Tsuki

Film, který vyšel rok po seriálu Shinzanmono, ale dějově seriálu předchází. Sledujeme zde detektiva Kagu ještě v období před jeho přeložením na policejní stanici v tokijském Nihonbashi. Zjistíme například i to, jak se seznámil s reportérkou Aoyamou nebo jak se dal "dohromady" se svým bratrancem (taktéž detektivem) Matsumiyou. To všechno jsou ale pouze vedlejší okolnosti, důlěžitý je případ vraždy malé holčičky, který se zde řeší. Jak je u detektiva Kagy zvykem, opět to souvisí se lžemi, které jsou schopní lidé vyplodit s úmyslem chránit nějakého rodinného příslušníka. Je to ale tak dobře napsáno, že přestože divák ví, že Kaga to se svým vytříbeným smyslem pro takové situace bez problému rozlouskne, stejně je napínavé to sledovat a postupně odkrývat, co stojí za úmysly a činy některých lidí (tentokrát v rámci rodiny). Poprvé jsem si vlastně naplno uvědomila, že postava detektiva Kagy je zajímavá hlavně v tom, že mu nejde jen o to vyřešit nějaký kriminální případ, ale dělat to citlivě s ohledem na životy lidí, kteří jsou do toho zapleteni. Tedy že je v tom i nějaká snaha o nápravu do budoucna. Kaga je proto takovým zvláštním typem detektiva s jakýmsi "terapeutickým" sklonem. A přesto to není vlastnost, kterou bychom tomuto detektivovi primárně přisoudili. V podání Abe Hiroshiho nás totiž nejdřív na Kagovi zaujme jeho svéráznost (která do určité míry připomíná tendence detektiva Columba - jak poznamenal při sledování můj muž). To, že má vlastně nějaké dobré úmysly ve vyšším smyslu, nás napadne až později právě i kvůli tomu, že je ta postava tak neprůhledná. Ale přesně to jí dělá tak zajímavou. Nedovedu si představit, že by Kagu hrál kdokoli jiný než Abe Hiroshi. Při pohledu na něj se bavím (a je tam i několik vysloveně vtipných momentů) a je mi jasné, že kdokoli jiný by to hrál, z Kagy by se nejspíš stala dost jiná postava. Každopádně musím říct, že tento film mě navnadil i na další filmy, které s detektivem Kagou vznikly. Tenhle se rozhodně povedl.~(4,3★)~

V jádru docela prostý příběh o lásce mezi Tulákem a slepou dívkou, ale v Chaplinově podání samozřejmě jako vždy prodchnutý množstvím povedených gagů. Některé byly obzvlášť nápadité a mistrně vyvedené. Třeba první scénka v baru při tancovačce a podávání špaget. A už vůbec ten nápad vytvořit postavu alkoholického boháče, který si pamatuje svého největšího "kámoše" Tuláka jen v opilosti, ale za střízliva ho nezná... Když se zamyslíme nad tím, jak náročné v té době muselo být natáčení podobných grotesek (aby všechno vyšlo co nejpřesněji a bylo navíc i beze slov zřejmé, jaké mají postavy záměry...), tak musíme před Chaplinovým umem smeknout klobouk. A to právě i přesto, že z dnešního pohledu nám některé věci třeba přijdou nedokonalé. Tenhle film ale rozhodně v rámci podobných filmů nasadil laťku hodně vysoko. ~(4,1★)~

Pro někoho možná nepříliš zajímavé, pro mě naopak civilním způsobem krásný film, který přesně vystihuje náladu dospívání a vztahy s vrstevníky a rodinou (především vztah matka-dcera). Něco na filmech Grety Gerwig zkrátka dokáže okouzlit. Začínám si říkat, že tato mladá scénáristka a režisérka má pro tento typ tvorby cit. Stejně silný dojem na mě totiž udělaly její Malé ženy. A z filmu o filmu jde navíc vidět, že umí citlivě pracovat s herci a to také udělá hodně. Nepochybně má smysl i pro vhodné herecké obsazení, protože hercům tyto role padnou jako ulité a působí v nich velmi přirozeně. Právě přirozenost a delikátnost, s jakými jsou ve filmu vyobrazeny vztahy a emoce, mi je osobně velmi blízká, a věřím, že empatičtěji zaměření diváci si rozhodně přijdou na své. Za mě by si film rozhodně zasloužil vyšší hodnocení, a tak se neváhám přičinit svým vlastním hodnocením. ~(4,7★)~

