sona123

Ani nádherný Jude Law nepozvedne film alespoň do pásma průměrnosti. Celé je to příšerně prázdné a zbytečné.

Nějak mě to nevtáhlo do děje. Vlastně to ve mně nevyvolalo ani nic pozitivního, ani negativního - tři *** vlastně proto, že je to tak jaksi neutrálně mezi.

Nejlepší byla písnička na konci, jako kulisa k titulkům. Potom pár pohledů Roberta. A mladý Dito, to byl taky fešák. Ale jinak, co nového to všechno, s neuvěřitelnou stopáží, přineslo? Pár obrazů řazených za sebou zobrazujících bídu amerického předměstí, sílu různých vztahů a pokus utéci pryč, od něčeho, co si však neseme s sebou. OK. Ale to už tu bylo mockrát, že???

Politické cosi určené především pro americkou populaci, která se vyzná ve všech těch jejich reáliích...politické vtípky, intelektuálno chrlící se z úst Williamse jako z kulometu, to nejde vydržet dlouho. Alespoň mně se to nepovedlo.

A že všichni nosili stejný čepice...Líbí se mi všichni herci, kteří se filmem byť i mihli velmi krátce. A mám ráda český film, který však poslední dobou prostě není na vlně...i přesto, dívat se na to dalo.

Vůbec nelituji, že jsem na film nešla do kina a shlédla ho doma, kde to bohatě, ale skutečně bohatě stačilo. Dalo se pak různě odbíhat od bezduchého koukání na jeden pokoj, ve kterém se téměř nic neděje. Nebýt konce, strhám to jak se dá, ale je jasné, že závěrečná minutka byla tou správnou pointou, která vše zachránila. Ale bylo to fous!

Na film asi brzy zapomenu, ale jinak jsem si ho moc užila. Ano, byly tu momenty, které byly opravdu slabé a říkala jsem si, jo jo, von je ten Robert nádhernej, ale hrát fakt neumí...resp. pořád má svůj trpitelský výraz a bolestný úsměv a vůbec, ale třeba to po něm režisér chtěl! Jak nemám ráda Brosnana, tady měl roli, která mu sedla snad nejvíc v životě. Ale...to hlavní je závěr, který mě dostal do kolen a po dlouhé době jsem si poplakala...takže ano, byl to moc pěkný film.

Vždycky s obavami, ale zároveň velkou nadějí přistupuji k filmům, které jsou natočeny podle knižní předlohy. Tady jsem se docela bála, moc jsem si nedovedla představit, jak se to povede, knížka podle mě není až tak zfilmovatelná - a ejhle, povedlo se. Zpočátku se mi to pravda až tak nelíbilo, něco se přeskočilo...bylo tu pár momentů, kdy má oblíbená Christina přehrávala, ale nakonec bravo, přesně takhle a ne jinak to mělo být! A to hlavní, děsivé peklo deprese, myslím bylo zobrazeno víc než přiléhavě.

Na tenhle film jsem prostě měla příliš zdravého rozumu. Nepodařilo se mi vypnout a bez toho se prostě na film koukat nedá. Ano, béčkové filmy mám od čas od času ráda, ale tohle je příliš, to už není žádné béčko...A trochu je mi to líto, protože tu byly zábavné momenty, leč hodně, hodně poskrovnu.

Tmavomodrý svět v barvách blonďatých Norů. Jen se nám tu vyměnily reálie. Je fér říci, že nejsem zrovna zapálený fanoušek válečných filmů, ale dokáži ocenit ty skutečně dobré (Tenká červená linie, Četa, Lovec jelenů, Odpor apod.) a když je nálada, podívám se výjimečně i na ty "průměrné." A Max Manus mi přišel právě průměrný. Nejsem si jistá, zda-li otrocké vyprávění je styl, který se k takovému (pro mě náročnému) žánru hodí.