Tsuki

Vidím to jako jeden z těch filmů, po jehož zhlédnutí si sice člověk řekne, že to bylo dobré, ale z nějakého důvodu to nezanechá hlubší dojem, který by donutil se k tomu filmu někdy vrátit. Problém je možná v nedostatku emocí - v podstatě je celý film pouze zúženým pohledem hlavní postavy, kterou hraje Brad Pitt, o ostatní postavy tam téměř nejde a divák nedostane šanci je blíž poznat. A i když monologické zasoustředění na psychiku hlavní postavy by napovídalo, že alespoň s ní se může divák ztotožnit a sympatizovat s ní, ani tohle bohužel nefunguje. Ne že by to Pitt hrál špatně, problém bude spíš ve vyobrazení jeho postavy, které je na můj vkus příliš "studené". Vylíčením jeho života to klouže jen po povrchu a vzhledem k počátečnímu cynismu hlavní postavy je těžké se mu tak nějak "dostat pod kůži". Proto mě svým způsobem i překvapilo konečné vyústění, kdy jeho postava dosáhne jakéhosi "osvícení" a vnitřně se promění. Jen z důvodu toho, že jsem necítila, že to tam směřuje. Přitom ona konečná myšlenka filmu (o tom, že pachtění se za něčím vzdáleným a neznámým nemá smysl, pokud člověk úplně zapomene na to, co už má a co je v životě skutečně podstatné) mi je vlastně velmi sympatická. Jenže způsobem, jakým je film veden, se tato myšlenka nemá šanci ukázat v celé své kráse. Hlavní postava Roy McBride pochopí, že lidský kontakt a vztahy jsou na životě to důležité, ale film neukázal nikoho, na kom by mu skutečně záleželo a ke komu by se jako kosmonaut vracel zpátky na Zemi. A tak i ten konec vyznívá zkrátka trochu sterilně. Film měl podle mého názoru větší potenciál. ~(3,3★)~

Hezky zpracovaná tématika zkostnatělého systému - zde konkrétně policejního, ale dalo by se to uplatnit určitě i na jiné instituce. Pokud člověk chce změnit systém a konat "dobro", musí na to buď shora nebo naopak zdola - vyškrábat se až na vrchol hierarchie, aby měl rozhodující slovo (za cenu spousty ústupků, které v průběhu musí snášet), a nebo zkrátka činit, co je správné, na té nejnižší úrovni a doufat, že i těmito drobnými činy přispěje ke spravedlnosti a dobru společnosti, ač se to může zdát jako kapka v moři... Tyto dvě odlehlé strany ztělesňují v tomto seriálu dvě postavy - hlavní postava detektiva "nováčka" Aošima a výše postavený policejní komisař Muroi. Sledovat interakci a vyvíjející se vztah těchto dvou je na seriálu dost možná to nejzajímavější. Konec je navíc opravdu "hutný" a Zíza má rozhodně pravdu v tom, že tento seriál, ač zpočátku začne docela obyčejně, nabírá s každým dalším dílem na hodnotě. Navíc se sice zaobírá "vážnou" tématikou, ale zpracování je lehké, nenásilné, místy navíc hodně zábavné až komediální. Hlavní postavu si divák v průběhu seriálu snadno oblíbí a prožívá všechny ty strasti a dilemata s ní. ~(4,2★)~

Tomu říkám opravdu důkladně udělaný zevrubný dokument, který krásně propojuje zážitky a náhledy z někdejšího natáčení starých dílů (IV., V., VI.), až po nynější poslední díl v režii J.J.Abramse. Jelikož je tento dokument bonusem právě k tomuto poslednímu dílu, samozřejmě se zaobírá především tímto posledním natáčením, které všechno završuje, ale jelikož je z Abramsovy práce velmi zřetelné nadšení a snaha držet se původního odkazu Star Wars s jeho patřičnou atmosférou (vím, že názory lidí se liší, ale podle mého to tak opravdu je a je to koneckonců zřetelné i ze všech těch záběrů z natáčení), tak to vlastně krásně ladí dohromady. Je radost vidět uspokojení, s jakým herci a filmový štáb, na Star Wars pracovali. Obzvlášť mě udivovala ona důkladnost a propracované detaily, které divák při sledování filmu ani nemůže plně docenit. Snaha vytvářet kulisy a scénu pokud možno co nejvíc reálně, nejen hrát před plátnem a dotvářet vše digitálně... to vše úzce souvisí se způsobem, jak se Star Wars tvořilo kdysi. Plus je hezké vidět, že někteří herci se na Star Wars podíleli opravdu od úplného počátku až do konce (např. Anthony Daniels jako C-3PO) a vyslechnout si jejich zážitky a pocity. Taky mě (k mému pobavenému uspokojení) zaujalo, jak se dokument pokud možno moc nedotýká VIII. dílu, který kvůli odlišné režii (Rian Johnson) jaksi úplně vybočil z původní tendence, kam má příběh směřovat (stále tvrdím, že J.J.Abrams a jeho tým si museli dát neskutečnou práci s tím, aby příběh nasměrovali zase zpátky. Ne vše šlo bohužel už napravit, ale to se nedá dávat za vinu poslednímu dílu). Zdálo se mi, že i většina herců se zmiňovala spíše o VII. a pak IX. dílu a záměrně nerozmazávala to, co se událo v osmičce. Zrovna u Marka Hamilla je jeho nelibost k tomu, co režisér/scénárista Rian Johnson provedl s jeho postavou v osmém dílu, vysloveně zřetelná. Myslím, že to samo o sobě je dobrý příklad toho, že osmý díl se od tzv. "Skywalker legacy" (dědictví Skywalkera) opravdu odklonil a že tím neudělal původnímu Star Wars moc dobrou službu. Není pak divu, že se o tomto díle v tomu dokumentu moc nemluví. V kontrastu s tím ale z celého dokumentu čiší láska všech herců, filmařů a dalších lidí, kteří se na tvobě podíleli, ke Star Wars jako celku. Pro mnohé z nich to nepochybně byly zážitky, na které budou vždy rádi vzpomínat. A vidět "zákulisní" pohledy na Star Wars právě v takové náladě, je opravdu radost. K Hvězdným válkám, jak je nostalgicky zná mnoho dnešních dospělých ze svého dětství, se to zkrátka velmi hodí. Přestože já sama se k těmto skalním fanouškům neředím, je to něco, co rozhodně dokážu pochopit a patřičně ocenit. ~(4,0★)~

