kingik

Je s podivem, že zrovna Josef Polášek je tím typem muže, kterému každá žena podlehne, ale věřit se tomu dá těžko. A tak není ani tak chyba na straně Poláška, ale spíše tvůrci neměli dost soudnosti a mermomocí z něho dělají playboye, ačkoliv na něho nevypadá. Scénář příliš komických situací nenabízí, ale pokud ano, tak nejsou špatně zahrané, a nejlépe tak tady zúročila svoje zkušenosti Zdena Hadrbolcová, která je zcela bezchybná. Jinak je to film poměrně unylý a ve výsledku v paměti ničím výrazným neutkví. 40%

Po nepovedeném večírku pořádaném partou mediků upadne jejich vinou do kómatu neoblíbený a věčně žalující koktavý retard, kterého na něj pozvali, a který nikomu nebude chybět. Parta se o celé záležitosti rozhodne pomlčet. Jen Catherine bude mít nějaké výčitky svědomí a rozhodne se na svém novém pacientovi v nemocnici tajně aplikovat nepříliš probádanou léčbu, po které pacient upoutaný na lůžko získá schopnost vtělit se do jiných osob a jejich prostřednictvím tak vykonat pomstu na těch, co mu ublížili. Arielle Kebbel v hororu? To jsem si nemohl nechat ujít a ono to stálo za to. Scénář jí a Sarah Carter předepisuje nějakou tu promenádu ve spodním prádle, příběh je takový netradičně pojatý slasher s dost hustými vraždami, při kterých kamera jen velmi neochotně uhýbá krvavým detailům. Sice je to celé postaveno na jednom velkém nesmyslu a ještě si to dovoluje tvářit se vědecky, ale na druhé straně je to natočené velmi zručně a hlavně hororově, takže s filmem jsem neměl problém a bavil mě.

Clint Eastwood coby starý mrzout trousící jednu rasistickou hlášku za druhou je přímo geniální a v jeho stínu zůstává vše a to i bourák Gran Torino z roku 1972. Na stará kolena se Walter Kovalski který razí myšlenku co na srdci to na jazyku spřátelí s mladým Hmongem Thauem a jejich pouto přetrhne až smrt, která na sebe vezme podobu nebezpečného hmongského gangu, který terorizuje místní čtvrt. Eastwood vždycky ve svých filmech dokáže překvapit a i diváka vydusit a nejinak je tomu i tentokrát. Směs citlivého ale i brutálního dramatu sice možná o něco lépe funguje v první polovině než jeho druhá méně pravděpodobná polovina, ale plačtivý konec měl taky něco do sebe. Rozhodně Eastwood nezklamal ani herecky ani režijně a Gran Torino stojí za to vidět a vůbec to není příběh o autě jak by se na první pohled mohlo zdát. Přesto si ho opakovaně nikdy nepustím. Film je jedno velké citové vydírání diváka. 40%

Tak tohle byla naprostá ultradebilita, kterou stvořil naprosto neschopný režisér a scenárista v jednom Tom Skull. To jméno si musím zapamatovat, protože spatlal doslova vše, na co sáhl. Do národního parku vyslal partičku mladistvých delikventů, sestavenou z výstavních blbek, frajírků nebo loserů, vykonat veřejně prospěšné práce. Není mně známo, proč tam s nimi poslal i nebezpečného uprchlého trestance, který než se stačil rozkoukat, byl rozsápán medvědem. Pak už ovšem film bez špetky hororové atmosféry vrší jednu stupiditu za druhou a není vůbec jisté, zda režisér z toho chtěl mít komedii anebo horor, ale ani jeden žánr se nedostavil v plné polní. Ve filmu hlavně dominuje debilita, například scéna, ve které si celkem normálně vypadající dívka splete skunka s kočkou, myslím hovoří za vše. Emily Foxler však roli vymaštěné brunety příliš přehrávala a měla ji přenechat své blond kolegyni Julii Skon, která by si s ní možná poradila lépe. Ve stupiditě se režisér vyžívá až neúměrně, ale kdyby alespoň uměl schopně režírovat, ale ani tuhle činnost nezvládá. Závěrečné medvědovo vražedné běsnění jako by vypadlo z nějaké parodie, a to přijde ještě neúnavný režisér se závěrečnou scénou, ve které rozzuřený medvěd rozsápe dívce prso a z něho vypadne silikon. Ne, opravdu tenhle film ani není možné hodit do odpadu, protože kdyby blbost kvetla, tak tenhle film je samý květ. Jedině snad hudební doprovod byl k filmu milosrdný a něco do sebe měla i závěrečná ironická pointa vysvětlující, za jakým účelem byl medvěd vycvičen, ale to je zatraceně málo.