Jsem trochu zklamaná. Ne že bych od tohoto seriálu čekala mnoho, ale přece jenom jsem si představovala, že neznalého diváka o něco víc seznámí se světem kabuki. Tak to totiž od prvního dílu působí. Dokonce se tam hned na začátku objeví sám herec Ičikawa Ennosuke IV (herec z rodiny kabuki) jako vypravěč a tak divák nabyde dojmu, že právě on bude seriálem provázet a třeba doplňovat nějaké informace. Ale opak je pravdou - objeví se tam v první chvíli jednou jedinkrát a pak už nikdy víc. Přesto prvních pár dílů dělá dojem, že si seriál dal za cíl diváka obeznámit s nějakými praktikami a tradičními divadelními hrami či výstupy a jednotlivými rolemi. Ale velmi rychle se od toho upustí úplně a nakonec je to opravdu jen čirý romantický příběh o milostném trojúhelníku středoškoláků. Navíc nebýt toho, že je to na pozadí kabuki, tak je to vlastně příběh dost tuctový. Dělá to dojem asi jako Hana Yori Dango (a to mám Hana Yori Dango ráda), jen v horším provedení a tvářící se, že si to hraje na něco jiného, jen protože je tam kabuki. Postavy mě svým chováním chvílemi iritovaly. Dokonce i hlavní postava Kjónosuke, kerou hraje Tamamori Júta a která je tam nejsympatičtější a nejvíc konzistentní, se na konci zachová způsobem, který k té postavě moc nesedí. Ke konci to opravdu dělá dojem dost vyumělkovaného melodramatu. Za mě však nejvíc kazí dojem herec Nakajama Júma v roli Hirokiho (Ičiji). Jeho výkon je strašně toporný a bohužel má ještě tu smůlu, že hraje postavu, která neustále jako korouhvička mění chování a svá rozhodnutí, takže divák neví, co si o tom má myslet. V jeho podání pak tahle postava působí neuvěřitelně nesympaticky a uměle. I když si odmyslím své nenaplněné očekávání, že se něco přiučím o kabuki, přesto to musím jako romantický středoškolský příběh hodnotit pouze jako průměr. Chemie mezi postavami prostě nefunguje. V tomhle žánru se najde mnoho jiných lepších japonských seriálů. ~(3,1★)~

Je až neuvěřitelné, kolik zásadních informací o daném tématu se dá shrnout ve dvaceti minutách stopáže. Každý díl seznamuje poměrně zevrubně (v rámci tak krátkého času) s historií nějakého problému a zamýšlí se, kam lidstvo bude v dané otázce směřovat dále. Musím říct, že jako diváka mě tyto náhledy do různorodé tématiky velmi zaujaly. Myslím, že podobný typ dokumentů Netflix zkrátka "umí", protože se jim daří "uhodit hřebíček na hlavičku" - tedy informovat diváka o tom zásadním (plus dávat věci do souvislostí), aniž by zbytečně zahlcoval nepodstatnými detaily. Jedině tak je možné udělat si v nějaké tématice (laickým způsobem) jasno a zamyslet se nad ní. Za mě jde o opravdu podnětný dokumentární seriál, který nabízí mnoho k pochopení i zamyšlení. ~(4,3★)~

Pro mě obrovské překvapení. Čekala jsem průměrnou vánoční pohádku a dostalo se mi nápadité, vtipné a neotřelé vánoční jízdy, která se určitě neomrzí ani při opakovaném vidění. Takhle by rozhodně měla vypadat kvalitní novodobá pohádka. Obzvlášť zaujme ten nápad ukázat, jak Santa Claus reálně zvládá během jedné noci roznášet dárky, a jak se s tím vším dá naložit v moderním světě - tedy s moderní technologií a širokým realizačním týmem. Samozřejmě však s náhledem na přístup různých generací - tedy zároveň sledujeme střet tradice s pokrokem. Diváka na této pohádce opravdu může zaujmout mnoho a je to jedna z těch pohádek, která se zalíbí jak dospělému, tak dítěti. Vynikající vánoční počin studia Aardman Animations. ~(4,3★)~

