Tsuki

Moderní pojetí "Jumanji", které je sice opravdu hodně jiné než klasický film s Robinem Williamsem, ale přesto jako zábavná hříčka, která přenáší svět Jumanji do videohry, funguje velmi dobře. Až tak, že mě to samotnou překvapilo. Humor byl sice jednoduchý (rozhodně nic intelektuálního), ale zato opravdu prvotřídní. Místy jsem se musela chechtat na celé kolo, jednou jsem dokonce jednu scénu vracela, abych se na ni podívala znovu (a musela se znovu smát). A tohle se mi nestává zas až tak často. Zkrátka z humorné situace prohození těl (stydlivý nerd v těle silného svalovce, populární holka v těle obtloustlého chlápka...) se podařilo vytěžit dost. A Jack Black hrál holku opravdu výborně. Tahle komická akční jízda nakonec měla svoje kouzlo a já se pobavila natolik, že jsem po zhlédnutí byla naprosto spokojená. Ráda se podívám na pokračování. ~(4,2★)~

Silný příběh o malé vesnické dívence a její houževnatosti, díky které dokázala přetrpět opravdu kruté podmínky, se kterými se nepochybně i v reálu setkalo nejedno dítě z chudé vesnické rodiny počátku 20. století v Japonsku. Jsem ráda, že jsem měla možnost tento film vidět, přestože jsem obzvlášť v první polovině filmu musela téměr zatínat zuby, jak nepříjemný to byl pohled (dnes by se to dalo označit za týrání dítěte, ale tehdy byla samozřejmě situace úplně jiná), navíc mi především z počátku filmu místy vadil náběh na přehnaný patos (například když Oshin odjíždí na voru a přehnaně dlouho na sebe s matkou a otcem v slzách křičí "Mami!", "Tati!", "Oshin!"...). Naštěstí to bylo s tím patosem na hraně spíš jen v první polovině filmu, pak už mi to přišlo lepší. Druhá polovina filmu se mi líbila víc i proto, že se Oshin setkala aspoň s nějakými vlídnými lidmi, kteří projevili kus citu a pochopení (kdyby byl celý film jen o jejím trýznění a samých bezcitných lidech, jen těžko bych ho dokázala hodnotit takhle vysoko.... koneckonců, byla to právě ta její "nátura" a jistý "optimismus", které ji dovedly aspoň k nějakému tomu štěstí - jsem totiž přesvědčena, že takhle by to mělo zákonitě fungovat i v reálněm životě, nejen ve filmu). Slyšela jsem, že předchozí zpracování tohoto příběhu v seriálové podobě pokračovalo ve vyprávění jejího života až do dospělosti, kdy si prý založila úspěšný podnik (příběh Oshin není sice skutečným příběhem, ale údajně je do určité míry založen na skutečném životě jedné ženy, která si prošla podobnými strastmi a v dospělosti založila síť supermarketů). Dovedu si představit, že vyprávění života této dívenky mohlo v seriálové podobě fungovat velmi dobře a není divu, že někdejší seriál měl takový úspěch. Avšak i tahle zkrácená filmová verze, zaobírající se pouze dětstvím, je příběhově vystavěná dobře a působí uzavřeně. Navíc velkým tahounem filmu je Hamada Kokone, která hraje Oshin opravdu přesvědčivě a srší emocemi. Právě ona má na svědomí sílný dojem, který film dělá. Za mě šlo rozhodně o nezapomenutelný zážitek. Pokud máte rádi japonskou filmografii a historie a tradiční hodnoty Japonska vám nejsou úplně cizí, pak stojí za to tenhle film aspoň jednou vidět. (Viděno v rámci Eigasaie 2020.) ~(4,3★)~

