Genero

Dnešní díl pořadu S mikrofonem za debilem jsme natáčeli v ulicích Kladna. Tak jaký znáš nejlepší vtip, tlustoprde? – Noo, tak třeba tenhle: Malá Měkunda pochází ze sociálně slabé rodiny a chodí do třetí třídy. Jednou vodárně dojde trpělivost a zavře u ní doma kohoutky. Měkunda přijde do školy a příšerným způsobem zapáchá. Šprtka Eliška to pochopitelně hned běží prásknout učitelce do kabinetu. Paní učitelko, paní učitelko, Měkunda smrdí! Ale Eliško, z toho si nic nedělej, mě taky a to si jí denně drhnu savem. – Huhuhahahaha, ty jsi ale srandista, Genero, to mi poser záda.

Jako kluk jsem s úžasem v očích obdivoval přesnou a neomylnou Šerlokovu dedukci, díky které dokázal podle skvrny na pleši ctihodného lorda zcela přesně posoudit, že ten vzdělaný aristokrat prodělal ve třech letech neštovice, v osmi pozoroval klíčovou dírkou indického fakíra líbat plochý hrudník stárnoucí komorné a ve středu si poranil nosní sliznici redisperem při lovu holubů. Zároveň jsem geniálního detektiva považoval za bezprecedentního suchara, který by v šoku spolkl dýmku a probodl si smyčcem krkavici, kdyby mu imbecilní Watson bez varování ukázal fotku zevního pohlavního orgánu. Ritchie nikdy nebyl žádná primadonna, ale teď mi konečně otevřel oči a dokázal, že Šerlok a Watson jsou kamarádi do deště se smyslem pro kvalitní dementní humor, kteří se dokáží špičkovat tak neúnavně, že už jen čekám, kdy se začnou plácat mokrým ručníkem po prdeli a chechtat se jako dva guyové. Ale jsem vlastně rád, že si díky nim ta londýnská lůza žije v takovém bezpečí.

Sympatická skupinka čisté árijské krve čítající plešatého otyloně, kterému prozřetelnost darovala prdel místo obličeje, pajdavou slečnu s hrbem a upoceného mentála s oduševnělým výrazem opičky Moji by pana Říšského ministra propagandy příliš nepotěšila. Tomu milému a moudrému nacistickému dědečkovi by omlátil tlustý svazek Mein Kampfu o hlavu, což by tedy byla věčná škoda, protože ze starcových úst zní věta Arbeit macht frei obzvlášť rozverně. Člověk hned cítí zvláštní touhu přeštípnout si pákovými kleštěmi achillovky, aby už nemusel zbytečně odbíhat od cirkulárky na cigáro a mohl se naplno věnovat porcování mrtvol. Francouzský masakr kolébkovou pilou je totiž pro milovníky všech těch bezduchých krvavých kokotin o nacistických kanibalech vraždících na jatkách muslimy naprostá nutnost!

Vidět Marky Marka, jak hovoří s kytkou, je opravdu nezapomenutelný a působivý divácký zážitek. Potvrdil to i můj fíkus plazivý, který film sledoval se zatajeným dechem po celou dobu se mnou a ihned se mě nevinně zeptal, jestli ho mám rád. Potvrdil jsem, že mám rád nejen jeho, ale i všechny ostatní rostliny. Do hovoru se vmísila africká fialka, která podotkla, že mě nedávno slyšela jak ji s blahovičníkem pomlouváme a nazýváme jí tlustou namyšlenou krávou a dlouho přemýšlela o tom, že mě donutí lehnout si na zahradě pod sekačku. Snažil jsem se jí přesvědčit, že to celé asi nějak špatně pochopila a naštěstí se mě zastal dokonce i jindy tak mlčenlivý jaterník podléška, který odložil Kantovu Kritiku čistého rozumu a připomněl mou až dojemnou péči, protože africkou fialku pravidelně zalévám, češu chloupky na jejích listech a ošetřuji její pestíky pesticidem. Diskuzi utnula až moje manželka, která na mě půl hodiny vřískala, ať už to LSD od toho bláznivého Šajmalana neberu a jdu se vykoupat, protože mi smrdí hnáty.

Trápí mě, když starý člověk bloudí osaměle svým domem, smutnýma očima vyhlíží z okna pošťačku s důchodem a jeho nejbližším kamarádem je avokádo. A jsem celý šťastný, když si vyjde s klukama ven, aby ukázal prostatě navzdory, že jeho umělé kyčle prostě nerezaví. Čekal jsem ale mnohem větší bžundu, více chlapáckých hlášek, více akce, více zábavy vůbec a navíc Urban pořád čuměl do kamery. Růžový slon byl samozřejmě v pořádku. Skoro se bojím napsat, že film je pro mě poměrně velkým zklamáním, protože mi je jasné, že až si Bruce přečte můj komentář, rozhodne se poctít mé nuzné obydlí svou návštěvou a vyrve mi ohryzek skrz řitní otvor ještě dřív, než stačím říct Dobrý den, pane Willisi, dáte si kávičku a Delissu?

Maminka mi nejednou kladla na srdce, že dělat si legraci ze slepců je velice neslušné a ošklivé a jestli to udělám ještě jednou, dostanu na zadek. Sráči mrňavej! Pro na obláčku vyrůstajícího psychopatického seladona můžou být takoví lidé, jako je například nevidomá blondýna, vítanou příležitostí k seznámení a než vydrhne dranžírák od krve, je ruka v rukávě. Ale dosti moudrých slov. Film je to ze začátku poměrně nezajímavý a nudný, ale naštěstí již od sedmdesáté minuty nabere slušné grády. Proč se nepřiznat, kdyby v titulní roli excelovala Zuzana Bydžovská, raději bych si vyrval rohovku, než abych dal nad dvě hvězdy. Nebo nedej bože Žíla. Ale naděje, že paní Belén ani netuší, že při svých zásadních slovech plných porozumění a neděje zírám přes zafuněné brýle na její bradavky a chlupy čouhající z nosu se mi chvějí vzrušením, žene hodnocení nahoru.

