Tsuki

Jak jsem si mohla nechat tenhle film až do teď unikat...? Al Pacino je v roli samotného Ďábla neskutečný a stejně tak filmu hodně přidává herecký výkon mladé Charlize Theron (už zamlada musela být hrozně talentovaná, protože takový drastický propad do šílenství se rozhodně nehraje snadno...) Líbilo se mi taky samotné vystavění příběhu, který nejdřív začne ve zcela uvěřitelných a realistických podmínkách, ale pak se přehoupne do mysteriózní roviny. A hodnotu filmu přidává i to, že je v rámci tématiky rozhodně nad čím se zamyslet. Protože se sice jedná o zábavný, napínavý a tajemný film, ale má zároveň určité sdělení. Předkládá divákovi otázku ceny hříchu, ceny za špatné svědomí. Zkrátka to, jak nás naše životní rozhodnutí můžou formovat a utvářet. Přesně takhle si představuju plnohodnotný film. Pro mě rozhodně velký divácký zážitek. ~(4,4★)~

O někdejším americkém "Mccarthismu" a "Výboru pro neamerickou činnost" jsem sice něco málo věděla už předtím, ale netušila jsem, jakou úlohu sehrál v konfrontaci se senátorem McCarthym televizní hlasatel Edward Murrow. Ano, přesně takto by měla fungovat média - jako protiváha k politické moci, která se stále pídí po pravdě a nebojí se pravdu lidem ukázat. Je smutné vidět, že to tak mnohdy není... Každopádně tento film mě velmi překvapil svou kvalitou zpracování tématiky. V rámci černobílého obrazu navíc skvěle fungovalo propojení se skutečnými dobovými záznamy, působilo to tak velmi celistvě a autenticky. A samotná postava Edwarda Murrowa mě zaujala svou schopností jít přímo k jádru věci a vypíchnout to, co je podstatné. Mám totiž často dojem, že lidé mají obecně tendenci ztratit se v nějakém problému a přestat vnímat, co je a není důležité. Takhle vzniká fanatismus a extrémní zaslepené chování, které je ve výsledku škodlivé. Momentálně narážím například na aktuální problematiku vypořádání se s rasismem (obzvlášť opět v Americe) - prvotní záměry můžou být sice dobré, ale až moc snadno se antirasistické tendence zvrtnou v něco, co má paradoxně velmi daleko do skutečného přijetí odlišné rasy. Někdy je smutné to pozorovat.... Proto tvrdím, že lidé jako Edward Murrow můžou být určitou inspirací v tom, že je třeba vidět věci s nadhledem (z vyšší perspektivy) a rozumem. Murrowovi se rozhodně dařilo uvádět věci na pravou míru a poukazovat na to, co je skutečným problémem. Chtělo by to víc takových lidí, kteří by dokázali vést masy k čistému a jasnému uvažování. Je dobře, že právě o něm vznikl tento film (tleskám Georgovi Clooneymu). ~(4,3★)~

Rovnou přiznám, že o životě Johna Lennona a o Beatles toho moc nevím (nejsem vysloveně fanoušek), ale takhle jsem to alespoň mohla pozorovat pohledem nezatíženým nějakými předsudky a domněnkami. Na mě to působilo jako taková sonda do duší dvou umělců. Zaobírá se to životem Johna po rozpadu Beatles a jeho počátky v soužití s Yoko Ono. O Yoko Ono se toho proslýchá hodně, ale musím říct, že na mě (minimálně v tomto dokumentu) vůbec nepůsobila jako člověk, který by snad s nějakými zlými úmysly rozkmotřil Beatles. Naopak působí jako člověk, který udělal Johna Lennona šťastným a posunul ho dál v jeho životě (ač to znamenalo rozpadl Beatles, ale to už je holt život...). Třebaže jejich vztah nejspíš nebyl šťastný po celou dobu, v tomto dokumentu vidíme období, kdy pro Johna Lennona byla Yoko velkou inspirací a podporou. A to mi vlastně přišlo moc hezké, nemluvě o tom, že právě na základě této inspirace se zrodilo slavné Imagine. Dokument je to hodně zacílený na konkrétní období a tématiku, takže je fakt, že není úplně objektivní, ale i to mi přišlo v pohodě. Soustředí se to zkrátka na subjektivní pohled těchto dvou zvláštních lidí, kteří si k sobě našli cestu. Je to hodně k zamyšlení i co se týká otázky umění samotného. Umění by mělo vždy být svobodné, a zrovna Yoko Ono je toho velkým příkladem, přestože někomu by mohla její kreativita přijít až moc svérázná. Jenže když se člověk zamyslí, slavní umělci jsou téměř vždy v určitém ohledu svérázní lidé, kteří mají zúžený pohled na svět, ale to ještě nutně neznamená, že jsou špatnými lidmi. Tohle jsem si z tohoto dokumentu vzala a musím říct, že to pro mě byl hodně zajímavý a inspirativní zážitek. Velká škoda, že život Johna Lennona netrval déle. Kdo ví, čeho bychom se od něj ještě dočkali... ~(4,1★)~