Za mě jeden z dalších výjimečných japonských filmů, na kterých oceňuju především přirozenost vyprávění, které netlačí zbytečně na city. Právě naopak. I tomuto filmu se takto přirozenou cestou, která dává důraz na lidské a rodinné vazby a na hořkosladkost života, povedlo mě prostě a jednoduše dojmout. A to nemluvě o výborných hereckých výkonech - nejen Miyazawa Rie v roli vnitřně silné matky, ale třeba i Sugisaki Hana v roli dcery. Mimochodem, nedávno jsem viděla seriál Hana Nochi Hare, kde má Sugisaki Hana hlavní roli, a až zpětně mě po zhlédnutí tohoto filmu pobavila narážka na něj, která se (nejspíš záměrně vzhledem k tomu, že ve filmu Hana hraje) nachází právě v onom seriálu. :) (Viděno v rámci Eigasaie 2020.) ~(4,6★)~

Obraz Japonska krátce po roce 1868 - období, kdy se Japonsko "otevřelo" světu a došlo na náhlé a v podstatě velmi drastické změny, které měly tento doposud velmi tradiční a zastaralý stát, který stál na samurajských hodnotách, přerodit v plně modernizovanou zemi. Na pozadí těchto prudkých změn ve filmu sledujeme osobní příběh jednoho takového samuraje, který se ocitá rozpolcený mezi svou samurajskou ctí a povinností, jež mu ukládá pomstít svého zavražděného pána, a nutností přizpůsobit se úplně novému stylu života, který staré hodnoty zatracuje, avšak zároveň tím nabízí jakési "vykoupení", svobodu žít svůj vlastní život podle svého. Jako sonda do takového zmateného a nejistého období velkých změn funguje film báječně. Rozhodně se nejedná o klasický samurajský příběh o pomstě, to ani náhodou. Naopak jde hodně do hloubky na psychologické úrovni - divák má šanci pochopit, jak se ta spousta bývalých samurajů (kteří o svůj životní úděl takto násilně přišli) v tomto období dost možná skutečně cítila. Rozpolcenost, ztráta smyslu života, ztráta hodnot, které byly člověku vštěpovány od dětství, vnější umělá snaha se přizpůsobit požadavkům doby... Nepochybně to byla pro mnoho Japonců složitá doba. A ukázat to takhle na osobních příbězích samuraje (Nakai Kiiči), který chce dokončit svůj úkol a pomstít smrt svého dobrého pána, dále jeho věrné manželky (Hirosue Rjóko), a nakonec jeho "nepřítele" (Abe Hiroši) - dalšího samuraje a vraha, který však vše činil v podstatě z dobrého úmyslu ochránit starý japonský systém... zkrátka jde rozhodně o velmi komplexní a zajímavý příběh, kterému nechybí emoce, dobře vykreslené postavy a silné sdělení. Navíc jsem si jistá, že podobné situace se tehdy v Japonsku skutečně děly, takže jde i z historického hlediska o velmi cenný film. Na hodnotě filmu se samozřejmě velkou měrou podílejí i herecké výkony Nakaie, Abeho a Hirosue. ~(4,2★)~

Takový typ filmu se podle mého jen tak nevidí. Samotnou mě to překvapilo, protože jsem čekala něco docela jiného. A velmi těžko se tento divácký zážitek zároveň popisuje. Je to jeden z těch filmů, který se hodí vidět dvakrát, jelikož má dost komplikovaný děj, který do sebe pořádně zapadne až na konci. Netřeba proto říkat, že na sledování jde o poměrně náročný film. Nebyla mi úplně příjemná ta znepokojivá nehostinná atmosféra, ve které nám film ukazuje budoucnost světa (z pohledu filmu současnost světa). Ale z žánru samotného (mysteriózní sci-fi thriller) se to samozřejmě dalo čekat. Spíš tím chci říct, že samotný žánr sci-fi/thriller nikdy nespadal mezi mé oblíbené žánry. Ale je třeba vyzdvihnout promyšlenost příběhu (přestože si troufám říct, že by se tam daly najít mezery a že na způsob fungování cestování v čase, který je ve filmu zobrazen, je těžké logicky přistoupit), a také vyzdvihnout herecké výkony Willise a Pitta. Ani jednoho z nich jsem v takových rolích do nynějška neviděla, takže bylo o to víc zajímavé jejich herecké výkony sledovat. Za mě rozhodně nadprůměrný a velmi zvláštní film, který jsem ráda viděla i přes to, že nejde o mnou preferovaný žánr. ~(4,0★)~