Jediná skutečná přednost tohoto filmu je ten krásný vánoční vizuál (samozřejmě veskrze pohádkový a místy až přeslazený, ale tvoří to hezkou atmosféru, která tak nějak k Vánocům patří). Dále pak ještě herecký výkon Vanessy Hudgens, který je v rámci takového příběhu a scénáře docela dobrý. Jinak ale musím říct, že je to obsahově neskutečně ploché a i na pohádku mi to přišlo hodně zjednodušené a prázdné. Tím myslím i samotné postavy a jejich charaktery, které jsou naprosto neprokreslené - natolik, že je jejich chování místy až směšné. A hlavně, pokud jde o nějaké "překážky", kterými by si hlavní postava takové pohádky měla projít, než najde cestu ke štěstí, tak tam vlastně žádné nebyly. Záporné postavy, které měly ztělesňovat nějaká ta protivenství, byly ještě o dost stupidnější než ostatní postavy. Především mě rozesmála ta rivalka v cukrářské soutěži a její "ďábelský plán" v podobě přestřiženého kabelu u mixéru. Něco tak hloupého se vidí možná tak v kreslených pohádkách pro děti předškolního věku... Na druhou stranu, aspoň jsem se pobavila. Taky jsem se musela pobavit nad tím, jak si Netflix udělal v rámci filmu reklamu na sám sebe a jiný ze svých (nejspíše podprůměrných) vánočních filmů. Spíš než chytré, mi to přišlo trapné. Ale proč ne, Netflix si s svými filmy může dělat co chce, jen ta kvalita obsahu pak jde značně dolů. Vizuál opravdu není všechno... Každopádně, jsem ráda, že jsem to viděla, ale jednou stačilo. Od dalších vánočních počinů Netflixu mě to spíš odradilo. ~(2,2★)~

Oguri Šun a Ikuta Tóma tvoří parádní dvojku a je radost je v těchto rolích sledovat. Celkově mi přišlo, že má seriál dobře našlápnuto a čekala jsem, kam to celé povede. Bohužel mi až ke konci došlo, že název Ouroboros tak nějak předurčuje celý seriál... Vyústění mě docela zamrzelo. Přestože se konec nedal dost dobře předvídat, přece jenom jsem čekala o něco nadějnější nebo nějakým způsobem uspokojivější rozuzlení. Celkově jsem vnímala velkou změnu a odklon od toho, co bych čekala, u posledních dvou dílů - předešlé napětí a nadějné vyhlídky najednou nahradil podivný melodramatický tón a sentiment. Stále jde sice o nadprůměrný seriál, ale ten konec můj dojem hodně snížil. Pokud ale předloha (manga) určila takový závěr, nedá se to rozporovat. ~(3,6★)~

Spoustu Miyazakiho filmů jsem už dávno viděla, ale k tomuto jsem se z nějakého důvodu dostala až teď. Možná je to dobře, protože jak jsem to tak sledovala, uvědomila jsem si, že bych ho možná před lety tolik nedocenila. Environmentální tématika (a téma střetu člověka s přírodou) je mi rozhodně poslední dobou bližší než dříve. Jednotlivé charaktery byly hezky vykreslené, pobavila mě i rázná teroristická babča se zlatým srdcem a její mnohem "tupější" poskoci/synové. Snad bych jen filmu ubrala něco málo ze stopáže, takových 10-15 minut. Pár honičkových/bojových scén bylo na můj vkus zbytečně dlouhých. Jinak ale výjimečné dílo, ke kterému se ráda někdy vrátím. ~(4,3★)~

Tak jsem to viděla všechno. A i když stále trvám na tom, že jsou rozhodně lepší a zábavnější seriály, je fakt, že tuto rodinku si člověk oblíbí. Je to opravdu veskrze rodinný seriál. Nálepku "rodinný" bych mu určitě přiřadila na primárním místě. Komika mi tam vlastně přijde až druhořadá, přestože jí je tam fůra. Ale možná je to i tím, že vtipem si mě to ne vždycky získalo. Humor je spíš jednodušší a ne každému to asi sedne. Například Codyho jsem sice brala lidsky jako fajn charakter, ale málokdy mi přišel opravdu vtipný. Místy mě dokonce iritoval. Nehledě na to, že mě iritoval i ten divácký smích v pozadí, ale to ostatně k tomuto druhu seriálu z 90. let tak nějak patří. Hodně mě ale potěšilo, když v 5. sérii Codyho vystřídal Jean-Luc - protože u téhle postavy jsem se poprvé skutečně bavila. Český dabing taky výborný! Jen mě trochu mrzí, že celkově v průběhu sérií připadá na opravdu dobré a vtipné díly větší množství těch průměrných. Proto váhám mezi 3 a 4 hvězdami, protože je to dost na pomezí. Na druhou stranu je určitě fajn, že v průběhu sérií kvalita seriálu neklesá, spíš možná dokonce stoupá. Jean-Luc a Rich tomu jako postavy docela pomohly. ~(3,5★)~