Snídaně na Plutu

Forrest Gump orientovaný do krajek a Irska v božském podání Cilliana Murphyho, který je pro Snídani na Plutu tím, čím je obrovský kus šťavnatého ovoce na už tak senzačním dortu. Jeho Patrick je"jiný" - na šedivou školní uniformu si našívá flitry, kvůli lechtivým slohovým cvičením pak na koberečku osvětluje s výrazem mrkací panny motivace, rtěnku nebo kus růžového pštrosa nenechává ladem. S odzbrojující image se vydá hledat svoji biologickou matku do Londýna, přičemž se mu dějí věci, že se to nedá na první podívání ani pobrat. Film je prošpikován dobovou atmosférou, sexem, hudbou, politikou, sociálnem, fantastikou, melancholií a jemným humorem a všechno dohromady skutečně FUNGUJE! A to je ještě našlapán písničkami mého mládí, které - věřím tomu - potáhnou kdykoli. Příklad: Murphy jako uhrančivá blondýna v klobouku veze kočárek s malým černouškem, z lešení pokřikují nadržení dělňasové a do toho se rozjíždí Sugar Baby Love od Rubettes!!! Uuuu ! Niel Jordan má ode mě už několik pětek, ale Snídaně na Plutu je z těch filmů, kterým věřím, že mi při dalším a dalším shlédnutí odhalí a nabídnou zas něco nového. (07.11.2006)

Je to jeden z těch bizarnějších filmových kousků, kterému nechybí kouzlo a půvab. Bez předsudků se dívá na svět kolem sebe a nesnaží se vnucovat, vychovávat, či poučovat. Dívá se očima, které jsou zalité radostí ze života a nesmírnou touhou, která žene stále vpřed a na všem dokáže najít i pozitivní stránku. Irsko, to jsou i tři zápory v jedné větě. Irsko, to byla IRA a jejich nacionalistické nahlížení k anglické rozpínavosti. Irsko, to je těžkopádná a prudérní katolická církev. A nad vším ční město měst, které dokáže pohltit, brát, vydírat, ale i dávat. A to vše sledují pozorné oči s lehkým nadhledem veselých a švitořivých červenek. Svoboda, sex, transvestitismus, transsexualismus, hledání, ideologický boj krve, potírání, zloba, msta, netolerance, laskavost, těhotenství, útěky, nalézání. Toho všeho a ještě mnoha dalšího se dotýká, aby to nechával proplouvat zvolna mezi prsty, občas se něčeho lekne, sem tam něco vyzdvihne. A přesto stále opěvuje především tu rozmanitou krásu života, který může přinést i nevšední zážitky, pokud jsme jim otevřeni. Hlavním průvodcem je Patrick 'Kitten' Braden (skvělý Cillian Murphy, jako malý Conor McEvoy), který stále hledá. Sám sebe, svět kolem sebe, lásku, svou matku, bezpečí, život, aby nakonec našel otce. Jeho bezprostřednost vyráží dech, nebojí se provokovat i pomáhat. Z dalších rolí: katolický otec s nově naleznutou cestou Liam (dobrý Liam Neeson), Patrickova nejlepší kamarádka Charlie (zajímavá Ruth Negga, jako malá Bianca O'Connor), Patrickův kamarád s osvobozeneckou cestou Irwin (Laurence Kinlan, jako malý Emmet Lawlor McHugh), přísná pěstounka Ma Braden (Ruth McCabe), její ukřičená dcera Caroline (Charlene McKenna), přízračná žena Eily Bergin (elegantní Eva Birthistle), řídící katolické školy (sám autor knižní předlohy Pat McCabe), frontman kapely Mohawks se slabostí pro Patricka a boj Billy Hatchett (zajímavý Gavin Friday), vzteklý mužík z pohádky John Joe Kenny (Brendan Gleeson), hravý iluzionista Bertie (dobrý Stephen Rea), policejní vyšetřovatelé atentátu Wallis (Ian Hart) a Routledge (Steven Waddington), či malý zvídavý Patrick (Sid Young). Život může přinášet mnohá překvapení, strasti i příkoří. Ale kráčet přes něj se má s hlavou vztyčenou a s radostnou veselostí v srdci. Pak nám nabídne i velice nevšední až absurdní zážitky a tolik nám toho dá. (09.05.2016)

Ten film s dalším shlédnutím jen roste. Tímto tedy zvyšuji na plné hodnocení. Navíc jak jsem se tak na to dívala, tak se mi ten Cillian Murphy čím dál tím víc pozdává - tohle je definitivně nejlepší role, ve které jsem ho viděla (a přesouvá se do mé herecké top5). Snídaně na Plutu je sice jen souhrn výjevů ze života jednoho exota (zvláštní je, že Patrick se oblíká jako holka, ale pořád je tak nějak znát, že holka není, spíše taková androgynní osůbka...), ale ty výjevy stojí vážně za to. Navíc je to tak hřejivě lidské, ale v tom nejlepším slova smylu! Prostě životní strasti, problémy a názory někoho, kdo absolutně nezapadá do šedivé společnosti - Kitten je prostě taková barevná kočička:-) Což zní hrozně, ale přesně to vystihuje, jak ho/ji já vidím - jako někoho, jehož život by za jiných okolností vypadal šedý a černý, ale on/ona si dokáže ve všem najít trochu žluté, oranžové, růžové - drobných radostí, naděje a optimismu. (05.04.2007)

Jak tu někdo trefně poznamenal, Snídaně na Plutu je irský Forrest Gump. Cillian Murphy si v roli sebevědomého transsexuála krade celý film pro sebe. Na rozdíl od Forresta je ale uvědomělý a i když dělá chyby, zůstává svůj. Ve filmu sledujeme Cilliana od raného dětství, kdy jej nechala matka na zápraží kostela, přes trable při dospívání s nošením ženských šatů, po jeho cestu za hledáním matky v Londýně, kde se v důsledku nedostatku peněz dostává do kontaktu s prostitucí. Celým příběhem se také táhne jakýsi konflikt Irska, jestli jsem správně pochopil, tak boj za osvobození. Ve filmu to není řečeno a souvislosti pochopí jen ti znalí. Faktem pro mě zůstává, že i když za první hodinu bych jasně dal čtyři hvězdy, začal jsem se postupně nudit, jak se příběh natahoval. Takhle je to pro mě těsně, ale za 6/10. (07.08.2014)

Ten film zdaleka není dokonalý a já sám mám jisté výhrady, ale nechci a ani nebudu poukazovat na chyby, protože těch dobrých důvodů proč se nakonec přikláním k maximálnímu hodnocení, je více než dost. Ať už pestrý písničkový doprovod, který pomohl krásně navodit atmosféru té doby či výborný výkon představitele hlavní role (Cillian Murphy), ale hlavně množství tak kouzelných a těžko popsatelných momentů, které zapříčinily, že jsem film sledoval s lehkým úsměvem na tváři a bylo mi fajn. (29.07.2006)