Už to vypadalo, že si ty mladé krásné ču(nd)ráky předhazující v přívěsu sviním své hluboké perly o kozách a volantech zase vzaly na paškál nějaké pošahané bosorky z lesa a budou po nich vrhat šišky tak dlouho, dokud strachy nezapějí Rosu na kolejích. Ale pak mě napadlo následovat otylou blondýnu mezi smrky a modříny. Tam na konci cesty mě čekalo veliké překvapení v podobě ne úplně živých šmejdů, kteří zcela nečekaně a náhle vyskakovali ze křoví, z krabice od mýdla, z krmelce pro srny i hajzlmísy. To mi ho geneticky vyšlechtěný zombie mutante vyndej, ale zřejmě z toho několikrát došlo k nedorozuměl s mým jindy tak spolehlivým a precizně pracujícím svěračem. Ještě to budu muset překontrolovat. I když to stále není úplně můj šálek vynikající brazilské kávy, opět jsem přišel na chuť nalezené-záběry filmům, když jsem učinil objev, že pokud třesu monitorem ve stejné frekvenci, jakou třese Velký Epileptik rukou pana kameramana, můžu si vychutnat nebývale ostrý a stabilní obraz a celá ta hrůza je hrůzná dvojnásob.

Zatím mi nikdo uspokojivě nevysvětlil, co lidi pořád nutí rezignovat na příjemný večer u přírodopisného dokumentu o sexuálním životě rypoše lysého a vyráží s lucernami do starého strašidelného domu, jehož krovů se ruka šikovného tesaře dotkla naposledy za Napoleona. A pak se najednou diví, že tam najdou kouzelnou baletku s chováním, které jen potvrzuje uznávanou teorii, že pro nemrtvé děťátko je tím nejvhodnějším dárkem k osmdesátinám mrtvé štěňátko. Dívenka je to opravdu nečekaně zachovalá a lepší práci by neodvedl ani osobní balzamovač nestárnoucí Helenky Vondráčkové. Není divu, že už při její první piruetce alibistickou zlodějku chytá do oka co je zelené tik a to ještě ani neviděla tu zcela původní figuru s nůžkami a krční tepnou. Po zoufale utahané první půlce tedy následuje celkem slušný masakr, při kterém možná i paní Hellraiserová dlouho uvažovala, že natáhne tylovou sukni a piškoty a na to párty dorazí.

I panu Kalouskovi se může stát, že nevyjde s gáží a kolem desátého už prostě nemá. Ani pro našince tedy není žádná ostuda přešlapovat před bankomatem a testovat, jestli už nedorazila škvára, aby bylo na chlast a na děvky. Ale znáte ten pocit, když vám neznámí pobuda v péřovce s kapucí s kožíškem dýchá za krk a vy už jen čekáte, kdy vás vykastruje lžící od polévky z Armády spásy, aby se zmocnil kýženého obnosu. Když pak pobuda v péřovce s kapucí s kožíškem pro výstrahu rozlouskne hlavu náhodného pejskaře o beton chodníku na dvě půlky jako kokosový ořech, nervozitou ani nemůžete naťukat PIN a přemýšlíte, že mu už vážně půjdete rozhodit sandál. Jenže pobuda v péřovce s kapucí s kožíškem tam pořád tak stojí a divně civí. Pak se rozhodne jít dozadu, aby se klíčem na kola pokusil vypáčit zámek u dveří a zase se vrátí a stojí a divně civí. Pak se rozhodne jít dozadu, aby se klíčem na kola pokusil vypáčit zámek u dveří a zase se vrátí a stojí a divně civí. Pak se rozhodne jít dozadu, aby se klíčem na kola pokusil vypáčit zámek u dveří a zase se vrátí a stojí a divně civí. Pak se rozhodne jít dozadu, aby se klíčem na kola pokusil vypáčit zámek u dveří a zase se vrátí a stojí a divně civí. Pak se rozhodne jít dozadu, aby se klíčem na kola pokusil vypáčit zámek u dveří a zase se vrátí a stojí a divně civí. Tak mu nakonec z milosti vlepíte hvězdičku a jdete si raději za milenkou vychutnat kaviár. Jestli vám můj komentář připadá nezáživný, neúměrně dlouhý, nesmyslný a nudný a máte takové zvláštní šimrání, že se některé pasáže do zblbnutí opakují, zažíváte přesně stejné pocity jako já u tohoto traileru, totiž thrilleru, totiž hororu, totiž kokotiny...

Film Děti aneb S tebou mě nebaví svět je velice vypečená rodinná podívaná. Malí rozmazlení smradi jsou pozoruhodně nesnesitelní už když se těší pevnému zdraví a co teprve když onemocní. Místo aby způsobně fňukali a byli protivní jako ostatní děti, začnou zvracet a terorizovat zahrádkářským náčiním své milující rodiče. Pouze ten čtyřletý chlapeček s nůžkami v malé ručce byl opravdu okouzlující a kdyby mu nerozpárali střepem bříško, jistě by dojal maminku rozkošně dětským vyznáním: Cejtim tu tvou... píču! No nic, jsem věru rád, moje holčičko, že jsi tak hodné a v křesťanské lásce vychované dítě a když mi slíbíš, že už nestrčíš morčátko do mikrovlnky a nebudeš mlátit tatínka traverzou do obličeje, tak tě dokonce odvážu z vodítka u pumpy na zahrádce.