MM11

Rozhodně to není snadné hodnotit. Na jednu stranu to nápadně připomíná ty Novácké "estrády", které z duše nenávidím. Když ale sledujeme s čistou hlavou, tak člověku dojde, že tenhle pořad si s podobných kulturních braků vlastně utahuje. Utahuje svým způsobem... Často přehnaně, více než často trapně nevtipně, zřídka trefně. Jenže je nefér hloupě negovat kvůli osobám nebo dokonce stanici odvážný pořad. Vytvořit podobný formát je obtížné a Tele Tele došlo (vyjma České sody) zřejmě nejdál, to je velké plus.

Trikově na solidní úrovni odvedený seriál si podkopává nohy do nebe volající vymydleností na postu scénáristy. Skutečná realita pro ultra-feministku Xenu neexistuje, stejně tak základní fyzikální zákony. Všechny díly pracují s křečovitou strukturou, kde logika chybí. Proč vzniklo v devadesátých letech tolik fantasy braků je otázka na místě, chtěli snad Američané utéct od reality do fikce? Každopádně seriál pro ty, co u obrazovky obdivují výrazně odlišní kvality než ty filmového rázu.

Já tyhle Doktory "odevšad" (většinou zapadákovů) prostě nemusím. Většinou jede štáb podle suché šablony, kde je místo akorát pro prázdné řeči a několik obecných pravd (řečených tak, že jim pomalu nevěříte). Slizoidně vlezlý hlavní hrdina měl dostat metál za strkání nosu do cizích věcí a zázračné schopnosti uzdravovat bez lékařské zručnosti. Hold šmejd (ten seriál).

Očekávání u Shawshank Redemption byla enormní a mě do jisté míry zkalila konečný zážitek s filmu. Zelená míle je na tom jinak. Staví opět na přátelství a síle lidskosti, ale činí tak odlišným výrazivem, že nebudete dlouho vědět, co se skrývá za maskou hrdinů. Scénář si neodpustil "preciznosti" jako uslzený konec a nedovysvětlené počínání Toma Hankse, ale Darabont staví na tom, že divák film sám pocítí. Že prokáže při posuzování příběhu stejnou sílu lidskosti jako jeho hrdinové.

A opět Jaroslav Marvan v nechtěně směšné frašce útrpných padesátých let. Tuhle ale natočil pozdější mistr komedíí Oldřich Lipský používající svého oblíbeného prostředí cirkusové manéže. Nad jednáním postav je třeba zachovat maximální nadhled, ale slabá rutina je to v téměř všech měřitelných ohledech. Že tenhle film neleží v prachu je pouze Marvanovou zásluhou.

Muchna je tragéd a o tom nemíním diskutovat. Tenhle diletant snad v životě nenatočil aspoň trochu dobrý film, takže nechápu, kde získával možnosti dalšího uplatnění. Herci pod jeho vedením, byť mají sebeznámější jméno, vypadají tragicky, což přitom zdaleka není největší problém. Dále režie je zvráceně amatérská a společně s idiotským scénářem tvoří hybrid tj. kravinu nebývalích rozměrů se kterou zcela jistě nestojí za to ztrácet čas.

Boj geniality s průměrností je tak fascinující, nadčasové a trvale bolestné téma, že si nedokážu vysvětlit jeho dosavadní nevytěženost. Může to však být i opačně - Forman natolik zastínil předchozí pokusy, že si neumím tento konflikt spojit s ničím dalším. Nevím, možné je obojí. Každopádně tento film se blíží zázraku: v tom, jak dokázal otevřít vážnou hudbu a nepřístupné ornamenty doby širokému publiku, aniž by znevážil svůj objekt zájmu. Dokonce ani Mozart vzdor své infantilitě nepůsobí jako šašek, což je další věc, která mi vrtá hlavou. Film je o Salierim a silně se váže k jeho prožitku. Kým je tedy pro Formana divák? A není Mozart jen přelud nebo trvalá noční můra? Zní to absurdně, ale Amadeus vznikl v Reaganově éře kompromisní dohodou s československou normalizační mocí. Prostě zázrak, jiné vysvětlení pro ten film nenacházím.

Film s opravdu výrazným apelem na lidskou důstojnost. A při pohledu na jméno režiséra nakonec nelze říct nic jiného než - vrchol nové vlny a v dalekých státech. Byť paradoxně Forman působil ve "vyhnanství" dostal stejné prostředky i v nemilosrdném tržním systému. Z dalekého domova si odnesl smysl pro precizní vedení herců (Louise Fletcher je neskutečná) a neotřelou vizuální i montážní strukturu. Ale všechny tyhle filmové říkanky by nakonec zakryli podstatu Formanova snímku. A tou je obsah, hluboce lidský a dojímavý obsah. Každá bytost musí s hrdiny soucítit, Forman Vás donutí.

Zábavná komedie Ivana Reitmana. Jejím problémem je, že s původně skvělého námětu vykřesala pouze zlomek svých možností. Slovenským rodákem Reitmanem to nebude, scénář je ten, kdo neobstál. Několik opravdu stupidních polo-narážek a polo-gagů celou tuhle neškodnou taškařici dost ničí. Je škoda, že i přes roztomilou Julianne Moore a pohodového Davida Duchovnyho nakonec skončí Evolution v nemilém prostředí - v zapomenutí.

Původní King Kong je nezpochybnitelná klasika, bez ohledu na to, kolika remaků se ještě dočkáme. Má totiž to, co je dnes vzácností, neřku-li zázrakem. Dokázal ohromit svou generaci a dát jí pocit velkoleposti bez zjevných hranic. Atmosféra a na svou dobu neuvěřitelně šikovně řešené speciální efekty dělají s filmu pánů Meriana C. Coopera a Ernesta B. Schoedsacka věčné dílo..