Genero

Jsem opravdu velký feminista a nejbližší přátelé mě občas familiérně oslovují mou přezdívkou z dětství - Gender. Vždycky mě to potěší, dmu se pýchou a kvokám. Sním o rovnoprávné společnosti, v níž mohou ženy kutat rudu v uranovém dole, boxovat proti Kličkovi na patnáct kol, užít si jízdu na kuka voze ve sněhové vánici, krkat a chcát ve stoje, aniž by na ně někdo hleděl skrz prsty. Přesto mě film Ženy, ve kterém se o penisu pouze s pohrdáním hovoří, vyděsil, znechutil, pobouřil a nasral. Tam vážně nebyl ani jeden chlap! Pouze v případě mužatky Evy Mendes by se dalo možná úspěšně polemizovat o tom, zda neskrývá ochlupení na místě, kde by ho nikdo nečekal. Například na koulích. Odpad! Kvalitní komentáře: SallyZen, Pokeball, selfesteem, Genero

Abych dostatečně výstižně v komentáři pojmenoval tuto diváckou nirvánu, deset dní a deset nocí jsem ve Wordu sepisoval děsivé vulgarity, zrůdně pejorativní označení mužských pohlavních orgánů a stovky slangových výrazů pro neholenou vaginu, jaké jsem se zdráhal použít dokonce i tenkrát, když jsem líznul tou šukačkou pravé koleno. A já jsem, ty vole, nakonec místo ctrl+c zmáčknul delete! Ba ne, dělám si legraci. Byl to příběh originální a promyšlený, při kterém omdléváte rozkoší i při titulcích. Vždyť kolikrát v éře zvukového filmu nějakého recesistu napadlo, že by mohlo žralokovi spadnout na hlavu UFO, aby mu pak z té příšerné rány začalo strašit ve věži a rozhodl se žrát potápěče?

Těžko bych se nadál v době, když byl Eddie ještě na Cestě do Ameriky, že se jednou objeví v taškařici k popukání jako mimozemský vesmírný koráb, který ovládá tlupa pidimužíků. Obdivuji sociální cítění odporně bohatých producentů ve Svatém lese, kteří se jednou za čas rozhodnou ukázat zelenou nějaké té scénáristické nule a realizovat její báječný příběh s potenciálem sáčku mražené brokolice. I když mě některé scény donutily k srdečnému výsměchu, snad se nám z toho nestane taková pěkná tradice pro další vyčpělé komediální hvězdy osmdesátek a na plátnech kin nezazáří Chevy Chase v roli porouchané mikrovlnky nebo Dan Aykroyd coby multifunkční tiskárna Epson AcuLaser MX14.

Dostáváme se k naší pravidelné listárně, dopisů tu máme velkou spoustu, tak pojďme na to. Pan Alois z Masojed se ptá: Budete o letošní Vánoce vysílat nějakou pohádku? Ano, chystáme skutečnou pecku, evergreen mezi evergreeny, pohádku nejpohádkovější – Mrazíka. Paní Mařena z Neškaredic se ptá: Uvedete v brzké době nějaký zahraniční romantický seriál? Ano, chystáme do programu seriály Vášnivá srdce, mexickou milostnou romanci Te quiero, puta, což by se dalo volně přeložit jako Toužím po tobě, lásko a již v červnu vás čeká izraelská telenovela Krásná Ester a Nabukadnesarova pomsta. Divák Genero z Kladna píše: Můžeme se těšit ve vysílání na Palumbův opus Murder – Set – Pieces? Jsem z vašeho dotazu, pane Genero, poněkud konsternován a dehydrován, protože takový debil jako vy nám nepíše do redakce každý den. Jestli jste pííííííp úchyl, co si píííp píííííé u takových pííííp jako je tahle píííííp o pííííííip, co si klidně píííííp s mrtvolou a ještě pak strčí svýho pííííp do píííííp i píííííííp, když jí zrovna píííííp, pííííííp pííííííííííííííp, divím se, že si vaše matka raději pííííp píííííp pííííp, než pííííííp pííííííííííííp, pííííííp. A píííííííp pííííííííííp píííííííp, vy kladenskej píííííííp, pííííííííp, pííííííp, píííííp píííííp pííííííp, protože pííííííííp píííííp píííp pííííííííp by vám píííííííííííííííp píííííííp. Píííííííp píííííííííp píííííííííííp pííííííp píííííííííííííííííp píííp a navíc se nám příliš nehodí do našeho vysílacího schématu. Takže dobrou chuť, pokud právě obědváte, pro dnešek se s vámi ze studia loučí Karel Voříšek a příští týden se na vás bude těšit moje kolegyně Lucka Borhyová.

