sona123

Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděla. Nezapomenutelná hudba, strhující příběh, surovost a něha v jednom. To umí jedině Jordan.

Nouzový východ je film hodně ženský. Je podobný třeba Hodinám, ale je mnohem lepší (možná jsem ale příliš nestranná, protože miluji Kate). Leonardo je tu báječně oplácaný a hraje taky dobře. Děj pomaličku graduje, tempo je zdánlivě pomaloučké, ale vše je promyšleno do každého detailu, takže závěr vás dostane. Bravo!

Dokonalý film. Nic sice nepřekoná Jordanovu Hru na pláč, ale zde tomu byl hodně blízko. Cillian je famózní, hudba je geniálně trefná (ale i to Jordan umí) a celé je to hrozně dobře vyprávěné, včetně vrabčáků připomínajících Oscara Wildea. Neuvěřitelně citlivý a neskonale lidský film. Ách!

Už z prvních záběrů bylo patrné, že půjde o béčkový film, což se skutečně potvrdilo. Nechci být přehnaně kritická, dívat se na to dalo, ale mám dojem, že takových filmů už byly natočeny minimálně desítky (adoptované dítě, v domě se začnou dít divné věci, včetně toho, že se přeskládávají písmenkové magnetky na ledničce - to už je trapné klišé) a moc nerozumím tomu, proč se přes kopírák točí pořád znovu a znovu, s obměněnými herci (a zde mimochodem ani nejmladší představitelka nijak zvlášť nezazářila).

Harolda a Maude mám teprve v pořadníku, takže narozdíl od některých z vás mě film neurazil. Připomínal Hlídat Tess, utekl rychle, Rupert fajn, i když nemyslím, že by hrál jinak než v Harrym, název byl více než výstižný, což oceňuji. Ne, nebylo to nijak úchvatné, ale to snad od každého filmu člověk nečeká. Takže žádné drama, žádné gejzíry emocí nebo myšlenek, ani excelentní hudba, prostě příjemná kulisa k čemukoliv dalšímu nenáročnému.

Rozhodně se vyplatí setrvat až do konce, ten už nepostrádá tolik očekávané napětí a kadenci děje. Do té doby až skutečně velmi pomalu se vlekoucí tempo, zpestřené sem tam nečekaným poposkočením (jako když vám zlobí přehravač a sem tam se zasekne a děj/hudba skočí o kousíček dopředu), jako by chvílemi docházela trpělivost i samotným tvůrcům. Nakonec jakž takž průměr, i když zdejších 74% je hodně přestřelených.

Ne, je mi líto, ať se snažím sebevíc, nad dvě hvězdičky jít nemůžu. Proč se snažit? Hrál tam Johnny Depp, závěr byl nečekaně dobrý, hudba byla zajímavá a Bale si dal záležet jako obvykle. Proč ne? Bylo to prostě strašně dlouhé, ničím zvlášť zajímavé, ve stylu - teď vám tedy povím příběh a ať to nepokazím, odvyprávím to tak nějak, jak to bylo, ale emoce ode mě nečekejte, jde přeci především o důležité události a fakta a mýty... - a úplně na závěr, ten žánr bohužel nemám ráda (ganstrovky z 30. či jakých let, Chicago a Amerika vůbec a mafie a zlodějíčci, prostě to, co poslední dobou až obsedantně točí Scorsese). Já vím, tak se na to nemám dívat, ale trochu jsem doufala, že pozitiva vyhrají - a nestalo se.

Vtíravá, ale skutečně dobrá melodie, se prolíná celým filmem. Filmem, kde to Meryl moc sluší, Jack vypadá stále stejně a jímž se párkrát mihne Forman. Žádné velké drama, v poslední čtvrtině už trochu chybí dech, ale na líné odpoledne dobré.

Tak to bylo něco nečekaného a nevídaného. Film na vás dýchne - co já vím - atmosférou 70. let, ať už se to týká kostýmů, nebo báječně vybavených interiérů. Zpočátku kafkovská scéna se přetavuje v životní drama hlavního hrdiny, který se rozhodne zemřít. Čímž se dostáváme k zápletce, která by se mohla jevit až trapně, leč není tomu tak. K tomu notně přispívají hlavní postavy (a že jich je tu poskrovnu), úžasné dialogy, které asi 3x sklouznou k parodii a výtečná hudba. Celé to uteklo jako voda, proplulo mezi prsty a rázem tu byl konec. Jeden z mála filmů, které bych ráda viděla znovu, má v sobě neskutečné kouzlo a zcela se liší od mainstreamových, ale třeba i severských filmů, vlastně nevím, kam jej zařadit. Ale rozhodně doporučuji.

Byť s tím, že jsem viděla pouhé dva díly, přesto se o komentář pokusím...protože ten seriál za to prostě stojí. Předně mám ráda Tima Rotha, který zraje jako víno a zde má roli hodnou svého umu. Téma je také zajímavé - jak komunikujeme neverbálně, co všechno prozrazují naše gesta, mimika, postoj...nikdy jsem na to příliš nebyla, ale uznávám, něco na tom je...a tohle je celé právě o nonverbálních projevech. Obávám se, že to po čase začne nudit, zatím ale určitě zajímavé. Jinak mi to připomíná styl Dr. House a navíc, těžko posoudit, zda nás kolikrát tvůrci přece jen netahají za nos...ale to vlastně až tak nevadí, protože něco na tom určitě je...PS. Nezačalo to nudit, ale naprosto mne to vycuclo. Málokdy jsem se tak nadřela u sledování seriálu, jako zde - no nemám být chytrolín a snažit se něčemu přiučit. Po následné frustraci jsem sledování vzdala.