Tak nějak neprávem je řazena tahle komedie k opovrhovaným kouskům. Dostala dokonce nechvalné ocenění Zlatá malina. Přesto na odpis není, ačkoliv se neskromně pokouší skloubit v jednom filmu příliš mnoho motivů. Skáče od jednoho k druhému bez většího rozmyslu, ale to není žádný nový jev v amerických komediích. Setkávám se s ním jako divák dost často, dokonce mnohé z nich jsou velebené. Mike Myers není úplně vtipný herec a rozhodně se v našich končinách nikdy neproslavil jako v zámoří, kde je poměrně uznávaný. Komedie množství nápadů má, ale nepodává je všechny vyváženě, což by ani nešlo, a s diskutabilní vtipností, což je běžné, protože neznám snad žádnou komedii, ve které bych se úplně všem gagům zasmál. Myers si do filmu prosadil milovaný hokej, přirozeně je z Kanady, a tak se věnuje tomuto sportu ve své komedii sice okrajově, ale potíž se ztrátou mužství trápí právě jednu z hokejových hvězd, která je překvapivě černé pleti. Nejvyšší zámořskou hokejovou ligu sice hraje také několik afroameričanů, ale nikdo z nich neplatí za hvězdu, na které by jeho tým stavěl. Tady to ve filmu je, ale je to to vtipnější, co je ve filmu k vidění. Pak je to ještě Justin Timberlake z konkurenčního týmu Los Angeles Kings, který černé hvězdě leze do zelí. A na tohle se nabalují další a další gagy, z nichž některé ani nesouvisí s ústřední zápletkou a některé jsou vtipné jen pro americké diváky (je jich poměrně dost). Pochopitelně, pokud někdo nemá rád Mike Myerse, film ani trochu neocení a nepřijde mu na něm zhola nic vtipného. Já s ním problém nemám, ale svoji komedii mohl svěřit někomu zdatnějšímu, než byl debutující režisér Marco Schnabel. Je však opět velmi diskutabilní, jestli by někdo jiný z filmu vytěžil víc, protože se vtipy bez ladu a skladu absolutní parádu nestvoříte. 60%

Will Smith a Charlize Theron představují poslední žijící druh lidí s nadlidskými schopnostmi .Hancock není zpočátku zrovna sympaták, chlastá,mluví sprostě a je arogantní, ale v jádru je to dobrák od kosti,který zachranuje lidské životy. Postupně sledujeme Hancockovu nápravu k lepšímu ,projde vězením, přestane chlastat a dozví se o sobě pravdu kým vlastně je. Na první pohled by se mohlo zdát,že snímek sází na brilantní technickou kvalitu,ale není tomu tak. Prostor tu vedle triků a akce také dostává psychologie postav což u těchto typů filmů nebývá časté. Theronová je nejen sexy,ale umí i skvěle hrát a tak není divu že postupně Smithe přehrává. Jason Bateman, který hraje jejího manžela pak neměl vedle takto skvělého hereckého páru šanci,ale snahu zaujmout mu rozhodně nelze upřít. Hancock mě dost překvapil a na rozdíl od všech těch Hulků a Ironmanů disponuje zajímavým zpracováním, které si zaslouží plné bodové ohodnocení.

Nedá se říct, že by mě samotný příběh až nějak extra zaujal, a spíše je celkem průměrný, ale precizně vycizelovaná technická stránka získala hodně plusových bodů. Panoptikum bizarních stvoření v čele s červeným Hellboyem s upilovanými rohy, který občas utrousí květnatou hlášku, zabírá většinu comicsového filmu a budí dojem, že je jimi příběh až příliš zahlcen. Princ Nuada (k nepoznání namaskovaný Luke Goss) coby záporák se ohání dobře s mečem i kopím a kuje pikle na probuzení prokleté Zlaté armády, která by rozpoutala válku, ale v cestě má sarkastického Hellboye, pro kterého plechovka piva je stejně nepostradatelná, jako jeho milovaná Selma Blair, se kterou čeká potomka. Guillermo Del Toro, který točil podle vlastního scénáře, však stoprocentně konzistentní příběh nepředložil, ale jak už bylo řečeno, dost si vyhrál s obrazovou a technickou stránkou filmu, a dodal filmu stylovost. Bez Rona Perlmana v hlavní roli si film nedovedu představit, a kdyby příběh naplnil své nemalé ambice, určitě by to byla super comicsová adaptace. Přes určité výtky, je podle mě dvojka lepší než jednička. 60%