Málokdy se vidí až tak opravdově působící sonda do lidských vztahů, zde konkrétně to manželského vztahu a rodinných záležitostí v těžkém období rozvodu. Adam Driver a Scarlett Johansson zde bravurně ztvárnili manžele, kteří skutečně působí jako opravdoví lidé z masa a kostí se svými přednostmi i chybami, s různorodými emocemi, snažící se prostě zvládnout těžkou situaci a být přitom dobrými rodiči. Tak komplexní a realisticky působící postavy se opravdu jen tak nevidí. Je to nepochybně jak skvělými hereckými výkony, tak dobře napsaným scénářem. Přestože se celou dobu díváme "jen" na vývoj situace v probíhajícím rozvodu, vyprávění je od začátku do konce maximálně poutavé s velkou dávkou emocí - někdy jemných a decentních, jindy naprosto extrémních. Dokáže dojmout i rozesmát. A někdy opravdu zabolet. Ale tak už to holt v životě bývá. Myslím, že by se jen těžko našel jiný film, který zpracovává tématiku rozvodu věrohodněji. Nic ani vzdáleně podobného jsem do teď neviděla. ~(4,5★)~

Mnohonásobně zajímavější než příběhy jako Pýcha a předsudek a jemu podobné. Sama jsem byla překvapená, jak moc si mě film získal. Částečně je to nepochybně příběhem samotným, který udává předloha, včetně různorodých a krásně prokreslených charakterů (žádná ze sester není stejná, každá má něco svého), a částečně je to filmovým zpracováním, které mi přišlo neotřelé a velmi mi padlo do noty. Zpočátku mě sice trochu mátlo, jak se ve filmu prolínala minulost a budoucnost, ale rychle jsem si přivykla a nakonec musím říct, že byla rozhodně dobrá volba nevyprávět příběh běžným chronologickým způsobem. Mělo to své kouzlo a stejně tak závěr, který se dá chápat dvojznačně i jednoznačně, byl dobře zvládnutý. V neposlední řadě si mě pak získaly herecké výkony v čele se Saoirse Ronan, kterou jsem nikdy až tak nemusela, ale tady mě vysloveně nadchnula. Obsazení bylo celkově dobře vybrané a snad i proto herecké výkony působily velmi přirozeně a maximálně uvěřitelně. K tomuto filmu se ráda opakovaně vrátím. ~(4,5★)~

Podobně poutavé jako Hanzawa Naoki (přestože, jak píše Zíza, Hanzawa Naoki byl přece jenom ještě o něco napínavější) a vůbec je to stylem hodně podobný typ seriálu. Vlastně není vůbec divu, jelikož oba příběhy pocházejí z pera stejného autora (Ikeido Džun) a v podstatě jde o jeden a ten samý "svět" (dokonce se v seriálu objevuje Hanzawova banka "Tokio Čúó Ginkó"). Herecké výkony v čele s Abem Hirošim jsou také opět vynikající. Znovu sledujeme příběh boje za správnou věc, boje za vlastní sen a v neposlední řadě boje nejen za důležitost vlastní vášně a víry v to, co dělám, ale také za důležitost služby a pomoci ostatním lidem. Tentokrát však (oproti Hanzawovi) mnohem víc nakoukneme do technologických oborů a inženýrství. Ale přestože jde o profesní tématiku, jedná se opět o velmi silný příběh, kterému dojemnost rozhodně nechybí. Zkrátka, komu se líbil Hanzawa, tomu se zaručeně bude líbit i příběh správňáckého raketového inženýra Tsukudy. Smekám především před samotným autorem příběhu Ikeidou, který musí být neuvěřitelně zběhlý v různých oborech, aby tak detailně a důvěryhodně všechno vykreslil. Rozhodně to nemůže být jen zásluha seriálu samotného, přestože ten takto knižní předloze vdechl život. Tleskám. A přesože se mi Hanzawa Naoki líbil ještě o malinko více, nedokážu ani tomuto seriálu dát méně než 5 hvězd. Nepochybně si vysoké hodnocení zaslouží, protože svým hodnotným obsahem daleko předčí množství jiných seriálů. ~(4,5★)~