Je to sice podobné ději první série, jen v novém kabátě, ale funguje to na výbornou! Sledujeme další osudy architekta Kuwana po deseti letech a jeho navázání nových lidských vztahů a zároveň rozvíjení těch starých. Nové postavy jsou dobře prokreslené, každá je jiná, a společně s hlavní postavou jim to zkrátka "klape" - chemie mezi nimi funguje skvěle a je velká zábava na to koukat. Samotný Abe Hiroši je v roli Kuwana opět k popukání, skoro jsem měla pocit, že je v té roli ještě lepší než v původní sérii. Navíc je fajn si všimnout, že postava Kuwana prošla od první série menším psychologickým vývojem - na první pohled se sice může zdát, že je stále stejný morous, ale postupně tam začnou prozařovat momenty, kdy diváku dojde, že někde v hloubi duše Kuwanovi přece jenom záleží na lidech a vztazích. I v rámci vztahu s jeho rodinou jsem měla dojem, že jde o drobný posun. Samozřejmě tomu hodně přidává herecký výkon Abe Hirošiho, kterému se jen tak něco nevyrovná. Bavila jsem se a závěr měl za mě rozhodně o něco silnější a hezčí tečku než v původní sérii. Proto neváhám dát minimálně stejné hodnocení. ~(4,3★)~

Film nás záměrně zavádí a mate, ale dokud nedojde na finální odhalení, tak mi to vlastně dějově nepřišlo nijak zvlášť zajímavé ani rafinované. Spíš mě zmatené vedení příběhu tak trochu iritovalo a moc mě to nebavilo. Teprve konec pozdvihne film na vyšší úroveň, ale je podle mě škoda, že to vlastně celé svým úspěchem stojí na tom konci, kdy přijde ono "aha". Abych to srovnala, takový Prokletý ostrov napíná diváka od začátku do konce a podněcuje zvědavost, zatímco tento film, ač slavný a oblíbený, na mě zkrátka takový efekt neměl. Možná to jen není můj šálek kávy, ale kromě hereckého výkonu Kevina Spaceyho mě toho na filmu moc nezaujalo. ~(3,4★)~

Téměř neznámý seriál a přitom takový skrytý poklad! Navíc s velmi zajímavým námětem, který poukazuje na to, že pokrevní pouto není vše a že skutečnou a plnohodnotnou "rodinu" je možné utvořit i se skupinou zprvu cizích lidí, které však dohromady svede osud. Dále se tento seriál týká zásadních otázek, se kterýma se potýká člověk, kterého v životě potkala smutná tragédie a snaží se vypořádat s minulostí, aby byl znovu šťasný. Jsou to otázky týkající se například pocitu viny a vzájemného pochopení. Celkově musím říct, že tento seriál je možná ještě o malý kousek lepší než Summer Snow, kde Dómoto Cujoši hraje podobný typ postavy. I tady je svým způsobem hlavní postavou, ale seriál se věnuje všem postavám téměř rovnou měrou, takže se dá těžko určit, kdo je "hlavní" a kdo "vedlejší". Ale právě to je na tom hezké, protože se takhle seriálu skutečně povedlo utvořit obraz rodiny, kde každá postava má své místo a svou důležitost. Jednotlivé charaktery jsou výborně prokreslené a působí jako skuteční lidé z masa a kostí. Jen velmi nerada jsem se s nimi v tomto seriálu loučila. Home drama má možná trochu podivný "tuctový" název, který nic moc neřekne, ale vlastně je to skutečně rodinné drama o utvoření společného domova. Rozhodně se však nenechte odradit doslovností názvu. Je to seriál nabitý emocemi, který nabízí krásný pohled na vztahy mezi lidmi. ~(4,8★)~

