Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Jak se zbavit nevěsty (2016) 

Film působí jako zdlouhavý vtip, který nemá pointu. Lenka Vlasáková a spol. v něm ke všemu úplně zanikají. Vlastně jsem si říkal, k čemu se ten film chce dobrat. Postavy si vesměs diváka ničím nezískají, příběh, ve kterém se ocitly, je značně nedomrlý, režie tápe, jak má film uchopit. Marcel Bystroň, jak bývá jeho (ne)dobrým zvykem, se vytasil s šíleně plytkým náčrtem scénáře, z něhož nemohl vzniknout kvalitní film ani náhodou. Režisér Tomáš Svoboda slabě nápaditý scénář mohl jen pospojovat, ale nic víc. A občas jsou to hezké obrázky. Vrcholem filmu je zpomaleně natočená dortová bitva, která za hudebního doprovodu cover verze hitu Wild World interpretované Darou Rolins, už jen ukazuje, jak film zoufale rezignoval na kvalitní zápletku, zajímavé postavy, vtipné i dramatické prvky. A nějak se poslední dobou kupí české filmy, které mají společný prvek, jimž je nulová interakce s diváckými emocemi. Tenhle ideálně zapadne prachem nudy. Jen málo diváků bude mít zájem jej oprášit. 4/10

plakát

DoktorKA (2014) (pořad) odpad!

Otázka: Paní doktorko, již pátým dnem mám ovulaci, je to normální, chlapa nemám, pomůže Savo? Odpověď: Je to naprosto normální, Savo užívejte jen na kávovou lžičku. Otázka: Paní doktorko, hodně sladím, sladím tolik, že v supermarketech do 10 km od mého bydliště nemají cukr, všechno jsem skoupil já. Hrozí mně diabetes? Odpověď: Když nebudete jíst sladké a stravu vyvážíte ovocem a zeleninou, tak určitě ne. Otázka: Paní doktorko, mám akné, co mně pomůže? Odpověď: Zkuste dělenou stravu a pak se s námi ve studiu podělte, jak to zabralo. Snesu hodně, ale tenhle přístup nikam nevede. Pořad na odstřel. 0/10

plakát

Správní chlapi (2016) 

Správná dvojka chlapů je to jen naoko. Ve skutečnosti se hlavně jedná o velice nesourodou dvojici pátračů, které spojil svět porna. V podstatě se jedná o značně nesourodý film, v němž se styl vyprávění tvoří několika směry. Kupodivu to není na škodu, styly si celkem vyhovují, extra překážky si nekladou. Potíž je jen v zapamatovatelnosti jednotlivých scén. Při takovém propletenci jedna dobrá a pamětihodná scéna připadá na tři scény, které sice nejsou nijak významně horší, ale po skončení filmu mně činilo potíž zhodnotit jejich význam pro stavbu vyprávění. Režisér a scenárista Shane Black se po komerční oklice vrátil k filmové látce, která je mu mnohem bližší. A představil známé herce pro ně v ne až tak typických rolích. Ryan Gosling sází místy až na groteskní komiku, Russell Crow, jenž je jeho naprostým protipólem, na pěsti. Kdo z těch dvou se do svých rolí hodí víc nebo méně, to už si každý divák rozhodne sám. Určitě vyvstanou z filmu smíšené pocity. Film je chvíli důvtipnou komedií, hned na to se otře o noir prvky, následně přiskotačí i nějaká ta bizarní scén(k)a. Nečekat ani moc velkou přehlednost, směsice žánrů tomu není příliš nakloněna. No dobrá, čekal jsem od Shanea Blacka něco více kompaktního, ovšem jeho nevyhraněné žánrové hrátky mají něco neodolatelně retro stylového i nápaditě nepředvídatelného i nevyzpytatelného. A vše to má docela rychlý spád, téměř bizarní herecké výkony, nicméně akční složka je chudobná, respektive na skladě je jí jen zanedbatelná porce. A ještě něco málo k zápletce, ta není podána tím nejzajímavějším způsobem, takže není problém se v ní hůře orientovat, postupně zanikne, naplavením různých, téměř vedlejších, scén i scének, její význam pro hlavní děj. 7/10

plakát

Robinsonův ostrov (2017) (pořad) odpad!