Překvapují mě poměrně nízká hodnocení. Za mě jde jednoznačně o nejlepší díl poslední trilogie. A oproti katastrofálnímu minulému dílu (VIII) se mu daří být koncentrovaný na to podstatné. Dovedu si představit, jak náročné bylo napravovat tu spoušť, kterou za sebou zanechat právě režisér osmičky, a o to víc si cením, jak krásně to nynější devítka dokázala završit a přesto stále zůstat konzistentní. Dokonce i využití zbylého materiálu po smrti Carrie Fisher se povedlo celkem obstojně. Její záběry rozhodně nepůsobily nepatřičně. Taky oceňuju, že se zanechalo dějové linky s Rose, která je opravdu jako postava naprosto nepodstatná. Její drobounká vedlejší role zde byla víc než dostatečná - nynější režisér ji sice nemohl jako postavu úplně odstranit, ale poradil si s tím aspoň takto. Namísto toho se konečně soustředíme na tu hlavní dějovou linku, kterou ztělesňují Rey a Kylo Ren. A o to větší to má dopad. Vůbec mi nevadí, že film končí něčím, co by škarohlídi mohli nazvat jako "neoriginální konec" či "předvídatelný happy end" (když už jsme u toho, mně osobně to vysloveně předvídatelné nepřišlo). Není přece přesně tohle ta původní esence Hvězdných válek? Ze starých dílů přece každý musí vidět, že Hvězdné války nejsou přece o nějakém překombinovaném sci-fi příběhu ani o efektech. Je to především pohádka, ke které zákonitě patří dobrý konec. Z tohoto důvodu si myslím, že tento devátý a nejspíš poslední díl, dělá celé této sáze velkou čest. Završil to famózním vítězstvím dobra nad zlem a přesně tak to má být. Konečné odhalení, co se myslí názvem Vzestup Skywalkera, mě taky celkem příjemně překvapilo. A na závěr se musím přiznat, že jsem cítila velkou úlevu, když se v ději zjevil duch Luka a mohl si po minulém díle konečně(!) napravit reputaci tím, že v podstatě přiznal, že se v minulém díle choval hloupě a že udělal chybu. Uf! Skoro jsem soucítila s Markem Hamillem, že ještě takto dostal šanci napravit Lukovi pověst. Podtrženo a sečteno - Abrams odvedl výbornou práci a sama jsem byla překvapena, jak si mě (jako nefanouška Star Wars) tento film získal. Takovému završení se nedá nezatleskat. ~(4,2★)~

Je zřejmé, že Frozen 2 má určitá nedotažená místa a že se nepodařilo naplnit stoprocentně jeho potenciál. Přesto ho vidím jako velmi povedený a jen o malinko "horší" než první díl. Svým způsobem je totiž oproti jiným Disney pohádkám docela nestandardní - namísto běžného záporáka (který tam vůbec není) tam totiž postavy zápolí spíš se svým nitrem a svou minulostí. Snaží se vyrovnat se svým údělem a napravit dávné křivdy. Stejně tak hlas, který slyší Elsa, se dá dost dobře vykládat jako její "intuice", která ji vede tam, kde má být. Zkrátka mi to přišlo vlastně jako velmi moderní a svým způsobem odvážné pojetí. A co si budeme povídat - písnička "Into the Unknown" je nakonec stejně mocná a chytlavá jako někdejší "Let it Go". Nakonec bych proto byla schopná odpustit i některé nedostatky jako například podivně kýčovitá a sladkobolná píseň Kristoffa (která se k této postavě zkrátka vůbec nehodí a bylo mi záhadou, proč ji tam vůbec v takovém pojetí dávali) či některé drobné nesrovnalosti na konci. Zpětně totiž vidím film jako veskrze dobrý a opravdu jsem se po celou dobu bavila a se zájmem příběh sledovala. Olaf taky opět pobavil (především jeho píseň "When I Am Older"). Takže vzhledem k mé výsledné spokojenosti nemám důvod film srážet na nižší hodnocení. Z mého pohledu jde stále o značný nadprůměr. ~(4,1★)~