Moc nechápu ten název filmu, protože o žádné "pravdivé lži" tam očividně nešlo, nehledě na to, že pod takovým názvem bych si představila hodně jiný typ filmu, než právě takovou akční komedii... ale když odhlédnu od podivně zvoleného názvu, musím říct, že jde o velmi zábavný film. Popravdě jsem se bavila mnohem víc, než jsem čekala, a je fakt, že Arnie to navíc zahrál dost obstojně. Jamie Lee Curtis byla samozřejmě taky báječná, obzvlášť ta její "role v roli" (sexy prostitutka a její taneček). Spoustu vtipných momentů se mi nenávratně vrylo do paměti, včetně Billa Paxtona v roli ustrašeného zoufalce, který si navenek hraje na cool špiona, aby sbalil ženské... Je to akční, ale hrozně pohodový a odlehčený film. V dnešní době by asi už tématika terorismu nemohla být ztvárněná s takovým šíleným vtipem a nadhledem... V tomhle se zkrátka hodně odráží určitá liberálnost devadesátek. ~(3,8★)~

Vidím to jako jeden z těch filmů, po jehož zhlédnutí si sice člověk řekne, že to bylo dobré, ale z nějakého důvodu to nezanechá hlubší dojem, který by donutil se k tomu filmu někdy vrátit. Problém je možná v nedostatku emocí - v podstatě je celý film pouze zúženým pohledem hlavní postavy, kterou hraje Brad Pitt, o ostatní postavy tam téměř nejde a divák nedostane šanci je blíž poznat. A i když monologické zasoustředění na psychiku hlavní postavy by napovídalo, že alespoň s ní se může divák ztotožnit a sympatizovat s ní, ani tohle bohužel nefunguje. Ne že by to Pitt hrál špatně, problém bude spíš ve vyobrazení jeho postavy, které je na můj vkus příliš "studené". Vylíčením jeho života to klouže jen po povrchu a vzhledem k počátečnímu cynismu hlavní postavy je těžké se mu tak nějak "dostat pod kůži". Proto mě svým způsobem i překvapilo konečné vyústění, kdy jeho postava dosáhne jakéhosi "osvícení" a vnitřně se promění. Jen z důvodu toho, že jsem necítila, že to tam směřuje. Přitom ona konečná myšlenka filmu (o tom, že pachtění se za něčím vzdáleným a neznámým nemá smysl, pokud člověk úplně zapomene na to, co už má a co je v životě skutečně podstatné) mi je vlastně velmi sympatická. Jenže způsobem, jakým je film veden, se tato myšlenka nemá šanci ukázat v celé své kráse. Hlavní postava Roy McBride pochopí, že lidský kontakt a vztahy jsou na životě to důležité, ale film neukázal nikoho, na kom by mu skutečně záleželo a ke komu by se jako kosmonaut vracel zpátky na Zemi. A tak i ten konec vyznívá zkrátka trochu sterilně. Film měl podle mého názoru větší potenciál. ~(3,3★)~

