě na filmu ne úplně mile překvapilo, bylo, že zde ti dva nemají moc společných scén a žhavých souloží. Vlastně se většinu filmu jejich postavy míjejí. Novinářka Virginia Vallejo je vypravěčkou příběhu, ne u všech popisovaných scén byla a ani přítomna být nemohla, ale nevyvstal s tím problém. Horší to bylo s intenzitou příběhu, která prostě filmu schází. Režie není nijak mimořádně vypravěčsky vystavěna, najdou se dobré, ale i celkem nevýrazné úseky, kterým chybí oživení v podobě brutality, se kterou narkobaron Pablo Escobar jistě dobře zacházel. Druhým nemilým překvapením je tedy nižší výskyt brutality, dohromady je v tomhle ohledu toho ve filmu poskrovnu. Nejsilnějším článkem je obsazení dvou hlavních aktérů. Herectví Javiera Bardema mám raději v méně komerčně orientovaných projektech, jakým je tento, a Penélope Cruz je naprosto okouzlující. S oběma navíc prožijeme několik filmových let, začneme počátkem osmdesátých let a exkurzi do zločinu zakončíme v roce 1993. A co je nečekané plus filmu, je jeho občasná snaha o nadsázku. Uznávaný režisér Fernando Léon de Aranoa určitě nepřišel se závratně kreativní biografií zločince, leccos svému projektu zůstal dlužen (viz výše) a jen málokdy se kariérně překonal, mám-li si však vybrat mezi obdobně laděným Barry Sealem s Tomem Cruisem, volím raději věcný přístup tohoto díla. 7/10

plakát

Deadpool 2 (2018) 

Postrach filmového plátna Deadpool do druhého pokračování vlétl s vervou, nebere si servítky, ohledy, nikoho nešetří a na palčivé otázky související s comicsovým universem odpovídá po svém a se stoickým klidem. Výměna režiséra je znát od prvních vteřin. David Leitch je naprosto jiná liga než jeho průměrný předchůdce. Celý film v podstatě nesleví ze své bujaré akčnosti, která atakuje parodické rozměry. Deadpool/Ryan Reynolds ani na okamžik nebere svoji misi vážně. Záhy přichází o lásku svého života, načež se do filmu daří propašovat nečekanou porci emocí. A celé se to moc nezastaví. Na scéně přistane voják z budoucnosti Joshe Brolina a početný tým X-Force. Vše protkáno nepřeberným množstvím narážek, hlášek, sebeparodie i výčitkami slabé scenáristické invence. Až Deadpool odpraví všechny comicsové hrdiny, pokud možno hlavně Avengers, dám mu plný počet. Pro mě je to důstojná rozlučka s comicsem, maximálně zhlédnu tak ještě jeden film svého druhu, už ale pak dál nic, co má latex, létá v povětří, je to neviditelné, uzvedne to domy, metá to kozelce a jiné úděsnosti, prostě si zakazuji comicsový svět. Tenhle film určitě řadím k tomu nejlepšímu, co jsem v dané oblasti viděl. Reynolds fakt jede až do zábavných potitulkových scén, skoro mu nikdo nestačí, režisérovy schopnosti přetékají akčností, stylovostí i kvalitním technickým vysoustruhováním. Takže výsledkem je nabušená jízda v mnohem větším stylu než jednička. Mohlo to být víc sexy, pokud jde o dámské obsazení. Morena Bacarrin je sice nic moc, ovšem to není nic proti ohyzdné Zazie Beetz. 9/10

plakát

Zůstaň nablízku (2017) 

Dakota Fanning křižuje Kalifornii a vytváří dokonalou "rainmanovskou" iluzi. Stačí to na dobrý film? Určitě ona i její snažení má něco do sebe. Ten zbytek, tedy všechno pod ní, má fádní zabarvení i uchopení. Že to ale není vyložená nuda je hlavně její zásluha. Obdivujete-li filmy typu Rain Man, máte o nástavbu postaráno. Tentokrát je příběh veden v opačném genderovém gardu, namísto bratrské dvojice je zde sesterská dvojice, z níž ta mladší z ní je tou postiženou. Ta miluje Star Trek (na ženu celkem nezvyklé) a má spisovatelské/scenáristické ambice, tudíž je pro ni jedinečnou příležitostí, když filmové studio vyhlásí soutěž o nejlepší nový scénář k této sáze, což je podpořeno i lukrativní hlavní výhrou.A jelikož adeptka má do uzávěrky už jen dva dny a pošta to nestihne doručit, rozhodne se vydat do L.A., aby filmovému studiu odevzdala svůj výtvor osobně. Na své pouti střetne různé existence, potkají ji nehody i náhody a doprava pěškobusem i povozem z toho činí nenásilný road movie film. A režisérovi stačilo, že autistická hrdinka nenavazovala oční kontakt a přepadl ji občasný hysterický záchvat, způsobený vlivem nezvládnutí nějaké situace, pro normálního člověka celkem běžné. V patách ošetřující psycholožka a spol. byla jen naprosto scénářem vynucená zbytečnost, neb Toni Collette dostala jen mělce napsanou roli, o nic lépe na tom není ani Alice Eve jako její starostlivá sestra. Dakota má své sólo pevně v rukou. Příběh se tváří, že vychází z nějaké skutečné události, ale není tomu tak, předlohou byla divadelní hra. Základ režisér Ben Lewin, který několikaletou tvůrčí pauzu věnoval vzniku hned dvou filmů, vlastně pojal režijně standardně. S Dakotou Fanning se podařilo získat nějaký ten bodík k dobru. 7/10

plakát

Living Among Us (2018) 

