Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Romantický

Recenze (1 234)

plakát

Horečka sobotní noci (1977) 

Přiznám se, že teprve nedávno jsem tenhle kultovní film viděla poprvé. Potěšilo mě, že krom hlavní tématiky, o kterou se bohatě stará hudba Bee Gees a disko tanec, je toho ve filmu ve skutečnosti víc. Travoltova postava nebyla jen výborný tanečník, ale vlastně především obyčejný kluk, který si ještě není jistý, co se životem, ale má srdce na správném místě. Rozervanost, mladická nejistota a jednotlivé problémy všech postav tomu dodávaly patřičnou hloubku, a tak z toho čiší lidskost na pozadí onoho stylového diska. Musela jsem mimochodem žasnout nad Travoltovými tanečními kreacemi, a místy se i pousmát nad vtipností tehdejší módy (že by se ještě někdy do mužského módního stylu vrátily boty na vysokém podpadku? :D To by mohlo být zajímavé). ~(4,0)~

plakát

Hořkých sedmnáct (2016) 

Ráda jsem Hailee viděla v nějaké novější roli a musím říct, že i když je to role malého pubertálního sobečka - sedmnáctileté holky, která se nedokáže povznést nad některé rádoby problémy svého života, přesto v Haileeně podání působila tato postava sympaticky. Navíc je v tom určitá nostalgie mládí - snad každý přece v pubertě řešil nějaké problémy, které mu zpětně přijdou směšné a trapné, nebo se pletu? Každopádně si mi obzvlášť líbila postava učitele, kterou hrál Woody Harrelson. Celý ten jeho nadhled a v ironii zabalený chápavý přístup k jedné studentce - to bylo něco, co z něj dělalo možná i nejlepší postavu v celém filmu. Celkově tedy musím hodnotit nadprůměrně, protože to pro mě byl velmi příjemný a vtipný oddechový zážitek. Soundtrack se taky povedl. ~(4,0)~

plakát

Hostitel (2013) 

Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Ale nakonec mám pocit, že se mi to nelíbilo ani na ty slabší čtyři, takže hodnocení dopadlo takto. Z nějakého důvodu si ale myslím, že kdybych byla schopná přečíst celou knížku, možná by na mě i ten film udělal trošku lepší dojem. Jenže jsem se dostala jen tak do čtvrtiny a od té doby leží knížka opuštěně na poličce. Zkrátka mě to nechytlo tolik jako Twilight stejné autorky. A to i přesto, že to má zajímavý námět. Film se mi hlavně tím svým trošku vynuceným happy endem zdál nějak přitažený za vlasy - a to je co říct, když to srovnám s tím, že Twilight na mě udělal dost jiný dojem. Ale je to možná i tím, že Twilight má téma tak nějak čistě fantastické (upíři, vlkodlaci...), takže ta přehnanost k tomu podle mě nějak patří. Ale u Hostitele se mi zdá námět trochu víc zasazený do reálného světa a zkrátka působí skutečněji (ano ano, já vím, jde o budoucnost a o mimozemšťany, ale tyhle věci jsou pro mě zkrátka víc skutečné než "upíři zářící na slunci" :D heh...) Takže určitým způsobem na mě ten konec působil klišovitěji než celý Twilight, i když to zní asi divně. Každopádně, Saoirse Ronan je sice mladá herečka, ale hrát naštěstí umí, což je plus. Na druhou stranu mi ale nebyl sympatický ani jeden z dvou hlavních mužských protagonistů (Jared a Ian). Oba působili jako mužské postavy tak nějak uboze. Čekala bych aspoň od jednoho z nich větší charisma. ~(3,4)~

plakát

Hotaru no haka (2005) (TV film) 

