Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (740)

plakát

Tváří v tvář (1997) 

John Woo a jeho první důrazná zkazka směrem k snovému Hollywoodu. Pan režisér si dal záležet je to vidět. Face/Off je film promyšlený do detailu se značně originálním námětem. O psychologicky silnou linku (na akční film nečekané) se opírají výborný John Travolta i nekazící Nicholas Cage. Devadesátá léta měla mnoho akčních monumentů, tenhle, ač v ústraní, je jedním z nich.

plakát

Baba na zabití (2003) 

Pořád umí... Trpaslík Danny DeVito stále prokazuje, že jeho humor se neštítí ničeho. Jenom ten příběh je ohranější o něco víc, než snese únosná míra a taky ústřední dvojice je taková nesehraná. Scénář přesto vybírá cynické perličky a vše zdatně odcípá. Na jedno podívání stačí.

plakát

Taková zvláštní rodinka (2001) 

Taková zvláštní rodinka je stejně jako ostatní snímky Wese Andersona těžko uchopitelný, proto se naskýtá otázka - Jak k němu přistupovat? Rozhodně se nebudete smát gagům s očividnou pointou, tenhle podivín sází na jakési odlišnosti v jednání. Paletu postav, kterou vytvořil tady, mohl klidně nastčit do dalších dvaceti filmů, svým silným psychologickým podkreslením by určitě vyčnívaly. Nemůžu zaručit, že se Vám bude zrovinka tenhle styl zamlouvat, je to osobité, zvláštní, originální, divné....

plakát

Walker, Texas Ranger (1993) (seriál) odpad!

Trapný a úsměvný (jenže neúmyslně) seriál. Chuck Norris drtí soupeře v naprosto idiotských zápletkách a se zlou choreografií (všimli jste si, kope pouze jednou nohou). Co hůř - lepší herecký výkon předvedl snad i v reklamě na Total Gym, ten kreténský výraz, co nasadí díl co díl, je silnou dávkou i pro neznámé ochotníky. Obrodit sledovanost komerčních stanic takovýmhle sajrajtem je trestný čin. Odpad a bez rozmýšlení.

plakát

Velké naděje (1998) 

Úchvatný film.... Nevýstižný popis, zkusme to jinak. Jenže i když bych použil odlišný výraz, pořád by to směřovalo k té samé rovině - ten film chytí a nepustí. Cuarón si s předlohou velmi dobře poradil, i když se kajícně přiznávám, že původní verzi jsem neviděl. Výběr rolí byl přesný. I Ethan Hawke, i Gwyneth Paltrow nemuseli dokazovat, že jejich postava má dané cíle - oni byly těmi postavamy. Děj i hudba balancují na tenké hraně kýče, ale tak obratně, že odpustíte vše a budete chtít další dávku. Prostě od dětských představitelů po nervní konec parádní koktejl vážné zábavy.

plakát

Profesionálové (1977) (seriál) 

Mám radši Dempseyho a Makepeacovou, tahle parta vyznává jiný styl práce, ačkoli charakterově by si mohli tykat. Vybourání klišé nastává s příchodem těžce charismatických hlavních hrdinů a jejich ještě více nabušenho šéfa. U zápletek je řešení logiky a pravděpodobnosti velkou chybou, což nevadí v konkurenci se současnou vyšetřovací bandou, tihle klasici by je mohli školit.

plakát

To je vražda, napsala (1984) (seriál) 

Je příjemné, když je nějaký seriál vtipný a zábavný, ale tohle není ten případ. Tedy pokud nejste odkojeni pořádně cynickým humorem... Jessica Fletcher je coby spisovatelka záhadným magnetem na vraždy, což se jí v jejím povolání pochopitelně hodí. Zánovní případy řeší s rádoby noblesou a pokud objevíte zásadní šablonu pro vypátrání vraha můžete to zabalit celkově. Jsou i horší výtvory, tenhle se přisál k určité skupině, což není zločin.

plakát

Úkryt (2002) 

Jodie Foster nezklame nikdy, to Fincher už měl lepší chvilky. Snaží se budovat napětí, jenže zásluhou mírné předvídatelnosti se mu to nedaří. Začátek vypadá slibně, napínavá atmosféra, kalustrofobické mrazení a stylizace. Po chvilce však bohužel začíná mírné oťukávání a zbytečné minuty, kdy nezjistíte nic zásadního. Parádně to ke všemu zprznil konec. Co dodat, přát lepší zítřky.

plakát

Simpsonovi (1989) (seriál) 

Žlutá rodinka - kdo by je neznal, kdo by je nemiloval. Tvůrci to s návazností krapet přehnali, proto jsou pozdější díly často jen satirickou narážkou na vybranou světovou ikonu. Humor je právě se svou jízlivostí a zdánlivou absencí hranic jedinečný a přístupný všem. Jedná se zkrátka o jeden z nejlepších seriálů, symbol devadesátých let. Dá se k tomu něco dodat? Stěží.

plakát

Pan účetní jde do důchodu (1988) 

Paolo Villagio s tou svou postavou vyzkoušel vše možné i nemožné, takže potíže stárnutí ještě působí poměrně věrohodně. Zajímalo by mě, jestli si úplně uvědomuje, že téměř vždy vykrádá předchozí díly a v určitých momentech je ta doslovnost až trapná (prostě kopírák). Jinak vše při starém, brutální humor a několik hraničně nechutných scén. Kdyby Villagio příliš netlačil na pilu a nechtěl rozesmát za každou cenu (a to je smutným faktem, že jsem se občasně nudil), byly by ty jeho komedie daleko sympatičtější...