NinadeL

Studio Universal vysloveně těžilo z kauzy roku 1938, tzv. Box Office Poison. Hvězdy tehdy označené jako jed pokladen byly nuceny změnit svůj styl, vzít si pauzu a promyslet svůj comeback. Někomu se dařilo více, jinému méně. Dietrichová svou situaci vyhrála westernem Destry Rides again (1939), její kolegyně z Paramountu Mae West natočila svůj western u Universalu o rok později. My Little Chickadee je film dvou hvězd, Westové a W. C. Fieldse, a i když oba byli a dodnes jsou broadwayskými legendami, umělci vycházející z té nejlepší vaudevillové tradice, tady se museli držet hodně při zemi. Jejich spojení je slušný zdroj zábavy, leč zábava je to uhlazená, opatrná, nostalgická a i všechno to erotično, které bývalo typickým znakem Westové, je tu jen ve variantě light.

Po bouřlivém úspěchu a po prvních problémech s filmovým kodexem nechvalně proslulého Haysova úřadu pro blbost, měla Mae West báječný nápad. Natočí film reflektující její dostavní úspěchy. Jako základ ke scénáři, který si napsala sama, posloužila hra Personal Appearance Lawrence Rileyho. Trochu si tu dělá dobrý den z toho slavného filmového pozlátka, politické korupce a naivního publika nejen na venkově. Logicky tedy hraje filmovou hvězdu s vlastní historií i fiktivními filmy, některé scény z nich dokonce vidíme (jako například výstupy z exotického baru v Drifting Lady), o jiných se jen mluví. Je to dobrý film, médium překračující samo sebe. Jediné, co je skutečný problém, je figurka hloupého vesnického kluka, který je karikaturou negramotných černochů. Zatímco před utužením Haysova vlivu na film měla sama Westová například v I'm no Angel hned tři černé komorné, které byly zajímavě napsané, vtipné a vystupovaly jako parťačky hlavní hrdinky. Bohužel i tohle se v polovině roku 1934 zlomilo.

Při úvodních scénách Goin' to Town jsem byla trochu nejistá. Mae West ve westernu? Už v roce 1935? Glamour herečky dostávaly westerny většinou za trest až později. Ne tak Mae, která použila westernové prostředí jen jako úvodní expozici. Scénář a dialogy si opět napsala sama a sledovala jasný cíl. Její hrdinka totiž aspiruje na cestu ze saloonu do vyšší společnosti. A pak už je to samozřejmě paráda se vším všudy. Exotické lokace, casina, skvělé prostředí, intriky, muži... velmi mnoho mužů. A co je největší pecka, Mae West jako Cleo Borden zpívající hlavní úlohu v opeře Samson & Delilah. Kdo neviděl, netuší o čem byla sezóna 1934/5. Závěrečné gesto, ve kterém se Mae ukloní publiku mluví za vše.

Slabá krimi, rutinní, nudná, ošklivá. Ale samozřejmě dokáže potěšit pamětníky dobových interiérů veřejných knihoven. Leč obávám se, že takových mezi diváky není mnoho.

Pokud už se stalo, že i česká inscenace byla realizována podle klasické literatury, mohlo to dopadnout všelijak, ale toto je Sadková a de Balzac. Přesné, akurátní, výborně zahrané, skvělé zejména v mužských figurách.

Hodně slabý film, takový pel mel z pejska a kočičky. Zbytečný hrdina jakoby vypadl z nových vln, hippie linka nedává smysl, nostalgická normalizace pošilhává po hřebejkovském know-how, cosi se pokouší odehrát Suchánek, Blažek, Špalková nebo Bendová. Ve filmu debutující Grossová je naprostý omyl. Nic by se nestalo, pokud by námět zůstal kdesi zasunutý jako nuzná bakalářská povídka.

Další libůstka pro pokročilé znalce nejpodivnějších let čs. filmu. Když převrátit svět naruby, tak pořádně. Ženy na stavbu, staré řemeslníky poučit a hlavně kolektiv utužit. Úsměv sice tuhne při setkání s klasickými osobnostmi předválečné kultury, přeci jenom Mrázek, Fiala i Vojta vystupovali před válkou v úplně jiném repertoáru. A je poněkud trapné nutit je hrát vedle nadějného a progresivního mládí, které zde zastupuje Pehr a Vendlová. Ale kdo se dokáže od srdce zasmát s Katkou, u Cesty ke štěstí nebo při Usměvavé zemi, s nadhledem zvládne i Štiku v rybníce.

I'm No Angel je tím slavným filmem Mae West, který je tolik diskutován jako příliš provokativní, cynický a sexy. A musel ubrat, protože končila éra pre-code. West si opět vybrala za svého parťáka mladého Cary Granta (jako v She Done Him Wrong o půl roku dříve) a nenechala nikoho na pochybách, kdo je tady královna. Mae West hraje hlavní roli, prakticky nesleze z plátna (a že je pořád na co se dívat, kostýmy jsou dílem krále Paramountu Travise Bantona), je autorkou námětu, scénáře a samozřejmě i dialogů. Je to skvělá show, vtipná, pikantní a v cirkusových číslech až opulentní. Závěrečná soudnička je naprosto dokonalá. Skvělé jsou i postavy trojice černých služebných, které fandí Mae v jejích báječných flirtech. Neporozumí jen ten, kdo nechce rozumět. V téhle době byla radost chodit do kina, Dietrichová svítila v Blonde Venus, Marion Davies v Polly of the Circus...

Zdánlivě ideální spojení Víta Janečka a Zuzany Piussi zavdalo důvod se na nový dokument těšit. Aktuální pichlavé téma také není problém. Takže proč to celé vypadá tak amatérsky? Netuším, jestli přepis na DVD ještě někdo sabotoval, ale vypadávající popisky, titulky a celé mluvící hlavy z obrazu ničemu neprospívají. Chybí důraz na fakta a přílišný prostor je daný pábitelským úvahám jako z těch nejslabších chvilek u Klusáka. Spousta vaty a nic z toho.

Stejně patologické a nerealistické jako Samotáři, ale už bez toho, aby to někoho zajímalo.