I když to tak zpočátku možná nevypadá, na TV film je to hodně povedené. Jde vidět, že se Japonci při příležitosti 60. výročí konce Druhé světové války opravdu snažili a i s malým rozpočtem se jim podařilo vytvořit film, který se vážně nemusí stydět za to, že přejal příběh od tak slavného díla, jakým bezesporu je Hotaru no haka studia Ghibli (1988). Kvalit původního anime to sice samozřejmě nedosahuje, ale má to několik hodně povedených scén a během 148 minut vás to dokáže vtáhnout do válečné atmosféry v Japonsku. Krom toho, hlavní postavy (Seita a Setsuko) byly i vzhledově vybrány téměř přesně, pokud si vzpomeneme na tyto postavy v anime. A ona malá holčička (Sasaki Mao) mě svým výkonem v roli Setsuko dojala stejně, jako mě tato postava dojala v anime. Kdo by to byl do takové dívenky řek... Navíc, přestože příběh už není originální, nejedná se pouze o hranou kopii původního díla. Film zobrazuje tíhu války ještě trochu jinak, i s odkazem na současnost. A to rozhodně není špatné - právě naopak. ~(4,0)~

plakát

Hotaru no Hikari (2012) 

Bylo hezké po delší době vidět dvojku Hotaru a šéfíka, ale dějově je film docela slabý. První série seriálu byla nejlepší, dvojka taky ještě ušla, ale tenhle koncový film je spíš zbytečný. Navíc mě mrzelo, že až do konce mezi Hotaru a šéfem nefunguje ta chemie, i když základ jejich vztahu je prostě takový. Upřímně bych teda chtěla vidět chlapa, který by ve vztahu dělal až takové ústupky jako dělá šéf Hotaru... No, nevadí. Minimálně to ale chtělo silnější příběh, a něco, co by se týkalo vysloveně hlavního páru, ne postavy, která je úplně nová a doteď v ději vůbec nefigurovala. I když na druhou stranu jsem byla ráda za Tegošiho Júju v nové vedlejší roli - spíš ale pro vizuální rozptýlení. Výsledek: Průměr, u kterého jsem se sice nenudila, ale do dobrého filmového zážitku měl taky daleko. ~(3,0)~

plakát

Hotaru no Hikari (2007) (seriál) 

Přesně takové hrdinky, jako je Hotaru, mám moc ráda, protože mě dovedou neskutečně pobavit, i když se chovají místy přes míru trhle :) Ale o tom ten japonský humor je. V tomhle seriálu se mi navíc hodně zamlouvaly i vedlejší postavy, protože každá měla svůj vyhraněný charakter a většinou i způsob mluvy. O to větší byla radost na to koukat. Například jak Kaname mluvil kansaiským dialektem. Nebo trochu zvláštní intonace Futatsugiho. Možná jsou to jenom detaily, ale dost to obohatilo můj divácký zážitek. Nemluvě o zasazení běžného života hlavních postav do tradičního domku s rohožemi tatami, což mělo svoje kouzlo. Zkrátka jsem si to užila až do konce. Pouze ten úplný závěr mi přišel tak trošku strojený, i když jsem samozřejmě nečekala, že by tam došlo k velkým citovým výlevům, ale i tak... Kažodpádně jsem zvědavá na pokračování ve druhé sérii. ~(4,3)~

plakát

Hotaru no Hikari 2 (2010) (seriál) 

I když druhá řada má, jak je vidět, obecně lepší hodnocení než první, sama za sebe musím říct, že se mi líbila méně a moje hodnocení už jen tak tak vyšlo na 4 hvězdy, jen protože jsem se místy dost bavila některými scénkami... jenže jinak mi druhá řada přišla taková skoro bezvýznamená, bez jakéhokoliv pořádného vývoje vztahu mezi Hotaru a šéfem. Víceméně souhlasím s tím, co už napsala .maggie. - mezi hlavními postavami nefunguje pořádná chemie, je tam spíš jen taková milá náklonnost, a dost to zabíjí to, že si po několika letech vztahu nedají dokonce ani pořádně pusu!!! (jsem sice zvyklá na jistou rezervovanost japonských seriálů, co se týká intimnosti, ale tohle bylo i na mě moc) Jak má pak ten vztah dvou hlavních protagonistů vůbec působit uvěřitelně, když se vyvíjí takovou želví rychlostí, a to i přesto že už začnou plánovat svatbu... rádoby "překážky" (ano, musím to napsat do uvozovek), které najdeme v postavách Sena nebo Konatsu, nijak nepomáhají jejich vztah pořádně rozdmýchat. Výsledek je takový, že jsem se sice pořád bavila, ale ke konci už jsem byla zklamaná, že se celá ta záležitost mezi Hotaru a šéfem vlastně nijak neposouvá, až už byla skoro nuda na ten jejich stále stejný vztah koukat... Jinak musím říct, že i když Seno nebyl vlastně nijak zásadní postava, Osamu Mukai se mi v téhle roli moc líbil. ~(3,5)~