Hezky zpracovaná tématika zkostnatělého systému - zde konkrétně policejního, ale dalo by se to uplatnit určitě i na jiné instituce. Pokud člověk chce změnit systém a konat "dobro", musí na to buď shora nebo naopak zdola - vyškrábat se až na vrchol hierarchie, aby měl rozhodující slovo (za cenu spousty ústupků, které v průběhu musí snášet), a nebo zkrátka činit, co je správné, na té nejnižší úrovni a doufat, že i těmito drobnými činy přispěje ke spravedlnosti a dobru společnosti, ač se to může zdát jako kapka v moři... Tyto dvě odlehlé strany ztělesňují v tomto seriálu dvě postavy - hlavní postava detektiva "nováčka" Aošima a výše postavený policejní komisař Muroi. Sledovat interakci a vyvíjející se vztah těchto dvou je na seriálu dost možná to nejzajímavější. Konec je navíc opravdu "hutný" a Zíza má rozhodně pravdu v tom, že tento seriál, ač zpočátku začne docela obyčejně, nabírá s každým dalším dílem na hodnotě. Navíc se sice zaobírá "vážnou" tématikou, ale zpracování je lehké, nenásilné, místy navíc hodně zábavné až komediální. Hlavní postavu si divák v průběhu seriálu snadno oblíbí a prožívá všechny ty strasti a dilemata s ní. ~(4,2★)~

Tomu říkám opravdu důkladně udělaný zevrubný dokument, který krásně propojuje zážitky a náhledy z někdejšího natáčení starých dílů (IV., V., VI.), až po nynější poslední díl v režii J.J.Abramse. Jelikož je tento dokument bonusem právě k tomuto poslednímu dílu, samozřejmě se zaobírá především tímto posledním natáčením, které všechno završuje, ale jelikož je z Abramsovy práce velmi zřetelné nadšení a snaha držet se původního odkazu Star Wars s jeho patřičnou atmosférou (vím, že názory lidí se liší, ale podle mého to tak opravdu je a je to koneckonců zřetelné i ze všech těch záběrů z natáčení), tak to vlastně krásně ladí dohromady. Je radost vidět uspokojení, s jakým herci a filmový štáb, na Star Wars pracovali. Obzvlášť mě udivovala ona důkladnost a propracované detaily, které divák při sledování filmu ani nemůže plně docenit. Snaha vytvářet kulisy a scénu pokud možno co nejvíc reálně, nejen hrát před plátnem a dotvářet vše digitálně... to vše úzce souvisí se způsobem, jak se Star Wars tvořilo kdysi. Plus je hezké vidět, že někteří herci se na Star Wars podíleli opravdu od úplného počátku až do konce (např. Anthony Daniels jako C-3PO) a vyslechnout si jejich zážitky a pocity. Taky mě (k mému pobavenému uspokojení) zaujalo, jak se dokument pokud možno moc nedotýká VIII. dílu, který kvůli odlišné režii (Rian Johnson) jaksi úplně vybočil z původní tendence, kam má příběh směřovat (stále tvrdím, že J.J.Abrams a jeho tým si museli dát neskutečnou práci s tím, aby příběh nasměrovali zase zpátky. Ne vše šlo bohužel už napravit, ale to se nedá dávat za vinu poslednímu dílu). Zdálo se mi, že i většina herců se zmiňovala spíše o VII. a pak IX. dílu a záměrně nerozmazávala to, co se událo v osmičce. Zrovna u Marka Hamilla je jeho nelibost k tomu, co režisér/scénárista Rian Johnson provedl s jeho postavou v osmém dílu, vysloveně zřetelná. Myslím, že to samo o sobě je dobrý příklad toho, že osmý díl se od tzv. "Skywalker legacy" (dědictví Skywalkera) opravdu odklonil a že tím neudělal původnímu Star Wars moc dobrou službu. Není pak divu, že se o tomto díle v tomu dokumentu moc nemluví. V kontrastu s tím ale z celého dokumentu čiší láska všech herců, filmařů a dalších lidí, kteří se na tvobě podíleli, ke Star Wars jako celku. Pro mnohé z nich to nepochybně byly zážitky, na které budou vždy rádi vzpomínat. A vidět "zákulisní" pohledy na Star Wars právě v takové náladě, je opravdu radost. K Hvězdným válkám, jak je nostalgicky zná mnoho dnešních dospělých ze svého dětství, se to zkrátka velmi hodí. Přestože já sama se k těmto skalním fanouškům neředím, je to něco, co rozhodně dokážu pochopit a patřičně ocenit. ~(4,0★)~