Daniel Defoe by žasl, v jakém kontextu je dnes užívána jeho románová postava. Když tenkrát pracně inkoustem psal řádky své opěvované bichle, netušil, že o pár století později se budou ženy holit na intimních partiích a z mužů budou metrosexuální buzny. A všichni se jednou sejdou na jakémsi "neobydleném" ostrově, ne nepodobném ze slavného románu, na němž dobrovolně podstoupí obřízku, anální sex a dříve zakázané hrátky s dildem. A do toho jim bude (se)kundovat moderátor Robertek. Prostě se budou mít jako v ráji. Proč "jako" v ráji?! To je ráj! Partička je to vskutku oplzlá. Hned první vjem je vskutku tristní. Když vidíte, jak se pochybné a slizké existence na malebném ostrově snaží svědomitě plnit každý zadaný úkol, máte možnost se s nimi vyblbnout. Vítány jsou profese intelektuálně založený obráběč kovů, pomocný skladník s hobby knihomola v pauzách na oběd, ambiciozní popelář, ctižádostivý metař, soutěživý zkrachovalý podnikatel bez dluhů, hravá a neráčkující striptérka se smyslem pro fair play. Ti všichni vytvoří perfektní nezdolnou a soudržnou partu, která bude poctivě bojovat o sledovanost. Neříkejte mně, že vás neskutečně nápadité a geniálně sestříhané upoutávky na tuhle debility show nezviklaly k tomu stát se jejich Pátkem a nejméně jednou týdně sledovat jejich obrovské úsilí nezdechnout na liduprázdném ostrově. Za lístek do exotického ráje nedáte ani korunu, platí to Nova. Vy jen zaplatíte odumřelými mozkovými buňkami, kterých bude podstatně víc, než písmen v tlusté knížce pana spisovatele Defoa. 0/10

plakát

Fergie - M.I.L.F. $ (2016) (hudební videoklip) 

Holka se už dostala za hranici (hudební) použitelnosti. Zřejmě si není vědoma, že už má vzhledově prošlou lhůtu. Přesto na sebe v klipu cáká bílý sajrajt a připadá si sexy. Mně tedy ne, jsem značně pohoršen, když se máma a manželka nevěnuje svým povinnostem manželky a dělá rajdu v hudebním videu. Hele, Duhamele, dohlídni na ni. Koukej ji pořádně píglovat, ať se od ní v dohledné době nedočkáme další hudební příšernosti. Přibývající věk začal tlačit Fergie na vaječníky. Neposlouchatelné z hudebního hlediska, vizuálně to nějaký nápad má, v globálu hudební blivajz. 3/10

plakát

Škola základ života (2011) (divadelní záznam) 

S úctou k tradici si dám Peška plnou krabici. Vyfetuji klidně jeho ponožky in memoriam, poskáču holky v sextě, s Benetkem pokoříme rekord ve skoku o piči, jen už nikdy ani pohledem nezavadím o žádný divadelní remake, neřkuli v okázale debilním a maximálně nezábavném provedení MD v Brně. Já beru, že slavný film a jeho slavné scény mohou být pro divadelní aranžmá dobrým materiálem, jenže ze slavných scén jsou zde jen útržky, které jsou jen velmi slabým sledem pitvoření a ustavičného jalového přehrávání, které je po půl hodině nesnesitelné. Celé představení má přes dvě hodiny(!), což bylo velice přehnané. Takže nastupuje kabaret, značná porce písniček a tvůrci nevědí kdy skončit. Asi nejzajímavější byla předělávka několika notoricky známých a památných scén z filmu. Pro diváka znalého filmu bylo "překopání" známých scének sice mírným šokem, nicméně se dá ocenit, že se původní dílo nekopírovalo otrockým způsobem. Jenže to je na celé představení žalostně málo. Samo litr, že se divadelním předělávkám pro příště vyhnu, gentlemani. Viděno z televizního záznamu. 1/10

plakát

Bohéma - Snad to nebude tak hrozné (2017) (epizoda) 