plakát

Hotel Transylvánie (2012) 

Jsem vděčná za to, že minimálně v Cinema City Slovanský dům hrají tento film v původním znění (pro cizince, bez titulků). Být to s dabingem, asi bych na to do kina vůbec nešla. Takhle jsem si mohla užít hlasy Adama Sandlera, Seleny Gomez i Steva Buscemiho. A jsem si dost jistá, že některé vtipy vyzněly v angličtině mnohem líp. Navíc se mi líbily ty nejrůznější příšerky, které se ve filmu objevily - obzvlášť hoteloví sluhové zombíci se svými tupými výrazy, skřeky a povzdechy. Jedná se sice pořád o pohádku pro děti, ale přiznám se, že i já jsem se sem tam zasmála a že mi to přišlo jako hezky propracovaný animák. Skvělá byla taky ta narážka na Twilight. :) Aktualizace 27.9.2015: Od té doby jsem film viděla ještě dvakrát a o krapet zvyšuju hodnocení. Je to zkrátka kouzelný a milý animák. ~(4,5)~

plakát

Hotel Transylvánie 2 (2015) 

Na druhý díl jsem se hodně dlouho těšila a moje nadšení ještě stouplo, když jsem si projížděla první hodnocení, které byly vesměs pozitivní a mnoho lidí navíc hodnotilo lépe než u jedničky. Bohužel, právě tohle je příklad toho, že mé subjektivní hodnocení se může od názoru ostatních lišit. Dvojka je sice opět nadprůměrným animákem, se všemi mými oblíbenými postavičkami v čele s Mavis, ale přijde mi, že se z příběhu vytratilo ono kouzlo, které měl první díl. I vtipu je tam podle mého názoru o něco míň, některé fóry se navíc opakují z prvního dílu. Film jsem si opět užila v původním znění ve Slovanském domě, ale při odchodu z kina se zkrátka neopakovalo ono nadšení, které si pamatuju z doby před třemi lety. ~(3,6)~

plakát

Hotel Transylvánie 3: Příšerózní dovolená (2018) 

Koukám, že se názory dost liší, ale pro mě jde od prvního dílu úroveň stále jen dolů. Kouzlo jedničky se v tom snažím hledat jen marně a po druhém díle už jsem ho vlastně ani nečekala. Je to zkrátka takový ten průměrný animovaný film, který jednorázově pobaví, ale víckrát ho vidět nepotřebujete. Vlastně mi vůbec nevadí ta prvnoplánová a předvídatelná dějová linka (koneckonců u pohádek nás příběh jen málokdy překvapí), ale mrzí mě, že i když je znatelná snaha o nápaditost a humor, tak většina vtipů je nedotažená. Zůstane to tak jen u toho, že se možná lehce pousmějete, ale hned to vyšumí, aniž by to vyvolalo smích nebo větší pobavení. Zkrátka nápady jen polovičaté a málokdy plně dotažené k tomu, aby fungovaly. Zůstávají tedy spíš jen kvality, které zaslouží pochvalu napříč všemi díly - především originální dabing v čele s Adamem Sandlerem, který hlas Drákuly dělá prostě dokonale. A Selena v roli Mavis samozřejmě potěší vždycky, přestože tady moc velký prostor nakonec neměla. Ve výsledku tedy hezký průměr (snad i lehký nadprůměr), ale bohužel žádné terno. ~(3,3)~