kingik

Sexy Maggie Grace jede ve fáru, vítr jí čechrá vlasy, a pak papá banánek. A to je všechnoooo. Ovšem precizně natočeno. Na druhou stranu dávat vysoké známky za minutový šot je nespravedlivé oproti celovečerním filmům, které dá nepoměrně velkou práci natočit. Mé hodnocení: 60%

Holky v pytlích od brambor, to by byl zajímavý fetiš! Ale holky v úzkých džínách, to je fetiš pornoherce, který se dal na porno-režiséra. Když to porovnám se současnou porno produkcí, tenhle kousek dost prohrává svojí hodně mírnou a neohrabaně posazenou snahou o sexuální vzrušení. V podstatě je k vidění vždycky předěl před samotnou akcí. Ten sestává z toho, že nějaká méně okoukaná čubka někam kráčí, kamera se zalíbením snímá její pozadí nasoukané do džín, jež jsou podle zdravého odhadu krejčího Šukálka z kvalitního materiálu, jsou možná i o číslo menší, podle zdravého odhadu nadrženého sexuologa Jebavého jsou tato pozadí dobře rostlá a zakulacená. Oko si pošpásuje, ruka chce plác plác. Následně předěly, v nichž se jednotlivé kurvičky prezentují, končí, nastupuje šukací akce. Ta představuje obyčejný a hodně nudný standard. Holčiny vyděšené, jaký prasák to do nich proniká, nějak to nuceně odhekají a je to. Hejkal možná heká vzrušivěji, než tyhle holčiny, za něž hovoří neokoukanost, pěkné a pružné tělo. Zrežírované je to slabě, bez nápadu. U tohoto péčka si můžete předčítat Babičku. Možná se vám poštěstí v ní nalézt svébytnou erotiku, kdy na Starém bělidle vypukne zběsilá šuk párty. V Byronově erotickém mámení si divák ukouše pyj nudou. 40%

Bohatý avšak naivní a důvěřivý čechoameričan Otík Kocián se vrací po letech do své vlasti, aby zrestituoval hotel. Poznává, že lidé v srdci Evropy s ním nejednají fér a jen ho zneužívají ke svým ziskovým účelům. Národ, který miluje se ukáže ve špatném světle. Pro Miroslava Donutila to byla první hlavní filmová role po přesídlení z Brna do Prahy. Měl sice za sebou tři úspěšné filmy, respektive komedie, ve kterých však jen brilantně sekundoval. Tady mohl prokázat, jak je dobrý, a nestalo se. S nepřesvědčivým americkým přízvukem sice ještě bez své pověstné, postupem doby a přibývajících rolí, stále více stereotypní obličejové mimiky hraje svoji postavu nevýrazně. Stejně nevýrazně jako je tahle celá komedie, které hlavně schází dobré vtipy a hlášky, to je taky jeden z důvodů, proč nezlidověla, na rozdíl od jiných z té doby, ačkoliv potenciál zde byl. Film totiž vystihl dobu krátce po revoluci docela přesvědčivě, ale opět se vyžíval v možnostech nacpat do filmu všechno, co bylo neřestí tehdejší společnosti, která nabyla kýženou svobodu a vrhla se převážně na podnikání, které zažívalo boom. Snad žádný film z té doby to neopomenul a snad žádný film s tím pořádně nezabodoval. Patří k nim i tahle téměř zapomenutá "restituční" komedie, která mnoho dojmů v divákovi nezanechá a vymizí z paměti tak rychle jako Otíkův "emerický" přízvuk. Nejsem snad jediný, kdo si všiml, že od poloviny filmu začal najednou mluvit kvalitní češtinou. Prachbídná komedie. 20%