Hide až příliš staví na své pointě a ostatní režisér K.C.Bascombe ponechává osudu. Je vlastně na divákovi jak se s tím popere, protože příběh nabízí krimi a horor v jednom a tento rozkol je celkem zajímavý. Je však jasné, že pokud se dva žánry střetnou v jednom filmu, tak každému bude něco chybět. Na horor je to nekrvavé a nebrutální a na akční krimi je to neakční a přesto to úplná nuda není a má to něco do sebe. Velkou zásluhu na tom mají Christian Kane a přitažlivá Rachel Miner v hlavních rolích šíleného páru, kteří se v intru představí ve stylu Mickey a Mallory z filmu Takoví normální zabijáci. V nehororové části vyvraždí celé bistro před příjezdem policie, ale pro fanoušky masakrů tohle bude těžké zklamání, protože mrtvoly po bistru jsou rozesety mimo záběr a dvojice spolu vede kecy o ničem tak trochu napodobující styl dialogů Quentina Tarantina. Pak chlápka zabásnou, uplyne sedm let a jeho milá mu pomůže na svobodu ve velmi slabě natočené útěkové scéně z vězenského transportu, Pak opět kecy o ničem ve stylu odpuštění za zabití desítek nevinných lidí a film postupně přechází do své hororové fáze tím, že se v něm objevuje tajemný maniak v masce unášející mladé dívky. Naše dvojice, Billy a Betty, chce začít nový život a tak společně jedou vyzvednout si do liduprázdného městečka peníze, které tam Billy před zabásnutím před sedmi lety schoval. Pak přijde na řadu soulož zamilované dvojice na barovém pultu, ale pro příznivce Rachel Miner je to druhé zklamání, protože je celou dobu navlečená jak na severní pol. No a pak se to definitivně zlomí na horor a dostaví se nepříliš smysluplná pointa vzhledem k předchozímu ději je totiž dost šílená, ale to by ani tak nevadilo, kdyby se režisér vytasil s výbornou režií, ale to se nestalo. Jeho striktní vyhýbání se jakékoliv akci nebo krvavé scéně u mě vzbudilo podezření, že by takovou scénu snad ani nesvedl a navíc jakoby divákovi sděloval, že má připravenou pointu, která zamaskuje jeho liknavou režii, ale to si tedy dovolil trochu moc na tohle spoléhat. Podle mě tento film spasily hlavně herecké výkony a nepříliš předvídatelný scénář, ale slabší režie nedá ničemu příliš vyniknout.

Když vám zbývá hodina života tak se toho nedá moc stihnout. Andy je notorický gambler, který dluží každému na koho se podívá, ale je však přesvědčen, že je spíše notorický smolař. Není divu, že se dostal do potíží když visí nebezpečnému mafiánovi tučný balík. Ten za Andym poslal svého nesmlouvavého nájemného vraha jež se s Andym dobře zná řadu let a který se proto zachová lidsky a místo vymáhání dluhu dá Andymu hodinu života než ho pošle pod kytky. A tu hodinu si náš smolař s tváří Jay Baruchela může užít podle libosti. Zabiják zaveze Andyho do fast foodu, k jeho babičce a Andy neopomene po celou dobu polemizovat v autě nad svým zbabraným životem. Jenže času už moc nezbývá a v lese učiní mafiánův noshled poslední rozhodnutí. Už podle obsazení by se mohlo zdát, že se bude jednat o ulítlou komedii s přehrávajícími herci a absurdními situacemi. Není tomu tak. Je to citlivě natočený film, který neustále osciluje mezi černou komedií a dramatem. Je to také dost konverzační film ve kterém záleželo vedle dialogů také na ústřední dvojici. Dialogy nic moc, ale Baruchel s Quaidem jsou skvělí. Je také nutno počítat s tím, že se zde jedná o filmovou hodinu než reálnou, protože to co se ve filmu odehraje by ve skutečnosti trvalo mnohem déle, ale mě to nijak nerušilo. Nakonec se z toho vyklubal docela smutný a velmi krátký film trvající cca 70 minut. 70%

Horor, který překvapí. Dva páry se vlivem okolností ubytují na noc v podivném domě fungujícím jako noclehárna s ještě podivnějším personálem. Netuší, že právě vstoupili do prokletého domu, který je ztělesněním špatného svědomí osob, které v minulosti nějakým způsoběm zhřešili a dům pro každého návštěvníka stanovil svá krutá pravidla. A Michael Madsen v roli ochránce zákona zde nehraje až tak nepodstatnou roli jak by se mohlo na první pohled zdát. Tento horor je jedna pořádně zběsilá noční můra, která začíná už s prvním záběrem a v kvapíkovém tempu dojede až k finální a velmi překvapivé pointě. Dále překvapí v tom, že je natočen na solidní technické úrovni a v kinech by klidně obstál. Herecký ansámbl zahrnuje několik povědomých tváří a vedle hororového specialisty na záporné postavy Billa Moseleyho všem vévodí Michael Madsen, který není jen nutnou ozdobou do úvodních titulků. Nápady to ve filmu jen hýří a v rozlehlém domě si divák užije pořádnou dávku strašení, neumře nudou a pěknou psycho jízdu završí již zmíněná pointa se závěrečným stylovým záběrem na strašidelný dům s usmívajícím se Michaelem Madsenem. A překvapivě si to vystačilo s mizivou spotřebou filmové krve.