Dospělý divák si sice všimne nějakých těch mezer ve smyslu, nebo spíš určité zkratkovitosti (nedovysvětlují se ani nevykreslují určité věci...), ale tato pohádka má svoje kouzlo a jsem si jistá, že vidět ji jako malá, určitě by se mi líbila. Hezké, i když zpočátku dost děsivé, je to environmentální téma a kontrast mezi přírodou a moderním světem. To samo o sobě pohádku docela povyšuje. Navíc v závěru zvířátka zjistí, že ne všichni lidé jsou špatní a že to není tak, že člověk jen ničí přírodu. Což mi přijde, že to příjemně vyrovnává, aby to nebyl jen jednostranný příběh. Dobrodružství, kterým si zvířátka procházejí, je sice dost zjednodušené a zkratkovité, ale na druhou stranu to má spád a vlastně to funguje (pro dítě podle mě ideál). Navíc jsem se pobavila u gospelového ptačího výstupu - nevím, jak to zní v angličtině, ale v češtině byl reverendův projev k popukání. ~(3,3★)~

Pixar umí. Měla jsem za to, že jelikož tahákem letošního roku bude jednoznačně Soul Peta Doctera (s premiérou na podzim 2020), tak tento druhý letošní Pixar film méně známého režiséra bude naopak znatelně slabší. Byl to však omyl. Je sice pravděpodobné, že Soul možná dosáhne ještě vyšších kvalit, ale to nedělá automaticky Onward (Frčíme) horším filmem. Jak se dá od Pixaru čekat, je to velmi kvalitně zpracovaný, zábavný, hravý snímek s přesahem. Jako obvykle je zde důraz na rodinné vztahy, ale Pixar opět dokazuje, že je schopný vést příběh trochu nepředvídatelným a originálním způsobem, který navíc dokáže přirozeným způsobem dojmout, aniž by tlačil na city. Jsem přesvědčená, že komu se líbilo Inside Out nebo Coco, ten ocení i tento film. Za mě má hodně co nabídnout - nejen humorné a dojemné momenty, ale také mnoho dalších věcí k zamyšlení, například ohledně hodnoty tradic a historie v moderním světě (okolo čehož se vlastně točí celý ten příběh). Za mě tedy plnohodnotný Pixar zážitek, který je na pomezí 4 a 5 hvězd. K pěti hvězdám stačilo už jen málo (chyběl mi třeba chytlavější hudební soundtrack). ~(4,4★)~

Po zhlédnutí celého seriálu musím říct, že je to vlastně velmi hezký příběh o vyvíjejícím se vztahu dcery a nevlastní matky, s komediáním nádechem navrch. Komediální prvek zaručuje obzvlášť svérázná postava matky (Ajase Haruka), která je mimořádně formální byznysmenkou. Forma seriálu však může v první polovně diváka dost zmást. Je rozhodně fakt, že seriál je trochu divně vystavěný. Zpočátku se zdá, že směřuje někam jinam, ale uprostřed najednou BUM! Takhle náhlý obrat jsem dosud v žádném jiném seriálu neviděla a v první chvíli jsem opravdu nevěděla, co si o tom myslet. Seriál má v podstatě dvě dost odlišné poloviny a přechod mezi nimi je nezvykle ostrý. Navíc začátek seriálu moc nelichotí postavě, kterou hraje Sató Takeru. O jeho postavu v podstatě jde až v druhé půlce, ale poměrně nehezkým okatým způsobem je tam ukazována už v první polovině. Má to sice své opodstatnění, které divák pochopí později, ale stejně si myslím, že tohle šlo vyřešit trochu decentnějším způsobem, aby na tu postavu nebyl od začátku kladen takový důraz, přestože divák celých prvních 5 dílů neví, co si o té postavě myslet (mně třeba ta postava zpočátku vysloveně iritovala, protože ji seriál každý díl jenom dramaticky významným způsobem ukázal, ale pak nikdy nebylo jasné, proč tam ta postava vůbec je...) Celkově bych tohle všechno zkrátka označila za krapet nepovedené vystavění seriálu a zpracování toho příběhu. Ale je fakt, že ke konci do sebe všechno krásně zapadne a já osobně měla z celkového vyznění velmi dobrý dojem. Má to své vtipné i dojemné chvilky a s hlavními postavami je snadné se sžít a fandit jim. Takže to krkolomé zpracování nakonec ani nevadí a stejně hodnotím nadprůměrně. Navíc bylo fajn znovu vidět Takenoučiho (skoro to vypadá, že si s tímhle hercem dávám nějaký maraton, jelikož jsem v poslední době viděla také Nagareboši a Beach Boys). I zde je to velký sympaťák. ~(3,9★)~