Někdejší hvězdu Prciček trápí problém vampyrismu. Produkující Thomas Ian Nicholas se rozhodl tomu přijít na kloub. Sbalil svůj trojčlenný tým dokumentaristů a nastěhoval se s ním rovnou do obydlí upírů, aby zjistil, co je pravdy na tom, že upíři o sobě mediálně rozhlašují, že nejsou zákeřnými stvořeními, jak se o nich traduje. A co zjistí v jejich domě, to už je předmětem tohoto zajímavě a neotřele vyvedeného filmu. Už to chtělo razantní změnu. Horor o upírech už pro mě představuje unylost a rutinu. A ejhle, náhle přiskotačí maník, co má osvěžujícího materiálu plná varlata. Nebývá tak časté, abych u ff žánru zrovna úpěnlivě kvílel napětím, ale už od počátku, ač předvídatelnost byla jasná, mě to slušně přikovalo a nepustilo až do konce. Heč, krásně mě ti upíři vysáli a upířice vysály i péro, tudíž mohu prohlásit, že existence upírů je zde podána přesvědčivým a originálním způsobem. Po tak ukrutné felaci již nikdy nebudu zatloukat jejich výskyt. Efekty a zabití mají šťávu, upírky jsou nehorázné sexice a celé to má slušnou kadenci. Brian Metcalf a spol. dokázal oživit found footage i upíří žánr v pořádně nadupané moderní jízdě. Nicholas možná na dlouhá léta zajede do vln, kdy v podstatě nikdo nemá povědomí o tom, zda ještě žije. Ale dal zesnulému Johnu Heardovi nesmrtelnost a roli, kdy není za tátu v Sám doma, ale snaží se vyjít ze stínu herce jedné (proslavené) role a kráčet ve stínu mazaného upíra. 10/10

plakát

Future World (2018) 

Další "madmaxovská" odnož a (skoro) parodie - třeba zrovna na pokleslou produkci osmdesátých let. James Franco své režijní projekty určitě nebere příliš vážně a to samé chce i po svých hereckých kamarádech. Tudíž Mile Jovovich doporučil, aby svoji kreaci mrchy vyšperkovala něčím zhuleným, Suki Waterhouse měl jen za robotickou děvku, ze Snoopa Doga udělal rovnou pasáka a z Margarity Levijeva nadrženou lesbu v okovech. A všechny vypustil do pouštních lokací, přidal nadsázku, kde s nimi rozehrál sympatické postapo, co se tváří téměř áčkově. Franco je prostě sympatický blázen, který si libuje ve svém světě jiných filmů, které si dělají srandu ze sebe, na (drahou) konkurenci dlabou, ale současně z ní těží. Film působí výpravněji a nákladněji, než by se dalo čekat, což je plně funkční pro potřeby příběhu. Hlavní ometák je nejslabším článkem, Jeffrey Wahlberg ničím nezaujal. Ale jsou zde celkem početné dynamické akční pasáže, nějaká ta zhýralost a originalita. Zatímco The Domestics s Kate Bosworth naservírovalo grindhouse, tohle se přiklání k dvojce Mad Maxe. Má to i nějaký příběh. Ometák hledá lék pro svoji umírající mámu a putuje za ním lán cesty, na jisté utajované a obávané místo A střetává různé existence. Děj nebrat moc vážně, těšit se z dobrých hereckých akvizic, které se ve filmu zjevují postupně, a dál nad tím celým nemá smysl bádat. Je z toho cítit "véhaesková" naivita i roztomilá krvavost. Uběhlo to rychle, je to časově velmi přijatelné a neklade to na diváka žádné zvláštní nároky. 10/10

plakát

Slepý (2017) 

Průhledná romance, ozvláštněná motivem slepoty. Od romanticky zabarvených kousků nečekám velké inovace. Dostal jsem příběh, který se dal přežít a dokonce v sobě měl i něco malinko nevšedního a neohraného. Slepý spisovatel, kterého o zrak připravila autonehoda, při níž zahynula jeho žena, a manželka zámožného obchodníka by se za normálních okolností nikdy nepotkali. Podvratné aktivity podnikavého manžela však měly za následek, že skončil za mřížemi a manželka vyvázla s podmínkou, kdy na příkaz soudu zamířila za zahořklým, nepříjemně cynickým a hlavně tuze osamělým slepcem, jemuž bude muset předčítat v jeho stejně tak nevábné pracovně (originální nápad) a dolovat z pod jeho notně okoralé slupky milostné city. Po dvaceti minutách divák už ví, na čem je a jaký film sleduje. Počáteční nevraživost obou (po)hlavních protagonistů je vykoupena hrou na přefiknutí nikoliv slepé báby Demi Moore, kdy Alec Baldwin vidí i poševní vchod. A dál už to jde zcela očekávanou cestičkou. Manžel jde na svobodu, vedlejší kriminální motiv film nijak nerozvádí, což je možná škoda, manželka už ho nechce, zřejmě jeho utajovaná nevěra už v ní zadusila vše orální, co pro něj ještě chystala, spisovatel je vynalézavý filuta a toliko romantik, až se dá prohlásit, že jindy slizký Baldwin vykazuje něco jako herecký výkon a jindy protivná Moore je náhle plna pohlavních hormonů a aktivit, tedy něco jako sympatická. Koho jejich milostné rozjímání baví, může být rád. Film sice atakuje hranici tv filmu pro důchodce, je však i přes svá nevyčerpatelná klišé celkem snesitelný. 6/10