Buriana, Nového, Marvana, Štěpánka a spol. znají i dnes všichni, jen zasvěcení věděli, jací byli mimo natáčecí plac. Do jisté míry panují o jejich soukromém životě nejasnosti, tenhle šestidílný dobový seriál (nejen pro příznivce filmů pro pamětníky) na nedělní večer přichází objasnit jejich bohémský život a jejich herecké a životní osudy za protektorátu a komunistické totality. A nejde na to špatně. Jen aby idyla byla dokonalá, museli by být současní herečtí představitelé svým předobrazům podobní, to se ve většině ztvárnění postav nepodařilo uskutečnit. Nutno dodat, že herci měli před sebou mimořádně náročný úkol, pro mnohé z nich to jistě byla i velká herecká výzva. Nejlépe se s tím popasoval Vladimír Javorský, který zachytil docela věrně gesta Vlasty Buriana a jeho charakteristický hlasový projev. Javorský u mě vyhrál. Zbytek si už tak zdatně nevedl. Jaroslav Marvan byl nad síly Davida Novotného, Zdeněk Štěpánek přece nikdy nemluvil přitepleně, Michal Dlouhý si neodpustil hlasový projev, který se s tím Štěpánkovým vůbec neslučoval, nejhůře dopadl Oldřich Nový Saši Rašilova, který ho nevystihl nejenže vnějškovou podobou, při scénách z natáčení se dokonce pokusil mluvit jeho (neodolatelnou) dikcí, což působilo jako parodie, v soukromí ale mluvil civilně jako Rašilov. Chtěl bych ještě ale podotknout to, jak herci z tehdejší éry působili věkově neurčitě, v čemž bylo i jisté kouzlo. Burian a spol. prostě vypadali i působili o mnoho let starší, než ve skutečnosti byli, čehož jejich noví představitelé nedosáhli a nemohli tak těžit z espritu doby, v níž se prostřednictvím maskérů a kostymérů ocitli. Nehledě na to, že legendární herci byli obrovské persony. Úplně bych odboural Ondřeje Pavelku, který už byl nadpočetným elementem, jeho vypravěč byl rušivý, jeho postava je jako jedna z mála smyšlená (k fiktivním postavám se ještě řadí mladá a nadějná herečka Lili Krallová) a je z jiné éry, konkrétně z okupace v roce 1968, což má být jakousi paralelou nacistické okupace, kterou zažili prvorepublikové herecké legendy. Vůbec to ale nezafungovalo. Úvodní díl nasadil vláčné, ničím strhující tempo, dějové linky nebyly příliš přehledné, nestíhalo se odvyprávět a dokonale pokrýt prostor, který každá z postav dostala. Čekal jsem to lepší, možná méně unylé a víc zajímavé i po dějové a herecké stránce. Zhoršení i zlepšení se nevylučuje. 5/10

plakát

Vinnetou - Vinnetou: Tajemství Stříbrného jezera (2016) (epizoda) odpad!

Ono se řekne Unser Karl, jenže když jsou dva ústřední hrdinové k smíchu, než abyste je brali vážně, raději v knihovničce zapátráte po Brouku Pytlíkovi a Honzíkově cestě, a o Karlovi prostě prohlásíte, že nebyl našinec. Ale kdepak, Karl May napsal krásná literární díla a jeho kořeny sahají do Česka, jenže jeho německá vlast ho zradila a rozhodla se jeho velké hrdiny pohřbít pod nánosem exkrementů, které ani náhodou nemůže někdo opěvovat. Původní představitelé dvojky Vinnetou a Old Shatterhand sice pocházejí úplně z jiné éry, než do jaké se vrátili jejich noví představitelé, současně s nimi je doprovodila i absolutní sterilita příběhu, který se sice nějakým způsobem oprostil od naivní, mnohdy ale působivě vyobrazené romantiky a dobrodružství, jež si ve společné koexistenci získala celé generace diváků. To o nové verzi absolutně neplatí. Jasně, ze zvědavosti tomu dáte šanci, někde uprostřed nového zpracování, možná ještě dřív, to vypnete, protože se vám bude chtít brečet nad hereckými představiteli, to neplatí jen o ústřední dvojce, i zbytek ansámblu je naprosto zoufalý. A náhle si nepřekvapivě pomyslíte, copak asi dělá (jediný žijící z tehdejší silné čtyřky Barker-Brice-Ráž) někdejší dabér tehdejšího Vinnetoua, toho správného a správně obsazeného Vinnetoua, Standa Fišer a obviníte medicínu, že neexistuje něco jako transplantace hlasivek, neboť byste byli mezi prvními dárci. A tak si nekažte pěkné zážitky z dětství debilní verzí, v níž jsou za pokrevní bratry steroidní hašišák z Albánie a neatraktivní a vysloužilý pornoherec ze Západního Německa. 0/10

plakát

Moc osudu (2006) (seriál) odpad!