Oslava fantazie. Snové a sugestivní, plné zábavných a důvtipných nápadů. Ty mě obzvlášť bavily. Možná se v celém filmu najde pár technicky nedokonalých věcí, ale ono to vůbec nevadí. Důležité je, že z toho čiší hravost a kreativita, které se (jak jsem pochopila) nedají Zemanovým filmům upřít. Pro mě ale zatím první Zemanův film, který jsem viděla. Měla jsem původně trochu jiné očekávání, ale tím spíš jsem byla příjemně překvapená. ~(4,0★)~

Z tohoto filmu dýchá nostalgie a český název Vzpomínky na Afriku k němu opravdu sedí (přiznám se, že ale na druhou stranu moc nechápu původní anglický název...) Líbil se mi kontrast pohledu na život a na manželský svazek mezi Karen a Danysem. Oba herci (Streep i Redford) jsou sice výborní, ale jako obvykle je to především Meryl, kdo poutá divákovu pozornost tím, jak svou postavu ztělesňuje se všemi těmi rozpory - na jednu stranu silná žena, která si umí poradit, na druhou stranu ale křehká a osamocená, toužící mít oporu a jistotu v muži. Ne každý herec dokáže takhle komplexně vystihnout postavu. Meryl Streep svým uměním film hodně pozvedává. ~(4,2★)~

Sama nevím, proč jsem si až do teď nechávala tenhle seriál ujít, protože opravdu stojí za to. Příběh je (v rámci vztahů a řešení vzájemných problémů) docela komplikovaný, ale je zamotaný právě tak akorát, aby to diváka napínalo a se zájmem sledoval dál, ale ne tak moc, aby to nebylo uvěřitelné. Za mě proto ideál. Herecky navíc výborně obsazené - obzvláště Ueto Aya, Takenouchi Yutaka, Matsuda Shota, ale i Inagaki Goro. S hlavními protagonisty je proto velmi snadné soucítit. Nechci tady nic vysloveně spoilovat, ale v rámci vývoje příběhu mi všechno přišlo v pohodě, až na konec, kde se tvůrci z nějakého důvodu rozhodli úplně se vyhnout řešení následků - ani zmínka například o policejním výslechu, jak celá tato potenciálně kriminální kauza dopadla a jaký to mělo dopad na hlavní postavu. Bez této linky konec působil nějak nedotaženě a tím spíš rázem nerealisticky, což mi přišlo jako škoda, vzhledem k tomu, jak dobře se to vyvíjelo v průběhu celého seriálu a jak hezky do sebe všechno do té chvíle zapadalo. Ale samozřejmě jsem i tak byla s vyústěním příběhu spokojená - ani se nedá jinak, když člověk hlavním postavám tak fandí. :) ~(4,3★)~

Nesourodá dvojice vulgárního, nenuceně se chovajícího hromotluka a zjemnělého, kultivovaního klavíristy mě v první polovině filmu neskutečně bavila. Komika, která z toho kontrastu vyplývala, však byla pouze vedlejší, film měl za cíl jít mnohem více do hloubky a povedlo se mu přirozeně a s jistou delikátností vyobrazit vývoj tohoto zvláštního vztahu, v kterém se navzájem poznávají a pomalu se mezi nimi utužuje jakési pouto, které na konci nelze nazvat jinak než ryzí přátelství. Jakkoli je příběh sám o sobě trochu předvídatelný, právě ono citlivé vykreslení jejich vztahu si mě získalo nejvíc. Tony Vallelonga a Don Shirley působí jako skutečné postavy z masa a kostí a byla radost je v průběhu filmu poznávat (velký díl na tom mají obzvláště ony herecké výkony - Viggo Mortensen mě v této roli neskutečně překvapil). Vyústění filmu právě proto skutečně zahřeje u srdce. Navíc je třeba zmínit, že podobných filmů, které bojují proti rasismu a zarytým stereotypním předsudkům, není ani v současné době dost. Nabádání k lidskosti a porozumění je něco, čeho si osobně u filmů cením nejvíce. ~(4,4★)~