Muži, kteří nenávidí ženy, přesto zírají na kozy. Zdánlivě spojuji nespojitelné, ale díky tomuto oslímu můstku se dostáváme k tématu. Vůbec nic nemám proti takovému tomu mezigeneračnímu pošukávání v kruzích zdegenerované buržoazie, vždyť polaskat tatínkovy hýždě je synovská povinnost a po erotických hrátkách u rodinného krbu se hned moderní Švédsko buduje s výrazně větším zápalem. Horší ale je, že se mi všichni ti prznitelé hned od začátku pletou a nerozeznám Harrietu od Martina. Naštěstí alespoň mamá je v ponižujícím vyhnanství dvě stě metrů od rodinného sídla a nekecá mi do toho, takže jiný problém s tím, jak dílo uchopit, nemám. Mělo to napětí, spád, opravdu vychytanou hudbu, pěkné titulky, těch šestnáct hodin stopáže uteklo jako voda v Tornealvrnu a dokonce i bulimická špinavá punkerka už mi postupem času připadala ohromě sexy. Je tam všechno co je pro mě typicky švédské - vánice, mráz, zasněžený Stockholm, Volvo, IKEA i prasácký tlustý poručník. A jo, i manželka, která jinak Petera Forsberga a všechny tři korunky nesnáší, říkala, že to bylo dobrý. Protože už mi ale vypršela denní kvóta počtu úderů na klávesnici, počkám si, až se mi stáhne severský originál a přelouskám pár lekcí z Heja, Heja Sverige, abych to mohl kloudně posoudit.

Ano, Kevin už je zase sám doma, jen nám od chvíle, co se poprvé oholil, povážlivě vytáhl a zmužněl. I ty pasti jsou tak nějak sofistikovanější než dřív. Ačkoliv se mi občas zastesklo po dětsky naivním benzínu v hajzlmíse a angličákách rozesetých po podlaze, žiletky v okenním rámu své kouzlo jistě také nepostrádají. K tomu pěkná muzika a hlavní hrdina, co pobral něco fištrónu a dobře ví, že zavřený ve skříni zabijákovým spárům neunikne. Jen mě leká, že se rejža neobešel bez dlouhých záběrů na hnusné chlupaté pavouky a vypasené šváby. Copak by byl takový problém občas si jen tak švenknout na nějaké to malé koťátko hrající si s babiččiným klubíčkem bavlny nebo mývala s čumáčkem ponořeným do mísy s jahodovým pyré?

Strávit poslední hodiny života pohromadě se dvěma usměvavými mladistvými intelektuály a jejich hrou na plky, to je vážně thriller. Naštěstí se sešel takový ansábl, že se to dá až po titulky přežít bez cévní mozkové příhody. Dokonce i Tim v nenápadné roli Krvavého kolena zaujal a pokud rád využívá své herecké schopnosti vleže na gauči, musel si natáčení vyloženě užívat. Jen škoda těch rychlých a nečekaných střihů. Scéna, kdy poskakuje Naomi ve spodním prádle po obýváku, se mi zdála zbytečně krátká a ještě bych jí o nějakých šedesát, sedmdesát minut natáhl. Jalové vyústění mi ale vzalo veškeré iluze o všech „pohrobcích evropského intelektualismu", chichi, a kdyby mi chlapci při plachtění všechno tak pěkně neobjasnili, snad bych si myslel, že je to píčovina! Ale na tom není nic až tak zvláštního, když si vezmete, že tu reklamu na lásku napsal a zrežíroval sám Heineken.

