NinadeL

Spokojenost. Je to přesně taková parodie, jakou si dnešní doba přesycená televizními procedurálkami žádá. Šmídmajerovi se povedlo sestavit rychlou kadenci vtipných situací, gagů, hlášek a referencí. Na jeho předešlé 4 filmy jsem reagovala rozpačitě, tady nemám nejmenší problém. Ten, kdo se nesměje zřejmě kouká dobrovolně na ty procedurálky v hlavním vysílacím čase. #kinonakolečkách

Ten ostravský blog si matně vybavuju jako první výrazný počin toho druhu. Škoda, že film nepřišel dřív, po 12 letech už to tolik nemohlo rezonovat. Film vlastně přišel až nakonec jako taková tečka za televizí a divadlem. Naštěstí několik scén funguje dobře jako samostatné anekdoty, takže to není tolik promrhaný čas, ale celek je samozřejmě omyl, který neviděl dramaturga ani z pendolína. To nejlepší je cameo Věry Špinarové a dobře zvolený song Marie Rottrové ve vhodnou chvíli.

Lehárova opereta Veselá vdova je natolik klasické dílo, že je možné si vybrat z celé řady filmových přepisů ten svůj. Tento epický projekt von Stroheima sice cele stojí na opulentní výpravě a atraktivním párování Mae Murray a Johna Gilberta, který byl vždycky nádherný v uniformě, ale výjimečně dávám přednost zvukové verzi s Jeanette MacDonaldovou a Mauricem Chevalierem. Neb ze skvělých zážitků roku 1925 se tento jeví jako průměrný (byl to zkrátka příliš dobrý rok). Na druhou stranu von Stroheimova vdovička jistě patří mezi nejvýraznější moderní přepisy klasiky 20. let, která snese srovnání jen s minimem takto výjimečných děl, jakou je například Anna Karenina z roku 1927.

1/3 Vysloveně zajímavý příklad porevoluční televizní koprodukce, ve které hrála prim bratislavská televize a německé peníze. Námět zvolen podle německé autorky zabývající se životy křesťanů ve 2. století našeho letopočtu je skutečně zajímavý. Ačkoli slovenský nebo český překlad Die Nacht der Zugvögel z roku 1983 nikdy nevyšel. Obsazení je na svou dobu atraktivní, exteriéry působí také dobře. Pakliže jde o seriál Dušana Rapoše, samozřejmě nechybí Eve Vejmělková, solidní výkony jsou na bedrech Munzara, Bartošky, Valentové a Hanzlíka s Vášáryovou, pro mladší je tu Tofi, představitelka hlavní dětské role Švecová je přirozená. Dnes by ale samozřejmě stejný děj stačilo převyprávět v jednom televizním filmu.

Velmi zajímavé pokračování slavného válečného melodramatu Mrs. Miniver. Myslím, že ve výsledku je to důležitější příběh, než ta válečná propaganda v prvním díle. Zatímco na počátku se i ti nejobyčejnější lidé museli vzchopit a byli oslavování, pokud v sobě našli sílu prožít válku se všemi jejími omezeními, po oslavách V/E Daye jakoby nebylo co řešit. Válku jsme vyhráli, tak co ještě chcete řešit? O čem chcete mluvit? O čem přemýšlet? Ale na příkladu Kay Miniver je krásně vidět, jaké byly ty neviditelné dopady v době míru. Je to nepohodlný příběh, nepříjemný, bez kolektivního apelu. Ani se proto nelze divit, že ve své době šlo o ekonomický propadák, protože kdo by chtěl dobrovolně čelit něčemu tak silnému? Je ale neodpustitelné, že ani dnes není ta propast mezi oběma filmy překonána. Na DVD a VOD by měly být rovnocenné.

Díky Filmu Naživo byla obnovena inscenace legendární Vosto5. A i jejich příspěvek na téma Péráka je jednoduše skvělý. Legenda o Pérákovi žije v českém filmu už od roku 1946 a v posledních letech se má znovu čile k světu v mnoha médiích. Natáčejí se nové animované filmy, vycházejí nové původní komiksy, knihy... Velmi doporučuju aktuálně vydávanou Koplovu Jantarovou komnatu. Pokud by někdy dozrála doba na český celovečerní pérákovský film, budu jedině ráda, pokud za ním bude stát Havelkova parta.

Zdálo by se až nereálné, aby film z roku 1950 pojednávající o akci odbojové skupiny plný výslechů a motáků mohl být dobrý, ale to by nesmělo jít o Fričovu režii. Krátce po válce ještě nebylo zvykem, aby univerzální šablonou pro zobrazování gestapa byly trapné karikatury. Vše, včetně reálií a emocí, bylo ještě v živé paměti a i když Past jen lineárně vypráví o jediné přehledné akci, ve které je na hrdinnou příslušnici českého odboje nasazena německá konfidentka, výsledkem je zdařilý napínavý film. Postavy nejsou jednoduše černobílé, zejména vše, co se týká bývalé herečky Herty (v podání skvělé Majky Tomášové) stojí za pozornost. Jediné, co vyznívá rušivě, je výběr nepůvodní hudby. Je skutečně velmi nepravděpodobné, aby v kavárně jako taneční hudba začátkem 40. let zněly melodie Friedricha Holländera Nimm dich in Acht vor blonden Frau'n a další písně z filmu Modrý anděl (1930), který byl za války už pasé a samozřejmě Marlene Dietrich byla v té době jako americká občanka nepřítelem Říše.

Jméno Jiřího Slavíčka v českém filmu často asociuje emotivně bohaté zážitky či obecně setkání s krásnými filmy. Samostatně začal tvořit v roce 1938, podepsal se například pod aktualizovaným přepisem Nerudy Vzhůru nohama, výborné bylo nostalgické připomenutí života prvních herců ve Hvězdě z poslední štace, opakovaně dal výjimečné příležitosti Haně Vítové, adaptoval Raise... První poválečný Slavíčkův film, přepis Gogola z roku 1835, je mistrnou ukázkou tísnivé exprese, za kterou by se nemuseli stydět ani filmaři v éře vrcholného výmarského filmu. Podobiznu skutečně lze měřit s takovými klasikami, jakými byly Pražský student, Dr. Mabuse či Orlakovy ruce. V českém filmu podobného zástupe nacházíme ještě za války ve Fričově Experimentu. Bohužel, další vývoj čs. filmu dal na podobné žánrové vrcholy zapomenout a ani Slavíček nemohl důstojně pokračovat.

Závěrečný příběh z fantasy série s Barbie v hlavní roli. Původní příběhy z Fairytopie pokračují díky knihovnici Maripose. Tentokrát je hlavním tématem mírové jednání mezi dvěma vílími královstvími, což naše sečtělá vílečka zvládá elegantně a na výbornou. Navzdory přemíře sladkých barev, které provázejí všechny Barbie filmy, většina z nich je založena na chytrých kompaktních scénářích, za které by se nemusely stydět ani mnohé filmy cílené na dospělé diváky.

Kvalitní válečné melodrama. Účel a smysl takového filmu je jasný. Ukázat proměnu lidí v době války a dodat jim naději. Otázkou zůstává, zda je lepší tento koncept (zdánlivě obyčejná žena v domácnosti překvapivě obstojí v nejtěžších chvílích) nebo má větší apel film plný hvězd jako Follow the Boys nebo příběh ve stylu Holiday Inn. Každopádně se docela těším na pokračování The Miniver Story.