Pitryx

Tak ještě, že jsem si přečetl, že jde o pohádku, jinak bych tomu nevěřil. Některé scény připomínaly spíše horor. Celková koncepce mne rozhodně zaujala. A přiznám se že i paní Chadimová. Podle mého je to však zbytečně dlouhé a u některých pasáží také silně nudné.

Tak jednoznačně desítka navíc panu Plachtovi a další desítka jinému za to nářečí. Celkově však jde o velmi slabý příběh, který táhnou jen herci.

Bylo to celé takové nijaké. Nemělo to nic, co by mne zaujalo. Ani pan Landovský. Prostě nic, ale přece jen ta vzpomínka na ty časy...

Kanaďané asi chtěli natočit nervák a udělali „nuďák“, cha cha cha. A doufali to napravit několika gore záběry. No, ne všechno se podaří. Třeba někdy jindy. Už jen ta majinta hojcicta tam chyběla. Připouštím, že snímek měl několik málo dobrých chvilek, ale bylo jich skutečně málo.

Snad ještě horší zpracování než to z roku 1970. Ale tady bych dal zvláštní cenu 10 % panu Vladykovi za ty ksichty. Ani zde jsem nepochopil dědečkovu zásluhu na zadržení loupežníků, ale to nevadí. Stejně to celé nestálo za nic. A navíc jsem musel jet kousek znovu, když jsem jinde četl ty různé názvy hospod. Tak tedy, přímo v pohádce se mluví o hospodě „U rozbitého džbánku“. Ne u prasklého.

Tak tohle se tedy vůbec nepovedlo. Bylo mi to spíše celé jakési protivné. Asi to byl jen takový podivný dojem, ale nemohl jsem se dočkat konce. Stejně jsem vůbec nepochopil dědečkovu zásluhu, ale zase musím přiznat, že jsem neudržel pozornost a koukal jen jedním okem.

Rozhodně nelze snímek hodnotit pro jeho technickou nekvalitu, tvůrci nemohou za to, že se nedochovala kvalitní kopie, tím méně za titulky. Z tohoto hlediska tedy já film neposuzuji. Ovšem, bohužel, celkově je to skutečně ptákovina s nahlouplými veršíčky. Kupodivu jsem si na ně zvykl a zaposlouchal se. Naivní zábavička si tak může připsat ode mne alespoň dvacítku, za úsměvy, které na mé tváři vykouzlila.

Nejsem přítelem těchto vykecávacích filmů, ale tento je výjimka. Vydržel jsem. A rád. Dvacet dostává jednoznačně ten, kdo vymyslel tu potvoru, konečně je tu něco nového. Dvacítka je za překvapení v závěru, kde je nutno pozorně se dívat a číst titulky, jinak části filmu s dítětem nepochopíte. Tím vlastně přichází i to pořádné překvapeníčko. Bohužel je vázáno na jeden jediný několika sekundový záběr v jiné části filmu, takže pokud jste ho prošvihli… Poslední desítka je za celkovou koncepci filmu. A dobře tedy, ještě desítka navrch Oksaně Akinšině.

Stokrát obehraná písnička. Kdyby se alespoň snažili přinést nějaký nový prvek, ale ne. Tedy mimo co už zde všichni vyzradili. Maskéři prakticky bez práce, takže propadák.

Také dost legrace, ale už to občas ztrácelo originalitu. Přesto jsem se bavil, ale podruhé už to vidět nemusím.