Zmutovaní krysokrálíci číhají v teple za pecí na dalšího caparta se zdravým chrupem ošetřovaným jahodovou Fluorkou a Guilllermo by měl s tím mezkalinem trochu přibrzdit. Jak si můžu oblíbit film, kde mi sympatická ústřední rodinka natolik přirostla k srdci, že bych po prvních dvaceti minutách nejraději tatínkovi uřízl koule tatínkovou břitvou, malého fakana zavřel na pár dní k Samaře do její útulné studny a paní Kateřinu… no, té bych nic neudělal a trpělivě bych si počkal, až se odporoučí do scientologického pekla, kde jí duchové Marsu strčí sirky do očí a bude muset navěky dokola sledovat Plán 9 pro Strážce vesmíru. Protože jsem dnes pozitivně naladěn, musím alespoň pochválit skřetí verbeš, ta měla na rozdíl od člověčích antihrdinů šmrnc a odzbrojující dávku sexappealu. Bojíte se nudy odporné jako poševní hlen Vetřelčí matky? Ne? Začněte.

Když jsem se tenkrát ožral a poblil na koncertě Kelly Family, kde jsem dělal dozor své alternativně nezávislé sestře, myslel jsem si o sobě, že jsem ten největší rockový bouřlivák pod ocelovým nebem. Ale zřejmě jsem příliš předčasně usnul na vavřínech. Kam se seru na Deweyho Coxe! Takoví lidé by měli vyhrávat Týtý a Slavíky namísto slušňáka Karla, který by nezobral drogu ani po čtrnáctidenním žhavení lebky zvaném Budík na Guantanamu. Přiznejme, že tahle komedie jednoznačně leží a padá na panu Reillym, který je dostatečně necharizmatický až odpudivý na to, aby působil jako rockenrollová hvězda světové extratřídy vtipně. Navíc podává naprosto bezchybný herecký výkon a toho čtrnáctiletého retardu s hlasem jako zvon má vepsaného ve tváři a nezvyklá ho ani, když mu zfetovaný bedňák mává čurákem přímo před očima. No, hluchých míst je tu stejně jako vtipů, u kterých bych hýkal, přesto jsem se párkrát od srdce pousmál a u hitovky Rock Hard bych sundal i sako, aby mi nepřekáželo při mém erotickém tanci, ale bohužel jako rocker žádné nevlastním.

Kdybych býval nebyl debil a nečetl fundované komentáře na CSFD.cz, klidně bych věřil, že sleduju skutečný dokument o originálním sklepmistrovi, co své mučeníčko potěšeníčko zvěčnil videokamerou po pradědovi, aby pak ty filmy schoval doma ve skříni na památku budoucím generacím. Zároveň bych ale o tento zapomenutý klenot ani nezavadil a nemohl dneska večer vypít svůj šálek úchylnosti až do dna. Velmi pěkně zhotovený fiktivní dokument, ve kterém je všeho tak akorát, jak se do programu Discovery Channel sluší a patří. Ještě jednou bych rád zdůraznil pro drsňáky, co si tu stěžují, že si nemohli požmoulat klobásu při řezání hrtanů tupým žabykuchem pěkně v HD – fiktivní dokument, vole! Nakonec jsem se zaradoval, že ten pán v plynové masce hýčká své otroky až v nějaké prdeli uprostřed lesů za Velkou louží a šance, že se bude chtít prointrikovat i do mého obydlí je naprosto, ale opravdu naprosto minimální... Dobrý večer pane, můžu nějak pomoct? Nene, nefilmujte mě. A proč máte ten ptačí zobák na ksichtě?