Horor, který překvapí. Dva páry se vlivem okolností ubytují na noc v podivném domě fungujícím jako noclehárna s ještě podivnějším personálem. Netuší, že právě vstoupili do prokletého domu, který je ztělesněním špatného svědomí osob, které v minulosti nějakým způsoběm zhřešili a dům pro každého návštěvníka stanovil svá krutá pravidla. A Michael Madsen v roli ochránce zákona zde nehraje až tak nepodstatnou roli jak by se mohlo na první pohled zdát. Tento horor je jedna pořádně zběsilá noční můra, která začíná už s prvním záběrem a v kvapíkovém tempu dojede až k finální a velmi překvapivé pointě. Dále překvapí v tom, že je natočen na solidní technické úrovni a v kinech by klidně obstál. Herecký ansámbl zahrnuje několik povědomých tváří a vedle hororového specialisty na záporné postavy Billa Moseleyho všem vévodí Michael Madsen, který není jen nutnou ozdobou do úvodních titulků. Nápady to ve filmu jen hýří a v rozlehlém domě si divák užije pořádnou dávku strašení, neumře nudou a pěknou psycho jízdu završí již zmíněná pointa se závěrečným stylovým záběrem na strašidelný dům s usmívajícím se Michaelem Madsenem. A překvapivě si to vystačilo s mizivou spotřebou filmové krve.

Údělem divadelního režiséra je připravovat se na premiéry divadelních her a souložit s herečkami. A když hraje ve filmu Šostakovič, tak se má šoustat! Obrýlenému Jiřímu Mádlovi v úloze divadelního režiséra na Kladně se něco podobného stalo - blíží se premiéra antické divadelní hry a herečka ve stěžejní roli opustila soubor. Je nutno najít neprodleně náhradu. Tělesně dobře stavěná Elizaveta Maximová vezme záskok do svých intimních partií dokonale. Vyloženě minoritní koprodukční záležitost, která prošuměla kiny, má ve všech rolích české i slovenské herce a herečky, ale na režijní židli režijní akvizici z Chile jménem Alejandro Fernández Almendras. Ten chtěl mít svůj filmový projekt zřejmě pod aktivní kontrolou, takže si scénář a střih provedl osobně. Vznikl eroticky laděný snímek s jednou delší a odvážnější erotickou scénou, ve které Mádl kopuluje s Maximovou. Většina filmu má ráz komorního psychologického dramatu, který ale příliš nestrhne. Natočeno ve formátu 4:3 a v nepěkném černobílém provedení, což je často považováno za umělecké ztvárnění, tentokrát možná bylo spíše přihlédnuto i k úspornému ekonomickému hledisku. Na Mádla coby rozervaného režiséra je nutno si tak trochu zvyknout, úplně totiž není ideálním prototypem pro danou postavu. Jeho sexuální choutky na nevěru jsou poměrně diskutabilní. Doma má sličnou Mariku Šoposkou, která v jistém ohledu je podobná s inkriminovaným objektem jeho sexuálního zájmu, takže kdyby nechal penis na pokoji, tak by se nic nestalo. A vyvěrající konflikt manželské nevěry by ani neexistoval. Sluší se ještě dodat, že mají spolu malého syna. Výhodou filmu je, že netrvá neúměrně dlouho, disponuje standardní devadesátiminutovou stopáží, tudíž nestihne plnohodnotně znudit. Taktéž námět, zvolené prostředí a kladenské reálie, umíněná snaha po intelektuálním vyznění i styl režijního podání a provedení je v rámci české tvorby zcela ojedinělý, neznamená to však, že světlo světa spatřilo úchvatné filmové dílo. 6/10

Zpočátku se to ještě jeví dobře. Michael Douglas je dobře rozehraný a tajemná loutka položená u dveří jeho domu navozuje až mrazivý pocit, ale pak se to zvrtne. Douglasovi jde neustále někdo po krku, nahání ho a vše zabředne do nenápaditých a stereotypních kolejí. Ani přitažlivá Deborah Kara Unger a zajímavě obsazený Sean Penn tomu výrazně nepomáhají nahoru. Prostě políčko za políčkem jsem se hrozně nudil a čekal jsem, s čím Fincher vyrukuje v závěru. A závěrečné rozuzlení, které je tak pitomé, jak daleko vidí, tomu nasadilo útrpnou korunu. Jeden z nejméně povedených filmů Davida Finchera je na světě.