Vynikající seriál sloužící k odehnání posledního diváka, respektive myši, která u tv obrazovky řvala." Moč do sudu" se nehodí vysílat ani nad ránem, kdy si televizi pustí leda tak ožrala, co se vrátil nad ránem domů, aby si zjistil čas na teletextu, pokud tedy předtím neusne na gauči s ovladačem vraženým hluboko v prdeli. Barrandov to házel množství večerů po desáté hodině, tedy v čase, kdy divák očekává nějaký pořádný film či pikantní seriál, rozhodně není ani v nejmenším zvědavý na směšné citové výlevy a smrtící kruto-pomsty odněkud z Turecka v ultimátně podřadném zpracování zamaštěné telenovely, jejíž nákup mohl realizovat leda tak člověk mimořádně nízké inteligence. Jestli se nepletu, každý díl čítal ke třem hodinám a obsahoval takové repliky, až z nich začalo ožívat vybavení pokoje, které majitele zapnutého televizoru prosilo, aby ten neskutečný blábol vypnul, nebo stůl se šatní skříní spáchají sebevraždu, v lepším případě si spolu zašukají. To by byl solidní bizár. A ještě se to muselo nadabovat, i když si nedovedu představit, že někdo časně ráno vstává svěže a radostně kvůli dabingu k takovému odpadu. A dabing také podle toho vypadá. Milostné výkřiky v pornu by oproti tomu byly vážným kandidátem na cenu Františka Filipovského. Absolutně nemám představu, že by se našel jediný divák, který by se po tříhodinovém maratonu nejapné scenáristické blbosti, absolutní tvůrčí demence a nemožného castingu, z jednoho večera uchýlil do druhého večera, v němž bude mít požitek skutečně kolosálních rozměrů nad dobře stráveným večerem u tv obrazovky. 0/10

plakát

Unfriend (2016) 

Děcka, pojedeme do Německa! Proč?! Budeme zjišťovat, zda má německý talent Simon Verhoeven něco společného se slavnějším režisérem Paulem Verhoevenem. Simon bude muset povinně otevřít ústa a podíváme se, jestli mu na mandlích nezůstala nějaká biologická hmota pocházející z Paulových varlat. Ukaž, vyplázni jazyk, pěkně udělej ááá. Jak tak koukám, na jazyku jsem identifikoval jen zbytky Miller Mix, tak kde se, hergot donnawetter, vzal ten tvůj nesporný talent natočit za pár hadrů solidně vypadající a příjemně mrazivý horor na téma sociální sítě a jejich vliv na vaginu. Tak počkat, úplný zázrak na poli hororové tvorby to zase až tak není, scénář by určitě potřeboval lepší fazonu, jenže s ohledem na to, v jakém režijním ejakulátu se doposud zručný Simon rochnil, je to dílo přímo výstavní. Pěkný vizuál nechává rozehrát příběh dvou protikladných slečen, které pojí sociální síť. Nemá smysl příliš zabíhat do podrobností a vyzrazovat děj, ten je ostatně na německé poměry celkem inteligentně vystavěn. Speciální efekty jsou plně funkční, s hereckým obsazením není problém, tvůrci casting nepodcenili, určitě neuvidíte herce přeposlané ze zkalených filmů Rosahunde Pinčové. Zajímavá závěrečná pointa se postarala o dobré a nečekané vyznění filmu. Tenhle horor neobsahuje žádné extra drsné scény, s tím, co má, si vystačí. Režisér by se už neměl vracet do Německa, přece jen reálně hrozí, že svůj "zámořsky" vyhlížející kousek ve své domovině hned tak nezopakuje. 7/10