Hodně kontroverzní zpracování Dumasovy předlohy. V roli Monte Crista si lze představit i jiného herce, než je James Caviezel. Stejně tak i záporáka Guy Pearce mohl hrát v pohodě někdo jiný. Herci jsou vůbec překvapivě nevýrazní, až na jediného - Michael Wincott je ve své roli naprosto výjimečný, ale je to jen vedlejší role. Mix romantiky, zrady a pomsty si možná zasloužil lepší zpracování, ale abych jenom nehanil. Kevin Reynolds je solidní režisér, který má cit pro dramatické scény a gradaci. Nového a striktně se literární předlohy držícího zpracování Monte Christa se stejně hned tak nedočkáme, tak berme zavděk tím, co je. 70%

Falešný hráč Vernon, jeho stará láska Tiffany a Charlie Miller jsou dobře sehraný tým hazardních hráčů a podvodníků, kteří se v ilegálních hernách L.A. snaží dosáhnout především na co nejvyšší výhry. Situace se ale zkomplikuje, když Tiffany přivede nového hráče Larryho Jenningse. S jeho pomocí a Vernonovou zručností mají oškubat dalšího. Jenže Larry udělá největší chybu a nechá se strhnout hrou, a než se naděje, prohraje 85 tisíc dolarů. Netuší, že se stal součástí dobře promyšleného plánu a že peníze si rozdělí Charlie, Vernon a Tiffany. Kumpáni-podvodníci ale netuší, že peníze, o které Larryho obrali patřili mafiánovi Maxi Malinimu, který je bude chtít zpátky. A pak dojde na velký karetní souboj, jehož hostitelem je Max Malini a nenaruší ho ani komplikované vztahy mezi trojicí podvodníků. A do toho přijíždí do města pokerová legenda Dean Stevens a na diváka se valí jeden švindl za druhým a nejde jen o karty, ale hlavně kdo s kým a proti komu hraje. Takže řada zvratů to jistí a hlavně to jistí trojice Sylvester Stallone se svým zteřelým obličejem, celkem přitažlivá Melanie Griffith a Stuart Townsend. Nečekejte víc, než jen zábavnou hru o velký balík peněz, která nenudí.

Nezáživná kravina o ničem a i herci to moc neustáli. Nevím, že se tento film mohl někomu líbit. Viděl jsem to před lety a dobře si pamatuji jaká to byla nezáživná hovadina. 20%

Fantasmagorie podruhé. A tak jsem se v podstatě zase seriozně nedozvěděl, co je po Babišovi, placení složenek, exekutorech...tedy převelice krásných věcech, které tolik nádherně lidem zpříjemňují už tak zapičený život. A tak po více jak čtvrt století zde máme partu mladých mediků v počtu pěti lidí, kteří tak sveřepě touží poznat, zda lze či nelze po smrti dostát erekce, přičemž z Niny Dobrev to jde i za života, následně si bujaře zastavují srdeční sval, aby mohli spočinout ve stavu klinické smrti. A je zde i nepříjemný vedlejší účinek jejich experimentů. Zhmotněný pocit viny může do reálného světa přivolat démony minulosti. Ne, nebál jsem se před čtvrt stoletím u původní verze, nebyl důvod lézt pod deku i u remaku. No remake, on to až tak otrocký přepis originálu není. Námět film zachoval v podobném duchu, následně přidal i nemálo nápadů z vlastního ranku. Jsou zde i určité odkazy na originál - Kiefer Sutherland v roli doktora, nejedná se ale o stejnou postavu jako tenkrát, zazní zde i stejná (proslulá) replika a pár dalších detailů. A není zde nic tak ohyzdného jako Julia Roberts před 27 lety. Naopak, cast je příjemný. Nina Dobrev by sice nezvládla z jejího výrazu přečíst ani půl stránky domácího lékaře, ale ona je vždy hlavně na ozdobu. James Norton je lehce arogantní floutek, kakaová Kiersey Clemons je asi nejméně zajímavá a vůdkyně Ellen Page musela bojovat se syndromem Alfreda Hitchcocka, kdy hlavní hrdinky čeká předčasný skon. Bavil jsem se dobře, je to dáno i tím, že původní film nemusím. A výrazy herců ve stavu klinické smrti jsou super. Režisér Niels Arden Oplev dělal vše proto, aby si film zasloužil vpuštění do kin, tudíž vizuální i technická stránka má plus. Pokárat zaslouží kadeřník Diego Luny a jeho iritující účes. Určitě bych vynechal i morální prozření hrdinů, v původním filmu to bylo taky. Film mně přišel mnohem lepší než originál, moderně zrežírovaný, hororovější, určitě dobrá volba v rámci přístupných hororů. 9/10